Pozorování druhové skladby rostlin a živočichů: Metodika a dopad vodních nádrží

Budování vodních nádrží (přehrad) zásadně mění přírodu a krajinu nejen na zaplaveném území, ale i mimo něj, včetně všech struktur a vazeb. Jednou z nejzásadnějších změn projde řeka tehdy, vytvoří-li člověk na jejím toku vodní nádrž. Vodní nádrže způsobují rozsáhlou změnu řady fyzikálních, chemických i biologických faktorů, které zapříčiňují změny v oživení toku. Po výstavbě vodního díla je ovlivněn nejen samotný zaplavený úsek toku nad hrází, ale i poměrně dlouhý úsek toku pod hrází.

Vazby vodních organismů k podmínkám prostředí jsou poměrně dobře vymezené a známé. Každý druh má určitý soubor vlastností a také nároků na prostředí. Některé z vlastností umožňují přežívání i ve zdánlivě nepřijatelných podmínkách, některé z nároků naopak neumožňují přežít i v podmínkách jen o trochu jiných, než jsou ty specifické. Toho se využívá pro biologickou indikaci, kdy vlastně zpětně z výskytu určitých druhů usuzujeme na stav prostředí, a to zejména tehdy, když působí celý komplex vlivů, které se navzájem různě posilují anebo oslabují.

Podle toho, zda se určité citlivé nebo specifické druhy (tzv. specialisté) někde vyskytují, můžeme poznat, zda je prostředí - biotop - ve vyhovujícím stavu. A také naopak, pokud jsou takové druhy nahrazeny druhy odolnými - nespecializovanými (tzv. generalisté), je to známka degradace. Hodnocení podle výskytu organismů je důležité, protože ukazuje skutečnou funkci přírodních procesů v daném biotopu. Zánik určitých typů biotopů nebo podstatné přerušení přirozených vazeb mezi nimi vede k narušení společenstev a funkcí ekosystémů.

Narušení přirozeného vodního toku se dotýká nejen výlučně vodních organismů, ale i těch rostlin a živočichů, kteří mají pouze některou svou životní etapu spjatou s vodním prostředím, ačkoliv nejsou jeho stálými obyvateli. Důležitá je také míra zasažení okolí dané řeky, například zmenšením pravidelně zaplavovaného území. Pravidelné rozlivy jsou pro mnoho druhů rostlin a živočichů potřebné pro jejich šíření a rozmnožování.

Metodický přístup řešení spočíval v porovnání historických údajů a záznamů z období před výstavbou vodních nádrží se současným stavem. V rámci řešení projektu byla zpracována rešerše z publikovaných prací, nepublikovaných pramenů a různých studií sahajících až do začátku 20. století. Ze všech zjištěných taxonů bylo vybráno několik typických modelových zástupců, na kterých lze doložit různé strategie a modelové reakce vodních bezobratlých na důsledky výstavby nádrží.

Čtěte také: Dalekohled Sky pro pozorování přírody

V rámci řešení projektu Ministerstva kultury ČR Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy (DF13P01OVV012) byla věnována pozornost třem jihomoravským lokalitám - Vranovské přehradě, Brněnské přehradě a vodnímu dílu Nové Mlýny. Na územích ovlivněných výstavbou přehrad se vyskytovaly specifické akvatické biotopy, vázané na vodní režim krajiny. Ty na zaplaveném území zanikly, nicméně některé typy existují i v současnosti v blízkém či širším okolí nádrží.

Cílem studie bylo dokumentovat dopad vybudování vodních nádrží na různé typy vodních biotopů a na bezobratlé živočichy. Z analýz vyplynulo, že nejvíce postiženým typem vodních biotopů jsou nížinné říční biotopy a na ně vázaná fauna. Druhy jepic Ephemerella mesoleuca a Isonychia ignota, které na území dnešního VD Nové Mlýny tvořily jednu z posledních populací v ČR, se zánikem vhodných biotopů na území ČR vyhynuly úplně. Jepice podeňka (Ephoron virgo), říční druh, podle červeného seznamu kriticky ohrožený, má ve sledovaných oblastech jednu z posledních lokalit v ČR.

Trvalým zaplavením určitého většího území se zcela nevratně změní nejen řeka a vodní biotopy v přilehlém inundačním území, ale i krajina, včetně všech struktur a vazeb. Změní se typy biotopů a současně s tím také jejich obyvatelé. Vodní druhy rostlin i živočichů si dlouhodobě vyvíjely životní strategie v přímé vazbě na přirozené režimy toků. Jakákoliv úprava či změna těchto režimů nutně vede k celé kaskádě změn v druhovém složení rostlin a živočichů v dané oblasti.

Vranovská přehrada: případová studie

Vranovská přehrada je nejstarší ze tří v projektu zkoumaných vodních nádrží. Výstavba díla byla provedena v letech 1930 až 1934. Rozhodnutím o přehradě nad Vranovem byla umožněna výstavba Vranovské přehrady a rozhodnutí zahrnovalo vodoprávní povolení včetně povolení provozu vodní elektrárny (VE Vranov). VE Vranov byla uvedena do provozu v roce 1937 a patří mezi elektrárny, které umožňují doplňovat rozdílnou potřebu energie v průběhu dne výrobou v době tzv. energetické špičky.

Vodní nádrž Vranov byla postavena v hlubokém, meandrovitě zakřiveném kaňonu řeky Dyje. Nádrž má výrazně korytovitý charakter, je značně členitá, dlouhá a hluboká. Z hlediska říční zonace je Dyje v oblasti Vranovské nádrže řazena k epipotamálu, tomu odpovídá rybí pásmo parmové s význačným výskytem druhů ryb ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) nebo parma obecná (Barbus barbus). Řeka Dyje pod Vranovskou přehradou má zcela specifický teplotní a průtokový režim - vykazuje charakter podhorského toku, který je původnímu stavu dlouhodobě velmi vzdálen.

