Znečištění plasty: Globální problém a možné cesty k řešení

Zástupci 175 zemí OSN schválili velmi důležitou rezoluci o ukončení znečištění plastem. Podle komentářů expertů by to mohlo znamenat přelom - je to začátek procesu, který by do dvou let mohl vést k uzavření mezinárodní smlouvy upravující výrobu, zpracování a recyklaci plastů. A to znamená možná první globální krok pro zastavení plastového znečištění planety.

Plasty nás dnes obklopují úplně všude, a to jak na suchu, tak ve vodě. Plasty znečišťují životní prostředí a je to každým rokem větší a vážnější problém.

Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) se na světě ročně vyprodukuje přibližně 300 milionů tun plastového odpadu, přičemž podle odhadů je v současné době v oceánech 75 až 199 milionů tun plastů.

Dopady znečištění plasty

Plastový odpad zabíjí každým rokem mořské ptáky, mořské želvy, mořské savce, ale také ryby. Mořští živočichové se buď zamotají do větších kusů plastu nebo si menší kusy plastu spletou s potravou. Plasty, které sní, je mohou buď zabít nebo se mohou toxické chemické látky vstřebat do jejich těla.

„Podle statistik se udává, že více než 40 % stávajících druhů velryb, delfínů a sviňuch, všech druhů mořských želv a přibližně 36 % mořských ptáků požilo odpadky v moři.

Čtěte také: Historicky vypadající odpadkové koše

Plast je odolný materiál a uložení na skládku není řešení. Tyto odpady mohou na skládce ležet desítky let. V posledních několika desetiletích ekologové zjišťují, že velké množství plastů se v kombinaci s nedostatečnou "recyklační morálkou" dostává do řek a následně je vyplavováno do moří a oceánů, kde jsou unášeny mořskými proudy daleko od pobřeží nebo skončí v útrobách mořských a přímořských živočichů.

Mikroplasty: Neviditelná hrozba

Plast se v moři nerozkládá (dokonce ani tzv. bioplast), pouze se rozpadá na menší a menší částečky - mikroplasty. Tyto částečky mají schopnost cestovat po celé planetě a pronikat tkáněmi nebo na sebe vázat toxiny. Nalezneme je nejen v mořích, ale také ve vzduchu, pitné vodě, džusech, pivu, soli a dalších. Jaké mají tyto mikroplasty dlouhodobé účinky na naše zdraví, se prozatím neví.

Z každého kusu plastu se časem může stát mikroplast. Jednoduše - PET lahev bychom si k jídlu nevybrali, ale mikroplasty obsažené v nápoji v těchto lahvích si s chutí dáme.

Slůvko mikroplasty uvedl do vědecké praxe mořský ekolog Richard Thompson z univerzity v Plymouthu v roce 2004. Jako popisný termín jednoho z mnoha typů znečištění oceánů mu přisoudil definici plastových částeček menších než 5 milimetrů. A od té doby se badatelé přou, jak moc špatné vlastně mikroplasty pro přírodu, a hlavně pro nás lidi, jsou.

Dá se bez větší nadsázky říct, že mikroplasty se dají najít všude tam, kde je budete hledat. Jejich nepatrná velikost a pomalá degradace je předurčuje k snadnému šíření celým životním prostředím. Takže se dá bez uzardění předpokládat, že jejich expozici budou ve větší či menší míře vystaveny všechny živočišné druhy světa.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Od roku 2015 disponujeme velmi hrubým odhadem, že na hladinách moří se volně unáší kolem 15-51 bilionů částeček mikroplastů. To nám ale nedává představu o tom, kolik mikroplastů je jinde (pod hladinou, na dně moří, na souši) a hlavně, jak velké komplikace to může znamenat. My totiž pořád nevíme, jestli jsou mikroplasty zdraví škodlivé, či nikoliv.

Mezinárodní snahy o řešení

Nová rezoluce byla přijatá během pátého zasedání Shromáždění OSN pro životní prostředí (UNEA), které se konalo v Nairobi na začátku března. Poukázala na zásadní potřebu řešit „celý životní cyklus plastů“, přičemz zdůraznila obavy z dopadu šíření umělohmotného odpadu zejména v mořích a oceánech.

Amina Mohamedová z Keni za OSN uvedla: „Je to opravdu historický okamžik. Problém znečištění plasty je příliš velký na to, aby ho mohl řešit jeden členský stát sám.“ Zasedání sponzorovaly vlády Německa, Peru a Rwandy a osobně nebo on-line se ho zúčastnilo přibližně pět tisíc delegátů, přičemž při přípravě rezoluce hrály klíčovou roli právě Peru a Rwanda.

