Cejn siný: Ohrožený druh ryby v České republice

Ryba cejn siný, nebo také lysoun siný či mandelín siný (Abramis sapa), je sladkovodní ryba, která se vyskytuje v řekách a rybnících po celé České republice. Tento rybí druh je pro nás velmi významný, protože patří mezi ohrožené druhy ryb v naší zemi.

Historie a současný stav

První zmínka o cejnovitých rybách na území dnešních Českých zemích pochází z roku 1265, kdy se v kronice Všemiřova objevuje dopis, ve kterém se hovoří o „rybách cejnovitých, co podobny jsou xu sumovu“. Historicky byl cejn siný velmi oblíbeným rybím druhem pro jeho chutné maso. V minulosti se živil hlavně vodními hmyzem a rostlinami, dnes se ale kvůli znečištění vodních toků živí mnohem různější potravou. Rybáři byli velmi aktivní v jeho lovu, protože byl dobrou kořistí. Nicméně v průběhu 70. a 80. let se však počet cejnovitých ryb v českých vodách postupně snižoval. Dnes je cejn siný vzácným druhem ryby, který se vyskytuje pouze v omezeném počtu lokalit.

Ochrana cejna siného

Dnes se snažíme tuto situaci zlepšit. Provozujeme chov cejna siného v rybnících a vypouštíme ryby do volné přírody. Čistíme vodní toky a snažíme se minimalizovat znečištění. Aby bylo možné zachovat tuto ohroženou rybu, probíhají několik let studie a monitorování jejího chování a početnosti v českých vodách. V současné době je také snaha obnovovat některá místa, kde byl cejn siný dříve běžným druhem ryby.

Význam cejna siného

Cejn siný je pro nás velmi důležitý nejen jako rybí druh, ale také jako ukazatel kvality životního prostředí. Je důležité dbát na to, aby české vody zůstaly čisté a zdravé, aby se k nám cejn siný vrátil a aby se mohl vrátit do svých bývalých lokalit. Cejn siný je ohrožený druh ryby, který si zaslouží naši ochranu.

Jak můžeme pomoci?

Unie českých a slovenských zoologických zahrad chápe ochranu přírody globálně. UCSZOO připravila základních osm okruhů, kde je prostor k zamyšlení a k aktivitám. Příkladů, jak pomoci, je mnoho, stačí si vybrat jeden (či několik) z nich. Pomoc je snadná, jediné, co chceme, je, abyste aspoň vypojili ze sítě každé elektronické zařízení, které se zrovna nepoužívá. Tzn. například odpojte váš mobil nebo tablet z nabíječky, pokud je už nabitý, vypněte televizi z režimu standby apod. Tyto maličkosti budou mít obrovský dopad na snížení spotřeby elektřiny a pomůžou ke snížení produkce oxidu uhličitého, který přispívá ke klimatickým změnám. Neváhejte - vytáhněte ze zdi vypnutá elektronická zařízení už dnes!

Čtěte také: Prodej Luxusních Domů

Proč vypínat spotřebiče?

Ponechání elektronických zařízení v režimu standby spotřebovává významné množství energie. Režim standby u spotřebičů je stav, kdy je spotřebič vypnut, ale je v tzv. pohotovostním režimu (např. takto vypnutá televize jde zapnout díky dálkovému ovladači). A přestože v tuto chvíli spotřebič nepoužíváme, stále odebírá ze sítě určité množství elektřiny. Tuto elektřinu pak nazýváme ztrátovou. Podle nedávného měření ve vybraných 1 300 domácnostech v EU byla průměrná roční spotřeba této ztrátové elektřiny 169 KWh na jednu domácnost. To činí 6,3% celkové roční spotřeby elektřiny v jedné domácnosti. Množství ztrátové elektřiny ve všech domácnostech 27 států EU činí okolo 43 TWh, což ročně vyprodukuje okolo 19 miliónů tun CO2. Ztrátová elektřina je tedy zodpovědná za zhruba 1% celosvětových emisí CO2.

