Ekosystém Velkého rybníka Červená Voda: Popis

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy.

Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero). Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé.

Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky). Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení.

Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty: např. Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence).

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne.

Čtěte také: Prodej Luxusních Domů

Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce.

Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.

Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy).

Více jedinců určitého druhu tvoří populaci. Velikost populací je dána natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností). Velikosti populací mohou kolísat v čase (např. zvětšení populace kořisti vede ke zvětšení populace predátora). Růst populace je obvykle omezen podmínkami prostředí. Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu).

Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist. Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany. Organismy mohou na symbióze být zcela či částečně závislí.

Čtěte také: Rozměry velkých košů do skříňky

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Díky fotosyntéze ukládají energii slunečního záření do chemických vazeb a vytvářejí organické látky bohaté na energii. Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové.

Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům. Mezi rozkladače typicky patří bakterie, houby či někteří bezobratlí živočichové (např.

Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy. Mrtvá organická hmota (např. dřevo, těla živočichů) se díky rozkladačům v přírodě dlouhodobě nehromadí.

Houby, bakterie a bezobratlí živočichové jakožto rozkladači obvykle pro svou aktivitu potřebují vlhké prostředí. Zároveň je potřeba, aby se jim zpracovávané organismy „nebránily“ - např. proti bakteriím a houbám dokáže zasáhnout imunitní systém živočichů. Mnozí rozkladači vyžadují kyslík, někteří se bez něj obejdou (anaerobní bakterie). Rozkladači (např. žížaly) mají význam při kompostování, v rámci něhož se organické zbytky (třeba z kuchyně, zahrady) přemění na živinami bohatý kompost.

Chemický prvek uhlík (\mathrm{C}) je zásadní pro život na Zemi. Uhlík se také nachází v zemské kůře, např. jako minerál grafit nebo jako součást uhličitanu vápenatého (\mathrm{CaCO_3}, např. ve vápenci). Uhlík se v rámci organických látek nachází v zemním plynu, uhlí či ropě (z té se vyrábí např. benzín či nafta). Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvětšování jeho množství v atmosféře vlivem lidské činnosti způsobuje klimatickou změnu.

Čtěte také: Využití zahradnického kompostu

Fotosyntézu provádějí zejména řasy/rostliny. Využívá (spotřebovává) se při ní oxid uhličitý a voda. Za účasti světla vznikají organické látky bohaté na energii a kyslík. Fotosyntéza tedy vede k odstraňování uhlíku z atmosféry a jeho ukládání do organické hmoty (např. Drtivá většina živých organismů (včetně těch fotosyntetizujících) používá k získávání energie buněčné dýchání (přesněji aerobní respiraci). Fotosyntéza a buněčné dýchání jsou dva různé děje.

Organické látky (zejm. Síra (\mathrm{S}) se uvolňuje z hornin či je spojena se sopečnou činností. V živých organismech je součástí některých aminokyselin. Je obsažena i ve fosilních palivech. Fosfor (\mathrm{P}) je zásadní mj. pro rostliny. V malé koncentraci je v mořské vodě, získává se zejména z hornin (např.

Pozorováním organismů lze určit, jaké mají ekologické vztahy (s dalšími organismy a prostředím). V některých případech je vztah zřejmý přímo (např. Lze hodnotit potravní vztahy (např. dravec-kořist), různé typy symbiózy (např. Co se týče potravních vztahů živočichů, draví živočichové jsou obvykle přizpůsobeni lovu dobře vyvinutými smysly, rychlým pohybem a ostrými částmi těla, které mohou sloužit k trhání masa či zabíjení kořisti (např.

Výstražně zbarvení živočichové se brání před sežráním tím, že dávají najevo svou jedovatost/nebezpečnost (nebo jsou neškodní, ale chtějí působit nebezpečným dojmem - např. pestřenka). V rámci parazitismu parazit dlouhodobě škodí hostiteli, aniž by měl za cíl jej zabít. Parazit a hostitel bývají v bezprostřední blízkosti (jejich těla jsou v dlouhodobějším kontaktu).

Projevy mutualismu jsou pozitivní, organismy vypadají „zdravěji“/nevypadají, jako by strádaly: např. Rozkladači (dekompozitoři) se obvykle nacházejí na (mrtvé) organické hmotě (mršinách, rozkládajícím se dřevě, výkalech apod.). Může se jednat o okem neviditelné mikroorganismy (bakterie) či například povlaky vláknitých hub. Mezi rozkladače patří i někteří živočichové, např.

