Petr Havel a Krajinná Ekologie: Informace a Perspektivy

Krajinná ekologie hraje klíčovou roli v ochraně a udržitelnosti naší krajiny. Lesy, zejména v nižších nadmořských výškách střední Evropy, se po tisíciletí vyvíjely pod vlivem lidské činnosti. Postupně tak vznikly relativně řídké a světlé lesní porosty, ve kterých docházelo k častému odstraňování biomasy a ke spontánní obnově. Na takové hospodaření se adaptovala celá řada druhů.

Současné lesní porosty, pěstované většinou s vysokým zápojem, neumožňují dlouhodobou a trvalou existenci řady druhů, které bývaly běžné za podmínek předchozího hospodářství. Na malé části plochy lesů (v chráněných oblastech) je proto vzhledem k potřebě zachování vysoké úrovně biodiverzity vhodné znovu zavést některá pěstební opatření, která budou v souladu s hospodářstvím (nestandardní hospodářské postupy).

Hospodaření v lesích chráněných území, tedy i v územích Natura 2000, musí mít specifický charakter. Specifické postupy hospodaření bývají obsaženy i jako návrhy v plánech péče. Dosud však schází ucelený popis těchto postupů a jejich vyhodnocení.

Hlavním cílem projektu je vytvořit katalog nestandardních opatření v lesích, který bude obsahovat popis jednotlivých opatření, možnosti jejich aplikace (rozhodnutí o uplatnění na základě vybraných podmínek), metodiku provádění opatření, vyhodnocení vlivu na biodiverzitu, vhodnost aplikace v rámci druhové ochrany, ochrany vybraných ekosystémů a ochrany přírodních procesů a vyhodnocení vlivu na ostatní funkce lesa a produkční schopnost lesního porostu.

Krkonoše jako Příklad Kulturní Krajiny

Krkonoše jsou jedinečné především alpínskou polohou nad přirozenou hranicí lesa, ale máme je rádi i jako obydlenou kulturní krajinu. Lidé během půl tisíciletí podstatnou část území dnešního Krkonošského národního parku přeměnili pro svou potřebu a mnohde vytvořili malebnou a pečlivě udržovanou horskou krajinu s loukami rozčleněnými kamennými terasami, chalupami, solitérními stromy v kontrastu s rozsáhlými lesními porosty. Strukturu doplnily horské cesty a chodníky, drobné stavby, jako Boží muka, kapličky, ale i technická díla v podobě malých továren, vodáren, třeba i s regulacemi horských toků.

Čtěte také: Petr Suske: Inovátor v architektuře

Krajinný ekolog Pavel Klimeš spojil svou profesi s poznáváním historie Krkonoš, a proto mohl na 130 uvedených případech vystihnout podstatu a jemné nuance proměny různých částí krkonošské krajiny. Obyvatelé, hospodáři, chalupáři, architekti, úředníci i vnímaví návštěvníci dostávají do rukou knihu, která není nostalgickým vzpomínáním na dávné časy, ale vodítkem k pochopení vývoje našich nejznámějších hor.

Fotografie dokládají úzkou spojitost stavu krajiny s politickou kulturou v zemi. Obrazové porovnání stavu krajiny v rozpětí zhruba sto let je dostatečně výmluvné, doprovodný text, který je v dvojjazyčné česko-německé verzi, je jen doplněním zachycených témat.

Výzvy v Ochranně Přírody a Krajiny

Česká republika by stejně jako ostatní státy EU měla do konce roku přijít s konkrétním návrhem na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Vyplývá to ze Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030 (dále jen Strategie), která účinně spravovaná chráněná území považuje za jeden z klíčových nástrojů k zastavení úbytku biodiverzity a počítá mimo jiné s ochranou 30 % rozlohy pevniny, z toho jedné třetiny přísně. Příspěvky jednotlivých členských států by měly přihlížet k odlišným podmínkám a odrážet jejich skutečný význam pro ochranu biodiverzity. Co můžeme reálně v daném časovém horizontu nabídnout my? To je stále předmětem odborné diskuse.

Ačkoli se drtivá většina občanů ČR v průzkumech opakovaně vyjadřuje pro vyšší ochranu životního prostředí v naší zemi, končí obvykle taková podpora za situace, kdy má být předmětem ochrany území, kde původní podporovatelé žijí, případně podnikají.

Podle SVOL nebyla například k diskusím o záměru vyhlásit CHKO Krušné hory přizvána odborná lesnická veřejnost, a navíc je podle Sdružení příslušná oblast v současné době chráněna dostatečně. V budoucím CHKO se totiž již dnes nachází 17 evropsky významných lokalit, které se s CHKO překrývají, osm přírodních parků, mokřady mezinárodního významu, tři ptačí oblasti a četná maloplošná chráněná území.

