Benefity pobytu dětí v přírodě

Finanční nenáročnost a možnost provozovat pohyb, je bezesporu velkou výhodou pobytu na čerstvém vzduchu. Další výhodou je dále fakt, že člověk téměř kdykoliv, když má čas a chuť - v jakoukoli denní, popř. i noční hodinu, má možnost vyjít ven na čerstvý vzduch, projít se, proběhnout se, nebo si zacvičit.

Pro lidský organismus je venkovní prostředí přirozené a chtěné - člověk lépe vnímá základní biorytmy a děje v prostředí přírody. Biorytmy se řadí k regulačním mechanismům, které fungují ve všech živých systémech. Jsou odpovědí na cyklující změny prostředí, ve kterém živé systémy fungují, jsou tedy výrazem adaptace těchto systémů. Nerespektování existence biorytmů znamená pokles výkonu našeho těla, dokonce i vážné narušení našeho tělesného i duševního zdraví.

Pobyt venku zlepšuje úroveň duševní zdraví, více než pohyb v umělém prostředí. Tento fakt zjistili na univerzitě v Glasgow. Výsledky prokázaly souvislost mezi opakovanými venkovními vycházkami, zvýšením pohody a duševním zdravím, na rozdíl od této činností v jiném prostředí. Také prokázaly, že cvičení venku má až o 50 % pozitivnější vliv na duševní zdraví než cvičení v interiérech.

V roce 2010 se uskutečnil v Anglii výzkum na pohybovou aktivitu v přírodě. Výzkumu se účastnilo celkem 1252 účastníku různého pohlaví, věku, zdravotního stavu a původu. Výsledkem bylo, že již pouhých 5 minut pobytu v přírodním prostředí, zlepší náladu. Obzvlášť, pokud je prováděn u vody. Pozitivní změna byla pozorována u všech kategorií, tedy nezávisle na věku, pohlaví atd.

Vědecký výzkum zkoumal dopady prostředí na pozornosti u dětí s ADHD. Výzkum probíhal u dětí ve věku 7-12 let z různých prostředí. Děti byly brány na 12minutové procházky. Po absolvování procházky, jim byla měřena schopnost koncentrace na přístroji Digit Span. Výsledkem bylo, že dětem se po procházce zlepšila koncentrace a výkon.

Čtěte také: Pardubický kraj: Tipy na víkendový výlet

Vitamín D je látka považovaná jako zásadní pro zdravý vývoj i následný metabolismus kostní tkáně, a hlavní vliv na jeho tvorbu má právě pobyt a cvičení na čerstvém vzduchu. Aktivní forma vitaminu D (kalcitriol) stimuluje produkci RANKL a tím aktivuje osteoklasty a současně ovlivňuje plasticitu pluripotentních mezenchymových buněk se stimulací genů osteoblastické transformace. Vitamin D však zasahuje do mnoha dalších dějů v organismu. Velmi důležitá je interakce mezi vitaminem D a imunitním systémem. Vitamin D ovlivňuje odolnost proti bakteriálním infekcím, ale i autoimunitu.

Lidé provozující pohyb ve venkovním prostředí mají podstatně nižší riziko nadváhy než ti, co se pohybují v uzavřených prostorách. Tento bod souvisí se závažnými problémy, a tím jsou: vzrůstající hypokinéza, rostoucí čísla obézních lidí, a s tím související rozvoj moderních technologií, které nás nutí „být pasivní“. Studie ukazují, že děti, které pobývají venku, mají o 27-41 % nižší pravděpodobnost, že budou mít nadváhu než ty, které jsou zavřené někde v hale, nebo doma. Jakmile jste v uzavřeném prostoru, jste jednoduše línější. Pobyt ve venkovním prostředí nás nutí být aktivnější, než když jsme zavřeni doma.

Konkrétní benefity pobytu v lese:

• Silnější imunita - kontakt s lesním prostředím pomáhá dětem budovat potřebnou odolnost.
• Pohyb přirozeně a s radostí - v lese nemusíte děti nutit k žádnému cvičení.
• Lepší spánek - po dni stráveném venku děti večer padají do postele skoro samy.
• Rozvoj kreativity a fantazie - v lese nepotřebují hračky.
• Duševní pohoda - mezi stromy se zklidní i ti největší „neposedové“.

