Atmosféra a klima

Atmosféra je vrstva plynů, která obklopuje planetu Zemi a často je označována jako plynný obal Země. Dosahuje několik stovek kilometrů nad zemský povrch a dělí se na několik vrstev. Pro nás je nejdůležitější nejspodnější vrstva troposféra, kde žijeme a stratosféra, kde se nachází ve výšce kolem 25 - 35 km ozónosféra, která brání pronikání UV záření na naši planetu.

Složení atmosféry

Atmosféra je tvořena vzduchem. Ten vzduch je nicméně směsí plynů, které jsou nutné pro existenci života zde na Zemi. Nejvíce je dusíku (N) - 78 %, poté pro dýchání živočichů důležitého kyslíku (O) - 21 %. Poslední procento je tvořeno vzácnými plyny (např. argon), oxidem uhličitým či vodní parou. Důležitou součástí naší atmosféry je také ozon - trojmocný kyslík O3 , který zabraňuje pronikání škodlivého UV záření od Slunce.

Suchý vzduch sestává ze 78 % dusíku (N₂), 21 % kyslíku (O₂) a z 1 % dalších a vzácných plynů (např. argonu - Ar, oxidu uhličitého - CO₂, methanu - CH₄, helia - He, ozonu - O₃, neonu - Ne aj.). Množství vodní páry v něm je proměnlivé. Pro člověka i jiné organismy je nezbytnou složkou atmosféry kyslík, který vzniká fotosyntézou. Průměrná teplota vzduchu činí 15 °C. Bez vlivu skleníkového efektu by průměrná teplota na Zemi byla o 33 °C nižší, přibližně -18 °C. Skleníkový efekt je tedy proces, který zahřívá povrch planety na teplotu vyšší, než jakou by měl bez přítomnosti atmosféry. Přirozený skleníkový efekt přispívá k přítomnosti podmínek vhodných pro život.

Vrstvy atmosféry

Složení atmosféry si můžeme představit jako různě tlusté obaly cibule. Každá vrstva je jinak mocná a má odlišné vlastnosti od ostatních.

• Troposféra - nejspodnější vrstva dosahuje v našich zeměpisných šířkách do výše 11 km (na rovníku až 18 km). Je pro nás nejdůležitější a nejhmatatelnější vrstvou. Děje se v ní počasí a většina klimatických, i extrémních, jevů a dějů.
• Stratosféra - od 11 do 50 km. Do 30 km výšky je zde teplota od - 45 °C do - 75 °C, poté pozvolna stoupá až k nule. Důležitou součástí stratosféry je mezi 25 - 30 km vrstva nazvaná ozónosféra, který brání pronikání UV záření na zemský povrch.
• Mezosféra (50 - 85 km) - vrstva, ve které již můžeme pozorovat meteory. Teplota zde opět klesá.
• Termosféra (85 až 700 km) - vrstva, ve které se dostáváme do vesmíru - hranice 100 km = Karmánova hranice. Ve svrchních částech termosféry se děje polární záře. Teplota zde roste až k 1500 °C. Součástí je také vrstva zvaná ionosféra - odráží elektromagnetické vlny.
• Poslední vrstvou je exosféra. Nad ní je již jen vesmírný prostor.

Počasí

Okamžitý stav atmosféry. Počasí se vytváří ve spodní vrstvě atmosféry asi do výšky 11 km. V podobě oblačnosti se zde hromadí vodní páry, proudí zde vítr a rychle se mění povětrnostní podmínky.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Meteorologové předpovídají počasí na základě měření různých veličin (teplota, rychlost větru, tlak, sluneční svit aj.), dlouhodobého pozorování a počítačových modelů. Protože je počasí ovlivnitelné mnoha faktory je jeho předpověď velmi náročná a v delších intervalech i málo přesná.

V celé atmosféře můžeme měřit tlak vzduchu. Na některých místech Země je tlak nízký. Tyto místa označujeme jako tlakové níže (na mapě se značí N). Tam kde je tlak vysoký se nachází tlaková výše (označuje se V). Proudění vzduchu se děje ve velkých masách právě mezi tlakovou výší a níží a to vždy ve směru z tlakové výše do tlakové níže. Proudění není ovšem přímé, ale je narušeno různými vlivy (hory, oceánské proudy aj.).

