Environmentální žal a Bohuslav Binka: Proč sílí emoce kvůli přírodě a jak se s nimi vyrovnat

Tato bakalářská práce se zabývá environmentálním žalem, tedy souborem emocí, které v člověku mohou vyvolávat environmentální změny a potíže s nimi spojené. U nás se jím zabývají například Hana Librová, Jan Krajhanzl, Bohuslav Binka nebo Zdeňka Voštová.

Co je environmentální žal?

Pojem environmentální žal zavedla thanatoložka Kriss Kevorkian jako úzkostlivou reakci, která pramení ze ztráty ekosystémů. Těch emocí je tam, stejně jako když čelíme nějaké osobní ztrátě, celá řada. Není to jenom žal, může to být i smutek či vztek, bezmoc, pocit ztráty smyslu, pocity viny.

Bývá environmentální žal napojen i na naše osobnostní rysy či jiné aspekty života, než je jenom vztah k přírodě? Je to přesně tak. Stejně jako jsme mluvily o tom, že příroda od nás není oddělená, naopak s ní jsme provázaní, tak i to, co se děje v přírodním světě, nedoléhá na každého z nás stejně, protože je to provázané s tím, kdo jsme my.

Projevy environmentálního žalu

• Silně úzkostné stavy
• Poruchy spánku
• Flashbacky (představy děsivé budoucnosti)

Americká psychologická asociace mluví v této souvislosti o takzvané pre-traumatické stresové poruše. Vize hrozivé budoucnosti na nás může mít obdobný vliv, jako když si nějakou traumatickou událost skutečně zažijeme. A klimatická krize je fenomén nesmírně psychologicky obtížný, nemáme ji pod svojí osobní kontrolou, postupuje značným tempem a její následky jsou v podstatě nepředvídatelné, čili se na ně lze těžko osobně připravit.

Vyhoření obecně je stav, kdy jsme do něčeho vložili hodně sil, a přitom jsme nebyli v kontaktu se svými zdroji - zkrátka jsme si nehlídali to, co nám dává sílu a přináší nám radost. Vyhoření, stejně jako u vyhoření pracovního, má určité fáze. Tou první je nadšení, pak přichází vystřízlivění, kdy narážíme na realitu. Může následovat frustrace, kdy se nám nedaří - třeba právě přinášet změny do veřejného prostoru. Pak následuje často apatie, což někdy pozoruji u lidí, kteří už jsou na environmentálním bojišti hodně dlouho. A když nepřihlížíme k signálům všech těchto fází, pak opravdu můžeme sklouznout přímo do deprese, kdy nám úplně dojdou síly.

Čtěte také: Klimatická krize a duševní zdraví

Jak se vyrovnat s environmentálním žalem?

Pokud se u nás objeví nějaké emoce, vždycky stojí za to jim dát pozornost. Nepotlačovat je, neschovávat někde v pozadí, ale spíš jim přiznat místo v našem životě. Vyplácí se najít si k nim pozitivní vztah a spíš je brát jako svoje pomocníky než nepřátele. Co bych takovému člověku tedy určitě nabídla ke zvážení, je, aby svoje pocity co nejlépe poznal. Aby si poslechl tu zprávu, kterou mu přinášejí, přijal je.

Zároveň je ale třeba vyhnout se tomu, aby nás ty pocity úplně zavalily. Myslím, že není dobré s nimi vůbec nebýt v kontaktu, ale zároveň není ani optimální se v nich topit. Proto je také důležité pracovat se svými zdroji, uvědomit si, co je to, o co se můžeme opřít, co nám dává sílu a naději.

Psychohygiena v době koronavirové

• Propojování s ostatními lidmi (i online)
• Pohyb (výlety do přírody)
• Dobrá strava
• Dostatek spánku

Bohuslav Binka o klimatických změnách

Příroda není rodič s bezednou peněženkou, který „zacvaká“ naše problémy, musíme se chovat dospěle. Myslí si to environmentální etik a filosof Bohuslav Binka z Masarykovy univerzity v Brně. Řešením podle něj není ani nátlak, ani moralizování. Čím dřív však společnost zastaví klimatické změny, tím víc si budeme žít jako dnes, doufá.

Už jsem na to zvyklý. Já si environmentální úzkost i vztek prožil silně na začátku devadesátých let. Zní to asi podivně, ale už to pro mě tak úmorné a zatěžující není. V nějakém slova smyslu jsem se s tím naučil žít.

Podpořil jste studentské stávky Fridays for Future a na jedné z nich jste řekl, že klimatické změny jsou příležitost. Třeba pro to říct si, jestli to, co děláme, je smysluplné. Jak jste to myslel? Západní společnost je hrozně super, máme politické svobody, otevřené vějíře možností - a taky jeden hodně důležitý a nebezpečný introjekt. A ten zní: Pokud neohrožuješ jiné lidi, můžeš si dělat, co chceš. Je to trochu pubertální stav společnosti, která nemá žádné limity. A takhle my přistupujeme k přírodě.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Určitě nebudeme žít stylem života, jakým žijeme dnes. Čím blíž by to tomu bylo, tím bych byl raději, protože si žijeme hrozně prima. Pro mě je důležité, aby zůstaly zachovány nějaké hodnoty, které tato společnost nese. Čím dříve to zvládneme, tím méně omezení to přinese, ale změny budou, to je nepopiratelné. Už to nepůjde stylem, že to příroda zacvaká, ta už nemá tolik zdrojů, abychom si mohli dělat, co chceme.

V české společnosti je dnes asi pětina lidí, pro které je příroda zásadní hodnotou a kteří jsou ochotní k nějakým ne úplně mělkým změnám životního stylu v případě, že by to znamenalo větší ochranu přírody. Zbylých 30 procent lidí tvrdí, že pro ně příroda není žádná hodnota, anebo je pro ně hodnotou bojovat proti těm, kteří chtějí přírodu bránit. A z nich je asi čtvrtina velmi radikální - takže jich není mnoho, ale jsou hodně politicky aktivní. V součtu je ale česká společnost předpřipravená na nějaké změny.

Recyklace je super, je to dobrý příklad toho, že Češi jsou pro přírodu ochotní něco udělat. Má to symbolický význam. I když souhlasím, že je to hodně jednoduché. Důležité je přemýšlet nad svojí cestou, jak na environmentální krizi reagovat. Pro někoho to je podíl na zelené politice a je jedno, zda konzervativní, nebo progresivní. Pro někoho to znamená založit kompost, přestat sekat trávu, jezdit veřejnou dopravou, to všechno jsou pozitivní kroky.

Podle mě měl Klaus vliv zejména na tu konzervativnější, pravicově politickou část společnosti. Je to obrovská škoda. K řešení environmentální krize potřebujeme tuto aktivní, podnikatelskou, možná trošku i drzou část veřejnosti. Nechápu, že ODS nikdy environmentální politiku nebrala jako něco důležitého a říkala, že to je levicové. To je z mého pohledu nesmysl. V tomhle udělal Klaus opravdu velkou škodu. Ale celkově se společnost posouvá, i když to uvědomění v souvislosti s klimatickou změnou je u nás výrazně posunuté oproti jiným státům.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

tags: #environmentalni #zal #Bohuslav #Binka

Oblíbené příspěvky:

• Elektrárna a předčasná úmrtí: Studie Greenpeace
• Jak správně třídit odpad v České republice
• Šablony diplomů pro školy v přírodě
• Ekologické výhody LPG
• Využití kompostu při předpěstování