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy.

V rámci poskytovacích služeb člověk z přírody přímo získává určité zdroje. Jedná se třeba o pitnou vodu, jídlo či paliva/prostředky k získání energie. Příroda je též zdrojem nejrůznějších dalších surovin: minerálů a hornin, dřeva/biomasy, konkrétních biochemických látek (ty lze používat např. Do poskytovacích služeb se počítají i genetické zdroje (např.

Ekosystémy se do jisté míry dokážou samy regulovat. V rámci regulačních služeb je tedy výhodou, že v přírodě dochází k „vyrovnávání“ negativních procesů. V rámci regulačních služeb dochází např. k určité regulaci klimatu díky zpětným vazbám.

Velký rybník Červená Voda

Ve východní části katastru obce Žulová se nachází Velký rybník (11 ha), největší rybník na Jesenicku. Reliéf zdejší krajiny utvářel ledovec, který tuto oblast pokrýval v době geologicky poměrně nedávné. Jeho stopy jsou zde dodnes znatelné. Jedním z důsledků práce ledovců bylo i vytvoření "pánví", které se zaplňovaly vodou a vytvářely tak nevyužitelné mokřady.

V roce 1579 byla nově osazena vesnice Černá Voda a právě v této době se patrně začalo se stavbou rybníků. Přes 450 let starý dub u hráze rybníka U Dubu je toho důkazem. Byl vysazen v době stavby rybníků a obvod jeho kmene přesahuje 570 cm. Plocha jeho hladiny dosahuje 17 hektarů.

Kromě něj však na soustavu navazují i další vodní plochy, které jsou mnohdy tak skryté v lese, že pokud o nich člověk neví, mine je bez povšimnutí. Na těchto rybnících a nádržích provozuje lesní správa intenzivní chov ryb (kapr, tolstolobec, amur, štika, lín) a umělý chov kachny divoké. V revíru je možný rybolov po zakoupení povolenky.

Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý

Národní přírodní rezervace (NPR) Velký a Malý Tisý patří svou rozlohou k největším a nejvýznamnějším mokřadům v České republice a je zařazena mezi území, kterých se dotýkají další ochranné statuty. Je součástí rozsáhlého nadregionálního biocentra Stará řeka - Rožmberk - Velký Tisý, součástí mokřadu mezinárodního významu "Třeboňské rybníky" chráněného dle Ramsarské konvence a v seznamu evropských významných ptačích území (IBA) je zařazena jako jedna z významných lokalit v rámci ČR.

V kraji na přírodní hodnoty tak bohatém jako je Třeboňsko se najdou místa, která jsou něčím výjimečná, kde jsou soustředěny cenné lokality a kde přežívají druhy, které už z okolní krajiny vymizely. Jedním z těchto míst je i soustava rybníků chráněná jako NPR Velký a Malý Tisý. Nachází se zde mimořádně diverzifikovaný a dosud velmi zachovalý komplex charakteristických mizejících a vzácných společenstev rostlin a živočichů, vázaných na vodní a mokřadní biotopy.

Největší ze soustavy 11 rybníků je Velký Tisý (315 ha katastrální a cca 275 vodní plochy). Břehy rybníka jsou značně členité s několika ostrovy a poloostrovy ve východní a jihovýchodní části rybníka. Nejvýraznější poloostrov (dříve ostrov) Lůsy vybíhající z jižního břehu odděluje od hlavní plochy rybníka mělkou Přeseckou zátoku, která byla v minulosti zarostlá mokřadní vegetací (orobinec, rákos).

V těchto částech rybníka jsou soustředěny největší plochy litorálních společenstev (ostřice, rákosiny), na které je vázáno i velké množství živočichů. K dalším významným lokalitám na území NPR patří rybníky Malý Dubovec, Velký Dubovec a Velký Panenský, které leží pod hrází Velkého Tisého a jsou poměrně členité s výraznými rákosovými lemy.

Rybník Šatlavy tvoří významný mokřad s rozsáhlou rákosinou a porosty keřových vrb ve východní části NPR. Na východním břehu Šatlav přechází rákosiny do pásů vlhkých luk, na kterých se vyskytují cenné druhy rostlin. Jižním směrem vybíhá ze Šatlav rozlehlá rákosina, která byla počátkem 90. let uměle zaplavena a vodní režim je zde ovlivňován s ohledem na výskyt některých význačných druhů rostlin i vodních ptáků.

