Pohyb v živé přírodě: Druhy a význam

Pohyb je klíčovou součástí dětského vývoje. V mateřské škole můžeme propojit radost z pohybu s láskou k přírodě prostřednictvím různých pohybových her. Děti se mohou skvěle vyřádit a využít přebytečnou energii, ale také se mohou něco nového naučit. Mateřská škola je pro děti prvním krokem do světa vzdělání, kde se učí nejenom různým znalostem, ale také důležitým dovednostem pro život, jako je spolupráce, empatie a týmová práce.

Pohybové hry v mateřské škole

Děti mají v této pohybové hře za úkol napodobit různé druhy živočichů. Může se jednat nejenom o různá oblíbená zvířata, ale také o různé druhy hmyzu jako je třeba včela nebo pavouk. Aby byla hra pro děti zajímavá i opakovaně, můžete dětem sdělovat, která zvířata mají napodobit vždy jiným způsobem. Pokud nemáte k dispozici zvuky zvířat, můžete je zdarma přehrávat přímo z internetu.

Tato hra propojuje pohyb s hledáním rostlin v přírodě. Děti mohou být rozděleny do týmů nebo hledat samostatně. Jejich úkolem je najít podle obrázků různé druhy rostlin v okolí školky. Když rostlinu najdou, musí ji přinést buď celou nebo jen její určenou část a úlovek položit k obrázku rostliny. Na začátku nebo na konci hry je vhodné rostliny dětem představit a vysvětlit jim, jak jednotlivé druhy poznají. Obrázky rostlin můžete snadno najít na internetu, stáhněte si hlavně ty, které se v okolí vaší školky vyskytují.

Zahrajte si s dětmi na ježka, který se snaží vykrmit před tuhou zimou. Na podzim ježek neúnavně hledá hmyz a jiné laskominy, kterými se živí. Potom se uloží k zimnímu spánku. Doprostřed třídy dáme velkou hromadu kaštanů nebo třeba lego kostek, které představují brouky nebo žížaly. Každé dítě si najde svůj domeček a označí si jej (ideální je, když si děti položí na zem kruh). Úkolem dětí je vykrmit se na zimu stejně jako ježek. Pokaždé si ale smějí z hromádky vzít pouze jeden kousek potravy a musí si jej odnést do domečku.

Pohybové hry propojené s tématem přírody mají nejen pozitivní vliv na tělesný vývoj dětí, ale také podporují jejich lásku k přírodě a učí je důležitým životním dovednostem. Paní učitelky ve školce mají jedinečnou příležitost inspirovat děti k objevování krásy přírody kolem sebe prostřednictvím kreativních a zábavných pohybových her.

Čtěte také: Elektron a foton: jak to funguje?

Pohyb a zdraví

V dnešní době plné stresu, sezení u počítačů a umělého osvětlení zapomínáme na jeden z nejúčinnějších léků - pohyb na čerstvém vzduchu. Příroda nám nabízí zdarma to, co si v lékárnách kupujeme za velké peníze: vitamín D, silnou imunitu, psychickou pohodu a přirozené posílení těla.

Proč je pohyb v terénu lepší než fitko?

• Nerovný terén (les, park) nutí tělo zapojovat svaly, které při pohybu po betonu „spí“.
• Zvyšuje tvorbu endorfinů (pocit štěstí po výkonu).
• Zlepšuje kreativitu a soustředění.
• Terapie pro tělo i mysl.

Pohybová aktivita má protektivní účinek. Pohybová aktivita má protektivní účinek a je spojena s pozitivním změnám, způsobeným změnou životního stylu. Pohybová aktivita má vliv na snížení rizika rakoviny tlustého střeva a konečníku. Pohybová aktivita urychluje střevní pasáže. Pohybová aktivita má vliv na snížení rizika rakoviny prsu, nádorů vaječníku, dělohy a pochvy.

Ekologické souvislosti pohybu

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).

Abiotické faktory

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných.

