Rostoucí zájem o ekologickou/environmentální problematiku můžeme vidět napříč všemi obory. Valná většina podnikatelských subjektů dává potenciálnímu zákazníkovi zřetelně najevo, že jejich postoj k environmentálním problémům je kladný (např. formou certifikátů ISO 14001, EMAS, atd.). Předmět seznamuje se zásadami a metodikou řízení péče o životní prostředí v podniku formou dobrovolné regulace. V rámci tohoto předmětu budou studenti seznámeni s různými přístupy k problematice environmentálního managementu a jejich souvislosti.
Zavedení ekoznačky, resp. usnesení vlády České republiky č. 159/1993 ze dne 7. usnesení vlády č. 465/2010 ze 14. června 2010 - tzv. zákon č. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. Definuje ty výrobky a služby, které se vyznačují několika základními atributy: kvalita; šetrnost k životnímu prostředí; hospodárnost. Poznávacím parametrem těchto výrobků/služeb jsou ekoznačky (k dispozici na MŽP - CENIA, případně i dTest - Katalog spotřebitelských značek).
Ekoznačení můžeme rozdělit do tří základních typů:
Jedná se o takové produkty/služby, které splňují určitá kritéria a díky tomu jsou opatřeny ekoznačkou. Tyto výrobky/služby mají zaručeně nižší vliv na životní prostředí v průběhu celého životního stádia v porovnání s podobnými výrobky/službami ,,bez ekoznačky".
Zdroj dat: Ekologicky šetrný výrobek/služba. Česká kvalita.cz [online]. 2010 [cit. 2016-09-09].
Čtěte také: Definice ekosystému Země
Zastřešující normou v tomto případě je ČSN ISO 14021 - Vlastní environmentální tvrzení. Je to určitý marketinkový nástroj, který může nabývat formy grafické či psané a popisuje (zdůrazňuje) určitou vlastnost/prvek výrobku. Od předchozího typu ekoznačení je rozdíl v nastavených kritériích, protože ty si volí výrobce (firma) sám (je možnost registrace vlastního environmentálního tvrzení u CENIA - veřejně dostupná databáze). Rámec předpokladů dává norma ČSN ISO 14021 a v případě vlastního environmentálního tvrzení se jedná např. o: přesnost tvrzení; doložitelnost tvrzení; relevantnost tvrzení; veřejně nebo na vyžádání dostupná zvolená kritéria. V praxi se můžeme setkat s podobou tvrzení: ,,kompostovatelný"; ,,recyklovatelný"; ,,vyroben z 50% z recyklovaných materiálů"; ,,opakovaně použitelný" atp.
Zdroj dat: MRÁZEK, Vojtěch. Český greenwashing: V právní úpravě vládne anarchie. Prumysl.cz [online]. Vydavatelství Nová média, s. r. o., 2014 [cit. 2016-09-09].
Zastřešující normou je ČSN ISO 14025 - Environmentální prohlášení typu III, ČSN ISO 14040 - Posuzování životního cyklu (LCA metoda). Tento typ je velmi obsáhlý co do počtu odborných (kvantitativních) dat. Poskytuje ucelený soubor informací o působení daného výrobku na životní prostředí v celém jeho životním cyklu (např. od vstupu surovin přes vznik odpadu, znovuvyužití až konečnou likvidaci). Získání takového prohlášení není jednoduché, nejprve je nutné zpracovat nezávislým orgánem prohlášení (založeno na analýze LCA) to je nutné poté ověřit u akreditovaného orgánu (v současnosti 2 subjekty v ČR) a následně zaregistrovat u CENIA (veřejně dostupný registr). V praxi jsou to stavební nebo chemické výrobky.
Zdroj dat: Databáze vysokoškolských kvalifikačních prací zaměřených LCA. Environmentální značení produktů[online]. [cit. 2016-09-09].
