Plastové znečištění: Mapa světa a hlavní zdroje

Plastový odpad v současné době představuje environmentální katastrofu. Je to environmentální katastrofa, podle OSN dokonce "planetární krize". Plastů bude v oceánech do poloviny století více než ryb. Už teď pluje v mořích přes čtvrt milionu tun plastového odpadu. Jedné PET lahvi přitom trvá 450 let, než se rozloží. Odpadu neunikne ani člověk - čtyři pětiny pitné vody na světě obsahují mikroplasty.

V roce 2017 způsobila studie Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí velký rozruch, když tvrdila, že za znečištění světových oceánů plastovými odpady stojí jen desítka řek. Žádná z nich se nenachází v Evropě nebo USA.

Studie uváděla, že opomíjeným zdrojem plastového znečištění v oceánech je vnos odpadků z pevniny, respektive 1350 řek. Z tohoto množství sledovaných/modelovaných veletoků je jen 10 z nich odpovědných za 88-95 % podíl vnosu plastů do oceánů.

Závěry studie se dočkaly nejrůznějších tendenčních interpretací, které pak autor Christian Schmidt musel komplikovaně uvádět na pravou míru. V zásadě totiž silně nevyhovovala všem, kdo se snažili lobbovat za omezení produkce jednorázových plastů. A zrovna tak silně zase vyhovovala všem, kterým stačilo ukázat prstem na Mekong, Amur, Perlovou řeku, Gangu, Hai, Žlutou řeku, Indus, Jang-c’-ťiang v Asii a Niger a Nil v Africe a plastové odpady ideálně neřešit vůbec.

Jednorázové plasty se mezitím zavázalo omezit, zakázat nebo do roku 2030 významně snížit 170 zemí světa. Nyní je tu nová, byť podobně laděná studie. Jejím hlavním autorem je Lourens J. J. Meijer z neziskové organizace Ocean CleanUp, a řada dalších nizozemských a německých odborníků. Ti si při řešení problematiky vnosu plastového znečištění do oceánů počínali důsledněji.

Čtěte také: Znečištění oceánů plasty

Protože spoléhali jak na super-výkonné počítače modelující nejrůznější dynamické faktory prostředí a scénáře, tak i na práci v terénu činných profesionálů, kteří dodávali data a podklady doslova lovené sítěmi a rukama z řek po celém světě. Závěr nové studie se odlišuje hlavně tím, že díky podrobnějšímu průzkumu v konkrétních zemích se podařilo odhalit jako zdroje plastového znečištění řadu menších řek (obvykle těch, které krátce před svým ústím protékaly nějakou metropolí).

Z 100 887 sledovaných vodních toků ústících do moře či oceánů po celém světě je za 80 % vnosu plastových odpadů odpovědných 1656 řek. Nemilé je, že v odhadech součtu řekami transportovaných odpadků původní čísla sedí pořád stejně. A stejně tak se nemění ani to, že drtivá většina těchto znečišťujících řek se pořád nachází převážně v Asii a v Africe (a několik dalších v Brazílii).

O čtyři léta později tak máme konkrétnější a přesnější výsledek, který ale v zásadě potvrzuje to, co už nějakou dobu tušíme. Totiž že evropské ani severoamerické řeky nepatří, když přijde na vnos plastových odpadů do řek, ke světovým špičkám.

Meijer přitom demonstruje havarijní stav znečištění řek plasty například na srovnání indonéské řeky Ciliwung (s délkou 119 kilometrů a povodím 591 km2 jste o ní pravděpodobně nikdy neslyšeli) a Rýnu (1239 kilometrů délky a ve studii uváděnou rozlohou povodí 163 000 km2). Přičemž Rýn je podle měření týmu Ocean CleanUp pro moře zdrojem 3 tun plastů ročně, zatímco Ciliwung 308 tun. Což je dost děsivý nepoměr.

