Pobaltská turistika a příroda: Objevte krásy Litvy, Lotyšska a Estonska

Pobaltí, tvořené Litvou, Lotyšskem a Estonskem, nabízí bohatou historii, malebnou přírodu a množství památek zapsaných na seznamu UNESCO. Tato oblast, dříve těžce zkoušená pod německou a sovětskou vládou, dnes láká turisty svými cechovními domy, středověkými hradbami, katedrálami a gotickými cihlovými stavbami.

Litva: Země historie a památek

Hlavní město Litvy, Vilnius, je městem s bohatou historií a množstvím kostelních věžiček. Jen v malebném historickém jádru jich najdete přes dvacet. Městu dominuje katedrála sv. Stanislava na hlavním Katedrálním náměstí a skutečnou perlou vilniuského baroka je kostel sv. Anny.

Město podle pověsti založil velkokníže Gediminas, který sem zabloudil při lovu. V noci se mu zdál sen o železném vlku mocně vyjícím na kopci. V písemných pramenech je město poprvé zmíněno v roce 1323, když do něj Gediminas zve německé obchodníky. Vrcholu svého rozvoje dosáhlo v 16. století, když se do něj přestěhoval královský dvůr a později zde byla založena univerzita. Přestože byl Vilnius v roce 1655 obsazen ruskou armádou, vypleněn, vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni, na počátku 19. století byl třetím největším městem ve východní Evropě.

Dodnes se dochovalo více než 40 kostelů. Staré město tvoří labyrint křivolakých uliček vyplněný dvorky, parčíky, menšími či většími náměstími, majestátními kostely, synagogami a kláštery. Dlážděné kamenné ulice obklopují domy plné obchodů se suvenýry a řemeslnými výrobky.

Středobodem Vilniusu je Katedrální náměstí s katedrálou a zvonicí. Do nynější klasicistní podoby byla katedrála přestavěna podle návrhu Laurynase Gucevičiuse v letech 1783-1801. Pod katedrálou se nacházejí turistům přístupné katakomby. Zvenku katedrálu zdobí sochy litevských knížat. Po boku katedrály stojí zvonice v podobě z roku 1801. Díky své výšce 57 m je dobře viditelným orientačním bodem.

Čtěte také: Přínosy turistiky a sportů v přírodě

Na Katedrálním náměstí se můžete porozhlédnout po dlaždici s nápisem stebuklas (zázrak). Pokud se na ni postavíte a třikrát otočíte, splní se vám přání. Rovněž tato dlaždice označuje místo, na němž končil lidský řetěz, který vedl z Tallinu až do Vilniusu v roce 1989 jakožto symbol protestu proti Sovětskému svazu. Na náměstí také stojí socha knížete Gediminase, za nímž stojí vlk.

Na kopci nad katedrálou se tyčí Gediminasův hrad. Dá se na něj dostat buď po chodníku směrem od Královského paláce, nebo lanovkou z druhé strany od řeky. Z hradu se toho moc nedochovalo, v podstatě jen zrekonstruovaná červená cihlová osmiboká věž. Na vedlejším kopci za hradem se tyčí tři bělostné kříže. Ty připomínají pohanské časy, kdy bylo podle pověsti ve Vilniusu zabito sedm františkánských mnichů.

Jedním z nejkrásnějších kostelů ve Vilniusu je bezesporu kostel Sv. Anny. Není sice nikterak velký, ale je to nádherný příklad cihlové pobaltské gotiky. Jen pár kroků od Sv. Anny, na druhé straně říčky Vilnėlė se nachází Užupis. Jedná se o z velké části zchátralou část Vilniusu okupovanou umělci, snílky a squattery. Jeho obyvatelé vyhlásili v roce 1998 nezávislou Zářeční republiku s vlastní státní vlajkou, prezidentem i ústavou. Na náměstí se nachází známá socha troubícího anděla.

V centru města, v sousedství radnice se nachází kostel Sv. Kazimíra. Jemu zasvěcený svatostánek má však osud pohnutý jako málokterý jiný kostel na světě. Když jej totiž po válce sovětská vláda zavřela, využívala jej nejprve jako sklad vína, přičemž bylo zničeno veškeré jeho vybavení včetně oltáře a varhan, ale největší potupy se mu dostalo v roce 1963, když byl přeměněn v muzeum ateismu!

Pokud se od kostela Sv. Kazimíra vydáme dále směrem ke starým hradbám, dojdeme až k Aušro vartai (Jitřní bráně). Tato brána je jedinou z devíti původních, která se zachovala. Uvnitř se nachází kaple s ikonou Panny Marie. Poté co místo v roce 1993 navštívil papež Jan Pavel II., stalo se cílem poutníků z celého světa.

