Znalecký posudek ohrožení pod vlivem návykové látky – postup

Řízení motorového vozidla řidičem, který je ovlivněn návykovou látkou, je protiprávním činem. V závislosti na konkrétních zjištěních je takový čin, není-li ovlivnění řidiče příslušnou návykovou látkou zcela zanedbatelné, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

Srovnáním skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku se skutkovou podstatou přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu lze dospět k poznatku, že obě tyto skutkové podstaty užívají při vymezení objektivní stránky stejného znaku: je jím „stav vylučující způsobilost“, který však není blíže vymezen.

Zjištění vyplývající z nejednotného rozhodování soudů vedla předsedu Nejvyššího soudu a nejvyššího státního zástupce k tomu, že podali návrh, resp. podnět, ke zpracování stanoviska trestního kolegia zaměřeného na vyřešení dané otázky, tj. na základě jakých důkazních prostředků má být stanovena trestní odpovědnost řidiče motorového vozidla, který ho řídí ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k řízení, vyvolaném vlivem jiné návykové látky než alkoholu.

V případech ovlivnění řidiče alkoholem se soudní praxe vyvinula tak, že k závěru o naplnění znaku přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku postačuje zjištění o dosažení či překročení hladiny alkoholu v jeho krvi v době jízdy ve výši jednoho promile. Rozhodování soudů o trestné činnosti spáchané řízením motorového vozidla řidičem pod vlivem alkoholu, lze pokládat za jednotné a dlouhodobě ustálené. Naopak u řidiče, který byl v době jízdy pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, zatím nebylo dosaženo stavu, že by samotné zjištění určité koncentrace této látky v jeho krvi postačovalo k závěru, že spáchal přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

Rozhodování soudů o vině pachatele v případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku zcela zásadním způsobem ovlivnila rozhodnutí publikovaná Nejvyšším soudem v jím vydávané Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Již v usnesení ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007, publikovaném pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr., Nejvyšší soud poukázal na potřebu náležitého prokázání existence stavu ovlivnění řidiče návykovou látkou způsobem, který naplňuje zákonný znak objektivní stránky, tj. stav vylučující způsobilost.

Čtěte také: Stanovisko odboru MŽP

Na toto rozhodnutí navázalo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., které se věnovalo podmínkám naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 201 tr. zák. a jejich prokázání v případě řidiče ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem. Jeho závěry vyjádřila koncentrovaně tato právní věta: „Jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 201 odst. 1 tr. zák. o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla.

Praxe soudů se přizpůsobila názoru vyjádřenému v citovaném rozhodnutí, zejména co se týče nezbytnosti provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Závěry o (ne)vině pachatele přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku byly ve vztahu k prokázání znaku spočívajícího ve „stavu vylučujícím způsobilost“ v jejich rozhodnutích budovány nejen na poznatcích vyplývajících z dechové a krevní zkoušky a posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, nýbrž na zhodnocení poznatků o jeho projevech, jak byly zaznamenány v jednotlivých důkazních prostředcích (výpovědi svědků, zejména zakročujících příslušníků Policie České republiky nebo strážníků obecní policie, záznamy o vyšetření řidiče lékařem atd.).

Rovněž v těch případech, kdy soudy postupovaly v souladu s citovaným judikatorním rozhodnutím, však byl zaznamenán rozdílný přístup. Jednak stran vlastního zpracování posudku znalcem (některé posudky byly zpracovány a odborné závěry v něm učiněné vyslovili znalci, aniž došlo k osobnímu vyšetření obviněného, jiné naopak obsahovaly nálezovou část podrobně popisující sdělení, která obviněný uvedl v rámci svého vyšetření), jednak ohledně procesního postupu soudů, resp. i orgánů činných v přípravném řízení, a to v případě prvně uvedené formy zpracování znaleckého posudku, tj. bez osobního vyšetření obviněného.

Vyjma těchto rozdílností však byly zaznamenány i případy, kdy soudy nevyžadovaly zpracování posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a akceptovaly přístup, který zaujaly orgány přípravného řízení. V uvedeném směru lze připomenout, že postoj těchto orgánů se zásadně změnil poté, co vešly ve známost odborné závěry vyjádřené v ústavním znaleckém posudku zpracovaném Psychiatrickou nemocnicí Bohnice dne 8. 12. 2014 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014. Ve zmíněném ústavním posudku byly vymezeny hladiny Methamfetaminu a Delta-9-tetrahydrocannabinolu v séru, při jejichž dosažení dochází sice k ovlivnění řidičských schopností, avšak nikoli k vyloučení způsobilosti bezpečně řídit motorové vozidlo, jakož i hladiny, při jejichž dosažení s ohledem na natolik podstatné ovlivnění schopností řidiče dochází k vymizení jeho způsobilosti k řízení motorového vozidla.

