Orientace v přírodě podle jehličí a další tipy

Léto představuje období, které nás svojí atmosférou přímo vybízí k návštěvě přírody - vyrážíme na kratší či delší túry, lesními stezkami směřujeme k hradům, zříceninám či rozhlednám, sbíráme lesní plody a houby, pořádáme pikniky v trávě, koupeme se v přírodních nádržích, v romantických údolích opékáme špekáčky a své děti posíláme na tábory uprostřed lesů a luk. Víme ale, jaká nebezpečí na nás v letní přírodě číhají a jak se v ní chovat, zvláště pak, bereme-li s sebou děti?

Základní vybavení do přírody aneb KPZ

Pokud vyrážíme do přírody na jakýkoliv časový úsek, např. na půldenní výlet, neměli bychom domov opouštět „nalehko“ jen s peněženkou a mobilním telefonem. Kromě obvyklých věcí, jako je nápoj (nejlépe neslazená voda), čokoláda nebo čokoládová tyčinka, papírové kapesníčky, pláštěnka a teplejší kousek oblečení (mikina, bunda) bychom měli pamatovat na situaci, kdy bychom zabloudili nebo se ztratili. Pro takové případy je dobré nosit s sebou tzv. KPZ, tedy krabičku poslední záchrany.

Nemusí se přitom jednat o krabičku v duchu skautské koncepce, jejímž otcem je Jaroslav Foglar, nebo krabičku dobrodruha chystajícího se na výzkumnou expedici. Novodobá krabička poslední záchrany pro účely běžných výletníků by - stejně jako tradiční KPZ - měla být z pevného, nepromokavého materiálu, přičemž její obsah by nám měl pomoci překonat neplánované negativní situace. Obsah je samozřejmě možné obměňovat podle místa a délky pobytu, nicméně základ by měl zůstávat stejný. Co tedy nosit do přírody s sebou?

• zápalky nebo zapalovač
• svíčka nebo malá (klíčová) baterka
• kapesní nůž s otvírákem
• malá píšťalka (využívá se v případě dezorientace v terénu, aby Vás bylo slyšet)
• kousek papíru
• malá tužka nebo propiska
• jehla a nit
• pevný provázek
• zavírací špendlík
• knoflík
• náplast
• dezinfekce
• obvaz
• tableta na bolest hlavy, zubů apod. (Ibalgin)
• tableta na střevní potíže (Živočišné uhlí)
• gel na popáleniny, bodnutí hmyzem (Fenistil)
• kondom (v této souvislosti je dobrý na přenášení vody, unese až 1 litr)

Základní balíček podobný KPZ je dobré nosit také v kabelce či malém batůžku, ať už jdeme kamkoliv - nikdy totiž nevíme, kdy se nám tyto základní věci mohou hodit.

Orientace v přírodě bez technických prostředků

Málokdo z nás může říct, že se během turistického výletu nebo na procházce v lese alespoň jednou neztratil. Co ale dělat, když s sebou nemáme chytrý telefon, mapu, kompas či buzolu? Orientace podle přírodních jevů je založena na rozdílu v osvětlování a zahřívání přírodních objektů, tedy na rozlišení stinné a slunné strany:

Čtěte také: Dětské dobrodružství v přírodě

• jednotlivě stojící stromy - mají bohatší větve na jižní straně, na severní straně jsou řidší, někdy i polámané; navíc kmen směřující na sever bývá porostlý lišejníkem nebo mechem
• pařezy stromů - letokruhy na severní straně jsou hustší, na jižní straně naopak řidší
• kůra stromů - břízy mají světlejší kůru na jižní straně
• mraveniště - jeho severní strana je prudší, strmější, naopak jižní strana klesá pozvolna
• lesní plody - na straně směřující na jih se zabarvují (uzrávají) dříve než na straně severní
• sníh - déle se drží na severní straně, roztává dříve na straně orientované jižně
• kostely - oltáře bývají orientovány na východ, hlavní vchod na západ
• vinice - jsou zakládány na jižních svazích
• včelíny - jsou orientovány čelem na jih
• ptačí budky - umisťují se otvorem na východ

Dodejme však, že tato orientace podle přírodních jevů je méně spolehlivá než prostřednictvím technických vymožeností či mapy. V inidividuálních případech může být ale její znalost přínosná, zvláště když použijeme vícero ukazatelů současně.

Speciálním způsobem orientace je pak orientace podle slunce. To nám umožňuje určit přibližný čas a máme-li hodinky (tedy technický prostředek :-), také poměrně spolehlivě směr.