Z důvodů zvýšené eutrofizace lokality a nárůstu dřevin však z větší části vymizela zdejší cenná rašelinná společenstva a postupně zde zanikla i početná kolonie kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax). V jižní části rezervace pak ještě navazuje několik menších rybníků jako V Chrastí, Vydýmač, Horní a Dolní Přesecký.

Flora a fauna

K nejvýznamnějším druhům chráněných rostlin, které se na území rezervace vyskytují, patří vstavač kukačka (Orchis morio), masnice vodní (Tillaea aquatica), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris), tolije bahenní (Parnassia palustris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) nebo žebratka bahenní (Hottonia palustris).

Z hlediska fauny jsou zde zřejmě nejvýznamnější a relativně nejlépe prozkoumanou skupinou živočichů ptáci. Kromě běžnějších druhů vodních ptáků hnízdí v rezervaci pravidelně orel mořský (Haliaeetus albicilla), luňák hnědý (Milvus migrans), pochop rákosní (Circus aeruginosus), hohol severní (Bucephala clangula), rybák obecný (Sterna hirundo), chřástal vodní (Rallus aquaticus), slavík modráček (Luscinia svecica), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), moudivláček lužní (Remiz pendulinus) a další.

K druhům, které hnízdí nepravidelně, patří například volavka červená (Ardea purpurea), bukač velký (Botaurus stellaris), chřástal malý (Porzana parva) a sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). Plochy rákosin a litorálních porostů jsou významnými hnízdišti desítek dalších druhů ptáků, kteří jsou vázáni na tyto biotopy.

Rybník Velký Tisý je rovněž význačným ptačím tahovým shromaždištěm. Koncem léta a v podzimních měsících je zde možno spatřit tisícihlavá hejna několika druhů kachen a hus. Vyskytují se zde volavky bílé (Egretta alba), kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo ), bahňáci a mnoho dalších druhů vodních ptáků.

Z obratlovců je zde význačný výskyt vydry říční (Lutra lutra), k nejvýznamnějším chráněným druhům bezobratlých patří páchník hnědý (Osmoderma eremita), batolec duhový (Apatura iris), bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) či škeble rybničná (Anodonta cygnea).

Historie lokality

Rybník Velký Tisý, který je nejvýznamnější částí rezervace, byl dostavěn jako jeden z prvních velkých rybníků Třeboňska v roce 1505 a při jeho stavbě se poprvé objevilo jméno Štěpánka Netolického. V letech 1506-1520 byla postavena Zlatá stoka, která obtéká rybník z jihu a stala se pro něj stálým zdrojem vody. Poměrně intenzivní využívání břehů rybníka jako luk a pastvin vedlo k odstraňování dřevin a nízká intenzita chovu ryb až do 50. let tohoto století umožňovala bohatý rozvoj litorální vegetace.

Výsledkem byly rozsáhlé mokřadní porosty přecházející přímo do vlhkých luk a pastvin. Lokalita je již od konce 19.st. známa botanikům a od poloviny tohoto století se zde zintenzívnil i ornitologický výzkum, který vedl k vyhlášení rezervace v roce 1957.

Po zániku drobného maloplošného zemědělství a nástupu těžké techniky přestaly být udržovány pobřežní louky a okraje rybníků většinou zarostly náletem dřevin. Vlivem zvýšení intenzity hospodaření, které statut rezervace do roku 1992 neomezoval, pak došlo ke zvýšení množství živin, zhoršení kvality vody a k úbytku rákosin i mnoha živočišných a rostlinných druhů.

Hospodaření v rezervaci

Veškeré činnosti na území rezervace podléhají schválení orgánu ochrany přírody a jsou popsány v „plánu péče“. Všechny vodní plochy a většina zemědělských pozemků na území NPR patří soukromým vlastníkům. Rybníky jsou umělé vodní nádrže, které byly zřízeny k chovu ryb, a zachování určitého stupně hospodaření je zde nutné.

