Pražská příroda: Cihelna a Bažantnice

Chráněná území mají v České republice více než stoletou tradici. Dokonce mezi prvními v Evropě byla zřízena rozhodnutím vlastníka již v r. Hojná Voda). Zde bylo často použito záborového zákona č.215/1919 Sb. přídělového zákona č. zveřejněn v tzv. „silvestrovském” výnosu MŠANO č. Tento seznam se týkal celého Československa.

Od r. r.1945 do r. rezervace se motivem, cílem a režimem ochrany. naleziště a chráněný přírodní výtvor či památka. nebo okresní orgány. enormně vzrostl, i když obsahově měla tato území být rezervacemi.

K další zásadní změně došlo vydáním zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. krajinných oblastí. Zároveň vydalo ministerstvo životního prostředí ČR vyhlášku č. přeřazena všechna svými hodnotami odpovídající až dosud vyhlášená chráněná území. výtvory nebo chráněné přírodní památky - byla ze zákona zařazena do kategorie přírodních památek.

Cihelna v Bažantnici

• Kategorie: přírodní památka
• Katastrální území: Hloubětín
• Rozloha: 4,38 ha
• Ochranné pásmo: ochranné pásmo ze zákona, tj.

Byla vyhlášena jako chráněné přírodní území v roce 1988. Má rozlohu 4,38 hektaru a jedná se o významnou geologickou lokalitu.

Odlehlé a obtížně přístupné místo ve svahu vymezeném z jihu frekventovanou železniční tratí a ze severu Vysočanskou radiálou, sousedí se zahrádkářskou kolonií. Přírodní památkou je vyhlášen skalní útvar, který je holý, místy značně zerodovaný a má tvar malé stolové hory. Je skloněn k jihu až jihozápadu.

Čtěte také: Příroda v Praze

Hloubětínská bažantnice byla v 18. století známá jako výskytiště sanytru, který se sbíral a využíval pro výrobu střelného prachu. Počátkem 19. století zde byla zřízena kamenečná huť a poté cihelna. Provoz cihelny byl ukončen počátkem 60. let 20. Části svahů byly uspořádány do tvaru teras se skloněnými a kamenem vyloženými příkopy k odvodu dešťové vody. Vznikla tu soustava průlehů, příkopů, retenčních nádržek a jezírek. Terasy budou zatravněny, rozšířena přilehlá louka a provedena výsadba ovocných dřevin. Uzemí přírodní památky bylo výrazně pročištěno od náletových křovin.

V horní části svahu je patrný diagonálně zvrásněný profil bělavých a žlutavých kaolinických pískovců. V jílovcích je ve vrstevném sledu přítomno množství uhelných slojek a dva horizonty s dutinkami po koříncích křídových rostlin. Osluněný skalní masiv osidlují různí bezobratlí, např. Dále se tu vyskytuje užovka obojková. Hnízdí zde rehek domácí a v minulosti také sýček obecný.

K cihelně se váže i jedna temná historka. V době, kdy se na jejím území nacházela černá skládka, si tu parta dětí hrála na schovávanou. Jedno z dítek si našlo důkladný úkryt ve staré pohozené lednici. Ta se bohužel zavřela tak, že se chlapec ven již nedostal, a objeven byl až mnohem později.

Na území Vysočan, Hloubětína a Proseka se v minulosti hojně těžil pískovec. Důkazem toho budiž další dochované podzemí, jako je prosecká Močálka nebo nedaleká Fejkova pískovna.

V roce 1781 nechává na místě staré rasovny a koželužny lidově zvané „Šinderberg“ vystavět František Antonín Linhart Herget novou cihelnu s dvěma vápennými cihlářskámi pecemi, skladem vápna a dalším dvoupodlažním skladem. V roce 1787 prodává objekt J. Zobelovi a F. Schmidtovi. V roce 1840 byl provoz pro nebezpečí vzniku požáru zastaven, ale již brzy byl po úpravách obnoven. V letech 1857 až 1858 se objekt cihelny dočkal přestavby v moderním stylu pozdního klasicismu. Autorem přestavby byli Alexandr Hellmich a Kašpar Předák. Počátek 20. století znamenal pro areál změnu v podobě využití pro garáže a drobné dílny. Roku 1936 byla zbourána severní část dvorního křídla, stejně tak byl roku 1938 zbořen vjezdový pilíř a nahrazen novým dle původního plánu. 7. června 1995 objekt vyhořel, avšak začal být brzo obnovován. Opravy přerušila až velká povodeň v roce 2002. Konečná rekonstrukce byla ukončena až roku 2003.

Čtěte také: Pražský groš: Historický přehled

Bažantnice v Satalicích

• Rozloha: 15,9 ha
• Kategorie: přírodní památka
• Ochranné pásmo: ochranné pásmo ze zákona, tj. 50 m
• Zřizovací předpis: výnos MŠVU č. 91.629/51-IV/5, novela výnos MK ČSR č. 28.9.