Otázkou pobytu a pohybu v přírodě se dnes zabývá spousta odborníků i laické veřejnosti. Jednou ze známých popularizačních publikací je kniha od Petra Daniše „Děti venku v přírodě: ohrožený druh?“, jejímž cílem je přispět k tomu, aby se v naší zemi zvýšilo povědomí o významu kontaktu dětí s přírodou a aby se promítlo do odborných i veřejných debat o výchově, zdraví a vzdělávání dětí. Petr Daniš upozorňuje převážně na výhody přirozeného (tedy neorganizovaného) pobytu venku.

Výše zmíněné benefity ovšem přináší rovněž sportovní aktivity provozované na čerstvém vzduchu. Jde například o jeden z módních sportů venku, který je stále populárnější - street workout. Pro tento sport je charakteristická práce s vlastní vahou těla, a protože jde o cvičení venku, ukazuje se nám na něm řada výhod pobytu na čerstvém vzduchu. Cvičení je vhodné jak pro muže, tak ženy, začátečníky, pokročilé, příležitostné cvičence, ale i profesionální sportovce, chtějící tento sport využít jako kompenzační nebo kondiční cvičení. Ke cvičení se využívají specializovaná hřiště, která mají hrazdy, bradla, dopadové plochy atd. Těch naštěstí dnes všude stále přibývá. Stejně tak ale postačí i jakékoliv dětské hřiště s prolézačkami. Vstupní investice je nulová, nepotřebujete žádné permanentky do tělocvičny ani žádné drahé pomůcky. Cvičíte pouze s vlastní vahou těla a na čerstvém vzduchu, což má pro celkový stav organismu další pozitiva. Jedinou nevýhodou je počasí, ale najdou se i tací, kteří chodí cvičit celoročně. Street workout má výhodu, že obsahuje několik disciplín, pro začátečníky je nejvhodnější sets and reps. Po získání základní kondice můžete pak dále přejít na freestyle, popřípadě weighted. Dostanete tak v každém tréninku novou výzvu pro vaše tělo, které budete rozvíjet všestranně a eliminujete vznik dysbalancí, jež mohou nastat při jednostranném zaměření. Zvláště za pěkného počasí je rozhodně škoda sedět doma, či navštěvovat indoorové posilovny. Najděte si nejbližší hřiště a hurá na trénink!

Děti tráví v přírodě stále méně času, varují průzkumy. Je to případ i vašich ratolestí? Jistě pro to máte spoustu pádných argumentů, od obav o jejich zdraví až po nedostatek času jít jim příkladem. Průzkumy hovoří jasně. Děti, které tráví venku na čerstvém vzduchu více času, jsou méně často nemocné. A když už se nějakou virózou nakazí, jejich tělo si s ní poradí za mnohem kratší dobu. Pobyt venku totiž zlepšuje dětem imunitu a otužuje je.

Čtěte také: Wellness v přírodě jižních Čech

Děti se neobejdou bez vitaminu D, který přijímáme mimo jiné ze sluníčka. Věděli jste ale, že batolata ho potřebují až dvakrát víc než dospělí? A k čemu je tento vitamin dobrý? U dětí, které tráví minimu času na čerstvém vzduchu je podle výzkumů vyšší riziko vzniku krátkozrakosti.

Zeleň startuje imunitní systém a vede k rychlejšímu uzdravení. Určitě to znáte sami. Stačí chvíli se dívat do zeleně a hned se cítíte klidnější (většinou). Příroda má totiž přímo zázračný vliv na naše psychické zdraví. Příznivě ovlivňuje příznaky poruch pozornosti. Zvyšuje schopnost soustředit se, prospívá paměti. Z toho důvodu vede také k lepším studijním výsledkům. Je vědecky dokázáno, že pobyt v přírodě snižuje míru agresivity a projevy násilí.

Dnešní děti dokáží už v útlém věku s přehledem zapnout a ovládat počítač či tablet. Podstatně méně z nich už ale umí kotoul, vylézt bez úhony na strom nebo si třeba jen zavázat tkaničku. Máte pocit, že je to tak v současném přetechnizované světě správně? Kdepak! Správný vývoj hrubé i jemné motoriky se nám bude hodit třeba i za dalších tisíc let. Vedou k němu mimo jiné i nejrůznější, na první pohled bezděčné pohyby. Chození, běhání, šplhání, skákání, válení, ale třeba také pády. Tím vším se rozvíjí pohybové dovednosti.

Dětí s obezitou přibývá a Česko není výjimkou. Tělesná hmotnost přitom zdaleka není jen estetická záležitost, ale přináší s sebou plno zdravotních komplikací a psychických problémů. Jak přimět děti k pohybu? V přírodě si při hře s kamarády ani nevšimnou, že vlastně cvičí. Kromě redukce váhy si zároveň zlepší kondici.

