Historie ochrany přírody v České republice

Letošní třicáté výročí současného zákona o ochraně přírody a krajiny je umocněno výročím ještě starším. Je tomu totiž právě sto let od předložení prvního návrhu zákona o ochraně přírody poslancem Národního shromáždění J. V. Stejskalem a dokončení vládního návrhu zákona přírodovědcem J. S. Procházkou a historikem J. Emlerem.

Snahy na počátku 20. století

Po přechozích individuálních snahách osvícených vlastníků o ochranu cenných přírodních památek se na přelomu 19. a 20. století objevují první snahy o systematickou legislativní ochranu přírody. V roce 1894 je v návrhu zákona o ochraně uměleckých a historických památek v monarchii již patrná ochota uznávat za veřejný zájem i ochranu památek přírodních.

V roce 1901 předložil ve vídeňské Poslanecké sněmovně G. Nowak návrh na vydání zákona k ochraně a udržování přírodních památek. Nařízení královského uherského ministra zemědělství Daranyiho z roku 1900 „o soupisu památných stromů a o povinné ochraně přírodních památek významu vědeckého a uměleckého“ bylo zřejmě v r. 1902 pohnutkou pro akci vídeňského Ministerstva kultu zahájit přípravné práce na evidenci a ochraně přírodních památek.

Proto c. k. místodržitelství v Praze vydalo oběžník a uložilo zpracovat soupis přírodních památek. Byly zapojeny i školy. Ve stejném roce poslanec Bachmann předložil Českému zemskému sněmu „návrh v příčině zachování přírodních a historických památek v Království českém“. Návrh demonstroval na potřebě uchránit dvě ohrožené přírodní památky - Kamennou hůrku u Františkových Lázní a Vysoký kámen u Kraslic.

Následně v r. 1903 vídeňské Ministerstvo kultu a vyučování vydalo předpis o ochraně přírodních památek z důvodů vědeckých a estetických ukládající provést jejich soupis a doporučující zřizovat přírodní rezervace. Tento byl dále prováděn i zemskými úřady (vytvoření komplexnějších soupisů však bylo přerušeno první světovou válkou).

Čtěte také: Zábavné příběhy o zvířatech

O zákonnou ochranu přírody a krajiny se v té době významně zasazoval poslanec Českého zemského sněmu Luboš Jeřábek, pozdější zakladatel a přednosta Státního památkového úřadu. Hned v prvním roce svého zvolení poslancem (1908) předložil osnovu zákona na ochranu přírodních a krajinných památek. Když byla 21. prosince 1910 na popud Svazu okrašlovacího ustavena Komise pro zachování památek, která měla za úkol prosazovat také jejich legislativní ochranu, stal se L. Jeřábek jejím předním členem a 20. září 1911 znovu předložil návrh zákona na ochranu přírody, ale opět bezúspěšně.

Na posledním zasedání zemského sněmu v r. 1911 podal návrh na územní ochranu přírodovědně významných území: „Zemskému výboru se ukládá, aby … v době co nejbližší nákladem zemským na vhodných místech jak v okolí král. hlav. města Prahy (Šárka, Strahovské lomy), tak i na vhodných k tomu místech v typických krajinách v pohořích tohoto království (Šumava, Pláně pod Roklanem, Boubín, Rudohoří, Krkonoše, Středohoří, Milešovka, Sutomská hora, v Brdech, v okolí Padrťských rybníků, Blaník, Železné hory) zřídil parky národní, popřípadě ochranné oblasti pro zvířenu i rostliny, tyto cestou smluvní s majiteli, obé u předložení příslušných zákonů zemských, sepsaných po bedlivé úradě s povolanými korporacemi a odborníky obou zemských národností…“

Období první republiky

Po roce 1918 pokračovaly intenzivní snahy o přijetí legislativy pro ochranu přírody. V roce 1919 Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) sbíralo podklady pro zákonnou ochranu přírody. V roce 1922 předložil první komplexní návrh zákona na ochranu přírodních památek poslanec Národního shromáždění J. V. Stejskal spolu s dalšími 22 poslanci.

V roce 1921 oficiálně požádalo MŠANO historika J. Emlera a Jana S. Procházku, aby vypracovali návrh památkového zákona. Tito úkol přijali a po roce práce a projednávání odeslali návrh nového zákona, který již částečně respektoval tehdy nový celostní koncept ochrany přírody, zohledňoval zkušenosti ze zahraničí.

V roce 1926 kritizuje Jan S. Procházka neustálé odkládání přijetí zákona a konstatuje, že by bývalo bylo lepší projednat návrh Stejskalův: „… přes jeho mezery a nedokonalosti, když oficielní předloha tak dlouho na sebe nechává čekati“.

Čtěte také: Články pro mateřské školy

V období první republiky tak byla přijata jen dílčí legislativní opatření k ochraně přírodních památek, jako např. zákon o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace č. Hned v roce 1920 publikoval koncept soustavy chráněných území postavený na základě předchozího návrhu z r. 1911.

