Život a výzkum v Papui-Nové Guineji: Rozhovor s biologem Vojtěchem Novotným

Tropický biolog a entomolog Vojtěch Novotný střídá dva domovy a dvě pracoviště již téměř dvacet let. V zimě působí v Českých Budějovicích a v létě v Papui-Nové Guineji. V rozhovoru popisuje, jak se za tu dobu proměnila novoguinejská společnost, která byla dříve známá lidožroutstvím a kmenovými válkami. Odhaduje, jakou naději na přežití má tamní tropický prales na Zemi. Přibližuje, jak se provozuje věda na ostrově a jaké výsledky světu čeští biologové přinesli.

Osobní pozadí a profesní dráha

Prof. RNDr. Vojtěch Novotný se narodil roku 1964 ve Svratce a vystudoval biologii na Palackého univerzitě v Olomouci. Po škole nastoupil do Entomologického ústavu AV ČR v Českých Budějovicích. Celý život se zabývá zejména vztahy mezi hmyzem a rostlinami v tropických pralesích, díky čemuž působil i ve Velké Británii, Spojených státech a pralesích Panamy, Guyany, Vietnamu a dalších míst. V Českých Budějovicích vede Oddělení ekologie a ochrany přírody Entomologického ústavu Akademie věd ČR a přednáší tropickou ekologii na Biologické fakultě Jihočeské univerzity (jakož i na přírodovědeckých fakultách Univerzity Palackého a Univerzity Karlovy). V roce 1995 poprvé přijel na Papuu-Novou Guineu, v Madangu vybudoval a od roku 1997 vede samostatnou českou výzkumnou biologickou stanici The New Guinea Binatang Research Center.

Papua-Nová Guinea: Proměna společnosti

Když Vojtěch Novotný poprvé vstoupil na ostrov, Papua-Nová Guinea měla pověst konce světa, poslední nepoznané země, kam je možné se vypravit za dobrodružstvím. Viděno českou optikou to tehdy byl dosti extravagantní podnik, veškeré informace čerpal z tištěného průvodce Lonely Planet. V opačném směru byl přenos informace ještě obtížnější, Novoguinejci měli informace o okolním světě velmi zprostředkované. Dnes si můžeme vyhledat na internetu cokoli - a činí tak nejen naši studenti před první cestou na ostrov, ale i Novoguinejci.

Civilizace ostrova Nová Guinea si až donedávna vystačily samy, takže pro Novoguinejce je existence přídatných kontinentů vlastně jen zajímavým bonusem. Nová Guinea má naopak celosvětově jasně definovanou mediální roli, totiž ostrova bývalých lidožroutů se zajímavými domorodými tanci. Proto je také většina filmů z ní stále stejná, vše moderní se pečlivě ze záběrů vynechá, takže zbudou jen tance v maskách. Taneční tradice zůstávají sice dodnes živé, ale mají v moderním životě domorodců přesně vymezené role, podobně jako u nás třeba vánoční zvyky. Lidé žijí stále v pralese vesnickým způsobem, ale už tedy mávají mobilem a lahví kokakoly.

Kulturní rozmanitost a jazykový úpadek

Sedmimilionová populace Papuy-Nové Guineje je opulentně, snad až nesmyslně kulturně rozmanitá, neboť hovoří 750 jazyky; tomu vůbec nejrozšířenějšímu rozumí jen pět procent obyvatelstva. Taková nepraktická rozmanitost vznikla díky historické neschopnosti Novoguinejců volně cestovat po své vlastní zemi, a to díky nepřátelským sousedům v době kmenových válek. Novoguinejci žijí v mimořádném období, kdy veškerá rozmanitost vytvořená režimem kmenových válek přežívá a my se jí můžeme kochat, tím ji ale zároveň spolehlivě ničíme.

Čtěte také: Pracovní Náplň Asistenta v Poradenství Ekologie

Pokud Novoguinejec zavolá na náhodné mobilní číslo ve své zemi, má zhruba jen jednoprocentní šanci, že se dovolá mluvčímu téhož rodného jazyka. Patrně se rodný jazyk vytrácí u mladších ročníků a vzdělanějších lidí. Nejen znalost jazyka, ale i ústně předávaných vědomostí o rostlinách a živočiších jakož i kmenových tradicích klesá s rostoucím školním vzděláním, a to i mezi lidmi v téže vesnici. Jeho účastníci měli typicky vysokoškolské vzdělání a plná třetina z nich už neovládala svůj kmenový jazyk, zatímco jejich rodiče měli nejčastěji šestitřídku a kmenovým jazykem vládli všichni. Dalším klíčovým faktorem bylo, zda děti pocházejí z jazykově smíšeného manželství.

Jazykem vzdělaných vrstev je angličtina, vesničané mluví pidžin. Zajímavé je, že mnoho jazyků je tak malých, že se mohou vyvíjet velmi rychle, neboť je snadnější zavést nové slovo do jazyka s tisícovkou mluvčích, než třeba do češtiny. Na druhou stranu tyto jazyky nemají sílu ani ambici se modernizovat, takže nevytvářejí nová slova pro nové fenomény doby a přijímají pro ně anglicismy.

Život na vesnici a ve městě

Novoguinejská vesnice je svojí kvalitou na světové úrovni a pobyt na tamním venkově řadí cizinci k nejpříjemnějším zážitkům. Naopak Novoguinejci stále ještě nezvládli umění života ve městech, takže Port Moresby se s přehledem umísťuje na konci všech žebříčků kvality života ve světových městech, typicky v poslední desítce ze 150 hodnocených. Novoguinejský vesničan ovšem vzhlíží k Port Moresby jakožto lákavé metropoli, jejíž nevýhody ve srovnání třeba s Vídní, Curychem či Sydney, tedy městy mezinárodně nejlépe hodnocenými, jsou dílem zanedbatelné a dílem nepochopitelné.

