Ekolog je odborník zabývající se studiem a ochranou životního prostředí. Jeho hlavním úkolem je analyzovat vliv lidských činností na přírodu a navrhovat řešení pro jejich minimalizaci či eliminaci. Klíčové dovednosti zahrnují analytické myšlení, schopnost práce s daty, znalost legislativy týkající se ochrany životního prostředí a schopnost komunikace s různými zainteresovanými stranami, včetně veřejnosti, vládních úředníků a podniků.
Práce ekologa může zahrnovat různé projekty, jako jsou hodnocení ekologických rizik, obnovy ekosystémů, konzervační programy a výzkum biodiverzity. Ekolog musí být také schopen provádět terénní výzkum, sbírat vzorky a analyzovat ekologické data. Práce může zahrnovat také tvorbu a realizaci environmentálních vzdělávacích programů.
Lidé s vášní pro přírodu, biologii a výzkum mohou nalézt ve světě ekologie příležitost pro objevování nových informací o živých organismech a ekosystémech.
Obecně - poradce je osoba, která poskytuje rady nebo informace v určité odborné oblasti. Poradna je místo, kde takové poradce vyhledáváme nebo očekáváme. Hledáme-li radu v oblasti environmentální, tj. v oblasti životního prostředí, vyhledáme environmentálního poradce. Ale v praxi je to daleko složitější.
Životní prostředí je natolik široký pojem, že se poradenstvím či specializací zabývá více oborů, které cíleně spolupracují na ochraně životního prostředí a udržitelného rozvoje. Environmentální poradenství najdeme spíše pod již dříve zažitými názvy, např. ekologické poradenství, ekoporadna, ekoporadce atp.
Čtěte také: Úloha poradce pro ekologii
Důvodem vyhledávání této služby je snaha veřejnosti i specifických cílových skupin orientovat se v dodržování legislativy a obecně v ochraně životního prostředí, ochraně přírody (živé i neživé), šetření přírodními zdroji, ekonomicky vhodném chování s využíváním ekonomických nástrojů atd.
Pokud hledáme zakotvení environmentálního poradenství v legislativě, pak je nalezneme ve specializovaném § 13 (environmentální vzdělávání, výchova a osvěta) zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí ve znění pozdějších předpisů (zákon č. 6/2005 Sb.). Zákon stanoví, že „ ...Ministerstvo životního prostředí podporuje rozvoj osvěty vedoucí k preventivní ochraně životního prostředí (dále jen “environmentální poradenství“)“, a že „kraje v samostatné působnosti podporují rozvoj environmentálního poradenství.“ Není zde ale uvedená jeho definice.
Environmentální poradenství je obsaženo i v dokumentech vlády, uvádějících zejména podporu jeho cílů a záměrů. Nejprve to byl Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (schválený usnesením vlády č. 1048/2000). Poradenství je v ní zařazeno do kontextu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Vzrůstající zájem podniků i veřejnosti však vyžaduje, aby se environmentální poradenství stalo samostatným nástrojem politiky životního prostředí.
Problematika environmentálního poradenství přesto nebyla v žádných závazných dokumentech zakotvena terminologicky. Uvedený nedostatek stále více postrádala v konfrontaci s veřejností státní správa a všichni, kdo kvalifikovaně poskytují environmentální poradenské služby. Situace vyústila do zpracování významného strategického dokumentu Rozvojový program environmentálního poradenství v České republice pro období 2008-2013.
Je velmi důležité, že na kvalifikaci environmentálního poradce jsou kladeny požadavky, jejichž základem jsou odpovídající vzdělání, dovednosti, zkušenosti, trvalé profesní vzdělávání, profesionalita, objektivita, nestrannost, komunikační dovednost a další.
Čtěte také: Odpadové hospodářství v Česku
Hlavními cílovými skupinami této služby jsou veřejnost, zájmová sdružení občanů, veřejná správa, podnikatelský sektor včetně zemědělství a nestátní neziskový sektor. Hlavními poskytovateli jsou pak odborníci ze státního sektoru (včetně některých jeho organizací), odborníci komerčního i neziskového sektoru (často jde o specializované organizace), vybrané odborné vědecké instituce a vysoké školy, kulturně vzdělávací a zdravotnické instituce a specializované sdělovací prostředky.
