Kuprikol v ekologickém zemědělství: Účinná ochrana s otazníky

Nekonečný boj s plísňovými chorobami je s pěstováním révy spjat stejně pevně, jako hrby s velbloudem. Pro záchranu rostlin je potřeba něco rychle učinit.

Použití měďnatých fungicidů proti plísni

Literatura nabádá a doporučuje proti plísni použít přednostně měďnaté fungicidní přípravky. Tak jsem nelenil a kvapně vyrazil do prodejny zahrádkářských potřeb, zde jsem zakoupil Kuprikol a k němu pětilitrový ruční postřikovač.

Kdesi jsem se totiž dočetl, že je vhodné postřikovou jíchu doplnit vhodným smáčedlem pro lepší povrchové pokrytí listů. Namíchal jsem tedy šedo-zelenou kapalinu v koncentraci podle návodu, přidal do ní pár kapek Jaru a vyrazil zachraňovat život mých drahocenných rostlin. Dopadlo to kupodivu úspěšně, postup plísně se zastavil a většina listů na keřích naštěstí zůstala fit. Proto jsem tuto metodu obdobným způsobem praktikoval i následujících pěstitelských sezónách.

Pokud si dobře vzpomínám, během jedné běžné sezony mi stačilo uvedený postřik aplikovat v průměru dvakrát. Pouze když přišlo hodně vlhké léto s delším deštivým obdobím, bylo potřebné počet ochranných postřiků zvýšit. Přesto si nevzpomínám, že bych musel měďnatými postřiky v jedné sezoně ošetřovat více než čtyřikrát. Původně používaný Kuprikol jsem později nahradil Champinem, který se mi zdál více "barevný" a tedy účinnější.

Problémy spojené s používáním Kuprikolu

Jenže… Jenže na listech vždy zůstaly zřetelně viditelné fleky. A zůstaly tam poměrně dlouho, prakticky až do sklizně. Jak vidno, fleky zůstaly nejen na listech, ale i na dorávajících hroznech. Zbytky postřiků pevně ulpěly na bobulích sklizených hroznů, přestože jsem dodržel předepsanou ochrannou lhůtu a dokonce k ní přidal i několik dnů, či týdnů navíc.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Barevné skvrny nešly z hroznů dobře omýt ani pod tekoucí vodou, držely velmi pevně, potvory! Později jsem primitivní smáčedlo na bázi kuchyňských saponátů vyměnil za výkonné komerční smáčedlo Silwet star (nyní používám Superfin).

Profesionální smáčedla totiž dokážou zajistit mnohem kvalitnější rozlití postřiků na povrchu listů, než obyčejný saponát a zabezpečí rovnoměrně tenkou vrstvu ochranného přípravku v celé ploše. Tím se problém se zaschlými skvrnami na hroznech výrazně zlepšil a od té doby nebyly na sklizených bobulích zbytky postřiků takřka patrné, takže nezasvěcený člověk by si jich mohl všimnout jen stěží. Ostatně, podobně jsou na tom i hrozny, které běžně kupujeme v obchodech.

Měď a její vliv na lidské zdraví

Měďnaté fungicidy patří do kategorie kontaktních přípravků. Chrání rostlinu jen tehdy, pokud se účinná látka nachází na jejím olistěném povrchu, do rostlinných tkání nepronikají, nemají systemický účinek. Takže aby byla rostlina chráněna po celou dobu rizikového období, musí se postřik v optimálních intervalech obnovovat a je potřebné udržovat ochrannou vrstvu na povrchu listové plochy v optimální podobě.

Zjednodušeně řečeno, je třeba zajistit trvalou přítomnost mědi. Stříkáme-li olistěné keře, prakticky nelze zabránit tomu, aby postřikem nebyly zasaženy i hrozny. Jak je na tom měď ve vztahu k lidskému zdraví? Je známo, že měď svou chemickou podstatou patří do skupiny těžkých kovů. Obecně platí, že míra škodlivosti každé látky je vždy závislá na dané koncentraci, přičemž ve vyšších koncentracích látky charakteru jedů, působí toxicky. Všechny těžké kovy jsou vůči živým organismům toxické.