Při určování času podle slunce vycházíme ze skutečnosti, že slunce ráno vychází na východě, odpoledne se nachází přibližně na jihu a svoji celodenní pouť končí na západě. Z toho můžeme odvodit, že v 6 hodin ráno je slunce na východě, v 9 hodin na jihovýchodě, v pravé poledne na jihu, v 15 hodin na jihozápadě a v 18 hodin na západě. Vždy je ale třeba vzít v úvahu roční období a letní/zimní čas.

Určení směru podle hodinek pak provádíme následovně: hodinky natočíme tak, aby malá ručička směřovala ke slunci. Úhel, který malá ručička svírá s dvanáctkou, rozpůlíme (můžeme si pomoci stéblem trávy nebo větvičkou).

Významnou pomocí v orientaci v přírodě pak představují turistické značky, které ale značí, jak název napovídá, pouze turistické cesty. Základní značení je následující:

Čtěte také: Klimatické změny a bydlení

• červená barva = hlavní turistická cesta
• modrá barva = oblastní turistická cesta
• zelená barva = místní turistická cesta
• žlutá barva = odbočky, spojovací cesty

Orientovat se v terénu podle přírodních jevů můžeme samozřejmě i v noci, nicméně tyto aktivity jsou určeny pro zkušenější turisty, či spíše dobrodruhy.

Pokud se nám stane, že se ztratíme a nemáme k dispozici žádné technické prostředky ani mapu, je nejlepším řešením najít si vyvýšené místo, ze kterého bychom se mohli rozhlédnout po krajině (hledáme obydlí, věžičky, silnici apod.). Důležité je začít řešit situaci včas, ještě před tím, než se začne stmívat, abychom v daném terénu nebyli nuceni přenocovat.

Signalizace v přírodě

Signalizace je v některých situacích jedinou možností komunikace. Může jít o krizové, ale i komunikační situace, které můžou být rozhodující pro naše přežití v přírodě. Ztraceni? Nevěšme hlavu, vždy je možnost, jak o sobě dát vědět. Můžeme zapálit oheň, s trochou mokrého listí a jehličí se dostane kouř dost vysoko na to, aby ho někdo viděl. Stejně tak se můžeme pokusit o nápis například na louce, nebo na břehu jezera.

Když se ale potřebujeme dorozumět s někým, kdo je poněkud daleko, nebo o sobě dát vědět tak, aby lidé v doslechu věděli, že tu jsme, je třeba použít specifické pomůcky. Nemusí se jednat jen o slunce, ale i o Měsíc, ten prakticky odráží sluneční paprsky směrem k zemi. Tyto paprsky můžeme využít ve svůj prospěch a dorozumívat se s nimi na větší vzdálenosti. Jak, ptáme se? Pomocí signalizačního zrcátka. Tento nástroj neslouží jen k refrakci nás, ale i tohoto světla. Když víme přibližnou polohu našeho společníka, můžeme pomocí slunečních paprsků posílat zprávu směrem k němu. Jako prasátka ze základky? Ano, přesně tak. Všichni to známe, když se nám od hodinek odráží světlo, které kreslí na zeď odrazy. Stejný princip používá i signalizační zrcátko. Jemnými pohyby odrazíme světlo požadovaným směrem. Jak se zrcátkem hýbáme, můžeme zaslat i jednoduchou zprávu pomocí smluvených znaků, nebo Morseovy abecedy.

Další možností signalizace je pískání. Bohužel nejsme schopni vydat tak vysoký a zvučný tón nato, aby se dokázal dlouho šířit. K tomu nám skvěle poslouží píšťalka. Její tón je schopný se nést až na kilometry daleko. Jak víme, zvuk je vlnění, které se nese vzduchem. Jak se dostává dále a dále, postupně slábne. Čím vyšší frekvence zvuku, tím je tón zřetelnější a dokáže se nést dál. Velmi důležitým pomocníkem je v tomto případě vítr. Ten dokáže odnést zvuk velmi daleko, což může být v některých případech i kontraproduktivní. Například bude-li foukat vítr proti nám a naši zachránci bodu před námi, vítr odnese zvuk daleko za nás, ale před nás se ho nedostane dostatek. Tak jako tak je píšťalka skvělá pomocnice, když jsme uvízli díře, nebo jen chceme, aby o nás okolí vědělo. Můžeme tím dát vědět nebezpečné zvěři, že jsem na blízku.