Absolventi nacházejí uplatnění v široké škále profesí ve státní správě, v soukromých firmách, i jako nezávislí odborníci. Často se stávají klíčovými pracovníky v oblasti ochrany přírody, v recyklačních zařízeních, či jako poradci pro vodohospodářství. Mohou pracovat na pozicích referent životního prostředí na obecních, městských a magistrátních úřadech, pracovník ve státních institucích ochrany přírody, zaměstnanec chráněných krajinných oblastí a národních parků, inspektor životního prostředí, ekolog v průmyslových i zemědělských podnicích a pracovník v recyklačních zařízeních.
Podnikový ekolog je profese administrativního i terénního charakteru, byť ta ,,papírová" složka bezesporu převládá. Standardně má ekolog pracující v průmyslovém odvětví na starost všechny složky životního prostředí, počínaje ochranou přírody přes odpadové hospodářství až po oblast nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi. Obsáhlost jednotlivých agend klade na profesní, osobnostní charakteristiky poměrně vysoké nároky, a to je umocněno taktéž často měnící se legislativou ať již na národní či evropské úrovni.
Do kompetencí ekologa spadá povětšinou též agenda ISO norem (zejména ISO 14001) a nejnověji též udržitelnost (ať již v podobě výpočtů uhlíkové stopy podniku, strategie udržitelného rozvoje, uhlíkového cla nebo ESG).
Interní podnikový ekolog je zaměstnanec na hlavní (popř. též poloviční) úvazek ve standardním pracovním poměru. Zajímavostí bývá, že nemá-li daná společnost rovnou oddělení/divizi, která se věnuje agendě ekologie/udržitelnosti, je interní ekolog organizačně zařazen přímo pod ředitelem či managementem organizace. Toto je dáno i specifičností této profese, kterou není zcela účelné přiřadit k oddělení kvality, obchodu nebo výroby.
Čtěte také: Orientace v Poradci ISPOP Ovzduší
Externí podnikový ekolog je naopak člověk, který není zaměstnancem nýbrž externistou ať již v podobě právnické či fyzické podnikající osoby. S předmětným podnikem takového ekologa pojí většinou smlouva o poskytování poradenských služeb a výkonu činnosti. Povětšinou externista není přítomen v podniku každý pracovní den, nýbrž má dojednána určitá kapacitní okna, která věnuje předmětu smluvní činnosti, zcela běžně v plné odborné šíři průmyslové ekologie. Individuálně jsou řešeny též přístupy do jednotlivých prostor, objektů, zařízení v rámci provozu klienta a většinově má takový ekolog přidělenou styčnou spolupracující osobu v daném podniku.
Povinnosti podnikové ekologie (odpady, vodní hospodářství, chemické látky, obaly, emise, havárie apod.) se ve větší či menší míře dotýkají všech právnických a podnikajících fyzických osob. Z praxe je patrné, že nejmenší společnosti podnikovou ekologii zpravidla vůbec neřeší, důvodem je neznalost nebo nižší pravděpodobnost kontroly orgánů státní správy.
U středně velkých firem je pozice ekologa daleko více rozšířená, což je dáno například oborovým/technologickým zaměřením firmy nebo narůstajícími administrativními požadavky. Častým jevem u takových společností je delegování ekologické agendy na kvalitáře, asistentku ředitele, facility manažera či specialisty BOZP. Častým nešvarem v rámci takového interního delegování je kapacitní náročnost.
I v případě velkých firem není od věci spočítat náklady na kmenového zaměstnance a toto porovnat s nabídkou externího outsourcingu ekologie na odborně způsobilou osobu.
Vezmeme-li pro porovnání průměrný plat podnikového ekologa jako interního zaměstnance, pak portál platy.cz uvádí průměrnou hrubou mzdu cca 30 - 57 tis. Kč, portál MPSV - Národní soustava povolání naopak cca 50 tis. Kč hrubého (údaj z r. 2020). Jaké jsou však náklady pro zaměstnavatele? Pouze na mzdových nákladech se zaměstnavatel dostane přes 60 tis. Kč/měsíc (při hrubé mzdě senior ekologa v průměru 45 tis.
U externího podnikového ekologa je výše odměny závislá od objemu práce, které tato externí osoba pro klienta vykonává, náročnosti provozu, dojezdové vzdálenosti, množství obstarávaných agend či specifických druhů činností pro klienta (mezi tyto se řadí třeba náročnější agendy jako je ADR, EIA, sanace).
Externí podnikový ekolog je taková vaše ,,pravá ruka" v široké paletě oblastí od odpadů přes chemii až po havárie. většinově levnější varianta oproti kmenovému zaměstnanci.
