Pozoruj proměny přírody celý rok pro děti

Environmentální krize, kolaps ekosystémů, vymírání živočišných i rostlinných druhů, výkyvy počasí, znečištění, nedostatek potravin a základních zdrojů, energetická krize, důsledky těchto událostí v rovině společenské (např. migrace obyvatel) i ekonomické. Se všemi těmito pojmy se dnes již běžně a stále častěji setkáváme, jsou předmětem vědeckých konferencí i politických debat, objevují se v médiích a bohužel již také reálně pociťujeme některé jejich dopady v každodenním životě.

Je jisté, že budoucí generace se budou muset potýkat s palčivými problémy a otázkami, na které neznáme odpovědi. Tváří v tvář faktům i reálným událostem již není možné odsouvat tento problém na vedlejší kolej či jej marginalizovat. Ekologická krize představuje jednu z největších a klíčových výzev pro lidskou civilizaci. Jak nejlépe připravit naše děti na budoucnost, které budou muset čelit?

Permakultura jako nástroj pro environmentální vzdělávání

V tomto ohledu představuje PERMAKULTURA obrovský potenciál, který dosud nebyl dostatečně rozšířen a využit. Permakultura reaguje na environmentální krizi a přináší vizi lidské kultury, která se rozvíjí v harmonii s přírodním prostředím. Pojem „PERMAKULTURA“ vznikl složením dvou anglických slov: „permanent“, což znamená trvalý, a „culture“, tedy kultura.

Jde o univerzálně platný a celostní systém udržitelného designu (V permakultuře má pojem „design“ specifický význam. Používá se pro označení procesu efektivního a etického plánování a zahrnuje soubor nástrojů a metod, které lze k tomuto účelu využít), který vede k proměně našeho způsobu myšlení i chování, a lze jej uplatnit v jakékoli situaci. Permakultura zároveň přináší soubor praktických nástrojů, jak výše uvedené proměny a vize dosáhnout.

Vychází při tom z pozorování přírodních systémů a destiluje z nich principy, které následně využívá jako vodítka pro naše každodenní rozhodování a jednání. Podporuje takové chování a strategie, které jsou přínosné pro člověka a zároveň pečují o přírodní zdroje, rozvíjejí hojnost, které jsme jako lidská civilizace dosáhli*y, zároveň veškeré přebytky investují do podpory a rozvoje ekosystémů, které nás obklopují.

Čtěte také: O proměnách přírody a Jin Jang

Ačkoli permakultura vznikla již v 70. letech 20. století v Austrálii a dnes má miliony příznivců po celém světě, v Evropě až donedávna neexistovaly žádné výukové materiály zaměřené na to, jak sdílet permakulturu s dětmi. Teprve v roce 2015 byl Evropskou unií podpořen mezinárodní projekt s názvem Děti v permakultuře, jehož snahou je integrovat permakulturu a její nástroje do školních osnov a vytvořit k tomu potřebné materiály. V roce 2018 pak v České republice Státní fond životního prostředí podpořil projekt, který má za cíl systematické začlenění permakultury do environmentálního vzdělávání dětí.

V rámci tohoto projektu vznikla první metodická příručka pro vyučující s názvem Pozoruj a jednej. Jak na permakulturu s dětmi, která obsahuje stručný teoretický úvod a šest podrobně rozepsaných výukových celků, jak předávat permakulturu dětem. Permakulturní pedagogika se zabývá způsobem, jak praktikovat permakulturu s dětmi.

Principy permakulturní pedagogiky

1. Celostní plánování podporuje vyučující, aby do výuky rovnoměrně zahrnuli*y různé způsoby učení. Každé téma by ve výuce mělo být prozkoumáno ze všech těchto úhlů a každá výuková lekce by měla přinášet stimuly pro každou z těchto částí těla.
2. Přirozený tok pomáhá strukturovat výukové celky, aby učení probíhalo organicky od pozorování zájmu a vzbuzení motivace dítěte přes centrální fázi vlastního učení až po jeho reflexi a upevnění.

Výše uvedené členění procesu výuky najde uplatnění jak při plánování jednotlivých výukových hodin, tak při tvorbě dlouhodobých výukových programů. Permakulturní pedagogika teoretické poznatky vždy propojuje s pozorováním a zkoumáním sebe i okolí, s konkrétními prožitky i praktickými dovednostmi a v oblasti environmentální výuky ukazuje možnosti, jak směřovat k udržitelnému způsobu života.