Výsledkem je, že vznikne mezivládní vyjednávací výbor, který by do konce roku 2024 měl vypracovat mezinárodní, právně závaznou dohodu o znečištění plastem.

Podle Munanga rezoluce otevírá zemím cestu k zahájení jednání o ukončení znečištění plastem, které vyvrcholí mezinárodní smlouvou, jež bude představena na šestém zasedání UNEA v roce 2024.

Čtěte také: Odpadové hospodářství a plasty

„Poprvé bude každá země vázána právním nástrojem, kterým se bude řídit naše výroba, přepracování a recyklace plastů,“ řekl Munang serveru SciDev.Net.

Toto usnesení bude podle něj důležité zejména pro Afriku, kde se recyklují pouze čtyři procenta plastového odpadu. Recyklace tohoto odpadu by podle něj podnítila hospodářský růst a pracovní příležitosti pro mnoho nezaměstnaných mladých lidí v Africe a jako příklad uvedl výrobu plastových dlaždic a tvárnic pro stavebnictví.

Evropská unie a boj proti plastům

Jednou z možností opatření je regulovat výrobu jednorázových plastových výrobků, v lepším případě je úplně nahradit jinou, ale šetrnou variantou. „Evropský parlament 27. března schválil zákaz některých plastových výrobků a od roku 2021 nebude možné prodávat některé plasty na jedno použití.“ Tento zákaz se také týká výrobků z oxo-rozložitelných plastů.

Změna se bude týkat i plastových lahví. Zodpovědnost budou mít i výrobci. Firmy, které vyrábějí z tabáku, budou mít rozšířenou odpovědnost. Tato odpovědnost znamená povinnost se podílet na nákladech likvidace jejich výrobku. Odpovědnost budou mít také výrobci nástrojů pro rybolov a zařízení, které jsou vyrobeny z plastu.

Technologická řešení

V roce 2013 devatenáctiletý Holanďan Bryan Slat navrhl plovoucí systém, který je umístěný na hladině oceánu a je vyroben z masivních trubek. Tento systém zachycuje plasty v oceánech díky velmi odolným sítím. Tyto sítě zachycují už od milimetrových kusů plastů až po plasty, které jsou široké desítky metrů. Tato organizace nezachycuje plasty jen v oceánech, ale také v řekách. V řekách jsou umístěny interceptory, které jsou na strategických místech (nepřekáží lodím) a jsou solárně napájené. Jsou také připojené k internetu, a díky tomu mohou upozornit operátory, když jsou vyklápěče plné. Kapacita jednoho interceptoru je 50 metrů krychlových.

Problém recyklace

Recyklací plastů se obecně rozumí opětovné využití. Recyklaci plastů můžeme rozdělit do 8 základních fází. První krok recyklace je sběr neboli svoz plastových materiálů, které mají být recyklovány. Plasty jsou k dispozici v nepřeberných formách od plastových lahví přes různé průmyslové plasty. Po sběru plastů a jejich přepravě do recyklačního zařízení je dalším krokem třídění.

Roztříděné plasty čeká tzv. zhutnění, pomocí lisu se z nich stávají kompaktní pevné balíky, jak pro úsporu skladování, ale také pro snadnější přepravu. Následuje mytí. Plastový odpad je nutno řádně omýt, aby se odstranily nečistoty, jako jsou například štítky nebo zbytky potravin. Pro snadnější zpracování, tvarování a případný transport se plastový odpad drtí na malé částice. U těchto částic probíhá testování, aby se stanovila kvalita a třída plastu. Suché částice plastového odpadu se poté roztaví a formují se do nového tvaru např. granule nebo pelety.

Recyklace plastů není ale tak "zelená", jak se můžeme domnívat. Odpadních plastů přibývá každým dnem. Evropa nemá dostatečnou kapacitu na zpracování takového množství plastu, a proto se musí část vyvážet ke zpracování do zahraničí. Jen přeprava plastových odpadů vytváří vysoké množství jiného odpadu, jako je oxid uhličitý nebo možné havárie nákladních aut či přepravních lodí. Plastového odpadu je bohužel více, než dokážeme zpracovat.

Další potíží recyklace je skutečnost, že jsou vždy porovnávány ceny nové suroviny a recyklátu. Recyklovaný materiál může přesáhnout až 2-3x cenu nové suroviny. Zpracovatelé tedy musí hledat cesty, jak na trh dostávat vysoce kvalitní recykláty. Problémem také zůstává množství používaných aditiv.