Čtěte také: Tipy na výlet v ČR

Nedaleko od bývalého ghetta směrem zpět ke Katedrálnímu náměstí se nachází Vilniuská univerzita. Komplex jejích budov, zobrazený na stolitové bankovce, byl založen v roce 1579. V těsné blízkosti univerzity se nachází Prezidentūra, sídlo litevských prezidentů.

Poslední místo, o kterém se zmíním, je muzeum genocidy a KGB nacházející se přibližně v polovině Gediminova prospektu. Sokl budovy bývalého velitelství KGB je „ozdoben“ jmény těch, kteří byli v prostorách budovy popraveni.

Trakai: Vodní hrad v srdci Litvy

Trakai je starobylé město ležící 28 km západně od Vilniusu. Nachází se v něm jedna z nejznámějších památek na Litvě - vodní hrad Trakai. Tento hrad byl založen velkoknížetem Gediminasem v roce 1321, který si tuto bažinatou oblast vybral pro svoji neprostupnost a přesunul sem své sídlo z Kernavė.

Po úplném spojení Litvy s Polskem Lublinskou unií roku 1569 dochází k úpadku významu města. V 18. století byl hrad přeměněn na vězení a nakonec byl pobořen a zachovaly se pouze zbytky věží a hradeb. Od počátku 20. století začala být na základě archeologických výzkumů a historických dokladů připravována kompletní rekonstrukce hradu do podoby z 15. století. Uvnitř můžete vidět řadu specializovaných expozic (např. historie hradu a Litvy, sklo, keramiku, lovecké trofeje apod.).

Kernavė: Archeologické naleziště s bohatou historií

Kernavė je archeologická lokalita nacházející se 35 km severozápadně od Vilniusu. Výzkumy prokázaly osídlení této oblasti již v 8.-9. tisíciletí př. n. l. Největšího významu však město nabylo ve 13. století, kdy se stalo hlavním městem Litevského velkoknížectví. Kvůli narůstajícímu tlaku ze strany křižáků se velkoknížecí dvůr přestěhoval do nedalekého hradu Trakai. Město samo pak bylo řádem vypáleno v roce 1390. Nikdy nebylo obnoveno a brzy bylo pohlceno flórou nedalekých lužních lesů. V roce 1989 zde byla vyhlášena archeologická rezervace a v roce 2004 se lokalita v Kernavė stala součástí světového dědictví.

Čtěte také: Zajímavosti Belgie

Kaunas: Druhé největší litevské město

Kaunas je druhé největší litevské město, které se nachází na soutoku řek Němen (Nemunas) a Neris. V minulosti býval Kaunas důležitým obchodním centrem, od roku 1440 byl dokonce členem hanzy. V letech 1919-1939 se stal Kaunas z důvodu polské okupace Vilniusu hlavním městem Litvy.

Při soutoku se nacházejí zbytky kaunaského hradu z 13. století. Ve starém městě se nachází barokní radnice přezdívaná „bílá labuť“ s 53 m vysokou věží, bazilika sv. Petra a Pavla, v jejíž architektuře se prolíná gotika, renesance a baroko, a několik dalších zajímavých kostelů. Směrem k řece Němenu se nachází historický Perkunasův dům, který své pojmenování získal díky tomu, že zde byla při vykopávkách nalezena soška právě tohoto boha. Od baziliky sv. Petra a Pavla pak směrem do centra vede Vilniaus gatvė (Vilniuská ulice), nejkrásnější ulice starého města, jejíž domy pocházejí z 16. století.

Lotyšsko: Pobřeží Baltu a historické památky

Hlavní město Lotyšska, Riga, je největším městem v celém Pobaltí. Leží v přímořské úžině u Rižského zálivu po obou březích řeky Daugave a je srdcem celé země. Nezklame milovníky architektury a historie.

Riga byla na dlouhodobém obchodním uzlu v přirozeném přístavu v ústí řeky Daugava oficiálně založena v roce 1201 biskupem Albertem. Kolem Rižského dómu rostla Stará Riga (Vecrīga), dnešní historické centrum města. Dvě stě metrů na sever od dómu nalezneme katedrálu svatého Jakuba z roku 1225, která je symbolem lotyšského katolicismu a sídlem rižského arcibiskupa. Na západ od této katedrály najdeme u břehů Daugavy Rižský zámek z roku 1330, sídlo prezidenta Lotyšské republiky. Z vysoké věže kostela svatého Petra si můžeme užít panorama celého města a poslední zachovalé zbytky městského opevnění jsou ke spatření v podobě Prašné věže.

Město nabízí nespočet parků, včetně rozsáhlého Mežaparksu na severu, kde najdeme i městskou zoo. Vzhledem ke své poloze v ústí Daugavy je to všude ve městě blízko k vodě a k příjemným promenádám. Fanoušci secese pak určitě nemohou minout Albert Street.