Čtěte také: Rozpoznávání rostlin v přírodě s pomocí technologií

Výhodou těchto doplňků je jejich kompaktnost. Jsou natolik malé, že je můžeme s přehledem schovat do kapsy, nebo si je pověsit na krk. U píšťalky bychom si měli dát pozor na frekvenci zvuku. Musí být opravdu vysoký, aby nás bylo co nejlépe slyšet. Zároveň její konstrukce nesmí být patrně chatrná. To samé platí i u signalizačního zrcátka. V žádném případě s sebou neberme zrcátko ze skla. S největší pravděpodobností by se rozbilo a mohlo poranit nás, nebo nám zničit věci. Naštěstí se vyrábějí zrcátka z leštěných kovových ploch, nebo pouze odrazová fólie umístěná na plastovém podkladu. Taková varianta je nejlepší. Rozbité zrcátko nám k ničemu nebude, stejně tak rozbitá píšťalka.

S dětmi do přírody aneb Kreativní tvoření během výletu

Prázdniny se blíží a děti během nich čeká radostný čas objevování a her. Les pak k obojímu přímo vybízí. Většina z nás to jistě zná - poté, co našeho drobečka vezmeme na výlet do přírody, uslyšíme zanedlouho věty typu „Mamíí, kdy už tam budeme?“, „Tatííí, mě bolí nožičky“, „Mně už to nebaví“, „Mám hlad“ apod. V horším případě se pak dočkáme toho, že naše děti s sebou vláčí různě dlouhé větývky, hází po sobě šišky nebo rozmrzele šlapou po tom, co se jim právě dostane do cesty.

Poradíme, které aktivity rozhodně stojí v přírodě za vyzkoušení. Pomineme-li vyprávění příběhů nebo různé slovní hry, můžeme dát průchod naší fantazii a i s dětmi se vrhnout do kreativních zastávek. Za využítí dostupného přírodního materiálu tak dětem můžeme výlet zpestřit. Na danou činnost je samozřejmě potřeba dítě motivovat vhodným příběhem, aby v jeho očích dostala smysl. Fantazii rodičů se meze nekladou :-)

1. Hod šiškou do dálky nebo na cíl

Je to ideální způsob, jak naučit malé děti lépe házet. Nejdřív zkuste disciplínu hod do dálky. správné míření. Vyberte strom a nechejte děti, ať se trefují do jeho kmene. zdatnější bude střelec, tím mu volte vzdálenější nebo užší kmen.

2. Stavba lesního obydlí

Stačí, vybrat si pěkný strom a pod ním pak začít s výstavbou. materiál je úžasný! klacíky, kůru, šišky, žaludy. článek DIY inspirace: Lesní domky elfů.

3. Hmatová pátračka

drsné, pichlavé, jemné, kulaté, těžké, špičaté, lehké a duté nebo zelené. Přinesené materiály pak můžete společně prostudovat či očichat. vnímání.

4. "Poznávačka" poslepu

Nasbírejte si spoustu přírodních materiálů (nebo pokračujte s těmi z pátračky). aby nebylo vidět, co je uvnitř. přírodninu se jedná.

5. Co vidím, co nevidím

na to, aby si zapamatovaly co nejvíce předmětů. Poté se otočí a vyjmenují vše, co viděly. paměť a soustředění.

6. Výroba dekorací z přírodnin

je domů. ovoce. šišek Vyrábět můžete doma, když venku zrovna prší, nabo za příznivého počasí přestěhujte dílnu na zahradu.

7. Hádání zvířátek

Při téhle hře si užijí spoustu legrace malí i velcí. jakého živočicha se jedná. Hráč, který uhodne, předvádí další zvířátko. menší děti připravte pro lepší představu i obrázky zvířat.

8. Zvuky lesa

přírodní hudební nástroje. předměty vyluzovat. zahrajte doprovod k vaší oblíbené písničce. vnímat zvuky a hledat zajímavá řešení.

9. Hra na babu

vydovádět se (nebo je chcete unavit :-ú)). orientaci označit barevnými stužkami. počet dětí. zrovna nestojí u stromu. Pokud je někdo chycen, střídá a chytá tentokrát on.

10. Sochy v lese

zůstala stát.

Vnímejte les všemi smysly

HMAT: Nechejte děti chodit v mechu, nebo po pěšině naboso. jsou v lese krásně cítit. vůní dřeva, hub i jehličí. lesních jahod. bandičce jich bude v dětském bříšku. vyčarovat jenom les. ZRAK: Vnímejte zrakem všechny ty barvy, stromy, květiny. stromů a dopadají na zem. Objevujte, zkoumejte, dívejte se okolo sebe. SLUCH: Zaposlouchejte se a buďte přitom úplně potichu. v dálce asi ťuká do kmene datel? A někde nad vámi krouží dravec? Docela poblíž, pak možná uslyšíte bublání lesního potůčku. dětí, nebo těch s diagnózou ADHD.