Čistší produkce (Cleaner Production, CP) je preventivní strategie podporující efektivnější využívání vstupních zdrojů a snižující rizika vůči člověku i životnímu prostředí. CP zlepšuje efektivitu, rentabilitu i konkurenceschopnost podniku a zároveň chrání životní prostředí, spotřebitele i zaměstnance. Hlavní význam této strategie spočívá v tom, že se jedná o ekonomicky výhodný způsob snižování negativních dopadů výroby na životní prostředí. Čistší produkce jako preventivní strategie nahlíží na odpad jako na draze nakoupené suroviny, které se nepodařilo proměnit v konečný produkt. Hlavním důvodem velkého významu čistší produkce je ta skutečnost, že CP je univerzálně aplikovatelná a integrálně pojatá preventivní strategie, která problémy životního prostředí neřeší tím, že by zátěž z jedné složky životního prostředí přenášela do složek ostatních, ale tím, že nejdříve ze všeho hledá příčinu vzniku dané zátěže a tu se snaží odstranit. Tento způsob jako jediný může vést ke stálému snižování negativního dopadu na životní prostředí.
Čtěte také: Sborník o klimatu
Historie čistší produkce v České republice začala prvním pilotním projektem, který byl pod vedením World Environmental Center a ve spolupráci s CEMC (Českým ekologickým manažerským centrem) realizován v Chemopetrolu. Zavádění čistší produkce a školení odborníků pokračovalo Česko-Norským kursem, který byl zahájen současně v ČR i na Slovensku a byl veden Norskou společností registrovaných inženýrů (NSCE). NSCE uspořádala několik prvních kurzů CP, které finančně i personálně zajistila. Absolventi prvního tréninkového programu založili v roce 1993 Asociaci manažerů čistší produkce, která působí dodnes. Čistší produkce je v ČR legislativně zakotvena Usnesením vlády č. 165 ze dne 9.2.2000, kterým byl přijat Národní program čistší produkce. Na mezinárodní úrovni je strategie čistší produkce podporována organizacemi UNIDO (Organizace spojených národu pro průmyslový rozvoj) a UNEP (Program Organizace spojených národů pro životní prostředí) v rámci programu Národních center čistší produkce (NCPC). V současnosti existuje 24 NCPC po celém světě.
Aplikačním nástrojem čistší produkce je tzv. hodnocení možností čistší produkce. Jedná se o postup, při kterém se analyzují materiálové a energetické toky výrobního procesu či provozu. Hodnocení možností čistší produkce patří mezi dobrovolné informační nástroje vhodné pro používání v podnikové a veřejné sféře. Subjekt není nijak nucen tento nástroj používat a jestliže jej použije za účelem získat potřebné informace, je výsledné rozhodnutí o realizaci opatření, jimiž by se odstranily příčiny znečišťování životního prostředí, opět závislé jen na rozhodnutí managementu podniku či organizace (Remtová, 2006). Existuje zažitá představa, že úsporná opatření zahrnují pouze investičně náročná technologická opatření. Ve skutečnosti velkého množství úspor lze dosáhnout bez vysokých investic.
Kvalita a efektivnost poskytování zdravotní péče závisí mj. na úrovni řízení obslužných procesů. Řízení obslužných procesů se sice postupně zlepšuje, ale toto zlepšování je nerovnoměrné a jeho rozsah a tempo neodpovídá potenciálu úspor. Peníze z veřejných zdrojů jsou tak i nadále využívány na krytí vysokých provozních nákladů neefektivních provozů a to v situaci, kdy se ve zdravotnictví nedostává finančních zdrojů potřebných pro zajištění jeho hlavních funkcí. Pro ilustraci tohoto potenciálu jsou uvedeny dvě případové studie zavádění čistší produkce (prevence vzniku znečištění) tradičním postupem.
Použité zdroje:
Čtěte také: Globální oteplování očima Václava Klause
tags: #planeta #dobrovolné #environmentální #aktivity