Lotyšské pobřeží měří v úhrnu více než pět set kilometrů a nabízí bezpočet kratších či delších výletů. Třeba třicetikilometrový výlet z Rojy do Kolky na nejzazší západní výspě Rižského zálivu vám v plné kráse ukáže všechny možné taje baltského pobřeží včetně rozsáhlých a často liduprázdných písečných pláží. Z mysu Kolka se dále na západ po hraně mezi zálivem a otevřeným Baltem line Livské pobřeží, kde v prastarých rybářských vesnicích dodnes žijí poslední skupiny etnických Livů. Velká část tohoto pobřeží spadá pod Slīterský národní park. Pokud si vody chcete užít bez zbytečného chození, můžete se jednoduše ubytovat v letovisku Jurmala dvacet pět kilometrů západně od Rigy. Mezi Jurmalou a Rojou pak určitě stojí za vidění národní park kolem přímořské laguny Engure. Oblíbeným je i Národní park Ķemeri s lávkami, které vás provedou mezi mokřady.

Vedle Rigy je jedním z nejpopulárnějších míst v Lotyšsku město Sigulda, které leží asi padesát kilometrů východně od Rigy. Sigulda leží v překrásném úseku údolí řeky Gauja, která se zde zařezává do rudého devonského pískovce. Sigulda těsně sousedí s národním parkem Gauja, který je nejstarším a největším v Lotyšsku. V samotné Siguldě pak upoutají především dva hrady - trosky středověkého hradu z počátku třináctého století a také novogotický „nový“ hrad z roku 1878, který je dnes sídlem oblastní rady.

Významnými vnitrozemskými památkami jsou barokní paláce v Jelgavě a Rundāle, čtyřicet až šedesát kilometrů na jih od Rigy. Oba paláce leží na území bývalého kuronského vévodství, které bylo mezi lety 1562 a 1791 lenním územím Polsko-litevské unie. V paláci v Jelgavě sídlí Lotyšská zemědělská univerzita, zatímco Rundāle je kromě muzea dodnes využíváno k hoštění zahraničních státníků.

Estonsko: Středověká metropole a lázeňské centrum

Sympatické hlavní město Estonska Tallin je „středověkou metropolí Evropy”. Být v Estonsku a nezastavit se v Tallinu by byl hřích už proto, že v tomto městě žije celá čtvrtina všech obyvatel země. Nejpříjemnější jsou přitom procházky ve Starém městě a na hradním vrchu Toompea v centru města.

Estonsko má i své „2. hlavní město”. Je jím přímořské město Pärnu, centrum rekreace a v současné době také vyhlášené lázeňské centrum evropského významu.

Kurská kosa: Baltská Sahara

Kurská či Kuršská kosa, nebo častěji jednoduše Neringa, je úzký písečný poloostrov dlouhý 98 km a široký jen 400 m až 4 km. Severní část kosy patří Litvě, jižní část Rusku. Tento zvláštní útvar vznikl sedimentační činností mořských proudů. Čtvrtinu plochy tvoří písečné duny vysoké od 30 do 70 m, které místu daly přezdívku „Baltská Sahara“.

Po přejezdu trajektem z Klaipėdy se octnete v obci Smiltynė, kam si převáženě v letních měsících jezdí obyvatelé Klaipėdy užít písečných pláží na západním břehu Kurské kosy. Další turistickou zajímavostí je Mořské muzeum s výstavou věnovanou námořní plavbě a vodní zoologickou zahradou. Zhruba v polovině litevské části Kurské kosy se nachází obec Juodkrantė. Jedná se o nejstarší vesnici, která dnes leží na Kurské kose, protože na rozdíl od ostatních vesnic přečkala na svém původním místě i pohyb písečných dun. Jižně od Juodkrantė se nachází Raganų kalnas (Vrch čarodějnic), zalesněný kopec, na němž jsou rozmístěny dřevěné sochy zobrazující nejrůznější nadpřirozené postavy, které jsou součástí místní lidové kultury.

Baltská pobřežní stezka

Baltská pobřežní stezka začíná na ve vesnici Nida na rusko-litevské hranici, vine se po pobřeží Baltu přes Litvu, Lotyšsko a Estonsko a končí v estonském hlavním městě a významném přístavu Tallin. Stezka se vine po plážích a lesních pěšinách, podél útesů, přes bažiny a slatiniště i skrz pulzující moderní města, jako je Riga a Tallin. Protíná mnoho zajímavých míst Pobaltí včetně mnoha přírodních rezervací a národních parků.

tags: #pobaltská #turistika #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Metráž s potiskem přírody a vzorů
• Ochrana životního prostředí a odpady
• Bohuslav Binka o environmentálním žalu
• Výhodný výkup kovů
• Tipy pro školu v přírodě v Teplé