O problémech životního prostředí permakultura nemluví jako o něčem virtuálním, těžko ovlivnitelném a odtrženém od každodenního jednání. Permakultura přináší nástroje jak pro změnu jednání na individuální úrovni, tak proměnu fungování na úrovni místních komunit až po systémovou změnu paradigmatu.

Na pomyslné ose JÁ - MY - SVĚT vždy promýšlí možnosti a strategie na všech úrovních, a to zcela v souladu s heslem Mysli globálně, jednej lokálně. Jakkoliv je změna v oblasti velkých firem, průmyslu a státních opatření naprosto stěžejní a ve vzdělávání bychom jejich klíčovou roli neměli opomíjet, důležité je také propojit abstraktní systémový problém s životem dětí a motivovat je ke změně.

Čtěte také: Články pro děti o zimě

Nejjednodušší zpravidla bývá začít změnou vlastního neudržitelného chování, ve vzdělávacím procesu je ale velmi podstatné jít dál a motivovat děti, aby se staly aktivními aktéry ve svém okolí - rodině, ve škole či obci. Podobné snahy u dětí mohou posílit víru ve vlastní moc měnit věci kolem sebe, ale také rozvinout důležité kompetence, které budou pro jejich budoucnost klíčové.

Etické principy permakultury

V samotném základu permakultury stojí tři etické principy - Péče o Zemi, Péče o lidi, Spravedlivé dělení - jako jednoduchý a univerzálně platný základ pro naše jednání. Jsou snadno pochopitelné a aplikovatelné v jakémkoli kontextu bez ohledu na prostředí, kulturní pozadí, náboženské přesvědčení atd.

Tvoří východisko na začátku plánování jakékoli lidské aktivity, a také se k němu zpětně vracíme při ověřování, zda je řešení, které jsme zvolili*y, eticky v pořádku, tj. v souladu s Péčí o Zemi, Péčí o lidi a se Spravedlivým dělením.

Péče o Zemi

Péče o Zemi spočívá v ohleduplném a respektujícím jednání vůči životnímu prostředí. S rostoucím počtem lidí na světě je důležité, abychom zajišťovali*y své potřeby způsobem, který vědomě a aktivně pečuje o základní zdroje, na nichž závisí život a které jsou cenné a těžko obnovitelné. Veškerá lidská činnost by měla být plánována takovým způsobem, aby zároveň vedla k rozvoji všech ekosystémů, které nás obklopují.

- Jak můžeme pečovat o vodu? Jak o její dostatek, tak o její čistotu? Jednotlivé otázky a s nimi související témata postupně prozkoumejte tak, aby výuka byla celostní a byly v ní zapojeny všechny složky permakulturní pedagogiky (Hlava - Oči - Srdce - Ruce; Setí - Růst - Sklízení).

Čtěte také: Zima a děti

Můžete k tomu využít náměty na aktivity v tabulce níže, kde jsou uvedeny příklady, jak celostním způsobem s dětmi zkoumat témata související s péčí o Zemi a o základní životní zdroje: VODA, PŮDA, VZDUCH, BIODIVERZITA. V rámci celostního plánování u každého tématu osvětlete základní fakta a souvislosti (HLAVA), ty vždy zároveň podpořte vlastním pozorováním místa, kde žijete, či praktickými srovnávacími pokusy (OČI).

S náměty či nápady na průzkum a pozorování mohou přijít samy děti dle vlastního zájmu. Každý pokus či průzkum otevírá možnosti, co můžete udělat, abyste stávající stav zlepšili, a měl by být doplněn příslušnou diskusí.

Teoretická fakta a výsledky svých pozorování vždy vztáhněte k vlastnímu jednání a chování v běžném životě (SRDCE) a udělejte si s dětmi analýzu vlastních návyků. Všechna zjištěná fakta zaznamenávejte způsobem, který je vám blízký, ať už to budou tabulky či grafy, myšlenkové mapy nebo výtvarně zpracovaná kniha.

Získáte tak výchozí podklady a data, pomocí kterých můžete hledat možnosti ke zlepšení i zpětně ověřit reálný dopad naplánovaných změn. Všechny výše uvedené kroky - získávání informací a studium dostupných zdrojů, pozorování a průzkum okolí i osobní audit - by vždy měly směřovat k vytvoření plánu konkrétních akcí, které mohou přinést změnu k lepšímu.