V Indonésii například ročně vyrobí z vlastních zdrojů „jen“ 3,6 milionů tun plastů (1 % z 360 milionů tun plastů vyrobených na světě), ale i to jim stačí k tomu, aby měli nehezkou pověst objemově skoro nejvýraznějších znečišťovatelů. Jak je možné, že toho víc vyhodí, než sami vyrobí? To je jednoduché. Plastové odpady k nim zavážíme ze zbytku světa. I z Evropy, kde ročně vyrobíme 62 milionů tun plastů, ale recyklujeme jich jen kolem 15 %.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Otázka: „Řeky jakých států dodávají do oceánů nejvíce plastových odpadů?“ tak začíná trochu připomínat chytání lva za ocas. Hlava, zdroj, prameniště plastových řek je totiž jinde. Geograficky například v Austrálii (produkce 59 kilogramů jednorázových plastů), Spojených státech amerických (53), Jižní Korei (44), Japonsku (37), Francii (36), Saúdské Arábii (35), Španělsku (34), Kanadě (34) a Itálii (23). Tedy zemích, kde se v přepočtu na počet obyvatel generuje největší podíl jednorázových plastů.

Mimochodem, z tohoto žebříčku největších producentů jednorázových plastů fikaně vypadla Čína. Ta sice každoročně vyrobí 30 % plastů globálně, ale roznásobením na počet obyvatel se už jejich produkce na osobu nezdá tak divoká.

Ze soupisky stovky nadnárodních průmyslových gigantů, obřích koncernů, které se společně dělí o 90 % veškeré produkce surovin pro výrobu jednorázových plastů vyplývá, že svrchní dvacítka společností (známé firmy jako ExxonMobil, Dow, Sinopec, Saudi Aramco, Total) je odpovědná za produkci 55 % tonáže surovin pro výrobu jednorázových plastů.

Anebo ještě jinak, žebříček reprezentuje spokojené majitele 1200 fabrik, ve kterých vzniká 98 % světově produkovaných polymerů PP, HDPE, LDPE, LLDPE a PET. Bez nichž žádné výrobky ve smyslu jednorázových plastů nevyrobíte. Tedy přesně těch míst, kde skutečně pramení plastové řeky. Problém s plastovými odpady v oceánech tedy nevzniká v ústí řek Asie a Afriky do moře, a není ani tak dalece problémem spotřebitelů nebo jen drobných výrobců "uchošťourů" a plastových brček - jako spíš u těch, kdo, zatímco se hádáme - suroviny pro jednorázové plasty dále v tichosti vyrábí a dodávají. A pochopitelně také těch, kteří se v Asii a Africe, s naším tichým svolením, zbavují našich plastových odpadů.

Mořská želva zamotaná v rybářských sítích, vyvržená velryba s žaludkem plným igelitových tašek, mořský koník držící se vatové tyčinky. K podobným případům dochází stále častěji. Oceány jsou plné plastového odpadu. Stovky až tisíce živočichů zamotaných do igelitů a odpadků vyplaví moře na pláž každý rok. A stejně tak každý rok zemře jeden milion mořských ptáků kvůli tomu, že se do odpadků zamotají nebo je pozřou a ucpou si trávicí trakt. Loni vědci navíc objevili plasty i v pitné vodě nebo v žaludcích hlubokomořských živočichů. Celkem ve světových oceánech plave více než 268 000 tun plastů. Nebo také přes 5,2 bilionu plastových kousků.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Alarmující čísla zjistili vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksonem, kteří mezi lety 2007 a 2013 uskutečnili celkem 24 výprav s cílem zmapovat znečištění oceánů plastovým odpadem. A to se zaměřili pouze na plasty, které plují na hladině. Některé další studie odhadují, že až 70 procent plastového odpadu skončí na mořském dně i více než 6000 metrů pod hladinou.

Plasty se už našly i na tom nejopuštěnějším místě na Zemi, v tichomořské oblasti Point Nemo. Vědci zjistili, že ve vodách tam plave až 26 kusů plastu na metr krychlový. Nejblíže k Point Nemu má přitom posádka Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), když zrovna letí kolem. Celkem 57 procent plastového odpadu pluje na severní polokouli, nejvíce v severní části Tichého oceánu. Právě tam se nachází takzvaná Velká tichomořská odpadková skvrna.