Bažantnice na severním okraji Satalic byla založena kolem roku 1780 majiteli nedalekého vinořského zámku. Stala se součástí rozsáhlé barokní krajinné kompozice, jejíž základní rysy jsou patrné dodnes. Bažantnice či obora byla r. 1949 zpřístupněna veřejnosti a r. 1951 vyhlášena za státní přírodní rezervaci. Dnes má území o rozloze 15,18 ha status přírodní památky zvané Bažantnice v Satalicích.

Obora byla původně po celém obvodu ohrazena zdí, která je dnes uchována pouze proti satalické obytné zástavbě. Je prokřížena hustou sítí cest a v západní části je dosud uchován palouk, který sloužil k výřadu zvěře a k slavnostem zámecké společnosti. Na zmíněném palouku byl v minulosti vybudován dokonce taneční parket, který dodnes připomíná malý pahrbek pod památnými duby. V letech 2006-2008 proběhla rozsáhlá asanace porostů s cílem vytvořit místa s nejlepšími podmínkami pro cenné dubové zmlazení. Pokácené dřevo je odstraňováno pouze z cest, jinak se nechává ležet a přirozenou cestou zetlít.

Každého návštěvníka na první pohled upoutají v lesním porostu vtroušené mohutné duby. Mnohé mají obvod kmene přes 4 metry a pocházejí zřejmě ještě z původních výsadeb při založení bažantnice. Právě na tyto staré stromy a jejich suchá torza je vázán výskyt několika pozoruhodných pralesních druhů brouků, který byl hlavním důvodem k vyhlášení chráněného území. Kromě dubu tvoří lesní porost lípy, javory a jasany, které se mnohdy mohou svojí velikostí rovnat starým dubům, ač jejich stáří je sotva 100 let. V severní části bažantnice se ojediněle vyskytuje i buk, dříve zde hojnější. Na hájové byliny je Satalická bažantnice poměrně chudá. Důvodem je to, že jde o "poměrně mladý" les v dříve odlesněné krajině, navíc hustý podrost bezu černého a meruzalky zastiňuje vše ostatní. O to větší je význam Satalické bažantnice jako útočiště živočichů v jinak značně bezlesé krajině severovýchodního okraje Prahy.

Za šlechtického vlastnictví se zde chovali zejména jeleni a daňci, ale také třeba holubi. Střeleb se tu účastnila řada významných hostů, na přelomu 19. a 20. století např. následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d'Este, r. 1914 pak zavražděný v Sarajevu, nebo arcivévoda Karel, od r. 1916 poslední rakouský císař jako Karel I.

Další chráněná území v Praze

K dosavadním 88 zvláště chráněným přírodním územím v Praze přibylo Prameniště Blatovského potoka v Klánovicích. Přírodní památka leží v katastrálním území Klánovice, v těsné blízkosti přírodní rezervace. Na území Prahy je nyní zajištěna legislativní ochrana 89 maloplošných zvláště chráněných území, která jsou vyhlášena za přírodní památku nebo přírodní rezervaci. Ty zaujímají plochu 2200 ha, tedy čtyři procenta z celkové rozlohy města. Na území Prahy je zároveň zřízeno 11 přírodních parků.

Čtěte také: Trh bezpilotních prostředků s Primoco UAV

Praha už letos souhlasila s výkupem vzácného území Cihelna v Bažantnici v Praze 14 za 1,3 milionu korun. Na území Prahy je podle magistrátních stránek téměř 90 chráněných území. Mezi rozlohou největší patří například Divoká Šárka, Chuchelský háj, Klánovický les, Prokopské údolí, Stromovka nebo Modřanská rokle.

V městské čtvrti Praha 9 jsou vyhlášené přírodní památky Bažantnice v Satalicích, Cihelna v Bažantnici, Počernický rybník, Prameniště Blatovského potoka, Pražský zlom a Xaverovský háj a národní přírodní památka Letiště Letňany. Dále tu máme přírodní rezervace Klánovický les, Vinořský park a V Pískovně.

V jižních částech Prahy 8 a 9 najdeme systém rybníků založených na říčce Rokytce a na Svépravickém potoce. Jejich historie sahá až do středověku pro chov ryb a na mnohých se vyskytuje vzácné vodní ptactvo. Najdeme tu i přímo největší pražské rybníky - Počenický s největší rozlohou (19,4 ha) a Kyjský s největším objemem (455 tisíc m3).

tags: #prazska #priroda #cihelna #bazantnice

Oblíbené příspěvky:

• Nebezpečné Odpady v ČR
• Harmonogram svozu odpadu Sedlčany
• Odpadkový koš a design
• Opatření pro čistší ovzduší v Rumburku
• Ekologie pro školy