Tento článek se zabývá problematikou posuzování zdravotní způsobilosti k práci v kontextu českého právního řádu, zejména s ohledem na vyhlášku č. 79/2013 Sb., o specifických zdravotních službách, a zákoník práce. Zaměřuje se na roli lékařského posudku, povinnosti zaměstnavatele a práva zaměstnance v případech, kdy zaměstnanec pozbude zdravotní způsobilost k výkonu své práce.
Právní úprava vychází ze zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a prováděcí vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění pozdějších předpisů. Důležitá je i směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/869 ze dne 13. března 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES a směrnice Rady 98/24/ES, pokud jde o limitní hodnoty olova a jeho anorganických sloučenin a diisokyanátů.
Kromě toho, článek odkazuje na řadu dalších právních předpisů, které se dotýkají zdravotní způsobilosti k práci v různých oblastech, například zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a další.
Od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky. Zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele práce dle pracovní smlouvy osobně konat [§ 38 odst. 1 písm. a), b) zák. práce].
Zaměstnavatel je současně povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti [§ 103 odst. 1 písm. a) zák. práce].
Čtěte také: Stanovisko odboru MŽP
Pokud zaměstnanec dlouhodobě pozbude způsobilost konat dosavadní práci nebo nesmí-li ji dále konat pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, zákoník práce počítá s převedením zaměstnance na jinou práci nebo s rozvázáním pracovního poměru výpovědí.
Dle § 41 odst. 1 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce má zaměstnavatel povinnost převést svého zaměstnance na jinou práci, pokud:
Při převedení zaměstnance na jinou práci je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci.
Pokud jiná pracovní pozice u zaměstnavatele neexistuje a tento nemá možnost zaměstnance převést, může zaměstnanec dle § 56 odst. 1 písm. a) Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce okamžitě zrušit pracovní poměr.
Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce.
Čtěte také: Škola v přírodě: Zdravotní aspekty
Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.
Lékařský posudek hraje klíčovou roli při posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci. Vydávají jej poskytovatelé pracovnělékařských služeb na základě zhodnocení výsledků lékařské prohlídky, výpisu ze zdravotnické dokumentace a zdravotní náročnosti pro výkon práce.
Podle nyní již zcela ustálené soudní praxe totiž lékařský posudek ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který jej přezkoumává, nejsou „rozhodnutím“ o zdravotním stavu a nejsou proto nadány presumpcí správnosti a „nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), zda a z jakého důvodu zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, případně jaký je zdravotní stav zaměstnance a jaké jsou příčiny jeho poškození“.
Zaměstnanec nebo zaměstnavatel mohou podat návrh na přezkoumání lékařského posudku, pokud se domnívají, že je nesprávný. Příslušným správním orgánem pro přezkum je krajský úřad, resp. Magistrát hl. m. Prahy.
Vzhledem k tomu, že je směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/869 ze dne 13. března 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES a směrnice Rady 98/24/ES, pokud jde o limitní hodnoty olova a jeho anorganických sloučenin a diisokyanátů, vyžadováno sledování zdravotního stavu zaměstnanců, kteří jsou exponováni olovu (a to bez ohledu na kategorii práce), bylo přistoupeno k definování nového bodu 2.1.2., ve kterém jsou stanoveny lékařské prohlídky u prací, jež nejsou zařazeny mezi rizikové pro olovo.
Čtěte také: Ohrožení pod vlivem návykové látky
Stejně jako u profesních rizik byla lhůta provádění periodických prohlídek u zaměstnanců v tzv. V případě isokyanátů došlo k upřesnění, že se jedná o diisokyanáty.
Prohlídky je povinné provádět bez ohledu na kategorii práce v případech, kdy zaměstnanec pracuje s přípravkem, jež je dle bezpečnostního listu označen větou EUH204, tedy že „Obsahuje isokyanáty. U celkové fyzické zátěže předchozí novelou vyhlášky došlo k doplnění morbidní obezity s indexem tělesné hmotnosti (BMI) nad 40 jako faktoru vylučujícího zdravotní způsobilost k práci. Bylo však vyhodnoceno, že takto stanovené kritérium se týká i osob, kteří jsou pro práci jinak způsobilí, a proto došlo k jeho odstranění z části A.
V části II. přílohy č. 1 vyhlášky, která stanovuje profesní rizika, došlo k následujícím úpravám.
Zaměstnavatel má právo vyslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci. Stejně tak je zaměstnavatel povinen odeslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, pokud o to zaměstnanec požádal. Mimořádná prohlídka se provádí mimo jiné, pokud byl výkon práce přerušen z důvodu nemoci po dobu delší než 8 týdnů.
Případné odmítnutí zaměstnance se této prohlídce podrobit lze chápat jako porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahujícího se k zaměstnancem vykonávané práci a důvod k možnému rozvázání pracovního poměru.
tags: #posudek #o #zdravotní #způsobilosti #k #práci