Abychom se chovali k přírodě s úctou a šetrně, musíme se ji nejdříve naučit milovat. Z gauče nebo od počítačové hry to ale jde těžko. Vezměte proto své děti ven a ukažte jim, jaké zázraky se dějí v lese, na louce, u potoka… Rychle zjistí, že i tady mají prostor pro nejrůznější hry a zábavu. A pokud ne, můžete jim napovědět. Pamatujte, že každodenní pobyt venku je prospěšný nejen v létě, kdy je sluníčko. Děti by měly pobývat na čerstvém vzduchu za každého ročního období.

Čtěte také: Příručka pro KPZ

Poslední rok byl poznamenán koronavirem - rok s on-line výukou, bez pravidelného tělocviku a jiného pohybu, situaci ještě zhoršil...Data z roku 2019 ukazují, že s nadváhou či obezitou bojovalo v České republice každé páté dítě ve věku mezi jedenácti a patnácti lety, meziročně navíc dětí s nadměrnou hmotností přibývá. Jak to v Česku nyní vypadá s dětmi s nadváhou, není jasné. Aktuální čísla neexistují. Pediatři ovšem potvrzují, že se v praxi u dětí s kily navíc za poslední rok často setkávají - a to i s dětmi, které přibraly 15 kg nad to, co by měly.

Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2015 je 10 % úmrtí ve světě přímo způsobeno nedostatkem pohybu, 33 % celosvětových úmrtí je nedostatkem pohybu prokazatelně ovlivněno a u 31 % světové populace pohybový režim nedosahuje ani minimálních doporučení. Podle dalších studií se v současnosti pravidelně hýbe (asi 3× týdně v době trvání 90-120 minut) jen asi 16-18 % české populace, která má obecně nízkou pohybovou gramotnost.

A přitom nízká pohybová gramotnost nebo jednostranně zaměřené pohybové dovednosti jsou zásadním problémem dětské a adolescentní populace. "Za poslední dvě dekády zaznamenáváme v populaci nárůst obezity asi o 18 %, o 20 % nárůst nadváhy. Přitom je u obézních jedinců 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou diabetici 2. typu, 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou hypertoniky, výskyt infarktu myokardu se posunuje hluboko pod třicet let," uvádí například prof. Václav Bunc z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK.

Koronavirus vyřadil děti ze sportovních kroužků a oddílůVěru neutěšené údaje, že? A do toho před rokem zaútočil koronavirus a vyřadil české školáky a studenty prakticky téměř na rok (zatím) nejen z klasického prezenčního školního vyučování a nepříliš oblíbené povinné tělesné výchovy, ale i ze všech pohybových kroužků a sportovních oddílů.

Po letních prázdninách se situace s koronavirem ještě více zkomplikovala a od 14. října 2020 se školy, sportovní kroužky a oddíly opět uzavřely. Děti tráví mnoho hodin denně on-line vyučováním a počítače, notebooky, mobilní telefony a televizi mnohé neopouštějí ani po ukončení vyučování. A kvůli nebezpečí choroby covid-19 nemají ani možnost neomezeného pohybu venku.

V dnešní době jim ještě víc než dřív chybí klasické dětské „vylítání“. Ale slyšela jsem od svých kamarádek, že například v lesích kolem Prahy čím dál častěji potkávají děti, které společně běhají, a dokonce i cvičí. Jsou to většinou starší školáci s respirátory, ale můžeme potkat i skupinku „orouškovaných“ předškoláků a mladších školáků, které doprovází nějaký dospělý. Děti skáčou, běhají, „blbnou“, a tím vlastně také sportují. Dokážou celé hodiny lézt, skákat, běhat, ba lítat. V takových případech je pro ně les (zahrada, louka) přirozenou tělocvičnou jako naše venkovská zahrada pro vnučku Haničku. A zdá se, že zvláště u těch starších jde o jejich vlastní iniciativu.

Ano, děti jsou vyřazeny z pohybových kroužků a sportovních oddílů, na které byly zvyklé. Pomozme jim tedy najít „náhradní“ pohybové aktivity v přírodě. Naučme je znovu chodit ven „za každého počasí“, jako jsme to dělali kdysi my, příslušníci generace jejich prarodičů a ještě i příslušníci generace jejich rodičů. V přírodě se přece můžou spontánně vyřádit - a opravdu to potřebují! „Když se díváte na děti, jak si hrají venku, dělají tolik fyzicky náročných úkonů - celé hodiny běhají, kopou, lezou. Kdybyste jim řekli, aby to dělaly, neposlechly by vás. Chtějí to dělat, protože si hrají. Takovou úroveň fyzické aktivity nedostanete nikde jinde,“ uvádí krásný citát Penny Wilson z knihy „Děti venku v přírodě: Ohrožený druh?“ Petra Daniše.