Červený seznam ohrožených druhů

Červené seznamy a červené knihy ohrožených rostlin a živočichů můžeme vnímat jako jakýsi nástroj k pochopení a orientaci v problematice ohrožení a nutnosti ochrany určitých skupin rostlin a živočichů, v našem případě ryb a mihulí. U jejich zrodu stála na konci padesátých let minulého století Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), kde vznikly první kartotéky celosvětově ohrožených druhů. Postupně vznikají červené seznamy ohrožených druhů i v rámci jednotlivých zemí, což se týká i ryb a mihulí.

I když červené dokumenty nepředstavují legislativní normu a nejsou ani právě závazné (nesmíme si je plést s vyhláškou zákona o ochraně přírody a krajiny a jejím seznamem chráněným druhů, na základě kterého jsou také určité druhy ryb celoročně hájeny), slouží i jako podklady k aktualizaci seznamu zákonem chráněných druhů. Podle stupně ohrožení dělí červené seznamy konkrétní druhy do několika kategorií, od vyhynulých, až po málo dotčené.

V předkládané verzi červeného seznamu byly hodnoceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní. Oproti předchozí verzi z roku 2010 se změnila klasifikace hlavačky poloměsíčité, která je nyní hodnocena jako nepůvodní druh, nově byl zařazen blatňák tmavý. Oproti předchozímu červenému seznamu došlo u několika ryb k zásadním změnám v hodnocení míry jejich ohroženosti ve volných vodách, a týká se to i mnoha sportovně cenných druhů. Nejfrapantnější je příklad karasa obecného a slunky obecné, dříve hojných a běžných lovených ryb, které jsou nově hodnoceny jako kriticky ohrožené druhy. Do kategorie kriticky ohrožených je zařazen 1 druh mihule, a 14 druhů ryb, což je téměř čtvrtina všech hodnocených druhů.

Je otázkou, zda a do jaké míry by se tento druh na jednotlivých lokalitách trvale udržel bez pravidelného vysazování násad. Další sportovně atraktivní druhy, jako jsou říční kaprovité ryby (podoustev říční, ostroretka stěhovavá, parma obecná, jelec jesen) jsou nadále hodnoceny jako obecně ohrožené. Specifická je situace u úhoře říčního, který je nově zařazen do kategorie druh vymizelý ve volné přírodě, ačkoliv se s ním stále na většině revírů setkáváme a přes zřetelný pokles jsou stále na revírech ČRS a MRS každoročně uloveny tisíce úhořů. V tomto případě je třeba uvést, že taxon je hodnocený jako vyhynulý ve volné přírodě, jestliže přežívá pouze jako pěstovaný v kultuře, chovaný v lidské péči nebo jako naturalizované populace mimo historický areál. Patří sem tedy druhy, které se v přírodě vyskytují, ovšem z hlediska populace je nutno je považovat za vymřelé. Jejich výskyt ve volné přírodě je totiž dán specifickými lidskými zásahy, ačkoliv již nejde o chov pouze v lidské péči.

Čtěte také: Rozměry velkých košů do skříňky

Jak víme, území ČR, které je plošně malé (78 864 km2), spadá z hlediska hydrologické příslušnosti do úmoří tří moří, která nejsou v současnosti na našem území propojena. Tato skutečnost významně přispívá k poměrně bohaté druhové rozmanitosti ichtyofauny ČR. Největší část území ČR (65,2%) s povodím řeky Labe (Vltavy) patří k úmoří Severního moře. Druhým největším je úmoří Černého moře (25,4%) s povodím řeky Moravy (Dyje). Nejmenším (9,4%) je úmoří Baltského moře s povodím řeky Odry. Na druhou stranu tato skutečnost do určité míry komplikuje hodnocení a klasifikaci stavu u jednotlivých druhů ryb. Výskyt části původní ichtyofauny je totiž vázán pouze na jedno či dvě uvedená úmoří. V rámci celostátního rozšíření se stav populací ve vodách jednotlivých úmoří u některých druhů výrazně liší. Drtivá většina druhů, hodnocených jako málo dotčené, se celkem běžně vyskytuje ve všech našich úmořích. Naopak značná druhů hodnocených jako kriticky ohrožené se vyskytuje pouze v jednom úmoří, často jen na jediné lokalitě. Týká se to například oblasti soutoku Moravy a Dyje, kde bylo v minulých letech a desetiletích prokázáno mnoho druhů, původních pro úmoří Černého moře a vyskytujících se pouze na této lokalitě (jeseter malý, ježdík žlutý, plotice podunajské, drsek větší a další).