"V těle dospělého člověka je možno nalézt přibližně 100 mg mědi, která je přijímána v játrech a krví rozváděna do celého těla. Pro zachování zdraví je obvykle udávaná denní potřeba u zdravého dospělého člověka 1 až 2 mg mědi. Množství, které se v organismu využije, se pohybuje mezi 25 až 60 % a zbytek vyloučíme. Při nedostatku mědi může dojít k chudokrevnosti neboli anémii, zhoršení duševního vývoje či ke zhoršení využití cukrů v našem těle. Protože se podílí na tvorbě barviva melaninu, při jeho nedostatku dojde ke ztrátě pigmentu a vypadávání vlasů". To jsou pro měď určitě body kladné.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

"Pokud je v krevním séru nedostatek ceruloplazminu, může dojít ke stavu, kdy je jakákoli do těla dodaná měď biologicky nevyužitelná. A protože organismus je nucen se takových látek zbavovat a zároveň mu chybí adekvátní mechanismy k vyloučení přebytečné mědi z těla, začne se měď ukládat do orgánů. V průběhu let se tak mohou v orgánech postupně nashromáždit toxické objemy mědi, které způsobují podobné obtíže, jako velice toxické těžké kovy, viz. "Příčinou nadbytečného příjmu mědi je u člověka bývá náhodné či dobrovolné požití solí s obsahem mědi. Při požití mědi v množství mezi 0,25 - 2 g, může měď způsobit silné chronické zdravotní problémy a vyvolat závažné onemocnění.

Pokud se nad tím zamyslím selským rozumem, vnímám to asi tak, že jednorázově do sebe dostat 2-3 gramy mědi se může podařit snad jen šílenému sebevrahovi. Takové nebezpečí nám, kteří své hrozny poctivě ošetřujeme mědí, určitě nehrozí. Trošku horší už to ale bude asi s tím dlouhodobým ukládáním mědi u lidí, kteří mají sníženou schopnost ji odbourávat. Údajně se totiž jedná o ryze individuální záležitost. Kdopak z nás o sobě ví, jak je na tom dlouhodobě s obsahem "ceruloplazminu" ve své krvi? Vždyť takové odborné vyšetření se běžně neprovádí. Čili, někdo odbourává lépe, jiný hůře. A ten kdo výrazněji hůře, ten si ji nevědomky ukládá a ukládá…

Myslím si, že potřebná stopová a zdravotně příznivá množství mědi člověk získá běžnou denní konzumací nekontaminovaných potravin, tvořící zdravotně vyváženou stravu. Pokud se ale bude častěji ládovat hrozny, které byly "nekvalitně" ošetřeny mědí, či pravidelně popíjet víno z takových hroznů vyrobených, dostává do sebe nevědomky nadstandardní dávky mědi navíc, což jeho organismu určitě neprospívá a s čím si jeho organismus musí v rámci vlastních detoxikačních schopností nějak poradit. Něčí organismus si s touto zátěží poradí snáze, něčí ale hůře. Sečteno podtrženo, ze zdravotního hlediska je měď riziková.

Vliv mědi na jakost hroznů a zdravotní stav révových keřů

"Měďnaté fungicidy nejlépe zajistí ochranu starých listů, zlepšují vyzrávání réví a rezidua mědi příznivě ovlivňují zdravotní stav moštu a u modrých odrůd i vybarvení vína". "Již delší dobu se ve vinařském světě diskutuje vliv aplikovaných měďnatých fungicidů na obsah a senzorický projev vonných thiolů ve víně. Vonné thioly jsou sloučeniny, které reagují s mědí a může tak docházet k ovlivnění senzorických vlastností vína.