Vinu za to částečně nese rybářský průmysl, který znečišťuje oceán sítěmi, návnadami a dalším rybářským vybavením. Rybářský odpad pak představuje katastrofu pro mořské živočichy. Na jižní polokouli je nejvíce znečištěný Indický oceán, ve kterém plave víc plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Velká tichomořská odpadková skvrna (na mapě první zleva) není jediným ostrovem odpadků. Podobných umělých ostrovů pluje ve světovém oceánu šest.

Více než polovina veškerého plastu, který skončí v mořích, pochází z těchto pěti zemí: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu. Nejvýše postavenou vyspělou zemí v žebříčku znečišťovatelů jsou Spojené státy, které jsou na 20.

Studie, která vyšla letos v časopisu Scientific Reports, odhaduje, že například zemětřesení v Japonsku v roce 2011 má na svědomí až 20 procent veškerého plastu, který se za poslední dobu v oceánech nashromáždil. Podle loňské studie německých vědců ale 90 procent plastů do moří přitéká z deseti velkých řek. Osm z nich je v Asii a dvě - Nil a Niger - v Africe.

Tři čtvrtiny plastu pocházejícího od pětice největších znečišťovatelů (Čína, Indonésie, Filipíny, Thajsko a Vietnam) jsou odpad, který lidé jen tak pohodí ven. Zbytek tvoří odpad z nelegálních skládek nebo z těch, které jsou příliš blízko pobřeží a řek. Znečištění oceánů se ale nedá svádět jen na rozvojové země. Ani lidé v Evropě nebo v USA se příliš neobtěžují s recyklací.

Jeden z největších problémů v recyklaci představují PET lahve. V roce 2016 se jich na světě prodalo více než 480 miliard, recyklovat se podařilo ale jen polovinu z nich. A jen sedm procent z recyklovaného materiálu bylo nakonec použito na výrobu nových lahví. Proč? V USA je každou hodinu použito 2,5 milionu PET lahví. Z 27 milionů tun plastu vyrobeného v roce 2016 v Evropské unii skončilo 27 % na skládce, 42 % bylo spáleno a zbytek byl recyklován. Od vynalezení plastu v polovině minulého století se ho vyrobilo po celém světě 8,3 miliardy tun. Zhruba polovina z tohoto množství vznikla v posledních 14 letech. Jenže podle odhadů se pouhých devět procent veškeré produkce recyklovalo. V současné době se ročně vyrobí zhruba 300 milionů tun plastu. Ten je natolik rozšířený, že recyklační systémy nestíhají.

Autoři studie Plastic Pollution in the World’s Oceans zaznamenali, jaký druh odpadu v mořích končí. Dalším odpadem, který v mořích končí, je i rybářské vybavení. Oblast na sever od Austrálie je známá takzvanými ”sítěmi duchů“. Členové projektu GhostNets Australia tu v roce 2004 našli a posbírali více než 13 000 ztracených rybářských sítí.

Moře a oceány ale nejvíce znečišťují plasty, které nejsou vidět. Celých 92 procent z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu tvoří takzvané mikroplasty. To jsou malé částečky, jejichž průměr je menší než 5 milimetrů. Drobné plastové kousky jsou všude. Nevyhnou se jim ani zdánlivě panenské zátoky bez lidského osídlení. Doktorka Jennifer Laversová z Tasmánské univerzity v roce 2015 objevila na neobydleném, skalnatém korálovém Hendersonově ostrově uprostřed Tichého oceánu 18 tun plastového odpadu.

Mikroplasty se navíc dostanou i do těl mořských živočichů. Končí pak často na našich talířích. Mikroplasty obsahuje i 80 procent kohoutkové vody ve světě. Do vody se mikroplasty dostanou například praním oblečení, které obsahuje mikrovlákna. Mezi tyto materiály patří fleece, nylon a také všechny nepromokavé látky a ty, ze kterých se šije naprostá většina sportovního oblečení.

Proti znečištění životního prostředí plasty se nejlépe bojuje omezením jejich používání. Mnoho zemí už proto přistoupilo k regulaci některých plastových výrobků, především těch na jedno použití. Naposledy Evropská komise přistoupila k rozhodnutí, které zakáže používání jednorázových plastových brček, nádobí a dalších výrobků. V některých zemích se platí například zálohy na PET lahve, jsou zpoplatněny igelitové tašky v obchodech a jsou země, kde jsou dokonce takové tašky postaveny úplně mimo zákon. Za igelitku vězení, jednorázovými příbory se nenajíte.