Z hlediska časových souvislostí je vhodné připomenout, že zmíněný ústavní posudek byl zpracován až poté, co pro účely správně právního postihu bylo dne 26. 2. 2014 vydáno nařízení vlády České republiky č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Toto nařízení přijalo koncepci tzv. cut off, tj. stanovení limitní hodnoty, jejíž dosažení vede k závěru o ovlivnění řidiče návykovou látkou jako podmínce pro vyvození jeho správně právní odpovědnosti.

Čtěte také: Ohrožení osob a lékařské posudky

Na základě návrhu předsedy Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, podaného podle § 21 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, a podnětu nejvyššího státního zástupce ze dne 11. 5. 2020, podaného podle § 12 odst. 4 zákona o státním zastupitelství, zaujalo trestní kolegium Nejvyššího soudu stanovisko týkající se problematiky trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, konkrétně rozhodování o trestní odpovědnosti řidiče motorového vozidla řídícího pod vlivem jiné návykové látky, než jakou je alkohol.

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného T. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 6 To 25/2018, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn.

Pro stav vylučující způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozovanému zaměstnání či jiné prováděné činnosti. Proto je pro účely trestního řízení nutné v každém jednotlivém případě zjistit, jakou měrou byla užitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost.

Nejvyšší státní zástupce měl za to, že v posuzované trestní věci orgány činné v přípravném řízení podle výše uvedených zásad přijatých judikaturou Nejvyššího soudu (viz zejména usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, uveřejněné pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.) postupovaly. V trestní věci obviněného T. M. byl vypracován znalecký posudek znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D., z Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě, která v závěru posudku konstatovala, že v séru řidiče byla stanovena koncentrace THC ve výši 4,7 ng/ml.

Znalec MUDr. Milan Karas v závěru posudku konstatoval a u hlavního líčení na svých závěrech setrval, že obviněný T. M. byl v době řízení motorového vozidla ve stavu akutního ovlivnění THC, kdy byla prokázána koncentrace 4,7 ng/ml. Nedošlo sice k ovlivnění pohybové koordinace, ale při prokázané hladině THC byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti řidiče racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace v silničním provozu, a koordinovat tak své chování, když se navíc jednalo o chronického uživatele marihuany. Znalec v závěru svého posudku i ve své výpovědi u hlavního líčení konstatoval, že v době řízení motorového vozidla byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo.

Čtěte také: Škola v přírodě: Zdravotní aspekty

Z mnoha odborných lékařských studií je obecně známo, že delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) prodlužuje reakční čas, zhoršuje schopnost řídit motorové vozidlo minimálně na 10 hodin po požití, někdy však i na několik dnů či týdnů. V pokusech na trenažerech se prokázala zhoršená schopnost řídit až 24 hodin po vykouření jedné cigarety marihuany. Po požití této drogy řidič reaguje zpomaleně, je nerozhodný, přehlíží dopravní značky, nerespektuje chodce na přechodech, mění nedůvodně rychlost jízdy vozidla, hrozí mu zvýšené oslnění kvůli rozšíření zornic. Před zhoršenou schopností řídit motorové vozidlo pod vlivem THC varují také materiály Světové zdravotnické organizace s ohledem na vysoký počet zemřelých, kteří zavinili dopravní nehodu a byli pod vlivem drog z konopí.

Podle dovolatele je dále třeba mít na zřeteli, že okolnosti, na které poukázaly soudy obou stupňů, ani nebyly způsobilé výše konstatované znalecké závěry MUDr. Milana Karase zpochybnit. Zejména skutečnost, že pachatel není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, ještě neznamená, že by se ovlivnění návykovou látkou muselo neustále a zjevně projevovat na chování obviněného při policejní kontrole či stylem jeho jízdy. Pro závěr, že řidič není v důsledku požití návykové látky způsobilý řídit motorové vozidlo, rovněž není nutné, aby i při běžné komunikaci vystupoval jako osoba opilá, resp. „zfetovaná“.

Řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze proto učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie.

V trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. I byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 4. 12. 2021 v době od 23:25 hodin do 23:30 hodin ve XY, okres XY, od Hotelu XY po ulicích XY a XY až k domu čp. XY, kde byl kontrolován hlídkou policie, řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo zn.. Za to byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Dále mu byl uložen podle § 73 odst. 1 a odst. 3 tr.