Čtěte také: Petr Daniš o přírodě

S trochou nadsázky lze totiž konstatovat, že každý čtvereční metr ČR je dnes kulturní, člověkem spoluutvářenou krajinou (tedy ne územím ponechaným pouze přírodě), až na některé malé části národních parků. To znamená, že v minulosti i v současnosti člověk zcela dobrovolně chránil mnoho lokalit, často ve vlastním zájmu, a nepotřeboval k tomu nové národní parky nebo CHKO.

Otázkou tak je, nakolik je smysluplné „vymáhat“ ochranu přírody silou, neboť takový postup od podpory ochrany přírody spíše odrazuje. V takových lokalitách je mimo jiné regulována těžba lesních porostů (což jistě také vadí SVOL), a v této souvislosti je třeba připomenout, že bez těžby bude žádoucí a vyžadovaná změna struktury našich lesů ve prospěch listnáčů velmi dlouho trvající proces, což není při probíhajících změnách počasí zrovna strategické.

Projekt Dunaj-Odra-Labe (D-O-L) a jeho dopady

Přestože je lodní doprava velmi často prezentována jako nejpřijatelnější dopravní mód ve vztahu k životnímu prostředí (zejm. Plavba vyžaduje značné stavební úpravy toků s ovlivněním jejich morfologie, vodních a na vodu navazujících ekosystémů, kanalizace, budování stupňů v korytě či opevňování břehů. Tyto zásahy vedou ke změnám vodního režimu povrchových a podzemních vod, fyzikálně-chemických parametrů vodního toku (např. zhoršení ukazatelů obsahu kyslíku a následné nežádoucí změny druhového složení), významné redukci habitatové diverzity splavněných řek a údolních niv a obecně ke snižování ekologické stability krajiny.

Regulace toků vede k významné ztrátě jejich ekologických funkcí a k značnému narušení přirozeného vodního režimu krajiny, kdy její snížená retenční schopnost se přitom výrazně negativně projevuje při probíhajících změnách klimatu. K tomu je třeba přičíst vliv na samotné vodní útvary, tedy na hydrologii vodních toků a povodí, podzemní vody, včetně vlivů na zdroje podzemních vod a na vodu v nivách vodních toků, vlivy na jakost vody, splaveninový režim a vlivy na minimální a maximální průtoky (sucho, povodně).

Česká republika by proto měla v souladu se svými závazky v oblasti komunitární legislativy a mezinárodních úmluv směřovat ke zlepšení tohoto stavu. To je ovšem ve zcela zásadní kontradikci s účelem D-O-L, kdy s ohledem na společenské priority a stav poznání v době vzniku ideové myšlenky realizace tohoto projektu nebyly tyto aspekty v popředí zájmu.

Čtěte také: Reakce ČR na konflikt v Gaze

Legislativní podmínky v oblasti životního prostředí (zejména požadavky směrnic 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, Rámcové směrnice 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky či v dalších otázkách vodního práva, obecné a zvláštní územní a druhové ochrany přírody a krajiny dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů aj.) totiž významně ovlivňují realizovatelnost, v krajním případě podobu záměru a jejich důkladné vyhodnocení by proto mělo předcházet dalším úvahám o potřebnosti D-O-L.

Přestože tyto tzv. mnohostranné environmentální smlouvy mohou být vnímány jako nástroje, jejichž důsledky nedosahují síly právních předpisů, jsou plnohodnotnou součástí právního řádu České republiky. Příkladem dohody, která má přímou vazbu na D-O-L je tzv. Ramsarská úmluva, v rámci které byly v roce 1993 na Seznam mezinárodně významných mokřadů zapsány Litovelské Pomoraví, Poodří a Mokřady dolního Podyjí. Tyto lokality by byly bezpochyby výstavbou D-O-L nevratně narušeny, a i proto 6. konference signatářů Ramsarské konvence přímo vyzvala vlády České republiky, Rakouska a Slovenska (bod 6.17), aby „při rozvažování eventuální výstavby vodní cesty D-O-L plně zvážily skutečnost, že takový průplav by vážně negativně změnil ekologickou povahu pěti lokalit v těchto státech“.

Dále je projekt v rozporu s cíli Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016-2025 v tematické části "Vodní ekosystémy" - „Zajistit holistický přístup k využívání vody v krajině“, „Obnovovat krajinné prvky, zajistit průchodnost a ekologicky udržitelný hydrologický režim vodních toků“, Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR či Státní politikou životního prostředí ČR.