Čtěte také: Jak využít záznamy z přírody

Ačkoliv přípravné práce na podkladové dokumentaci k provedení tohoto vodního díla trvaly téměř dvacet roků, botanické a zoologické průzkumy se tehdy jako součást přípravných prací neprováděly. Z meziválečného období existuje jen omezené množství informací o existenci vodních biotopů v této oblasti. Vzhledem ke stáří nádrže lze brát jako referenční stav krajiny před výstavbou mapový podklad z roku 1876, který však není příliš podrobný a neumožňuje vyhodnocení podílu akvatických nebo semiakvatických biotopů v členění, které bylo pro tento účel použito pro nejmladší zde uvedené vodní dílo Nové Mlýny.

Výzkumy vodních živočichů, zooplanktonu (živočichů vznášejících se ve volné vodě) a bentosu (organismů obývajících dnové sedimenty) byly v oblasti zahájeny až po napuštění nádrže. Odlehlost nádrže od výzkumných center, komplikovanost dopravy a možná i válečná léta způsobila, že v prvním desetiletí po napuštění nádrže bylo publikováno jen málo hydrobiologických prací. Po druhé světové válce (od r. 1948) byla sledována zejména samotná nádrž, jednalo se o aktivity související s činností tehdejšího hydrobiologického týmu Zoologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně pod vedením profesora Sergěje Hraběte (1899-1984). V nádrži samotné byl hodnocen plankton, bentos z hlubších částí nádrže i ryby.

Sledování říčního makrozoobentosu v Dyji nad vzdutím Vranovské přehrady i pod ní započalo až v 50. letech 20. století a trvá dodnes. Údaje z lokalit nad nádrží (Dyje od státní hranice po vzdutí nádrže) byly z důvodu absence historických dat využity pro představu o původním oživení řeky v oblasti zátopy, ačkoliv se jedná o otevřenější údolí. V rámci výzkumu jakosti vody přehrad v povodí řeky Moravy v polovině 20. století byl sledován makrozoobentos na lokalitách na Dyji, na lokalitě nad nádrží v Podhradí a také pod nádrží i na ústí Želetavky jakožto významného přítoku.

V 90. letech 20. století probíhal na lokalitě v Podhradí nad nádrží a na třech lokalitách pod nádrží v NP Podyjí podrobný výzkum vlivu nádrže, zejména vlivu energetického špičkování. Tento výzkum byl zaměřený na makrozoobentos i další složky bioty, v pozdější etapě doplněný i analýzami vzorků z hlubších vrstev dna - hyporeálu. Studie prokázala, že nádrž způsobuje snížení druhové bohatosti v oblasti pod přehradou, v podélném profilu Dyje jsou epipotamální prvky nahrazeny ritrálními druhy.

Na území dnešní nádrže ústily do řeky Dyje přítoky - jednak šlo o řeku Želetavku, jednak o menší potoky: Bítovský p., Dešovský p. a další, tekoucí s poměrně velkým spádem do kaňonu Dyje. Faunu těchto potoků však nemáme z minulosti a ani současnosti doloženou. Na oživení potoků usuzujeme podle stavu v NP Podyjí. Výskyt stálých a dočasných stojatých vod v nivě úzkého kaňonu řeky je velmi pravděpodobný, i když nebyly nikdy tak početné jako na níže položeném úseku řeky Dyje v oblasti Novomlýnských nádrží.

Čtěte také: Pozorování přírody: Dalekohled nebo monokulár?

Společenstva vodních organismů žijící nad nádrží, v nádrži a pod nádrží Vranov se od sebe značně liší. Teplomilné a citlivé druhy živočichů, které dříve v řece žily, mizí z velkých řek všeobecně a zničení části biotopů s jejich výskytem zaplavením tento proces ještě posiluje. Druhy, které na území dnešních nádrží žily a s výstavbou nádrží vymizely i z blízkého okolí: Potamální, kriticky ohrožený druh jepice Ephoron virgo se na lokalitě Podhradí vyskytoval ještě na konci 90. let. Jeho vymizení ve studované oblasti koresponduje se stavem v ostatních velkých řekách v ČR.

Za nejvýraznější vliv nádrže na dotčené území lze označit zánik mimořádného typu toku - potamálního úseku řeky tekoucí v kaňonu, a to nejen na zaplaveném území, ale i v cenném území národního parku, kde se řeka zcela liší od přirozeného stavu v důsledku zejména silně ovlivněného průtokového režimu a teplotního režimu. V případě nádrže Vranov, řeky Dyje v NP Podyjí a navazující nádrže Znojmo to představuje minimálně 70 říčních kilometrů se zcela změněným charakterem toku, který patřil v evropských podmínkách k obzvláště hodnotným.

Brněnská přehrada

Vodní dílo Brněnská přehrada bylo postaveno v letech 1936-1940. Řeka Svratka měla tehdy v oblasti dnešní zátopy z hlediska geomorfologie a teplotních poměrů charakter odlišný od vyšších, ale i nižších úseků toku. Tekla zde převážně v úzké údolní nivě a pouze v oblasti horního konce vzdutí meandrovala. Řeka ve výchozím stavu nejspíše představovala přechod mezi chladnější říční zónou (ritrál) a zónou teplejší (potamál).

tags: #pozorování #druhové #skladby #rostlin #a #živočichů

Oblíbené příspěvky:

• Vše o ekologické mycí pastě
• Význam pojízdného měření emisí
• Staň se detektivem v přírodě
• Ochrana vody ve Zloníně
• Krásy české přírody