Obviněný uvedl, že nepopírá, že před jízdou požil malé množství alkoholu. Popírá však, že by řídil ve stavu vylučujícím jeho způsobilost a že by množství alkoholu v krvi při kontrole překračovalo hladinu 1 promile. Poukázal na to, že žádný z vyslýchaných svědků jej neviděl pít alkohol, stejně tak neexistuje měření alkoholu v jeho krvi, které by splňovalo obecné předpoklady pro „objektivní měření“.

Namítl, že skutkové závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu jsou v rozporu s provedenými důkazy, neboť oba soudy bagatelizovaly důkazy svědčící v jeho prospěch nebo tyto chybně odmítly provést s odůvodněním, které postrádá smysl nebo je dokonce v přímém rozporu s tím, k čemu byl důkaz navrhován. Naopak ty, které svědčily v jeho neprospěch, oba soudy zveličily, rozpory v důkazech přehlížely a nesprávně vyhodnotily jejich procesní použitelnost. Ani jeden ze soudů neprovedl jím navrhované důkazy, mimo jiné videonahrávky poskytnuté svědkyní L., ze kterých je patrno, že v průběhu večera působí přirozeně a nejeví žádné známky požití alkoholu, ani zde není vidět, že by nějaký alkohol vůbec požíval. Ačkoliv svědkyně soudu prvního stupně sdělila, že je připravena záznamy poskytnout, soud si je nevyžádal a nabídku ignoroval.

Soud prvního stupně dále odmítl připustit provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který měl prokázat, že léky, které užívá, mohou mít vliv na jeho chování, a to i v tom smyslu, že se může jevit opilým, případně mohou „zdání o míře ovlivnění alkoholem zesilovat“. Že medikamenty užívané obviněným tento efekt mají, popsala i znalkyně z odvětví toxikologie, Ing. Gebauerová, která byla vyslechnuta při hlavním líčení. Podrobnějším odpovědím se však vyhnula s tím, že takové dotazy jsou mimo její specializaci. Pokud tak soudy užily jako podklad pro rozhodnutí jeho vnější projevy chování, měly být vzaty v úvahu veškeré okolnosti, které na jeho chování mohly mít vliv.

K samotnému znaleckému posudku znalkyně Ing. Gebauerové sdělil, že tento byl zadán v rané fázi řízení, ve které byly k dispozici pouze procesně nepoužitelné důkazy. Policejní orgán se jím pak pokusil obejít nedostatek použitelných důkazů a zprocesnit ty, které by jinak byly nepoužitelné. Tento postup je podle něj nezákonný a vede k procesní nepoužitelnosti celého znaleckého posudku. Znalkyně navíc měla, soudě podle znění zadání znaleckého posudku, stanovit, zda je výpověď svědka S. pravdivá, ačkoliv znalci nejsou oprávněni hodnotit důkazy.

Přestože se důkazní situace u hlavního líčení dramaticky změnila, znalkyně na svých původních závěrech setrvala. Nebyla přitom soudem řádně upozorněna, že má vzít do úvahy pouze ty skutečnosti, které zazněly u hlavního líčení. I to je podle obviněného důvodem procesní nepoužitelnosti znaleckého posudku. Jinak řečeno, znalkyně musela brát v úvahu i procesně nepoužitelné podklady pro původní posudek, protože s ohledem na to, co zaznělo u hlavního líčení, je její původní závěr neobhajitelný. Z žádného procesně použitelného důkazu, mimo jeho výpověď, totiž nevyplývá, kdy a v jakém množství požil alkohol. Znalkyně navíc uvedla, že výsledek provedené dechové zkoušky mohl být ovlivněn způsobem, jakým obviněný požil alkohol (omylem z PET lahve) ve spojení s časovým odstupem od samotného požití po okamžik měření alkoholu v dechu.

Znalkyně dále uvedla, že dechová zkouška by byla zkreslena, pokud by byla provedena v rozpětí 10-15 minut po požití alkoholu. Soudy však bez zjevného reálného základu konstruovaly, že doba mezi požitím alkoholu a dechovou zkouškou byla delší než uvedené rozpětí.

Pokud jde o samotnou dechovou zkoušku uvedl, že nebyla provedena zákonem aprobovaným způsobem. Ačkoliv policisté tvrdí, že ho vyzvali k druhé dechové zkoušce, nejsou schopni se shodnout, který z nich výzvu učinil. Z videozáznamu je přitom zřejmé, že k žádné výzvě nedošlo. To, že obviněný zcela vědomě mařil provedení první dechové zkoušky je pak výrazem toho, že na jeho chování alkohol vliv neměl.