Vztah mědi k aromatickému složení vína je třeba dále podrobně studovat. Přesto by bylo i na základě dosavadních zkušeností omezit použití měďnatých fungicidů v období před zaměkáním bobulí a během zrání hroznů. Tato skutečnost je vhodná, zejména u odrůd, jejichž aroma je založené na vonných thiolech, jako jsou Sauvignon blanc, Semillon, Cabernet Sauvignon nebo Merlot".

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Aha, takže ono to s tím všeobecně příznivým účinkem nebude tak jednoznačné. Měď pravděpodobně ovlivňuje (nepříznivě) průběh kvašení ve smyslu ztráty chuťové kvality. Měď se jako fungicidní prostředek k ochraně vinic začala systematicky používat již přibližně před sto padesáti lety, nedlouho poté, co byla do Evropy zavlečena plíseň révová -peronospora (Plasmopara viticola). Jde o tradiční prostředek, který ve formě bordeuxské jíchy (roztok modré skalice s vápenným mlékem CuSO4 +Ca(OH)2) používali už naši prapradědové.

Tehdy to začalo a pokračuje to dodnes. Sice už nikoli ve formě bordauxské jíchy, ale nejčastěji ve formě sofistikovanějších přípravků na bázi oxichloridu mědi CuCl2.3Cu(OH)2 (například populární Kuprikol, či Kocide 2000), či hydroxidu měďnatého Cu(OH)2 (například Champion). Oproti jiným typům používaných fungicidů není biologicky odbouratelná, jedná se o produkt anorganické chemie.

Ve většině případů se měďnaté přípravky používají k postřikům na list, méně časté je jejich použití k postřikům na neolistěné části rostlin (viz. například ochrana proti kadeřavosti broskvoní nebo desinfekce povrchu ovocných stromů). Ať tak či tak, převážná část postřiku se dřív nebo později dostane do půdy v bezprostředním okolí ošetřovaných rostlin.

Chování mědi v půdě

Podívejme se nyní, jak se měď v půdě chová a co tam zapříčiňuje. K potřebným informacím nám opět napomůže všemocný internet a chytrý strýček Google. "Vysoké obsahy Cu v půdě se vyskytují hlavně v půdách vinic a chmelnic, kde bylo používáno k ochraně rostlin dlouhodobě měďnatých přípravků". "Do půd se Cu dostává buď přímo ze zdroje, nebo nepřímo z opadaných listů a díky její relativně nízké mobilitě se koncentruje spíše v povrchových vrstvách půd. Koncentrace Cu v půdním profilu klesá s rostoucí hloubkou, u mladších vinic rychleji a strměji než u starších vinic.

"Zvýšené koncentrace Cu mají nepříznivý vliv na vývoj půdních mikroorganismů, a to z hlediska jejich aktivity, počtu i diverzity a negativně ovlivňují stabilitu agroekosystémů, protože nepříznivě působí na rostlinnou a půdní biotu. Mnohé civilizované státy s nelibostí registrují násobná překročení povolených limitů obsahu mědi v zemědělských půdách, považují to za významný problém. Prostřednictvím (finanční) podpory vlastních výzkumných pracovišť a konkrétních výzkumných projektů se snaží nepříznivý vývoj regulovat.

Jako značně perspektivní metodou pro dekontaminaci zemědělských půd mědí se ještě donedávna jevila metoda fytoextrakce EDDS, založená na aktivizaci nadlimitních měďnatých reziduí v půdách přidáváním vhodných chemických činidel a následném postupném odčerpávání mědi pomocí kořenového systému vhodných rezistentních rostlin (např. topolu černého). Bohužel, poslední výzkumy prý ukázaly, že uvedená metoda zdaleka nepřináší očekávané výsledky a v praktických podmínkách je nepoužitelná.

