Postavení člověka v přírodě z pohledu filozofie

09.03.2026

Pojem antropologie bývá spojován pouze s biologickým zkoumáním člověka včetně bádání o dědičnosti. Z tohoto pohledu se člověk jeví jako 'první propuštěnec přírody' (J. G. Herder). Téměř úplně mu chybějí instinkty, tj. zachování života a druhu v příslušném prostředí. A tudíž je jakoby předurčen k tomu, aby vzal život do vlastních rukou.

Filozofická antropologie

Antropologie filozofická - fil. pojatá antropologie jako věda o člověku, o jeho podstatě a místu ve světě. Podle Schelerovy formulace zkoumá a.f. „postavení člověka ve vesmíru“. Většina antropologů, etologů a biologů chování dnes odmítá toto vysvětlení zvl. postavení člověka pro jeho vybavení duchem a klade otázku, na základě jakých vlastností či způsobů chování člověku toto postavení v přírodě přísluší.

Člověk a prostředí

Pro Plessnera a Portmanna člověk transcenduje své okolí (Umwelt), podle Gehlena žádné nemá, a proto si nutně musí nějaké vytvořit pomocí soc., polit. a ekon. institucí. Přirozený nedostatek závislosti na prostředí a instinktivní nejistota jsou lidskou činností ještě zesilovány a současně kompenzovány. Proto hominizace není ještě ukončena a vyžaduje další vzestup a uplatnění kult. Myšlenka, že relativní nerozvinutost lidského organismu při narození, jeho „neotenie“ a instinktivní nevybavenost jsou podmínkami lidské všestrannosti, je sdílena antropology a etology, kteří odtud chtějí získat rozhodující určení podstaty člověka.

Kultura a identita

Člověk je podle Landmanna nejen výtvorem, ale i tvůrcem kultury. Člověk je svobodný a může své chování sám určovat. Kategorie odpovědného rozhodování se stává klíčovou u všech představitelů kult. antropologie. Vztah vázanosti (Umweltgebundenheit) a otevřenosti (Weltoffenheit) vůči světu u člověka se stal centrálním tématem a.f. 20. st.

Člověk jako mikrokosmos

Jako mikrokosmos je člověk obrazem Boha a má účast na jeho kreativitě. V duchu se zrcadlí pravzory všech věcí. Člověk nachází kritérium, podle nějž posuzuje vše ostatní. Kusánský od slova mensurare. Člověk je obrazem Božím a v této perspektivě současně mírou všech věcí.

Čtěte také: Úprava postavení FOD v ČR

Člověk je bytostí, která se sama rozvíjí a utváří. Kusánus jsoucnost jako jinakost. Nejsou dány jen jimi samotnými, nýbrž je dána především jejich kontrakcemi v univerzu. Není v kontrahujícím přímo, ale skrze univerzum. Vrstevnatý, dynamický, univerzum pojímá jako rozvoj po stupních. Barvy zahrnuté do vyšší jednoty jsou světlo. Světlo je však vnímatelné jen existencí smyslů. Intelekt, překonávající intelekt chápe souvislost světla se základem všeho, tj. Bohem. Univerzum se stupňovitě vrací k původní jednotě.

Poznání a pravda

Lidské myšlení, které je srovnáváním, nemůže dospět k absolutní pravdě. Dostávají pouze pravděpodobnostní hodnotu, jedná se jen o domněnky. Učená nevědomost, protože i v ní je vědění o nevědění důležitý prvek. Filozofie kultury ovlivněná zákl. pracemi E. Cassirera a angloam. kulturní antropologie (E. Sapir, M. J. Herskovits, R. Linton, R. Benedictová, M. Meadová, v Německu W. E. Mühlmann, E. W. Müller a M. Landmann) provádějí po 2. svět. válce empir. zkoumání chování člověka na základě etnologického kladení otázek.

Jonasem vytyčená polarita lidské existence mezi organismem a svobodou byla zákl. Landmann tímto formuluje kult. antropol. variantu existencialistického východiska, které dále rozvíjí E. Rothacker. Podle existencialismu (Heidegger, J. P. Sartre) člověk nevlastní svobodu, ale svoboda vlastní člověka, člověk je odsouzen k svobodě. Sám se nevytvořil, ale je přesto svobodný, je jednou vržen do světa a je odpovědný za vše, co činí.

Kultura a příroda v novověku

Teoretické myšlení se v Řecku rozvíjelo v odloučenosti od praktických problémů, navazovalo na mýtus a zdravý rozum, ale mohlo kultivovat již běžně užívanou racionalitu: především jednoúrovňový způsob interpretace skutečnosti. V řecké vědě a filosofii, zejména u Eleatů (Parmenida) se však současně zrodila idea identity myšlení a bytí. Teprve v novověku konkretizovala „platónskou verzi“ predátorského duchovního paradigmatu galileovsko-newtonovská věda. Obsahově deformovaná a vůči přírodě povýšená věda se v nastupujících buržoazních poměrech rychle spojuje s výrobou.

Čtěte také: Výzvy v ochraně přírody Kuby

Čtěte také: O měňavkách

tags: #postavení #člověka #v #přírodě #filozofie