Neztotožnil se také s tvrzením odvolacího soudu, že došlo k propojení výpovědí svědků K., Š. a S. se znaleckým zkoumáním znalkyně Ing. Gebauerové, když takové propojení bylo podle něj učiněno pouze na základě subjektivního vnímání, za absence jakéhokoliv objektivního měření a údajů. Jeho výtky k obsahům výpovědí a nedostatkům znaleckého posudku však soudy obou stupňů ignorovaly. Nezabývaly se ani rozpory ve výpovědích policistů, když naopak uzavřely, že právě ony rozpory je činí věrohodnějšími.

Pokud pak policisté ve výpovědích popisovali, jak subjektivně vnímali jeho chování, vyjadřovali pouze své pocity, nikoliv objektivně měřitelné údaje. Navíc uváděli jen to, co je mu díky jeho tělesné konstituci vlastní i ve chvílích, kdy pod vlivem alkoholu není, a to jeho kolébavou chůzi.

Uvedl, že obsah výslechu svědka S. byl pro soud zásadní, ačkoliv ten v době oslavy na místě vůbec nebyl a ani netvrdí, že ho viděl pít alkohol. Ohledně jeho zakopnutí na schodech svědek sdělil, že schody jsou příkré a v chodbě je tma. Pokud pak svědek tvrdí, že akce skončila, protože obviněný nebyl schopen pokračovat, pak toto není pravdou. Naopak, akce se konala v době covidových opatření a organizátoři již přetahovali dobu povolenou vládními opatřeními.

Nakonec avizoval, že nemá v úmyslu navodit dojem, že se nic nestalo. Sám se k požití alkoholu před jízdou přiznal.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že přesto, že obviněný uplatnil, mimo jiné, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neuplatnil žádné námitky ryze hmotněprávní povahy dopadající na kvalifikaci žalovaného skutku.

Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vyjádřil tak, že námitky obviněného představují toliko běžnou polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů, aniž by jimi mohl být založen tzv. extrémní rozpor. Soudy nižších stupňů podle státního zástupce hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se jejich deformace, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily.

Trestní odpovědnost byla podle státního zástupce vyvozena adekvátně. Připomněl, že konstantní teorie i judikatura shodně považují hladinu alkoholu v krvi nejméně ve výši 1 promile za absolutní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla. Při dosažení této hranice se považuje za prokázané, že se pachatel nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost. Při nižších hladinách musí být navíc zváženy ještě další důkazy, které nasvědčují, že pachatel byl nezpůsobilý k řízení vozidla. Těmito důkazy musí být nezpůsobilost řidiče nepochybně prokázána. Při provádění dechových zkoušek certifikovaným přístrojem, který přepočítává výsledek dechové zkoušky na hladinu alkoholu v krvi se provádí opakované měření. Policisté v daném případě provedli odborné měření, přičemž první dechová zkouška ukázala na hodnotu 2,16 promile alkoholu. Následně však obviněný neposkytl potřebnou součinnost pro provedení opakované zkoušky.

Co se týče námitek ohledně neakceptování návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku sdělil, že soud není v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Právu obviněného navrhnout důkazy odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Tento návrh na doplnění dokazování byl soudem prvního stupně zamítnut pro omezený důkazní potenciál, a proto se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dalšímu navrhovanému důkazu, tedy k videonahrávkám poskytnutým svědkyní L., uvedl, že „tato námitka nebyla uplatněna výslovně směrem k neakceptování návrhu na obhajobu na doplnění dokazování v hlavním líčení, a proto postrádá potenciál tzv. opomenutého důkazu“.

Obviněný dále Nejvyššímu soudu zaslal repliku k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, ve které zopakoval, že znalkyně sice připouští zkreslení výsledku dechové zkoušky, avšak nakonec se drží svého názoru o určité hladině alkoholu v krvi, aniž by měla informaci o tom, kolik čeho vlastně vypil. Dále nesouhlasí se státním zástupcem v tom, že policisté provedli odborné měření, když pro odborně provedenou dechovou zkoušku musí být dodržen stanovený postup spočívající v tom, že musí být realizována dvě měření s časovým rozestupem minimálně pěti minut, což se nestalo. Je navíc nepravdou, že neposkytl součinnost při opakované dechové zkoušce, neboť k této ani nebyl vyzván.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 6 To 180/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu.

Řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. Závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze proto učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie.

Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, k trestní odpovědnosti řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

Dovolatel v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g), a l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku byla zamítnuta poté, co stížnostní soud na jejím podkladě meritorně přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr.

tags: #znalecký #posudek #ohrožení #pod #vlivem #návykové

Oblíbené příspěvky:

• Důsledky odpadu na přírodu
• Dubňany: Vše o svozu odpadu
• Křeček džungarský: Kompletní průvodce
• Stanoviště pro libeček
• Praktické tipy pro snížení kuchyňského odpadu