Využijte výstupy, které jste díky předchozím aktivitám nashromáždili*y, a hledejte společně v každé oblasti možnosti ke zlepšení. Sepište seznam všech nápadů a námětů, které dokážete vymyslet. Od hledání drobných řešení na individuální úrovni můžete postupně rozšiřovat okruh své pozornosti k okolní komunitě či dle zájmu a věku rozšířit své úvahy až na úroveň globální. Následně vyberte jednu konkrétní akci, kterou je ve vašich silách uskutečnit, a zrealizujte ji (RUCE). Procesem, jak vytvořit a zrealizovat dobrý a udržitelný plán se zabývá tzv.

Výše uvedené náměty mohou sloužit jako inspirace, avšak při plánování konkrétních výukových lekcí s dětmi vždy vycházíme z pozorování jejich vlastního zájmu a tomu sled jednotlivých aktivit uzpůsobujeme.

Při vlastní výuce je též třeba tyto náměty strukturovat tak, aby odpovídaly přirozenému toku učení od SETÍ přes RŮST až po SKLÍZENÍ, např. ukázka mapy Aralského moře dnes a před padesáti lety může sloužit jako SETÍ, které vzbudí zájem a povede k dalšímu zkoumání tématu voda - RŮST. Při delší časové dotaci či při plánování dlouhodobých výukových celků lze také kombinovat jednotlivé aktivity mezi sebou, aby tvořily rámcové SETÍ - RŮST a SKLÍZENÍ, např. pokus se schopností různých vzorků půdy zachytávat vodu může být SETÍM.

Po něm následují informace o půdě a vlivu našeho způsobu chování a hospodaření na její kvalitu, doplněné o analýzu našich vlastních návyků - RŮST. SKLÍZENÍM je pak aplikace zjištěných poznatků v praxi. Vytvoření konkrétního opatření, které zlepší způsob, jakým pečujeme o půdu, je pak třeba dostatečně ocenit a oslavit.

Péče o lidi

Péče o lidi zahrnuje ohleduplné a respektující chování k ostatním lidem. Klade důraz na zachování a rozvíjení všech lidských kvalit a zdrojů, které máme k dispozici - životní energie, čas, tvořivost, fyzická síla a zdraví, různorodé vlastnosti a talenty, empatie, laskavost, schopnost spolupráce atd. - a také na zajištění podmínek, aby každý*á mohl*a tento svůj potenciál plně rozpoznat, rozvinout a uplatnit.

V tomto ohledu je důležité vytvářet prostor pro zkoumání, jaké kdo má talenty a dary, vytvářet podpůrné prostředí, přinášet podněty a zdroje pro jejich rozvoj a hledat cesty, jak svými talenty můžeme přispět k péči o lidi a péči o Zemi. Rozvoj těchto aspektů je však možný až ve chvíli, kdy máme zajištěny základní životní potřeby a důstojné podmínky k životu.

Pokud se podíváme pozorně, zjistíme, že péče o lidi je na této úrovni totožná s péčí o Zemi (čistá voda, vzduch, kvalitní jídlo, přístřeší) a že péče o Zemi vždy nějakým způsobem zároveň znamená i péči o lidi. Aby tato základní rovina zůstala zachována, je důležité naučit se uspokojovat i všechny další důležité lidské potřeby takovým způsobem, který zároveň pečuje o Zemi a neohrozí existenci ani kvalitu základních zdrojů.

Na druhou stranu ekologická řešení často nejsou přijatelná, pokud zároveň nejsou přátelská k lidem. Nejefektivnější a nejzábavnější proto je vždy hledat průsečíky obou etických principů a myslet při péči o Zemi vždy také na péči o lidi, včetně péče o sebe sama (při výsadbě zeleně v okolí školy např. volit druhy, které podpoří nejen diverzitu, ale zároveň mají jedlé plody pro lidi nebo se dají využít při výuce; při hledání ekologičtějších způsobů dopravy do školy zároveň hledat řešení, která budou děti bavit nebo podpoří jejich zdraví).

Permakultura klade na tento aspekt velký důraz a přináší velmi užitečné nástroje pro nehierarchické modely řízení a organizace lidských společenství a participativní způsoby rozhodování (např. sociokracie), komunitní plánování a metody, jak sdílet vize a sny a spojovat síly při jejich uskutečňování (např. tzv. Dračí snění). Jejich podrobnější popis však přesahuje možnosti tohoto textu.

