Marian Palla: Příroda, Zajímavosti a Umělecká Tvorba

Marian Palla, sedmdesátiletý kontrabasista a někdejší člen orchestru brněnského Janáčkova divadla, o sobě mluví jako o naivním konceptualistovi. Patří do brněnské skupiny kolem umělce a teoretika Jiřího Valocha. Toho už v roce 1971 zaujal svou zřejmou jinakostí Pallův obraz Příroda. Vidět je na něm pouze horizont, jehličnan a text informující o Pallově přítomnosti v přírodě.

Právě této „observační“ metody se malíř - samouk Palla drží nejčastěji. „Když jsem začínal, měl jsem teorii, že když stojím třeba před vrbou, nemá cenu kreslit, jak vypadá a jak je smutná. Stačí, když si před tu vrbu stoupnu a udělám čáru. V té čáře je všechno,“ vysvětluje.

Jeho tvorba je z hlediska médií velice rozmanitá. Autor vytváří kresby, objekty, instalace, texty, hudební díla, provádí akce. Autorova díla mají většinou nějaký materiální aspekt a zároveň nelze odhlédnout od jejich konceptuálního rozměru.

Možná se to bude zdát paradoxní (když Palla je vesměs označován za konceptuálního tvůrce), ale v jeho tvorbě hraje velkou roli též smyslovost. Ovšem nejde o nějaké sycení smyslů proměňující se, bombastickou show. Naopak se jedná o jisté eliminování pohybu, o ulpění či koncentrování pozornosti na určité archetypální kvality (živly atd.).

Akce autora vedou vesměs ke vzniku časově limitovaných artefaktů (tato dočasnost je právě vystavována smyslům diváků). Tyto objekty mají jakýsi rituální rozměr, který ovšem není to nejpodstatnější. Autorovi nejde o narušení toku času, o vytržení výjimečných okamžiků, o inscenaci velké události.

Čtěte také: Tajemství přírodních krás Mariánských Lázní

Naopak - Palla rámuje či tématizuje všednost, opakuje obyčejné procesy, i když tyto jsou občas poněkud absurdní (tj. nejde o utilitární aktivity). Hlavní činností umělce je tu pozorování, kontemplování, které je doprovázené subjektivními tělesnými pochody. Výsledný artefakt nese dekomponovanou podobu (není výsledkem formálních studií).

Marian Palla je dnes činný i v jiných tvůrčích oblastech než je výtvarná tvorba. Píše pro divadlo, prózu, zabývá se experimentální hudbou, specifickým komiksem či kresleným humorem. V roce 1977 ukončil studium v Brně na konzervatoři v oboru kontrabas. Přes patnáct let hrál v orchestru Janáčkovy opery v Brně. V letech 1994-2011 působil jako docent na Fakultě výtvarných umění v letech. V současnosti je v důchodu, žije a tvoří v domě ve Střelicích u Brna.

Vedle činnosti hudební se věnoval malbě. Má za sebou celou řadu samostatných výstav (1980, 1987, 1988) u nás i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie v Pardubicích, Galerie v Olomouci a Moravské galerie v Brně. V roce 2000 absolvoval Atelier multimedia, koncept, environment na FaVU VUT.

Je členem několika uměleckých skupin. Je též autorem několika knih, jednu z nich na SF námět s mimozemšťany určenou pro děti společně s Janem Jiráněm (Ve znamení hada). Byla vydána i jako zvuková nahrávka. Některé knihy, které si sám namluvil, si můžete poslechnout na jeho stránkách, např. audionahrávka knihy"Jak zalichotit tlusté ženě". V roce 2003 se stal historicky prvním mistrem České republiky ve slam poetry.

Marian Palla, Tento obraz se bude líbit mnoha lidem, je v brněnské Fait Gallery k vidění až do 4. května. Vernisáž: 25. 2.

Čtěte také: Léčebné pobyty v Mariánských Lázních

O některých nápadech Mariana Pally se návštěvníci Fait Gallery dozví víc přímo od umělce, a to přes zvukové stopy ukryté pod QR kódy. Palla tu vypráví o zaznamenávání procesu počítání snědených zrnek rýže, o malování větví fíkovníku, o celodenní malbě jedné čáry, o galerijním angažmá svého psa Bruna a také o výhodách hlíny. S tou různými způsoby pracuje od osmdesátých let až do současnosti.

„Malba hlínou je neskutečná věc, je to levné, má to krásnou barvu, pokaždé jinou. Vždcyky jsem si ji nakopal, ale pak jsem zjistil, že nejlepší hlína je z krtinců, protož oni ji zpracují dopředu. Ostatní proti krtkům na zahradě bojují, já se jim tam vždycky snažím něco nechávat, aby se rozmnožili. Jednou jsem tam neměl žádného snad půl roku, a tak jsem hledal na internetu, jak přilákat sousedovy krtky,“ vypráví.

Nástrojem sebevyjádření se Marianu Pallovi stal i čaj, který tehdy pili a se kterým pracovali téměř všichni konceptualisté z brněnského okruhu, a také keramika. Palla o svých keramických objektech mluví jako o programově neužitných, určených pouze k přenášení. S radostí také uvítal, když se mu jeho intuitivně tvořená keramika v peci zbortila. Technika je ostatně prý to největší omezení, které může být.

Výstava potrvá do 13. 11. „Výstava nakusuje problém zvíře a umění, ale umožňuje předjímat problémy eventuálních mimozemšťanů a jejich "umění".

Ve svých dílech se vztahují k regionu Blanenska. K vidění je například video "z A do B" posledního zmíněného vizuálního umělce a pedagoga AVU, který pracuje s motivem cesty vlakem mezi Adamovem a Blanskem ve vztahu k symbolickým otázkám životní pouti, osobního růstu, ale také možnosti návratů a bloudění na místech, o kterých si myslíme, že už nás nemají čím překvapit.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Do prostoru bývalé pracovny v prostorách galerie byl pozván Marian Palla, výrazný představitel českého výtvarného umění, především brněnské scény. Na výstavě “Smrad škvařeného fousu” se setkáme s pojmem konceptuální keramika, ke kterému kurátorka Jana Písaříková jednoduše dodává - keramici zapomeňte na to, co víte o keramice, konceptuální umělci, zapomeňte na to, co víte o konceptualismu!

tags: #palla #marian #příroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnostní pokyny při lesním požáru
• Jak se Cesta přírody stará o zákazníky?
• Český svaz ochránců přírody
• Výkaz o odpadech
• Odpadkový koš Petra – recenze