Bioplasty jako alternativa?

V reakci na rostoucí obavy veřejnosti o environmentální nebezpečí způsobené plasty, mnoho zemí provádí různá opatření ohledně nakládání s odpady, včetně snižování plastového odpadu, např. pomocí vývoje biologicky rozložitelných materiálů - tzv. bioplastů. Vlastnostmi se bioplast od klasického plastu téměř neliší. Přesto mají zcela rozdílný původ. Bioplasty se vyrábí ze znovuobnovitelných přírodních surovin. Surovinou může být celé řada rostlinných produktů, jako kukuřičný škrob nebo řepný cukr, ale také živočišného původu, např. krunýře humrů.

Takto vyrobené materiály ale neznamenají, že jsou automaticky rozložitelné - v krátkém časovém období. Vždy záleží na výrobci, z čeho bioplast vyrobí a zda jeho reálnou dobu rozkladu spotřebiteli přizná. V případě bioplastů s rostlinným původem mohou suroviny nést aspekty klasického zemědělství. Bioplastů dnes existuje kolem 300 druhů a každý z nich se chová v každém prostředí různorodě. Doposud není jasné, jak bioplasty reagují na vyšší teploty, tlak nebo jak se rozkládají v mořské vodě.

Rozložitelnost není závislá na zdroji suroviny, ale na chemické struktuře produktu. I PET lahve lze vyrobit z obnovitelných zdrojů, ale i tak budou stejně nerozložitelné, jako PET lahve z ropy. Totéž samozřejmě platí i naopak. Z ropy se také dají vyrobit druhy plastů, které se rozloží v poměrně krátké době.

U bioplastů lze říci, že jsou v teorii rozložitelné všechny druhy. Některé bioplasty jsou téměř k nerozeznání od plastů klasických. Kam tedy s nimi? S bioplasty si umí poradit pouze některá zařízení na zpracování bioodpadu (hnědé popelnice). Vhodné je se informovat u vaší svozové firmy či obce, zda bioplasty přijdou do správných rukou a nebudou zbytečně znehodnoceny.

Osobní příspěvek ke snížení znečištění plasty

Nejlepším způsobem, jak nakládat s plastovým odpadem je, jej vůbec nevytvářet. Přejít na udržitelné řešení obalového hospodářství může každý z nás, např. nákupem v ekologičtějších obalech (postačí látková taška) nebo přímo v bezobalových obchodech. V těchto obchodech si lze nakoupit potraviny, drogerii nebo čistící prostředky do vlastních nádob. Takových pár nákupů dokáže snížit spotřebu plastu o několik desítek procent.

V České republice také vznikla iniciativa Ministerstva životního prostředí #dostbyloplastu, která se snaží nejen podnikům a institucím, ale také všem občanům nabídnout možnost vzdát se jednorázových obalů a nádobí. Cílem této kampaně je předcházet vzniku plastových odpadů.

Je nutné si uvědomit, že za tyto problémy s množstvím odpadu stojí i pouhá lidská lenost. Přitom stačí tak málo, odpad správně vytřídit a tím napomoci ke správné recyklaci nejen plastu, ale veškerému odpadu.

Znečištění řek a oceánů

Až 99 % znečištění oceánů plastovým odpadem pochází jen z 10 řek - 8 z nich je v Asii a 2 v Africe. Jedná se o řeky: Jang-c’-ťiang, Indus, Žlutou řeku, Nil, Gangu, Perlovovou řeku, Amur, Niger a Mekong.

Ročně v oceánech končí říční cestou kolem osmi milionů tun plastových odpadků. A jen Jang-c’-ťiang a Ganga (obě se přetahují o první místo na pozici největšího znečišťovatele oceánů) přispějí 900.000 tunami. „Jen pro srovnání, roční přínos Londýnem protékající řeky Temže ke znečištění oceánů plasty je kolem devatenácti tun,“ říká Schmidt.

Následující tabulka shrnuje hlavní řeky, které přispívají k znečištění oceánů plasty:

Je tu totiž problém, na jehož řešení se musí podílet všichni, ale zdaleka ne všichni jsou jeho příčinou. A ti, kteří jsou za jeho existenci odpovědní nejvíce, se na řešení podílet zatím nechtějí.

tags: #plasty #znečištění #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana rostlin Kuprikolem
• kódy odpadu
• Antikvariátní knihy o ochraně přírody
• Biologie evropských ekosystémů
• Snížení emisí z nákladní dopravy