Snahou pracovníků ochrany přírody je najít zde optimální úroveň rybářského hospodaření, které by nepůsobilo negativně na rybniční ekosystém a umožnilo návrat druhů, které v minulosti díky příliš intenzivním zásahům vymizely. Protože určité množství druhů vyskytujících se na území rezervace je svou existencí závislá na činnosti člověka, jsou zde pracovníky ochrany přírody prováděny některé činnosti, které částečně simulují dřívější šetrné způsoby hospodaření (např. sečení luk, odstraňování nevhodných náletů dřevin) a provádějí se i další zásahy zvyšující pestrost přírodního prostředí (vytváření nových jezírek, vysazování ohrožených druhů rostlin, instalace vhodných hnízdních dutin atp.).

Na území rezervace je povolen odstřel divokých prasat, lišek a kun. Důvodem této výjimky je velká koncentrace těchto druhů v pobřežních porostech, kde dochází k vysoké predaci některých cenných druhů živočichů. Odstřel vodních ptáků a další myslivecké aktivity nejsou možné. Na zemědělských pozemcích v okrajových částech rezervace jsou jednorázově povolovány hony na drobnou zvěř v podzimních měsících.

Ochrana přírody a výzkum

Hranice NPR jsou v terénu značeny hraničními sloupky se státním znakem a červeným pruhovým značením, hranice 1.zóny CHKO, která zahrnuje území o něco širší, v terénu značena není. Ze zákona jsou zde omezeny činnosti, které by mohly poškodit dochované přírodní ekosystémy. Na území rezervace například není možné vjíždět motorovými vozidly, vstupovat do porostů mimo veřejné cesty (vyznačené v mapce), tábořit a rozdělávat ohně, sbírat a odchytávat rostliny a živočichy.

V roce 1952 byla při severním břehu Velkého Tisého postavena dřevěná terénní stanice, která je ve vlastnictví Národního muzea v Praze a slouží k ubytování a jako zázemí pro ornitologický výzkum. Na území NPR probíhá řada dalších výzkumných projektů, které mají za cíl vyhodnotit význam rezervace a navrhnout optimální způsoby vývoje a obhospodařování celého území. Veškeré výzkumné práce prováděné na území NPR koordinuje Ministerstvo životního prostředí ČR a Správa CHKO Třeboňsko, které v odůvodněných případech vydávají písemné povolení ke vstupu a provádění činnosti.

Data o Velkém Tisém

Rybník Velký Tisý je pátý největší rybník v jižních Čechách. Rybník má velmi členité pobřeží, po jižním a západním obvodu teče Zlatá stoka, ze které je rybník i naháněn, resp. ze sousedícího rybníka Koclířov. Hráz rybníka je dlouhá 2 km a je porostlá starými duby. Rybník má dvě výpusti, z toho jedna je tzv. Rybník je mělký, má hloubku pouze okolo jednoho metru.

Rybník Velký Tisý postavil v roce 1505 Štěpánek Netolický. Je to první velké dílo tohoto slavného rybníkáře, a proto se o tomto roce mluví i jako o počátku velké rybníkářské éry Štěpánka Netolického. V letech 1506 - 1520 byla postavena Zlatá stoka, která obtéká rybník z jihu a stala se stálým zdrojem vody. Štěpánkův nástupce Jakub Krčín tento rybník v roce 1569 rozšířil na nynější velikost.

Pod hrází rybníka Velký Tisý zřídil již sám Štěpánek Netolický první velké sádky na Třeboňsku, a to u dvora Šaloun. Velký Tisý je dominantním rybníkem národní přírodní rezervace s názvem Velký a Malý Tisý. Tato rezervace, vyhlášená r. 1957 je komplex jedenácti rybníků a přilehlých mokřadů, podmáčených luk, lesíků a hájů s celkovou výměrou 616 ha a představuje typický rybniční ekosystém.

Tato lokalita je také jednou z nejvýznamnějších ornitologických rezervací u nás. Hnízdí zde celá řada vodního a mokřadního ptactva (potápka roháč, potápka malá a černokrká, kormorán velký, kvakoš noční, volavky červená, popelavá a bílá, čáp bílý a černý, čírka obecná, bukač velký, zrzohlávka rudozobá a mnoho dalších). V této oblasti se také pravidelně zastavují ptáci letící do teplých krajů.

tags: #velký #rybník #Červená #Voda #ekosystém #popis

Oblíbené příspěvky:

• Síra a životní prostředí
• Podpora zelených stran
• Jak se stát bio farmářem?
• Parametry kvality ovzduší
• Studie o vesmíru a životě