Ekologické Problémy Přelidnění a Hlad

Hlad a podvýživa v příštích letech nevymizí.

Nejnovější průzkumy o počtu obyvatel naší planety a odhady jeho dalšího vývoje přinášejí dobrou zprávu: Populační exploze se zpomaluje.

Je známé, že lidstvo překročilo hranici jedné miliardy v roce 1804. Dosažení dvojnásobku trvalo celých 123 let, tedy až do roku 1927.

Ovšem pak následoval obrovský populační boom a hranice tří miliard byla překročena za 33 let. Na skok mezi pěti a šesti miliardami, kterých lidstvo dosáhne letos v červnu, postačuje pouhých 12 let.

V roce 2050 má však lidstvo překročit "již jen" 9,4miliardovou hranici.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Uvedená mírně optimistická globální statistika prognostiků nepostihuje jeden zásadní problém. Rozhodující není až tak počet lidí na zemi jako spíše geografické rozmístění a přerozdělení potravinových, surovinových a finančních zdrojů.

Ukazuje se, že 94 až 97 procent veškerého přírůstku populace připadá na rozvojové země. Naopak v Evropě, ale také například v Japonsku, dojde k "vymírání".

Tato skutečnost před-znamenává, že bohaté země budou ještě bohatší, zatímco chudé chudší, vzhledem k nepoměru přírůstku obyvatelstva a hospodářského růstu.

Na zchudnutí se navíc v posledních letech podepsal proces globalizace a jeho vedlejší produkt, finanční turbulence a krize na finančních trzích, která uvrhla 40 procent světové populace do recese. Například finanční krach v Mexiku na přelomu roku 1994 a 1995 přivedl každého druhého Mexičana do chudoby.

Globalizace přináší hrozbu posilování mezinárodní nerovnosti, tvrdí zastupující ředitel Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) Hartwig de Haen, podle něhož se v příštím půl století pravděpodobně ještě prohloubí propast mezi bohatými a chudými zeměmi.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Přestože v příštím desetiletí bude svět schopen vyprodukovat dostatek potravin pro celé lidstvo, nynějších osm set miliónů hladovějících či podvyživených osob nebude mít příliš šanci změnit svou situaci. Důvodů je celá řada. Dramatický vývoj lze pozorovat v Latinské Americe, postižené před časem přírodní katastrofou.

Řešení potravinového problému oddálila také světová finanční krize (Mexiko, Indonésie, státy jihovýchodní Asie, Brazílie, Rusko atd.) a ochromují ho válečné a etnické konflikty (především v zemích subsaharské Afriky atd.).

Expert organizace FAO Niko Alexandratos se domnívá, že překonání hladu předpokládá změnu způsobu vedení zemědělství v rozvojových zemích a v lepším přerozdělování potravin.

Přírůstek populace a následný tlak na zvyšování zemědělské výroby způsobuje zvýšení spotřeby vody. Omezené vodní zdroje se proto v některých oblastech světa staly "strategickou surovinou", způsobující konflikty.

Před lety bývalý generální tajemník OSN Butrus Butrus-Ghálí prohlásil, že vodní zdroje jsou tikající bombou příštích válek v krizových re-gionech (státy subsaharské Afriky, Střední a Blízký východ.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Jeho slova potvrzuje nyní profesor Elias Salameh z Jordánské univerzity v Ammánu: Voda rozhodne o budoucnosti Středního východu. O vodní zdroje vedou spor Palestinci a Izraelci. Irák a Sýrie odmítají projekt Turecka postavit na Eufratu a Tigridu 20 gigantických přehrad.

Také Addis Abeba zvažuje vypovězení etiopsko-súdánské smlouvy z roku 1959, zaručující Egyptu, že řečištěm Nilu nechá protéct ročně 55,5 miliardy kubických metrů, a připravuje projekt zavodnění 900 tisíc hektarů zemědělské půdy. Takový krok by snížil průtok Nilu o 20 procent.

Súdán projektuje využití Nilu k zavodnění a zúrodnění rozsáhlých oblastí. Zatím je záměr omezen pokračující občanskou válkou v zemi.

Za poslední desetiletí došlo v otázce překonání "neduhu lidstva - hladu" k pozitivním změnám. V roce 1970 trpěla nedostatkem potravin třetina lidstva, nyní 20 procent.