Doplňkové aktivity a hry v lese

• PH: Koruna královská - pomůcky: papírová koruna, židle - uprostřed kruhu sedí dítě na židličce - má na hlavě papírovou korunu a spí - děti chodí okolo něj v kruhu a říkají říkanku - vyvolený princ sebere spícímu korunu z hlavy - uhání s ní okolo kruhu a usedá na trůn - oloupený princ honí lupiče, ostatní fandí, dělají brány - jako na kočku a myš - „Král sedí na trůně v papírové koruně.
• Rozcvička: Oživlé stromy a rostoucí houby - „Jsme stromy, které se nemohou hýbat.“ - stoj na jednom místě - strom se podívá po okolí: pohyb očima: nahoru dolů, do stran, kroužení hlavou - rozhýbání větví: kroužky a kruhy paží, předloktím, zápěstím - rozhýbání kmenu: kroužení v pase, úklony - rozhýbání kořenů: kruhy nohama, stoj na 1. noze, pomalu se dává do pohybu, zrychlujeme - v lese rostou i houby: dřep, z rukou nad hlavou uděláme klobouček - houba roste: zvedáme se - je to bledla: stoj na 1.
• SH (hmat): Co je kryto v krabici?
• SH: Co mám v ruce?
• DH: V jakých biotopech bydlí zvířata?
• DH: Na jakém stromě plody rostou? - doprostřed herny umístíme box plný rozmanitých plodů (kaštan, žalud, ořech, šípek, šiška) - po okraji herny rozmístíme větvičky s listy od těchto plodů (popř.
• DH: Strom, stromek, stromeček - tvorba zdrobnělin - př.: malý strom je …. (stromeček), malý zajíc…. (zajíček), malá houba…… (houbička), malý les ….

Básničky o stromech a lese

CO SE DĚJE NA DUBU

Včera ráno na dubu řekl žalud žaludu: Já už tady nebudu. Pustím se a spadnu dolů, zavrtám se do země, budu spát a odpočívat, bude mi tam příjemně.

DUB

Doubku, kdypak shodíš listí? Kdy už budeš nahatý? Každý přece rychle zjistí, že svůj kožich na paty nosím denně celý rok. Neudělám bez něj krok!

LÍSKA

Hned na rohu naší vísky stojí čtyři staré lísky. A když v noci všichni spí, do oříšku bez kožíšku šeptají svá tajemství.

VRBA

Stojí vrba u rybníka, proutky se jí zelení. Odjakživa se tu říká, když jí svěříš trápení, ulevíš tak svojí duši, vrba listím zašustí, každý nyní správně tuší, ani slůvko nepustí…

JAVOROVÁ

Vždycky sedím u stolu na své židli z javoru. Hřeje duši, dává sílu, rád přiložím ruku k dílu, když je potom potřeba, zadělat zas na chleba.

LÍPA

Listy jako srdíčko, je to lípa, babičko? Ano, lípa voňavá, co tu takhle postává nejspíš druhé století. Ráno mává na děti. Když se u ní zastaví, tak jim tiše vypráví, jak jde život pořád dál a že malý kluk se ptal: Listy jako srdíčko, je to lípa, babičko? Ano, lípa voňavá…

BŘÍZA

Už se probuď, bílá břízko, načechrej si kadeře. Jaro už je hodně blízko, už ti klepe na dveře.

MODŘÍN

Modřín hraje potichoučku na kouzelné housličky. Víly právě na paloučku vyhouply se na špičky.

O MODŘÍNOVÉM PAŘEZU

Cestička utíká od smrku k jedli, nožky nás bolely, tak jsme si sedli. Na pařez z modřínu, co zrovna spal, jen jak jsme dosedli, tak hnedka vstal. Zívnul a protáhl svůj ztuhlý hřbet a pak nám vyprávěl pohádek pět. O stromech tajemných jak noční sen, o kytkách voňavých, modrých jak len. A když to pověděl, dřímal zas dál, už to byl staroušek, a tak rád spal.

SÁŇKY Z JASANU

Na těch sáňkách z jasanu, jí se rychle dostanu z kopce dolů, je to tak! Jedou rychle jako vlak!

DUP, DUPY, DUP (V. Nezval)

Dup, dupy, dup, našel jsem pět hub, první byla muchomůrka, byla u ní zlatá šňůrka, druhá byla liška, je jich plná spížka, třetí byl smrž, vrh si jen, vrh!, čtvrtá byla křapáč, jaký jsi ty střapáč, pátá byla hřib, měl jsem hledat líp!

tags: #orientace #v #přírodě #podle #jehličí

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu Olomouc - kompletní přehled
• Tipy na koupání v lomech
• Neživá příroda – prezentace ke stažení
• Význam OZE v České republice
• Globální ekologické výzvy