Zemědělství a jeho výzvy

Rok 2025 přinesl českému zemědělství zlepšení ekonomiky u živočišné výroby, ale zároveň výrazný pokles cen rostlinných komodit. Tuzemští zemědělci stojí stále před zásadními výzvami: nízkou přidanou hodnotou produkce, nedostatkem pracovníků i vysokou administrativní zátěží.

Rok 2025 nepřinesl zásadní legislativní změny ani přesuny v dotacích. Charakteristický však byl růstem cen živočišných komodit, které se zemědělcům po letech začaly ekonomicky vyplácet. Naopak ceny rostlinných komodit výrazně klesly, a to napříč obilovinami, olejninami, ovocem a zeleninou. Důvodem byla mimo jiné velmi příznivá sezona a často až rekordní úroda, to se týká především ovoce. Dlouhodobě je největším problémem nízká přidaná hodnota přímo na farmách, která vede k vyšší závislosti na dotacích a nízkým tržbám.

Každoročně přibývá nových stromů, pestřejších lesních porostů a stovek malých vodních ploch, které pomáhají zadržovat vodu. Zlepšily se i podmínky pro vznik a údržbu krajinných prvků podporujících biodiverzitu. Celkový stav krajiny je tak lepší, než odpovídá mediálnímu obrazu. Pomáhají tomu dobrovolníci i evropská environmentální legislativa. Řada regulací ale byla v minulosti příliš přísná a EU by neměla dále zvyšovat tlak.

Největší brzdou rozvoje českého zemědělství je stále nadměrná byrokracie, která je u nás často ještě větší než v samotné EU. Zemědělce navíc dlouhodobě zatěžuje růst nákladů, od energií až po mzdy, které musí zvyšovat, aby si udrželi kvalifikované pracovníky. K nákladovým tlakům se nově přidává i málo zmiňovaný růst cen služeb. V praxi jde zejména o dražší servis a údržbu zemědělské techniky, a v potravinářství také o investice do moderních technologií.

České zemědělství se navíc více než na export soustředí na ochranu domácího trhu před dovozy. Ideální by bylo jejich produkci výrazně zvýšit a zároveň podpořit i vyšší spotřebu ovoce a zeleniny, která je u nás jedna z nejnižších v EU. Problémem jsou však nekonkurenceschopné výkupní ceny, kvůli nimž řada producentů zvažuje omezení výroby, minimálně v příštím roce. To je škoda nejen z ekonomického, ale i zdravotního hlediska. Situaci by mohla zlepšit silnější preference tuzemských produktů ze strany maloobchodu.

Věda a Výzkum v Zemědělství

I vzhledem k tomu, že evropské i české zemědělství a potravinářství přijde v novém rozpočtu EU od roku 2028 o významnou část dotačních podpor, představuje intenzivnější využití poznatků vědy a výzkumu jeden z velmi důležitých prvků konkurenceschopnosti uvedených oborů, zejména vůči neevropské zahraniční potravinářské produkci, a také jednu z cest, jak bránit růstu cen potravin.

Důležitou podmínkou k tomu jsou ale také výdaje na vědu a výzkum. Ty jsou v ČR dlouhodobě pod průměrem EU, který činil v roce 2024 (zatím posledním statisticky zpracovaném roce) 2,24 procenta hrubého domácího produktu (HDP), zatímco v ČR dosáhly tyto výdaje 1,82 procenta HDP.

V zemědělství v ČR lze v současné době čerpat dotace na výzkumné projekty v rámci programu ZEMĚ II, přičemž na období 2024 až 2032 je v něm 1,25 miliardy korun. Mezi deklarované dotačně podporované cíle zemědělského výzkumu patří mimo jiné snižování emisí skleníkových plynů v zemědělství, využití dronů při aplikaci přípravků na ochranu rostlin, podpora moderní technologie pro zelinářství a chmelařství, prevence chorob rostlin a zvířat, efektivní hospodaření s vodními zdroji nebo ochrana pasených zvířat proti predátorům.

Všechny zmiňované příklady (a řada dalších) přitom v nějaké formě zlepšují konkurenceschopnost zemědělců nebo podnikatelů v lesnictví nebo potravinářství, přesto nejsou v praxi dostatečně využívané, mimo jiné i proto, že o nich dotčená podnikatelská veřejnost neví. Téměř žádné povědomí o nich pak nemá laická veřejnost, ačkoli jde také o její prospěch, a i v tom je kámen úrazu.

tags: #petr #havel #krajinný #ekolog #informace

Oblíbené příspěvky:

• Šetrná péče o pleť
• Analýza ohrožení osob
• Kontejnery na bioodpad Liberec
• Kontejnery na tříděný odpad
• Vše o koloběhu vody