Údaje z atmosféry jsou zaznamenávány meteorologickými přístroji v meteorologických stanicích. K základnímu vybavení takovéto stanice patří meteorologická budka, která obsahuje teploměry a tlakoměr. Kromě budky najdeme ve stanici přístroje k měření srážek, směru a rychlosti větru a mnohé další.

Předpověď počasí nevyužíváme jen my k tomu, zda si naplánovat výlet nebo ne. Předpověď mnohem více využijí např. v dopravě (letectví), v zemědělství či v armádě.

Klima

Dlouhodobý stav atmosféry, režimu počasí. Podnebí určuje hlavně zeměpisná šířka (vzdálenost od rovníku). Především díky odlišnému množství (intezitě) dopadajících slunenčních paprsků během roku. Svůj pozměňující vliv na podnebé mají také ale vysoká pohoří, oceánské proudy při pobřeží nebo pravidelné větry (pasáty, monzuny). Oblasti se stejným podnebím jsou na zemi rozmístěny v "téměř" pravidelných pásech, kterým říkáme podnebné pásy. Rozložení podnebných pásů na severní i jižní polokouli je podobné.

Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky

Každý podnebný pás má charakteristické teploty i srážky během roku. Převládá v nich určitý směr větru.

Ostrovy a pobřeží mají podnebí ovlivněno přilehlým mořem - říkáme, že mají oceánské podnebí. Oceánské podnebí je charakteristické malými rozdíly teplot i množstvím srážek mezi létem a zimou. Naproti tomu kontinentální podnebí je charakteristické velkými rozdíly teplot i množstvím srážek mezi zimou a létem.

Ostrovy a pobřeží ovlivňují především mořské proudy - teplé je oteplují a přináší srážky, studené ochlazují a srážkám zabraňují. V horách je podnebí chladnější. Pásma hor ovlivňují proudění vzduchu a zvyšují v daném místě množství srážek.

Základní meteorologické prvky

1. Sluneční záření - hlavní zdroj energie pro fyzikální děje v atmosféře, je tvořeno ze tří složek, asi 7% tvoří ultrafialové záření, 48% viditelné záření a 45% infračervené záření. ( asi 60% záření je Zemí vstřebáno ). Bilance záření je rozdíl mezi příjmem a výdejem záření, ve dne je kladná, v noci záporná.
2. Tlak vzduchu - síla vyvolaná hmotností vzduchového sloupce, který sahá od výšky měření až do horních vrstev atmosféry. Vyjadřuje se v hektopascalech a jeho průměrná hodnota k hladině moře je 1013 hPa. Postupem s výškou tlak klesá, čím je vzduch chladnější ( těžší ), tím je pokles pomalejší.

Historický vývoj klimatu

Klimatické změny jsou důležitou součástí vývoje Země. Nauka o proměnách klimatu v historii Země se nazývá paleoklimatologie. V poslední době se dostává do popředí kvůli debatám o globálním oteplování. Zabývá se zkoumáním poměrů v minulosti ze sledu vrstev - např. v jezerech, z krápníků nebo z korálových útesů. Z jednotlivých vrstev se dozvídáme víc o podmínkách na Zemi v minulosti a díky tomu zároveň zjišťujeme víc o obdobných jevech, jakými prochází Země i v současnosti.

Důvodů, proč se klima mění, najdeme velice mnoho. Jedná se o období, kdy se teprve vytvářela Zemská atmosféra. Nejstarší původní atmosféra, kterou tvořily převážně vodíkové páry, unikla do kosmu při zahřátí doprovázejícím vznik planety. Díky silnému vulkanismu se utvořila další, té však naprosto chyběl kyslík a oxid uhličitý. Atmosféra Země postupně ztrácela vodík a obohacovala se stále více o oxid uhličitý a dusík. Voda se částečně rozkládala na kyslík a vodík, ten však byl velmi nestálý.

Čtěte také: Zlepšení ovzduší Dolní Domaslavice

Další atmosféra se tvořila při postupném vychládání Země uvolňováním plynů z hornin. Vznikala působením živých organismů, které uvolňovaly kyslík jako produkt metabolismu, dýchání a fotosyntézy. Voda se vytvářela při intenzivní sopečné činnosti.

tags: #ovzduší #a #podnebí #referát

Oblíbené příspěvky:

• Co je ekosystém?
• Odpadové kontejnery Rakovník
• Výběr pytlů na odpad
• Okolí Bílovic: Tip na výlet
• Kód odpadu pro asfalt bez dehtu