Letos v létě chtějí vědci otestovat přístroj na čištění oceánu v oblasti Velké tichomořské odpadkové skvrny, která se rozkládá mezi Havají a Kalifornií. Jde o největší koncentraci nejen plastového odpadu ve světovém oceánu. Čisticí systém, který vymyslel teprve 18letý Nizozemec Boyan Slat, by měl do pěti let vyčistit polovinu skvrny. Stroj na vyklízení plastů z moře vyvíjí nezisková organizace The Ocean Cleanup, kterou sám založil. Přístroj je paradoxně vyrobený především z plastu. Dvanáctimetrové trubky jsou spojené do dlouhé hadice a nafouknuté vzduchem, aby pluly na hladině. Na ně jsou připevněné nylonové pláty, které tvoří jakousi obří lopatku na smetí a budou chytat plastový odpad proudící mořem. Ten pak posbírají lodě, které na místo vyrazí každých několik týdnů.

Do oceánu se ročně dostane na osm milionů tun plastů. Shromažďují se na několika místech - ve skvrnách, které pokrývají obrovskou plochu. Vědci teď změřili největší z těchto plastových ostrovů.

Obrovský ostrov tvořený plastovým odpadem a plující po Tichém oceánu je podle nové studie ještě větší, než se vědci domnívali. Rychle se zvětšuje a momentálně jeho plocha přesahuje rozlohu Německa, Francie a Španělska dohromady.

Nizozemští vědci využili pro mapování plastového kontinentu flotilu lodí a letadel. Pomocí nich sledovali koncentraci umělohmotných lahví, sáčků, rybářských sítí a mikročástic. Vědci jí říkají „Great Pacific Garbage Patch“ (GPGP) neboli Velká tichomořská odpadková skvrna.

„Našli jsme v ní asi 80 tisíc tun plovoucího plastu,“ uvedl Laurent Lebreton, hlavní autor studie, která vyšla v odborném časopise Scientific Reports. Pro srovnání, to odpovídá hmotnosti asi 500 velkých letadel. A jde o šestnáctkrát větší množství plastu, než ukazovaly dosavadní průzkumy. Nejvíc ale vědce zaskočilo, z kolika kusů plastu se plovoucí ostrov skládá - odhadují to na 1,8 bilionu kusů umělé hmoty.

To představuje rovnou dvě rizika pro mořský život současně. Mikroplasty, tedy částečky menší než pět milimetrů, tvoří většinu částic, z nichž je „ostrov“ vytvořený. Mohou se snadno dostat do zažívacího traktu mořských ryb, ptáků, plazů i savců. Přes ně zase proniknou do vnitřností predátorů, jako jsou medvědi nebo žraloci.

„Jiný dopad mají větší kousky plastů, především zbytky rybářských sítí,“ uvedl Lebreton. V nich mohou zvířata uvíznout - savcům a ptákům brání v pohybu a dýchání, ryby si o pevná plastová vlákna sítí zase mohou pořezat citlivé části těl. Pro mnoho druhů méně obratných zvířat, jako jsou třeba mořské želvy, představují sítě prakticky jistotu smrti.

Protože se tento ostrov pohybuje v mezinárodních vodách, nehlásí se k němu žádný stát - jde o „problém někoho jiného“. Plastový ostrov zatím zkoumali jen vědci, kteří ale nemají sílu něco změnit, mohou problém jen popsat a analyzovat.

Nový výzkum byl financován z peněz holandského start-upu nadace Ocean Cleanup Foundation, který chce během pěti let plastovou skvrnu zlikvidovat, anebo alespoň zmenšit. Vědci našli v oceánu smutných čísel i jednu kapku naděje. Většinu plastového světadílu (asi 90 procent jeho rozlohy) tvoří velké kusy plastu - a právě ty se dají teoreticky mnohem snadněji vylovit.