Právě v tom vidím určitou šanci současné velmi náročné „doby covidové“ pro zdraví nejen dětí - pokud ji tedy správně uchopíme. Mnozí rodiče dnes pracují doma. Samozřejmě musí odvést svoji práci, víc vaří, víc asi uklízí, ale také mají víc možností sledovat, jak jejich děti žijí. A kdyby si našli co nejčastěji chvíli na pobyt s dětmi venku, v přírodě, mělo by to nepochybně příznivý vliv na zdraví rodičů i dětí. A to nejen na zdraví fyzické, ale i psychické. Vědecké studie totiž ukazují, že ze všech pozitivních dopadů kontaktu s přírodou na naše zdraví je právě dopad na psychické zdraví možná nejpodstatnější. „Co víc, mnohé další benefity kontaktu s přírodou, zahrnující lepší fyzické zdraví, sociální zdraví i lepší výsledky při učení, přímo nebo nepřímo souvisí právě s naší psychickou kondicí. Přírodě se vzhledem k naší psychice totiž daří tři velké věci. Zaprvé blízkost přírody, ale i pouhý výhled na zeleň pomáhají snížit stres, úzkosti či deprese. Zadruhé pobyt, hra a odpočinek v přírodě snižují únavu z myšlení, obnovují pozornost a posilují schopnost soustředění. A zatřetí kontakt se zelení zvyšuje naši sebeúctu, spokojenost a zlepšuje naši náladu. To není málo. Nelze se divit, že se dnes objevují seriózní snahy povýšit kontakt s přírodou na uznávanou léčebnou praxi nebo výzkum hledající nejvhodnější „dávku“ přírody pro lidské zdraví,“ uvádí se v knize Petra Daniše „Děti venku v přírodě: Ohrožený druh?“ A co víc potřebují naše děti, na jejichž psychiku současná doba klade mimořádné nároky…

Zásadní benefity pobytu a pohybu v přírodě

• Zlepšení duševního zdraví - Pobyt venku zlepšuje úroveň duševního zdraví více než pohyb v umělém prostředí.

Tabulka: Přehled benefitů pobytu v přírodě

Podoba, forma a míra kontaktu s přírodou v dětství mohou do jisté míry ovlivnit naše budoucí chování. V rámci svého výzkumu pro diplomovou práci jsem se snažila odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku. Když člověk jako dítě často pobýval v přírodě, znamená to, že ji teď, když je dospělý, bude více chránit?

Pozornost vůči narůstajícímu množství environmentálních problémů se pomalu zvyšuje a stejně tak roste snaha tyto problémy řešit. Na otázky týkající se chování a vztahu člověka vůči přírodě a životnímu prostředí se zaměřuje ekopsychologie. Skutečnost, zda člověk chrání nebo nechrání přírodu, závisí na jeho postojích a následném chování. Jednou z motivací chránit přírodu je bezprostřední kontakt s přírodou. Zážitky a zkušenosti s přírodou v dětství mohou mít vliv na vnímání hodnoty přírodního prostředí. Pobyt v přírodě má řadu blahodárných účinků na zdraví, fyzický a mentální rozvoj dítěte, ale nabízí se i možný přesah do dalšího jednání, které může vést k vyšší míře ochrany přírody a životního prostředí v dospělosti. Podoba, forma a míra kontaktu s přírodou v dětství tak mohou do jisté míry ovlivnit naše budoucí chování.

Potřeba upozornit na možnosti a benefity, které příroda poskytuje, se navíc stupňuje díky tomu, že děti dnes ve volné přírodě prakticky nenajdeme, protože svůj volný čas raději tráví před obrazovkou nebo monitorem. A když už se ven vydají, nemají si s kým hrát. Na tuto potřebu reagují iniciativy z řad environmentálního vzdělávání, které říkají: Jděte ven!