Kompletní přehledy s vysvětlujícími komentáři, s odkazy na právní předpisy upravující danou povinnost, výběrovými dotazníky pro filtrování povinností podle činností a dalšími informacemi naleznete v tištěné publikaci Povinnosti firem v podnikové ekologii nebo v on-line publikaci Průvodce podnikovou ekologií. Tento průvodce navíc obsahuje spoustu příkladů a vzorů dokumentace (provozní řády, havarijní plány a další) a také aplikaci pro snadné vytváření individuálních registrů povinností (právních požadavků) na základě vyplnění výběrového dotazníku. Výstupem je pak přehled povinností s odkazy na § právního předpisu, vysvětlující komentáře k jednotlivým povinnostem a další informace.
| Oblast | Povinnost | Popis |
|---|---|---|
| A - Chemické látky a směsi | a2 Mladiství zaměstnanci mají omezeno nakládání s vybranými chemickými látkami a směsmi. | Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií a další chemické předpisy. |
| A - Chemické látky a směsi | a3 Firmy smějí nakládat s látkami nebo směsmi klasifikovanými jako vysoce toxické jen tehdy, jestliže nakládání s těmito látkami mají zabezpečeno osobou odborně způsobilou. | |
| A - Chemické látky a směsi | a5 Firma je povinna vydat pro pracoviště, na němž se nakládá s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé nebo CMR. | |
| A - Chemické látky a směsi | a11 Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která užívá objekt, v němž je umístěna jedna nebo více vybraných nebezpečných látek, je povinna provést jeho posouzení. | |
| A - Chemické látky a směsi | a12 Osoby, které vyrábí či dováží směsi ze zemí mimo EU do ČR, nebo dodavatelé, kteří vozí směsi z EU do ČR, musí plnit oznamovací povinnost na Ministerstvo zdravotnictví. | |
| A - Chemické látky a směsi | a13 Zaměstnavatelé musí umožnit pracovníkům a jejich zástupcům přístup k informacím uvedených v bezpečnostních listech. | |
| B - Odpady | b1 Původce odpadu a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem odpad zařadit podle Katalogu odpadů. | Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. |
| B - Odpady | b2 Původce odpadu a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem zařadit odpad do kategorie. | |
| B - Odpady | b3 Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která uvádí na trh výrobky, je povinna uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu na použití nebo jinou vhodnou formou informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků. | |
| B - Odpady | b5 Převzít odpad do svého vlastnictví může pouze oprávněná osoba. Každý je povinen zjistit, zda osoba, které předává odpad, je k jejich převzetí podle zákona o odpadech oprávněna. | |
| B - Odpady | b7 Balit nebezpečné odpady podle zvláštních předpisů (nařízení CLP, silniční doprava ADR, železniční doprava RID). | |
| B - Odpady | b8 Původce odpadu a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečnými odpady, jsou povinni zajistit, aby nebezpečné odpady byly správně označeny. | |
| C - Ochrana a využití vod | c2 K nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (nejde-li o obecné nakládání) je nutné povolení. | Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách. |
| C - Ochrana a využití vod | c4 K provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich odstranění je třeba povolení vodoprávního úřadu. | |
| C - Ochrana a využití vod | c6 Souhlas vodoprávního úřadu je třeba ke stavbám, zařízením nebo činnostem, k nimž není třeba povolení, které však mohou ovlivnit vodní poměry. | |
| C - Ochrana a využití vod | c8 Při nakládání s vodami v množství alespoň 6 000 m3 vody v kalendářním roce nebo 500 m3 vody v kalendářním měsíci, je oprávněný povinen měřit množství vody, se kterým nakládá, a předávat výsledky tohoto měření správci povodí. | |
| C - Ochrana a využití vod | c10 Odběratelé povrchových nebo podzemních vod, a dále ti, kteří vypouštějí do vod povrchových nebo podzemních vody odpadní nebo důlní v množství přesahujícím v kalendářním roce 6 000 m3 nebo 500 m3 v kalendářním měsíci, nebo ti, jejichž povolený objem vody vzduté vodním dílem ve vodním toku nebo vody vodním dílem akumulované přesahuje 1 000 000 m3, povinni jednou ročně ohlašovat správcům povodí vybrané údaje. | |
| C - Ochrana a využití vod | c15 Ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění a výsledky těchto měření předávat příslušnému vodoprávnímu úřadu a správci povodí. |
tags: #poradce #v #oblasti #ochrany #prirody #co