Žádná chudá země však nemůže otázku nedostatku vody a problém hladu vyřešit sama. Rozhodující jsou finanční zdroje a koordinace pomoci v rámci světových organizací, především pak OSN.

Generální tajemník OSN Kofi Annan již v roce 1997 upozorňoval na potenciální konflikt mezi bohatým severem a chudým jihem a navrhl modernizaci světového grémia, které by mělo působit jako stabilizující faktor.

Také ze strany světových finančních organizací a bohatých států se chudé země, které v průměru 20 procenty exportu musí pokrývat své dluhy, nemohou čekat radikální finanční pomoc. Spíše naopak, neboť 29 států z klubu bohatých (OECD) zredukovalo svou státní finanční pomoc třetím zemím (v roce 1996 šlo o podporu ve výši 87 mld. USD, o rok později o 76,8 mld. USD).

Došlo i k poklesu soukromých investic.

Globální problémy a jejich řešení

Na světě existuje velké množství globálních problémů. V ideálních podmínkách (s neomezenými zdroji) bychom je všechny dokázali vyřešit naráz. Ale náš svět není ideální, takže se logicky musíme ptát, kde začít. Který z těchto problémů řešit jako první.

Pokud bychom se tedy rozhodli v příštích čtyřech letech alokovat určitou částku (řekněme 50 mld $) na řešení některého ze závažných globálních problémů, jaké projekty bychom měli podpořit?

Identifikovali jsme 10 nejzávažnějších globálních výzev - klimatická změna, přenosné nemoci, válečné konflikty, vzdělání, nestabilita finančního sektoru, způsob vládnutí a korupce, podvýživa a hladovění, přelidnění a migrace, hygiena a pitná voda, dotace a obchodní bariéry.

Pokud budeme orientováni pouze na problém, nevyhnutelně dojdeme k závěru, že každá z položek na tomto seznamu vyžaduje okamžité řešení. Jenže tento seznam, je jako jídelní lístek, na němž nejsou uvedeny ceny.

A to, o co se snaží Copenhagen Consensus Center Center, je právě ocenění jednotlivých položek. Oslovili jsme 30 vynikajících ekonomů (3 na každou položku) a zeptali jsme se jich, jaké konkrétní kroky můžeme pro řešení daného problému učinit, co to bude stát a jaký konkrétní prospěch provedení navržených kroků přinese.

Ekonomy jsme oslovili proto, že lékař bude vědět vše o malárii, klimatolog o klimatu, ale právě ekonom by měl umět mezi jednotlivými oblastmi srovnávat.

No a jak dopadly jednotlivé projekty vztahující se k výše zmíněným položkám našeho seznamu. Nejhůře se umístili právě projekty týkající se globálních změn klimatu.

Makroekonomické modely předpovídají minimální globální náklady na dosažení cílů Kyotského protokolu na 150 mld. $ ročně (což je dvojnásobek až trojnásobek globální rozvojové pomoci poskytované ročně všem zemím třetího světa).

Za všechny tyto peníze získáme to, že se do roku 2100 odloží nárůst teploty o šest let - tedy, např. že Bangladéš nebude zaplavena v roce 2100, ale v roce 2106. Za poloviční roční náklady bychom ale během několika let dokázali zajistit čistou vodu, uspokojivé hygienické podmínky, základní zdravotní péči a základní vzdělání pro každou lidskou bytost na celém světě.

Podle mínění oslovených ekonomů se nejlépe umístily projekty řešící problém malárie (13 mld. $ ročně po dobu čtyř let, očekávaný benefit 5-krát větší, než náklady), dále projekty odstraňující obchodní bariéry, projekty zaměřené na obohacení stravy nutričně významnými prvky a látkami jako je železo, zinek, jód a vitamín A (12 mld. $ ročně po dobu čtyř let, detekovatelný benefit pro 2 mld.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii William Nordhaus spolu dalšími významnými ekonomy odhadl, že náklady spojené s řešením dopadů globálních změn klimatu mohou do konce století činit mezi 2 až 4 % globálního hrubého domácího produktu, což znamená, že na konci století budeme o 2 až 4 % chudší, než bychom mohli být, nebýt změn klimatu.