Co v člověku probouzí potřebu chránit životní prostředí, je otázka důležitá pro pochopení toho, jak bude člověk sám jednat a jakým způsobem je možné u něj toto chování dále rozvíjet. Tuto lavinu spustil v roce 2006 americký novinář Richard Louv svou knihou Last Child in the Woods (Poslední dítě v lesích), která se následně stala bestsellerem. Kniha upozorňuje na to, že zkušenosti s přírodou dětem pomáhají pochopit, jak přírodní svět funguje. V přírodě děti názorně vidí, jaké jsou přírodní zákony a učí se přírodu vnímat jako jedinečný organismus, který se dokáže obnovovat. A to bezprostředně, vlastním přičiněním. Toto poznání je zásadní pro rozvoj tvořivosti, která je základem nejen umění, ale také vědy nebo politiky. Děti, které jsou odpojené od přírody, si ji buď idealizují, nebo se jí bojí. Problém nespočívá v tom, že jim chybí dramatické zkušenosti z divočiny, ale v nedostatku bezprostředního kontaktu s přírodou, se kterou se děti každý den potkávají.

Objevují se četné články a studie, jejichž cílem je zjistit, co všechno příroda a pobyt venku dětem, ale i dospělým může přinést a přináší. Řada z nich se snaží pochopit, co vyvolává u člověka tendenci chránit životní prostředí. Prvotní studie byly založeny na výzkumu významných životních zkušeností. Základním předpokladem tohoto konceptu je, že životní události a z nich plynoucí zkušenosti jsou stavebním kamenem zájmu o přírodu a životní prostředí a také potřeby je chránit. Zkoumá se, odkud motivace chránit přírodní prostředí vlastně pramení. Když se autoři studií ptali ochránců přírody a pedagogů se zaměřením na environmentální vzdělávání, co vedlo k volbě jejich zaměstnání, nejčastěji odpovídali, že jako děti často trávili čas v přírodě, ať už s rodiči nebo svými vrstevníky. Všechny studie se shodují na tom, že podle respondentů samotných měly kontakt a zkušenosti s přírodou v dětství zásadní vliv na jejich chování v dospělosti. Další významné faktory, které uváděli, byly jejich dětské vzory (rodiče, učitelé nebo starší kamarádi), negativní zážitky spojené s degradací přírodního prostředí, vzdělání nebo práce s environmentálním zaměřením.

Tento přístup má ale svá zásadní úskalí. Svůj výzkum jsem proto postavila jinak. Inspirací mi byly studie, které nejsou založeny na vlastních interpretacích respondentů. To znamená, že dotazovaní lidé popisují své současné chování a sdělují své zkušenosti z dětství, ale už je nepropojují navzájem. Tuto část následně provádí výzkumník za pomoci některého statistického programu. V zahraničí byly publikovány studie, které lze prakticky rozčlenit na dva proudy. Některé se snažily prokázat, že mezi kontaktem s přírodou v dětství a chováním ve prospěch životního prostředí je přímá vazba. Vycházejí tedy z předpokladu, že čím více jsem jako dítě byla venku v přírodě, tím více budu nyní, když už jsem dospělá, jednat v její prospěch.

Z jiných studií vyplývá, že to není tak jednoduché. Mým cílem bylo prokázat, že vazba mezi zkušenostmi z minulosti a chováním v současnosti skutečně existuje a přijít na to, zda se jedná o přímé nebo zprostředkované působení. Co by mohlo být možným mezičlánkem? Vybrala jsem tři - vědomosti, emoce a současný čas strávený v přírodě. Řadu let se předpokládalo, že čím více informací o environmentálních problémech lidem poskytneme, tím více budou životní prostředí chránit. Druhou možností byla emoční náklonnost k přírodě. Emoce, vzniklé na základě zkušeností kontaktu s přírodou v dětství, mohou ovlivňovat postoj k přírodě a chování samotné. A poslední zvolenou možností byl čas, který trávíme v přírodě v současnosti.

Výsledky zkoumanou vazbu jasně prokazují. Čím víc času jako děti strávíme v blízkém kontaktu s přírodou, tím větší tendenci chránit životní prostředí v dospělosti máme. A nejdůležitější roli hrají emoce. Pobyt v přírodě má vliv na vybudování emočního pouta s přírodou, které může působit jako motivace pro její ochranu. Umožňujme tedy dětem, aby si mohly volně hrát v přírodě. A to jak samostatně, tak společně s námi. Ukazujme jim, jaká příroda doopravdy je a že se jí nemusí bát. Odměnou nám bude nejen zdravější a samostatnější dítě, ale i příslib odpovědnějšího jednání vůči prostředí, ve kterém žijeme.

tags: #pobyt #deti #v #prirode #benefity

Oblíbené příspěvky:

• Informace o skládce Hněvkov
• Sběrná místa Nespresso v České republice
• Význam slovenské ekologie
• Aktivity Libora Šamánka
• Materiály pro koše na tříděný odpad