Tato oblast tzv. sociální permakultury se věnuje designu harmonických lidských společenství a zabývá se otázkami, jak organizujeme svůj život, čím trávíme čas, jak umíme efektivně plánovat a spolupracovat atd. Podstatná je zde nejen efektivita a finanční výhodnost, ale v centru pozornosti stojí zisky také na jiných úrovních jako schopnost žít šťastný a spokojený život. Máme dostatek volného času? Podporujeme se navzájem? Dokážeme si povinnosti i odměny spravedlivě rozdělit? Na jakých základech se rozhodujeme?

Výrazným současným hnutím v oblasti sociální permakultury je tzv. Towns in Transition (Města v přeměně). Vzniklo díky skupině studentů, která v rámci Kurzu úplného permakulturního designu vytvořila plán, jak krok po kroku přeměnit město a na základě aktivity a spolupráce místních komunit a samospráv je dovést k nezávislosti na ropě ve všech oblastech (energetika, doprava, ekonomika, zemědělství, zdravotnictví atd.). Účastníci a účastnice kurzu pak tento plán představili*y místní obecní radě a ta se rozhodla jej realizovat.

Jednotlivé kroky i výsledky svého počínání zveřejňovali*y na internetu a spontánně se díky tomu k celému hnutí začaly přidávat stovky obcí, měst i velkoměst po celém světě. Permakulturní designér Rob Hopkins, který je považován za zakladatele tohoto hnutí, v knize Transition Handbook (Příručka přeměny, 2008) definoval 12 kroků procesu Transition a o celém hnutí byl natočen film.

Pokud se chcete společně s dětmi ve škole věnovat péči o lidi, je dobré dát prostor k průzkumu potřeb, zájmů a talentů, slabých i silných stránek všech studentek a studentů ve třídě. Respektovat a ocenit jejich odlišnosti. Hledat možnosti, jak při výuce více vnímat a komunikovat individuální zájmy a potřeby jak dětí, tak vyučujících, vycházet jim vstříc, spojovat své síly k jejich realizaci a využívat je ke vzájemnému obohacení. Při každé vhodné příležitosti společně ocenit a oslavit svou práci. Zařazovat skupinové aktivity, které ukážou výhody týmové spolupráce a využijí odlišné talenty.

Nechat děti, aby si samostatně mohly rozdělovat různorodé úkoly a vzájemně si pomáhat. Poté začněte odměřovat čas (např. - Mají ve škole všichni prostor dostatečně vyjádřit a rozvinout své zájmy? - Co je můj talent a jak díky němu můžu obohatit ostatní? Následně nechte každou skupinu vybrat jeden či několik námětů, který považuje za nejdůležitější, vypracujte třídní nebo školní kodex Péče o lidi a přemýšlejte nad možnostmi, strategiemi a cestami, jak jej začlenit do výuky.

Na ose JÁ - MY - SVĚT opět můžeme postupovat od péče o sebe sama a své nejbližší k péči o lokální komunitu na úrovni obce, kde žijeme, až po rodnou zemi a komunitu globální v nejširším slova smyslu. Společně zkoumáme možnosti, jak pečovat o lidi, a hledáme udržitelná řešení, jak je integrovat do každodenního života.

Spravedlivé dělení

Etický princip Spravedlivé dělení spočívá v takovém přístupu k životu, v němž si ze společného rezervoáru bereme jen tolik, kolik skutečně potřebujeme k důstojnému životu, a také v péči o to, jakým způsobem zacházíme s vyprodukovanými přebytky. Kdykoli máme k dispozici nějaký přebytek, vracíme ho do systému a investujeme ho spravedlivě do péče o Zemi a péče o lidi.

Etický princip Spravedlivé dělení podporuje návyky vedoucí k uvědomělé spotřebě a návratu věcí zpět do oběhu místo nákupu nových či zbytečného vytváření odpadu. V podobě výměn oblečení, knih nebo jiného vybavení, které děti již nepoužívají, lze tyto věci dát k dispozici ostatním, kteří*ré z nich mohou mít rados...

tags: #pozoruj #proměny #přírody #celý #rok #pro

Oblíbené příspěvky:

• Osamocení na škole v přírodě
• Příčiny a důsledky degradace v Somálsku
• Odpadkové koše z nerezu
• Udržitelná výroba kelímků v Česku
• Co je Ekologická Daň?