Tradičním kmenovým vlastnictvím pozemků je na PNG uznáno zákonem, nicméně není nikde zaknihováno, takže pokud si člověk své nároky neustále osobně nehlídá, snaživí příbuzní ho o pozemky rádi připraví. Profesionální kariéru lze ovšem dělat jen ve městě. Děti narozené v městských rodinách střední třídy tak ale už často nemají práva na pozemky ve vesnici svých rodičů, a vytváří, poprvé v historii PNG, vrstvu bezzemků. Pro novoguinejskou vesnici ztracenou v pralese neplatí klišé o tom, jak se domorodci urputně snaží zachránit tradiční způsob života a izolovat se od svodů moderního života.

Investice a priority

Rostou investice do vzdělání, rodiče si začínají uvědomovat, že bez něj mají jejich děti kariérní volbu omezenou na pěstování batátů nebo banánů. Ani zdravotní péče není zadarmo, jak v nemocnici, tak u vesnického kouzelníka. Ve vážných případech je přitom rozumné zaplatit za oba způsoby léčby. Z mého pohledu se ale neúměrné množství peněz metabolizuje ve společenských ceremoniích, zejména pohřbech a svatbách. Novoguinejec tak utratí nejvíc peněz během několika dnů po své vlastní smrti.

Čtěte také: Zlínský kraj: Práce a ekologie

Kmenové války a korupce

Nová Guinea má rozmanité i tradice v používání násilí. Dnešním rozdílům mezi Balkánem a Skandinávií odpovídá kontrast mezi horskými kmeny, kde kompetenční vztahy mezi klany a vesnicemi i nadále vedou k občasné kmenové válce, a mírumilovnějšími nížinami na pobřeží. Přechod z australské koloniální správy na samostatný stát v roce 1975 byl doprovázen růstem násilí včetně běžné kriminality, podobně jako náš přechod z komunismu.

Hovoří se 750 jazyky, takže se nikdo nedomluví s nikým a politické i kriminální struktury jsou roztříštěné. Nevznikají tak nekonečně vládnoucí strany či rodinné klany, ani mafie operující na širokém území. Korupce existuje všude a na Nové Guineji je bezpochyby rozsáhlejší než u nás, jen není celostátně organizovaná. Zacházení s penězi je obecně problematičtější v zemích, kde se nic nevyrábí, jen se tam těží suroviny. K nim patří i PNG.

Životní úroveň a vzdělání

Nejlepší předpovědní hodnotu pro životní úroveň má informace, jak daleko žijete od nejbližší silnice. Ve městech životní úroveň a vzdělanost vzrostly. Náš ideální pracovník strávil mládí v pralese, a tedy ho výborně zná a je v něm doma i psychologicky, takže mu nevadí dlouhé pralesní expedice, zároveň ale je výborně vzdělán, zvládá i laboratorní stránku výzkumu. V odlehlých vesnicích se mnoho za posledních dvacet, někdo by řekl i sto, let příliš nezměnilo.

Země má asi tři sta polních letišť, to je pravděpodobně světově nejvyšší počet na obyvatele. Letiště jsou dodnes vesničany láskyplně opatrována, ale přistává na nich stále méně letadel. Náklady na letecký provoz jsou vysoké, takže cestujících je málo a tím se dále zvyšují náklady. Jeden z našich výzkumných projektů byl odkázán na polní letiště a byl tak jeden z našich nejdražších, neboť jsme platili sedmdesát korun za každý kilogram.

Vlastnictví půdy a tlak těžařů

Právní uznání tradičního kmenového vlastnictví půdy je teoreticky výborný nápad, nicméně vlastnictví definované ústně tradovanými legendami o tom, který prapředek zasadil kterou palmu jakožto značku pozemkové hranice, se nepřenáší do právního systému britského typu snadno. Na PNG tak dnes téměř neexistují bezzemci a Novoguinejci jsou šokováni, když se dozvědí, jak málo půdy obvykle vlastní jejich evropští návštěvníci. Na druhou stranu nejasně definované vlastnictví prakticky veškeré půdy v zemi brání jejímu smysluplnému využití.

Čtěte také: Nebezpečný odpad v České Republice

Přes celou jihovýchodní Asii se valí vlna komerčního využívání tropických lesů a přeměny na plantáže. Exploatace teď dorazila na Novou Guineu, poslední zalesněnou oblast, za ní už je jen Tichý oceán. Zájem o novoguinejské lesy tedy roste. Na PNG se střetávají často naivní a málo vzdělaní domorodí vlastníci půdy, již mají právní moc o těžbě rozhodnout, s bezskrupulózními těžaři. Do toho se samozřejmě míchají ochranářsky orientované nevládní organizace a dále vláda, jež má na těžbě ekonomický zájem. Vesničani samotní nemají na těžbu dřeva často jednotný názor, neboť jde sice o zásah do kvality životního prostředí, ale také často o jediný možný zdroj příjmu.

tags: #prace #ekolog #mallorca #pracovní #nabídky

Oblíbené příspěvky:

• Úklidové služby pro Prahu
• Test ekologických plen pro dospělé
• Postupy sanace betonu po znečištění olejem
• Výhody a nevýhody ekologického zemědělství
• Výhody používání drtiče odpadu