Globální změny klimatu budou podle IPCC například spojeny s extrémními projevy počasí. Náklady na řešení následků hurikánů dnes činí zhruba 0.04% globálního HDP.

Tyto náklady nejsou distribuovány rovnoměrně - více dopadají na chudé země s málo vyvinutou infrastrukturou. Důvod, proč věnujeme hurikánům větší pozornost, než jiným typům mnohem závažnějších problémů, je CNN efekt. Na místě hurikánu je vždy štáb s kamerou, který vám ukáže utrpení lidí, které daná katastrofa zasáhla. V porovnání s tím jsou ostatní typy problémů nudné.

Stejně jako v roce 2005 i v roce 2019 byly podle závěrů Copenhagen Consensus Center klimatické projekty těmi nejméně efektivními.

Globální oteplování a teploty

Lineární trend grafu 2019 -1770 má rozdíl asi 0,77°C. Průměr teplot za 240 let je asi 9,6°C, čili o 3°C nižší, jak letošní 2019 teplota 12,6°C.

Průměr teplot 1901-2000 je 9,77°C, průměr teplot 1975-2019 je 11,55°C a průměr teplot 2000-2019 je 11,57°C. Trend 2019/1974 představuje zvýšení teploty asi 12- 9,8 = 2,2°C.

Budeme-li poslouchat klimatologa, budeme mít na moment pocit, že není na světě většího problému...

Důsledky a názory

Článek se mi jeví velmi zajímavý. Není pochyb, že rozumná argumentace se zvolna vytrácí a článek jako tento mne vždy potěší.

Pořád kroutím hlavou proč neděláme něco, co může být do půl roku znát a přírodě pomůže přímo. Proč se nevěnujeme efektivnímu zpracování odpadu, pořádku v lesích, remízkům v polích, rozmanitosti rostlin apod. Proč se tolik věnujeme neviditelnému plynu na místo toho, co vidět je?

Množství hmyzu, ptáků, obojživelníků jsou dobře měřitelné hodnoty. Cil by byl snadno dosažen a náklady by byly zvladatelné. Ale bylo by to o práci. Kdežto boj s klimatem pod hlavičkou CO2! Je špatně měřitelný a až příliš závislý na všemožných špatně ověřitelných studiích.

Řada lidí neví, co se má dělat, ale jsou přesvědčení, že se toho nedělá dost. V historii lidstva se podobné pocity opakují pořád dokola.

Nemohu se zbavit pocitu, že jen novodobí šamani jsou chytřejší, dovednější a naučili se nové kejkle. často mnohem fatálnější..

Souhlasím s tím, že bychom měli poslouchat vědce. Ale jenom ty, kteří respektují, že k přírodě je třeba se chovat slušněji.

Naše mladá generace žije v prostředí, které patří jak materiálně, tak ekologicky k nejlepším na světě. Vše díky předchozím generacím (v oblastí životního prostředí - odsíření, lapače prachu, čističky, katalyzátory, plynofikace, jaderné elektrárny).

Lidská rodina a její přátelé jsou svázáni více altruistickými vazbami než čistě prospěšnými vazbami jedince. Přenést tento pohled a vnímání světa v planetárním měřítku povede minimálně k pochopení propojení jedince (tím také polečnosti) a prostředí na kterém je závislý a navzájem se formují.

Reálně ničíme svůj svět a priorita je ho chránit. Ať už pro to uděláme maximu nebo nic, tak příroda si najde jiný druh co ji bude respektovat.

Příroda trpí aktivitami lidí, nejde o úklid ale o skutečné ničení si "vlastního" prostředí které je pro náš "snad další úklid" nutné. A tím je přelidnění. Všechny ostatní problémy jsou jenom následky přelidnění.

Poskytnutí potravinové pomoci pak okomentoval jako kontraproduktivní. Ať už jde o šíření zemědělství do tropických pralesů, konzumaci masa divokých zvířat nebo zabírání půdy a vodních zdrojů pro stavbu sídel.

tags: #ekologické #problémy #přelidnění #a #hlad

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální etika
• Komunální Odpad - 25 ran bičem
• Sifon pro dřez 32 mm
• Vlastnosti ekologických zdicích prvků
• Přečtěte si o Imperata cylindrica