Pro zajímavost, významné grantové ocenění za práce v dané oblasti nedávno získal i český vědecký pracovník, prof. Suma sumárum z uvedeného jsem se dověděl, že při opakovaném použití měďnatých fungicidů se měď koncentruje v povrchových vrstvách půdy a s narůstající koncentrací se postupně zvyšuje její toxicita vůči rostlinám a přirozeným půdním organismům.

Předloni, když jsem z jara Championem stříkal své broskvoně proti kadeřavosti, což je nepříjemná houbová choroba listů, která každoročně u broskvoní ohrožuje nejen úrodu, ale i následnou životaschopnost stromků, mě napadlo pod stromy na zem položit plachtu, která měla za úkol zachytit postřikovou látku, bez užitku propadnuvší mezi holými větvemi stromků. Aby byl tento postřik účinný, musí se totiž neolistěné ovocné stromy postříkat velmi důkladně, doslova je postřikovou látkou poumývat.

Takže nebylo překvapením, že po akci zůstaly na plachtě pořádné zeleno-modré kaluže. Odhaduji, že přibližně 90% použité postřikové látky skončilo na plachtě, přičemž bez plachty by zatekla přímo do půdy pod stromky. Někteří pěstitelé, kteří provádějí tento postřik opakovaně, dvakrát až třikrát za sezonu, takto za život stromu dostanou do půdy slušné množství mědi.

Komerční vinaři podle ochranných doporučení stříkají mědí v průběhu vegetace na list sice v podstatně menších dávkách, ale zato několikrát v sezóně, mnohdy i více než 5÷6 krát. Činí tak v dobré víře, stále na stejném místě opakovaně mnoho (desítek) let, čímž si také postupně zadělávají na problém. Akorát o něm neví, nevšímají si ho nebo si jej nepřipouštějí.

Kuprikol a ekologické zemědělství

S těmi nejtrpělivějšími, kteří to ještě vydrží až do úplného konce se měděným pohledem zkusíme ještě juknout na tzv. Pěstování hroznů v režimu BIO se v poslední době stává velmi populárním a přechází na něj značný počet profesionálních vinařů. Účelem jejich snažení je vypěstovat hrozny bez použití umělých chemických prostředků v nejpřirozenější, tedy přírodní kvalitě. (Poznámka pod čarou - zajímalo by mne, kdo dokáže změřit, kolik za sezonu tam toho do vinice skutečně padne, zvlášť u nás, v poctivé České republice)?

Pokud je zákonnými normami v ekologickém vinohradnictví použití mědi povoleno a všechny ostatní novodobé syntetické preparáty jsou přísně zakázány, tak já tomu musím rozumět tak, že pro přírodu a všechny v ní žijící živé organismy je měď neškodná. To znamená, že nenarušuje nijak a ničím přirozené přírodní prostředí ani jeho přirozené procesy. A ty ostatní zakázané, čili "fujtajblové" produkty jsou ze stejného úhlu pohledu přírodě škodlivé, tudíž nebezpečné. Zní to celkem logicky, ne?

Do vinice, která je provozována v přirozeném bio-režimu si tedy můžeme s klidným svědomím opakovaně nastříkat měď. (A síru rovněž). Tolik hlava zákona. Fajn, zákonem je potřebné se řídit, na nic nemyslet a v jeho duchu konat. Pro ochranu své vinice před náporem plísní budu mít k dispozici pouze buď čistě přírodně biologické preparáty anebo tradiční anorganické látky na bázi mědi a síry. Ty prvé jsou výrazně dražší než ty druhé, navíc jejich účinnost v porovnání s běžnými moderními syntetickými preparáty je v průměru nižší. Zato měď (a síra) jako tradiční, léty prověřený ochranný prostředek je dostupná a spolehlivá, cenově příznivá. Copak asi budu upřednostňovat, budu-li mít možnost volného výběru?

