Pakomárovití (Chironomidae) jsou čeleď hmyzu patřící do řádu dvoukřídlých (Diptera). Tato skupina zahrnuje mnoho různých druhů hmyzu, včetně komárů, much, a také parazitických druhů. Pakomár kouřový (Culex pipiens) je drobný dvoukřídlý hmyz z čeledi komárovitých (Culicidae), který je nejběžnějším komárem v mírném pásmu Evropy.
Pakomár je často zaměňován za jiné druhy hmyzu, jako je komár nebo třeba tiplice. Proto se s ním pojí mnoho předsudků. Pravdou je, že se nejedná o parazita sajícího krev ani o žádného významného škůdce.
Dospělci mají délku těla přibližně 4 až 7 milimetrů, tělo je štíhlé, hnědě až tmavě šedé s jemným pruhováním na hrudi a křídlech. Je charakteristický drobnou velikostí, tmavším zbarvením, jemnými chloupky na křídlech a typickým bzučivým zvukem. Jejich vzhled připomíná komáry, avšak pakomáři nemají bodavě-sací ústní ústrojí a nejsou schopni sát krev. Dospělci většinou nepřijímají potravu, protože mají zakrnělý sosák. Některé druhy se však živí rostlinnými šťávami nebo nektarem.
Samci a samice se liší stavbou ústního ústrojí: samice mají savý sosák pro sání krve, samci se živí pouze nektarem. Sameček pakomára má na tykadlech chmýří jako mají můry, které pravděpodobně slouží k vyhledávání samic.
Culex pipiens je kosmopolitní druh a v České republice je hojně rozšířen v městském i venkovském prostředí. Pakomáři jsou velmi rozšíření po celém světě a lze je nalézt ve všech typech klimatu, od tropických po polární oblasti. Nejčastěji se s nimi však setkáte v místech s vysokou vlhkostí a přítomností stojaté vody. Preferuje stojaté vody, tůně, rybníky, mokřady, sudy s dešťovou vodou a jiné drobné vodní plochy vhodné pro kladení vajíček. Pakomár kouřový je přizpůsoben životu poblíž vody.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
V domácnostech se pakomáři mohou objevit v místech s vysokou vlhkostí, jako jsou sklepy, koupelny nebo kuchyně. Zejména v letních měsících se mohou dostat do domů okny nebo dveřmi, přitahuje je především světlo ve večerních hodinách.
Životní cyklus pakomára začíná ve stádiu larvy. Vajíčka jsou kladena do vody nebo v její blízkosti, larvy se vyvíjejí ve vodě. Larvy pakomárů se vyskytují zejména ve vodním prostředí, kde nacházejí ideální podmínky pro svůj růst. Z vajíček se během několika dní líhnou larvy, známé jako „komáří housenky“, které se živí drobnými organismy ve vodě. Larvy procházejí několika instary, než se zakuklí a po několika dnech se líhne dospělý jedinec. Hemoglobin je krevní barvivo, které lárvám umožňuje přežít ve vodním prostředí s nízkým obsahem kyslíku - právě tyto podmínky najdeme v různých bahnitých jezírkách a stojatých vodách, kde také larvy nejčastěji najdeme. Larvy pakomárů jsou někdy nazývány „patentky“ a hrají důležitou roli v ekosystému.
Dospělí pakomáři mají relativně krátkou životnost, která obvykle trvá pouze několik dní. Během této krátké doby je jejich hlavním úkolem rozmnožování. Samotní dospělci žijí pouze několik dní nebo týdnů. Pakomárovití často vytvářejí obrovské svatební roje.
Samci se živí nektarem a výživnými šťávami rostlin, zatímco samice potřebují krev pro vývoj vajíček. Samci komára se živí výhradně rostlinnou potravou, zejména nektarem a šťávami rostlin, zatímco samice sají krev savců a ptáků. Sáním krve získávají potřebné bílkoviny a železo pro tvorbu vajíček.
Stejně jako každý druh v přírodě, i pakomár má své místo v ekosystémech a potravních řetězcích. Larvy jsou důležitou potravou pro některé vodní živočichy. Jsou totiž nezanedbatelnou položkou na jídelníčku ryb a dalších vodních organismů. Další jejich úlohou je rozklad organického materiálu ve vodě.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Pakomáři jsou často zaměňováni s jiným hmyzem, hlavně kvůli svému vzhledu. Nejčastěji si je lidé pletou s komáry a tiplicemi. Komáři a pakomáři mají oba dlouhé nohy a štíhlé tělo, ale dají se rozlišit podle tykadel - pakomáři mají tykadla výrazně delší a “peříčkatá”. Rozdíly mezi druhy jsou hlavně ve způsobu života. Komáři jsou paraziti živící se krví, tiplice zase mohou v menší míře škodit na plodinách v zahrádce.
Pakomáři (Chironomidae) slouží jako citliví bioindikátoři změn v říčních ekosystémech díky své reakci na hydromorfologické, chemické a klimatické faktory. Kombinace morfologických a molekulárních metod zvyšuje přesnost stanovení citlivosti taxonů. Image recognition umožňuje rychlé a objektivní hodnocení složení společenstva. Pakomáři představují efektivní a komplementární nástroj pro ekologický monitoring říčního prostředí. Kombinace morfologických, molekulárních a digitálních metod zásadně zvyšuje objektivitu a citlivost hodnocení. Larvy pakomárů jsou někdy nazývány „patentky“ a hrají důležitou roli v ekosystému. Jsou totiž nezanedbatelnou položkou na jídelníčku ryb a dalších vodních organismů.
Pakomáři sice neškodí, za to umí být pěkně otravní. Problémem jsou zejména jejich velké roje. Hmyz se začíná rojit po vykuklení, kdy si dospělci hledají partnery k páření. Hmyz se ale může dostat i do domácnosti, přitahuje je totiž světlo a bez sítí do oken se neobejdete.
Nejúčinnější způsob, jak se vyhnout problémům s pakomáry, je prevence jejich výskytu:
Pakomáři jsou v podstatě neškodní, problémem je pouze to, že nás mohou svojí přítomností obtěžovat. Proto k nim není třeba přistupovat hned radikálně.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Pokud se však chcete pakomárů i přesto zbavit, nebo alespoň jejich výskyt omezit, využijte například lepící mucholapky, které zavěste kolem zahradního posezení nebo bazénu. V domácnosti se jich zbavíte podobně jako komárů například díky odpařovači proti hmyzu do zásuvky.
Pakomáři se někdy mohou usídlit v květináčích s pokojovými rostlinami. Vlhká zemina i voda v podmisce jsou ideální podmínky pro život.