Odolnost (rezilience) v kontextu životního prostředí

10.03.2026

Téma odolnosti (rezilience) získává na relevanci v souvislosti se současným vývojem světa, který charakterizují bezprecedentní sociální a environmentální změny, doprovázené vysokou mírou nejistoty, rizika, komplexity a nutnosti rychle čelit novým krizovým situacím. V mezinárodním veřejném a akademickém diskurzu má pojem odolnosti již své pevné místo. Strategie vlastní odolnosti koncipují státy, města, univerzity, úřady, korporace či regiony. V akademické sféře se dané téma rozvíjí v rámci tzv. teorie odolnosti. Mezi výzkumná centra zaměřená přímo na tuto otázku patří například Stockholm Resilience Center nebo Resilience Research Center při Dalhousie University.

V českém prostředí žádné systematické výzkumy týkající se tématu odolnosti neprobíhají. Existuje však množství odborníků, kteří se tímto tématem nebo příbuznými tématy zabývají v rámci konkrétních oborů nebo oblastí zájmu.

Co je to odolnost?

Ungar (2021) chápe odolnost jako schopnost systému nalézt a využít zdroje, které podpoří jeho zdařilý vývoj a schopnost vyjednávat dosažitelnost takových zdrojů. Reagují na situaci mnohovrstevnaté a zřetězené krize ve světě. Nesoustředí se však primárně na mapování a popis těchto krizí, poruch, kolapsů a forem dezorientace, ale zaměřují svůj zájem na studium procesů zotavení, adaptace či tvůrčí transformace tváří v tvář zkušenosti silné nepřízně okolností (adversity).

„Potřebujeme mnohem méně výzkumu toho, proč se systémy hroutí, a mnohem více výzkumu o tom, jak systémy zlepšují své fungování“ (Ungar 2021, 4). Zotavení není pouze reverzním mechanismem vůči zhroucení - nelze tvrdit, že proces, který vedl ke zhroucení systému, povede při zpětném chodu k jeho zotavení. Studium zotavení či prevence zhroucení vyžaduje jiný typ výzkumu.

Jde o přístupy procesuální, které zkoumají a testují schopnost reagovat na stresovou situaci, na krizi či nečekanou pohromu skrze vhodnou práci se zdroji a propojením systémů. Namísto toho, abychom se ptali, „co je špatně s tím nebo oním systémem“, se ptáme, „jaká událost/ jaká sada událostí způsobila, že daný systém začal fungovat právě takto?“, „Kde jsou zdroje systému pro nalezení dalších možností zdařilého vývoje a fungování? Co je možné nyní udělat?“ Rozvíjejí multisystémový přístup, který zahrnuje odolnost systémů biologických, psychologických, sociálních, digitálních, uměle vytvořených a přírodních v jejich vzájemné provázanosti.

Čtěte také: Výhledy pro přírodu v ČR

Kritika teorií odolnosti

Např. Kritici (např. Neocleous 2013) viní teorie odolnosti z prosazování dalšího pojmu, který obhajuje neoliberální tlak na výkon. Podle těchto kritiků přichází s diskurzem odolnosti také implicitní obviňování zranitelných pro jejich neschopnost budovat odolnost a pohrdání jimi za to, že jsou slabí. Důraz na posilování odolnosti přenáší odpovědnost za selhání a následný stres, který je tím generován, na určité skupiny obyvatelstva. Neřeší se nerovná distribuce stresu, ale očekává se, že si s touto situací každý sám poradí.

Na tyto nástrahy předběžně reagujeme takto: Výzkumný program se zabývá multisystémovou odolností, v rámci které není žádoucí přetěžovat určité části systému na úkor jiných, nebo posilování odolnosti jednoho systému na úkor druhých. Vyprázdněnosti a nekritizovatelnosti pojmu odolnosti se chceme vyhnout iniciováním partikulárních studií, konkrétních iniciativ ve veřejném prostoru a zároveň otevřeností vůči kritizovatelnosti diskurzu odolnosti jako takového. Není v našem zájmu být nekompromisními zastánci pojmu „odolnosti“; chceme sledovat a podporovat racionální perspektivy vědeckého bádání, které napomohou tento pojem osvítit a rozpohybovat.

Otázky spojené s odolností

Jaké principy podporují odolnost různých společenských systémů?
Jsou principy odolnosti obdobné napříč systémy?

V programu Strategie AV21 nás kromě zmíněných otázek rovněž zajímá, jakým způsobem se do tématu odolnosti propisují kulturní narativy o vztahu člověka a přírodního prostředí, o tom, co je to úspěšný, šťastný nebo zdařilý život, jak chápe člověk svou identitu a roli ve světě, jak se systém přesvědčení a důvěry k určitým autoritám zrcadlí v odolném či naopak krátkozrakém, reaktivně-sebedestruktivním, nesystémovém jednání.

Ungar (2021) ukazuje, že kulturní narativy o vztahu mezi člověkem a přírodním prostředím generují taková přesvědčení a kulturní praktiky, která mohou zabránit odolné reakci na prokazatelné nebezpečí. Například odmítáním faktu klimatického rozvratu z (kulturně založeného) přesvědčení o právu na využívání přírody a prosazením diskurzu „business as usual“ systémy nebudují odolné mechanismy, ale rigidně trvají na uzavřené interpretaci sebe sama. V rámci prvního běhu Dílen Aspekty odolnosti bychom rádi vytvořili prostředí pro diskuzi o základních otázkách týkajících se tématu odolnosti a příbuzných témat. Zajímají nás teoretické náhledy, partikulární případové studie, systémová propojení. Rádi bychom postupně docházeli k hledání narativů, které české společnosti pomohou v nacházení mechanismů odolnosti a její realizaci.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

tags: #position #paper #priroda #životní #prostředí