Myslím si, že odpověď je jasná. Troufám si tvrdit, že podobné úvahy musí vést a vedou všichni bioproducenti vína, kteří se vydali touto nelehkou pěstitelskou cestou. No, přátelé, rozumíte tomu? Já tedy ne. Na rovinu se přiznám, že jsem z toho úplně jelen. A budu vděčný tomu, kdo mi tenhle paradox nějak srozumitelně vysvětlí.

Kuprikol 50: Informace o přípravku

Kuprikol je postřikovým fungicidem dodávaným ve formě smáčitelného prášku. Kuprikol je určen k ochraně rostlin před houbovými a bakteriálními chorobami. Účinnou látkou tohoto fungicidu je oxychlorid měďnatý (CuCl2 . 3 Cu(OH)2). Kuprikol je prostředkem pro ochranu rostlin ze skupiny fungicidů, což jsou pesticidy používané pro hubení hub (původců houbových chorob), které napadají rostliny. Hlavním úkolem fungicidů je usmrcení zárodků hub. Některé fungicidy jsou klasifikovány jako škodlivé pro zdraví i pro životní prostředí. Fungicidní přípravek Kuprikol je použitelný na celou řadu houbových chorob. Nejčastěji se Kuprikolem ošetřují brambory, cibule, rajčata, okurky, ovocné i jehličnaté stromy.

Bezpečnostní opatření při používání Kuprikolu

Jelikož se přípravek Kuprikol 50 dodává ve formě smáčitelného prášku je nutné ho před aplikací připravit do formy aplikační kapaliny. Nejdříve se odvážené množství přípravku rozmíchá v menším množství vody na řídkou kaši, která se vlije do schváleného typu postřikovače naplněného do poloviny vodou. Přípravek Kuprikol 250 může být při nesprávném použití zdraví nebezpečný, proto je nutné při práci s ním používat schválené ochranné pomůcky. Doporučuje se použití protichemického ochranného oděvu, uzavřených brýlí nebo obličejového štítu, ústenky, gumových rukavic a gumových bot.

Při práci s přípravkem Kuprikol se nesmí jíst, pít ani kouřit. Po skončení práce je nutné důkladné omytí mýdlem a teplou vodou. V případě požití přípravku Kuprikol je nutné vyvolat zvracení, vypít minimálně 0,5 litrů vlažné vody s rozpuštěnými 10 tabletami medicinálního uhlí. Pokud se již projevuje otrava a postižený je v bezvědomí, nesmí se vyvolávat zvracení. Při stavech ohrožujících život se musí provést obecné kroky první pomoci a co nejrychleji zajistit lékařské ošetření.

Po nadýchání se zplodin je nutné přesunout postiženého na čerstvý vzduch, v těžších případech je nutné co nejrychleji zajistil lékařskou pomoc. Při vniknutí přípravku Kuprikol do očí se první pomoc provede důkladným vyplachováním zasaženého oka proudem tekoucí vody minimálně po 10 minut, vhodné je zajistit lékařské ošetření. Potřísněná pokožka se omyje velkým množstvím vody a pokud nedošlo k povrchovému poškození, je možné použít i mýdlo.

Přípravek Kuprikol je jedovatý pro ryby a ostatní vodní organismy, proto se nesmí dostat do vody! Připravené množství postřiku se proto snažte spotřebovat celé. Případný zbytek postřikové kapaliny nebo oplachové vody se zředí v poměru 1:5 a vystříkají se na ošetřovanou plochu. Postřikovač se bezpečně vypláchne 3% roztokem sody smíchané s vodou nebo vodou s přídavkem běžného saponátu.

Tabulka použití Kuprikolu

tags: #ekologické #zemědělství #kuprikol #použití

Oblíbené příspěvky:

• Výskyt zimostrázu obecného
• Nebojácní ptáci
• Ochrana ovzduší: Žádost o informace
• Obnovitelné zdroje v ČR
• Jak kompostovat kuchyňský odpad