V úmoří Severního moře je asi nejvýraznějším počinem (byť zatím s nejistým výsledkem) pokus o reintrodukci lososa obecného do Labe a jeho přítoků. K obnovenému výskytu výše jmenovaných druhů přispělo především zlepšení kvality povrchových vod. V průběhu několika posledních desetiletí došlo k výrazné změně intenzity devastačních a rizikových činitelů majících vliv na rozšíření a stav populací jednotlivých druhů naší ichtyofauny. Postupně se omezil zničující vliv znečištění zejména z výrobních provozů, sídelních aglomerací a bodových zdrojů. V podstatě se zastavily úpravy malých toků v rámci tzv. meliorací, ale jejich potřebná revitalizace se uskutečňuje jen velmi omezeně. Zároveň se zatím nepodařilo omezit negativní dopady v minulosti realizovaných úprav velkých toků, včetně protipovodňových zásahů v jejich záplavových územích.

Novým negativním fenoménem je zvýšené využívání energetického potenciálu vody pomocí malých vodních elektráren a s tím související nepříznivé dopady na průtokový režim vodních toků a migraci ryb. Proklamované revitalizace říčních ekosystémů jsou „realizovány“ téměř výhradně formou výstavby rybích přechodů převážně ve vazbě na energetické využití předmětného profilu, což oslabuje případný přínos zprůchodnění migrační bariéry. Rovněž tzv. protipovodňové úpravy, byť s nesporným společenským opodstatněním, mají obvykle negativní vliv na místní společenstva ryb, stejně jako akce směřující k rozšíření splavnosti řek včetně tzv. Specifický negativní fenomén pak představují nepůvodní invazivní druhy. Zcela průkazný negativní vliv na některé složky původní ichtyofauny, zejména na karase obecného, má šíření karase stříbřitého.

Rovněž i u dalších nepůvodních druhů lze předpokládat v některých aspektech přímý nebo nepřímý negativní vliv vůči domácím druhům. Nově zaznamenaným nebezpečím pro rybí společenstva, převážně obývající drobné toky a biotopy v říční nivě velkých toků, představují dlouhá období sucha a zamezení záplavových rozlivů vedoucí někdy až k vysychání dotyčných lokalit. Výrazný devastační vliv - byť většinou lokálního charakteru - má na populace některých druhů i rozšíření rybožravých predátorů, zejména kormorána velkého a vydry říční.

Specifický problém při hodnocení stavu ichtyofauny formou kritérií pro sestavování červeného seznamu představují druhy, které jsou objektem zájmu rybníkářství, i nás sportovních rybářů. V České republice jsou prakticky všechny tzv. volné vody součástí rybářských revírů a v rámci jejich obhospodařování jsou vybrané populace ryb posilovány vysazováním násad získaných v rámci řízeného chovu. Následkem toho vyvstává otázka, jak by dopadlo např. hodnocení areálu rozšíření u řady druhů, pokud bychom vzali v úvahu pouze přirozený výskyt a samoreprodukující populace a jak tyto populace vlastně odlišit.

Čtěte také: Využití zahradnického kompostu

Druhy zařazené do kategorie „málo dotčené“ tvoří několik rozdílných druhových uskupení. Je zde několik druhů (pstruh obecný, štika obecná, sumec velký, candát obecný, bolen dravý), které jsou objektem intenzivního rybářského managementu (chov, vysazování násad, sportovní rybolov). U těchto druhů je poměrně obtížné vyhodnotit původní „přírodní“ rozšíření a kvalitativní i kvantitativní parametry populací, neboť oba tyto aspekty jsou prakticky zcela určovány člověkem. Plotice obecná, jelec tloušť, cejn velký a okoun říční i přes to, že jsou dotčeny sportovním rybolovem, patří ve vyhovujících podmínkách k druhům s vysokou početností a přirozenou věkovou skladbou populací.