Čtěte také: Tipy na aktivity v přírodě s dětmi z MŠ

Biotické faktory

Více jedinců určitého druhu tvoří populaci. Velikost populací je dána natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností). Velikosti populací mohou kolísat v čase (např. zvětšení populace kořisti vede ke zvětšení populace predátora). Růst populace je obvykle omezen podmínkami prostředí. Populace může mít určitý rozptyl (rozmístění jedinců v prostoru). Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu). Ekologická nika je soubor všech faktorů prostředí působících na organismus.

Vztahy mezi organismy

Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu. Jedinci mohou napodobovat své chování, soutěžit o pohlavní partnery či si vymezovat teritorium. Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist. Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany. Organismy mohou na symbióze být zcela či částečně závislí.

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům.

Koloběh látek

Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Chemický prvek uhlík (\mathrm{C}) je zásadní pro život na Zemi. Určité látky důležité pro život podléhají složitým koloběhům (cyklům).

Ekosystémové služby

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy. Ekosystémové služby lze rozdělit do několika základních kategorií.

Čtěte také: Klíčové aspekty pohybu v živé přírodě

Liniové prvky (koridory) jsou důležitou součástí krajiny a zastávají mnoho funkcí - zejména dopravu a pohyb lidí, materiálu, energie, organismů a s nimi i genů. Neustále houstnoucí sítě liniových staveb ovšem způsobují fragmentaci (rozpad) krajiny, čímž urychlujeme degradaci biotopů a úbytek druhů. Řešením je pečlivě plánovat a navrhovat liniové stavby v krajině tak, aby respektovaly přirozené potřeby volně žijících druhů a minimalizoval se jejich vliv na okolí.

Symbióza v přírodě

Heslo „musíme si pomáhat“ zdaleka neplatí jen mezi lidmi. Spolupráce a vzájemná výměna jsou základem i v přírodě, mezi rostlinami, houbami i zvířaty. Symbióza v přírodě je důkazem toho, že právě spolupráce je pro přežití druhů klíčová, a pokud by spolu jednotlivé organismy neměly vzájemné vztahy, je možné, že velká část z nich by do současnosti nepřežila. Ačkoliv se ale často bavíme o symbióze jako o nějakém synonymu pro pozitivní vzájemné fungování, v přírodě má mnoho podob. Tou nejznámější a také vědecky nejvíce prozkoumanou formou je takzvaný mutualismus, tedy, jak už název napovídá, vztah, který oběma druhům, jež jsou jeho součástí, přináší určité výhody a oba z něj těží. Často jde třeba o to, že jeden druh poskytne druhému ochranu a druhý pak na oplátku potravu či jinou službu.

Příklady mutualismu

• Lišejníky (řasy/sinice a houby)
• Mykorhiza (houby a kořeny rostlin)
• Rostliny a opylující hmyz
• Zebry/buvoli a klubáci (ptáci)
• Krab Gibbesův a mořská ježovka
• Vlci a hyeny
• Člověk a medozvěstka křiklavá (pták)

Komenzalismus

Ne všechny vztahy v přírodě jsou ale výhodné oboustranně. Někdy má ze spolupráce prospěch jen jeden druh, zatímco ten druhý o ní sotva ví. Tomuto typu soužití se říká komenzalismus. V praxi to znamená, že jeden organismus využívá druhého jako prostředek k přežití, ale nijak mu tím neškodí.

Symbióza v přírodě je starší než lidstvo samo. Každý druh, od mikroskopických bakterií až po velké savce, je součástí vzájemně propojené sítě, v níž nikdo nefunguje zcela nezávisle. Lesy by bez hub hladověly, květiny by bez hmyzu přestaly existovat, a i ti největší predátoři se občas spoléhají na drobné pomocníky. Přežití druhů nevychází ani tolik z boje a soupeření, ale spíše ze vzájemné spolupráce a nastavování rovnováhy.

tags: #pohyb #v #živé #přírodě #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Trénink venku Hradec Králové
• Udržitelnost Stará Paka
• Bushcraftové tipy pro opékání masa
• RFP: Ekologie a hudba v Hradci
• Práce podnikového ekologa