Podle posledních čísel se na Zemi ročně vyrobí 322 milionů tun plastů. Ocean Cleanup Foundation tvrdí, že ročně se do světových oceánů dostane asi 8 milionů tun, většina se nashromáždí v pěti velkých pásech. Je však nesmírně těžké je pořádně popsat nebo zmapovat - jejich tvar, velikost i hustota a dokonce i umístění se kvůli mořským proudům neustále mění. Vědci je nyní zkusili co nejlépe zaznamenat pomocí 30 lodí a dvou letadel vybavených moderním skenery, které pořizují záznam ve 3D.

Zjistili, že největší z ostrovů má nyní rozměry 1,6 milionu kilometrů čtverečních a neustále roste. „Přísun plastových částic je vyšší než počet částic, které z něj odpadnou,“ popsal Lebreton. Navíc jde zřejmě jen o pomyslný vrcholek ledovce - vědci totiž netuší, co se děje pod hladinou - tam skenery neproniknou. „Úroveň znečištění v hlubších vrstvách oceánu nebo u mořského dna zůstává neznámou,“ píše se ve studii.

Nadace nyní plánuje vyrobit desítky plovoucích bariér, které by plasty izolovaly a pak by se daly v průběhu příštích pěti let odstranit. Za tuto dobu by tým složený ze 75 vědců a inženýrů chtěl zlikvidovat nejméně polovinu skvrny. Vyřešit celý problém ale bude složité - půjde to jen koordinovanou snahou po celém světě.

„Lidé se diví množství rybářského vybavení ve skvrně a ukazují prstem na rybářský průmysl. Ale přitom sami ryby jedí. Celé ostrovy volně plujících plastů hyzdí světové oceány. Celkem se jedná o více než 268 000 tun plastového odpadu. A to jde pouze o váhu plastů plovoucích na hladině, celkové množství plastů včetně těch na dně moře, je odhadem 150 milionů tun! To je solidní množství, že? A pro ty z vás, kteří si to stále nedokáží představit - jedná se o 5,2 bilionu plastových kusů! To už zní spíš jako sci-fi, smutné sci-fi. Pojďme se vydat po hladině oceánů a po stopách plastu se ponořme až ke dnu.

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. A to pozor! Jedná se pouze o plasty, které plují po hladině.

Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Celkem jich je totiž šest - tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme.

Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Mezi hříšníky ale patří i vyspělé státy - nejvýše postavenou zemí v žebříčku jsou na dvacátém místě Spojené státy.

Neházejme však veškerou vinu na jiné kontinenty. Ani lidé v některých evropských státech se příliš neobtěžují s tříděním odpadu, který by pak mohl být recyklován. Pro zajímavost, systém třídění odpadu stále nemá Řecko.

Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek. Časopis Scientific Reports odhaduje, že např. Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil. Řeky, které do oceánů zanesou 90 % plastových odpadů. Řeky nenesou do moří jen život, ale také odpadky. Zdaleka ne rovnoměrně. Jak potvrzuje výzkum německých hydrologů, devět desetin objemu plastových odpadků v oceánech má na svědomí jen deset řek. Jen Jang-c’-ťiang a Ganga (obě se přetahují o první místo na pozici největšího znečišťovatele oceánů) přispějí 900.000 tunami. „Jen pro srovnání, roční přínos Londýnem protékající řeky Temže ke znečištění oceánů plasty je kolem devatenácti tun,“ říká Schmidt.

U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích. Podle posledních průzkumů je nalezneme i v 80 % kohoutkové vody ve světě.

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou.

Další příklady jsou nasnadě - igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.

Mapa znečištění POPs odhaluje globální problém, místa na celé zeměkouli, která jsou znečištěná tzv. perzistentními organickými látkami (POPs). Tyto látky vznikly nešetrnou lidskou činností a představují trvalou hrozbu pro lidi i přírodu.

tags: #plastové #znečištění #mapa #světa

Oblíbené příspěvky:

• Programy pro školy v přírodě
• Zdarma přírodní pozadí pro projekty
• Dopady klimatických změn
• Připravte se na STK a emise
• Studie o znečištění ovzduší dopravou