Pokud vám ve výčtu ryb chyběly druhy jako karas stříbřitý, amur bílý nebo tolstolobec pestrý, je tomu tak proto, že tyto druhy patří mezi tzv. introdukované a nejsou tedy vnímány jako původní součást naší ichtyofauny (jako původní jsou vnímány druhy, které přirozeně osídlují hydrografický systém, vymezený dnešními hranicemi České republiky po odeznění posledního zalednění, tzn. Ovšem i u mnoha původních ryb vyvstává otázka, jak vlastně hodnotit stav populací ve chvíli, kdy jejich velká část je produktem chovu a umělého vysazování.

V důsledku toho, že mnohé druhy jsou předmětem rybníkářských chovů a cílené umělé reprodukce, existují přírodní populace dnes již jen velmi zřídka. Přesuny a vysazování násad ryb z chovu probíhají i u takových druhů, jako je plotice obecná nebo cejn velký, takže ani ty nelze hodnotit jako nedotčené. Proto se mnozí odborníci domnívají, že původní druhová (ale i vnitrodruhová) diverzita naší ichtyofauny byla člověkem změněna natolik, že ve smyslu používaných kritérií došlo k výraznému omezení původního rozšíření nebo dokonce zániku mnohých populací. Je přitom nutné si přiznat, že zásadní roli v těchto změnách hraje právě rybářství.

Co se týče dalších negativních vlivů, pak za nejzávažnější faktory způsobující značné ohrožení jednotlivých druhů vymizením jsou považovány úpravy vodních toků a hydrotechnické stavby, které fragmentují říční síť a tvoří překážky volného pohybu mihulí a ryb. V některých oblastech se uplatňuje predační tlak rybožravých obratlovců, zvláště kormorána velkého a vydry říční.

Komplikací ochranářského managementu jsou i změny druhové identity některých stávajících taxonů vyúsťující v popisy nových druhů obtížně určitelných morfologicky.

Ohrožení sladkovodních ryb globálně

Sladkovodní řeky či jezera představují jen procento vody na Zemi, ale právě v nich žije 51 % všech druhů ryb a ¼ veškerých druhů obratlovců planety. Sladkovodní biodiverzita však klesá dvojnásobně rychleji než biodiverzita oceánů či lesů. Podle ní hrozí jednomu ze tří sladkovodních druhů ryb vyhynutí. V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) je uvedeno až 80 druhů sladkovodních ryb jako vyhynulých, z toho v roce 2020 přibylo 16 druhů. Rovněž poslední Zpráva WWF o stavu planety, která popisuje stav populací volně žijících živočichů, varuje, že k největšímu poklesu biodiverzity dochází právě u sladkovodních ryb. Pokles sledovaných populací sladkovodních ryb představuje od roku 1970 až 84 %, přičemž v případě populací migrujících druhů ryb (např. losos) je to dokonce 94 %.

Na světě bylo doteď popsaných 18 075 druhů sladkovodních ryb, mnohé druhy stále čekají na „objevení“. Zpráva Ztracené ryby světa upozorňuje, že toto druhové bohatství je zásadní nejen pro zdraví světových řek, jezer a mokřadů. Zpráva upozorňuje na devastující účinky kombinací různých hrozeb, kterým čelí sladkovodní ekosystémy a ryby, které v nich žijí. Je to především ničení biotopů, výstavba přehrad a dalších typů bariér na volně tekoucích řekách, nadměrný odběr vody či znečištění, které se do vody dostává z domácností, zemědělství a průmyslu.

Tyto hrozby se vyskytují napříč regiony a Evropa není výjimkou. I Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) právě zveřejnila zprávu o překážkach na evropských řekách. EEA upozornila, že překážky na řekách jsou jeden z hlavních důvodů, kvůli nimž je 60 % řek v Evropě ve špatném ekologickém stavu. Bariéry nebrání jen migraci ryb, ale i jiných druhů živočichů, stejně jako proudění sedimentů a živin.

tags: #platys #velký #stav #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkový koš válcového tvaru
• Produkce odpadu v ČR: Aktuální statistiky
• Dopad emisních norem N2
• Poplatek při převodu vozidla
• Komunální odpad Staré Město