Období komunistického režimu a vznik TIS

Státní i dobrovolní ochránci přírody se přijetí zákona o ochraně české přírody dočkali až 1. srpna 1956 (č. 40/1956 Sb.), kdy ho jednomyslným usnesením schválilo Národní shromáždění. Zákon platil až do 1. 6.

V období let 1969-1979 byl v podstatě jedinou organizací umožňující občanům zapojení do ochrany životního prostředí Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny. vývoj organizace se v období od roku 1969, kdy byla osamostatněna z dřívějšího Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze, až k roku 1979, v němž byla na nátlak vládnoucí moci přinucena k rozpuštění, pohyboval na hranici sice ohrožujícího, ale povoleného sdružení.

Oblast ochrany přírody a krajiny se stala jednou z mála sfér, kde režim povolil občanskou aktivitu, která se pak mohla projevovat obecně prospěšnou činností.

Průmyslové podniky, společenské instituce nebo i státní úřady jakožto kolektivní členové Tisu zadávaly rozsáhlá výzkumná témata, na něž obvykle neměly dostatečnou odbornou kapacitu.

Čtěte také: Kniha pro děti: Příroda a člověk

Ochranářské průzkumy se prováděly v oblastech určených k těžbě či k budování údolních přehrad, zpracovávalo se řešení dopravní situace velkých měst, možnosti ozelenění sídlišť, ochrana území obklopujících historické objekty nebo chráněná území či krasové jevy.

V mnoha základních skupinách byla rozvíjena práce s mládeží. Vedoucí členové Tisu dovedli mládeži poskytnout soustavný ochranářský program přizpůsobený požadavkům jejich věku založený na kontaktu s krajinou.

Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny působil mimo rámec Národní fronty a ve svých stanovách neměl zakotvenu vedoucí úlohu strany a vlády. To pro něj do budoucna znamenalo existenční problémy. Vyústily v rozhodnutí vedoucích členů Tisu činnost "dobrovolně" ukončit k 31. prosinci 1979.

Český svaz ochránců přírody (ČSOP)

Český svaz ochránců přírody byl založen 11. září 1979. Že to bylo z vůle tehdejších mocenských struktur, není vzhledem k letopočtu velkým překvapením. Navždy však asi zůstane tajemstvím, proč se vlastně rozhodly tuto organizaci založit.

Zatímco vedení bylo plné nomenklaturních kádrů a fungování organizace bylo svázáno přísnými, často nesmyslnými, avšak pro svou dobu typickými omezeními, na místní úrovni si ČSOP žilo svým vlastním životem. Nejpozději od poloviny 80. let se řada základních organizací stavěla do čela takových kauz, jako byly úložiště popílku u Chomutova, výstavba dopravní tepny přes Stromovku v Praze, výstavba autodromu v Podkomorských lesích u Brna, vysílač na Pálavě, výstavba nové boudy na Sněžce, dokončení Novomlýnských nádrží pod Pálavou či přehrada na Křivoklátsku.

Po roce 1989 došlo k výraznému snížení počtu členů i místních organizací, když se ze Svazu odštěpily nejradikálnější ochranářské skupiny, z nichž vznikly Děti Země či organizace se specifickým zaměřením, osamostatnily se skautské a woodcrafterské oddíly, které byly do té doby v ČSOP „schované“, řada lidí i celých skupin přešla do komerční sféry, odešli lidé, kteří měli členství ve Svazu „v náplni práce“ i tací, jimž se zdálo, že organizace již nemá v nových podmínkách žádnou perspektivu.

Přestože bylo na čem stavět, bylo nutné najít si své místo ve společnosti s řadou zcela nových problémů (či minimálně s novým pohledem na problémy staré), zajistit nové zdroje financování, vyřešit řadu organizačních otázek i z toho plynoucích vnitřních sporů.

Na přelomu let 1990/1991 navíc přestal z ekonomických důvodů vycházet svazový časopis Naší přírodou, takže se mohlo na několik let zdát, jako by se ČSOP ztratil.

Svaz se začal aktivně věnovat otázkám legislativy, stál při vzniku samostatného Ministerstva životního prostředí, začal navazovat nové kontakty se zahraničními organizacemi (mimo jiné byl v listopadu 1990 přijat za člena IUCN - Světového svazu ochrany přírody).

Vedle tradiční praktické ochrany přírody a krajiny nabývala stále více na významu i ekologická výchova (ČSOP mimo jiné přebírá koordinaci celostátní soutěže Zlatý list, vyhlašuje Ekologickou olympiádu pro středoškoláky, rozvíjí centra ekologické výchovy), hromadně jsou zakládány oddíly mladých ochránců přírody.

Koncem 90. let se podařilo stabilizovat organizační strukturu i členskou základnu a zahájit několik nových, v současnosti stěžejních aktivit, takže do nového tisíciletí Svaz vstoupil jako sebevědomá organizace s řadou národních programů, jež nestojí na práci několika profesionálů, ale tisíců nadšenců, kteří jsou ochotni pro přírodu něco udělat ve svém volném čase (dobrovolníků v tom nejčistším slova smyslu, byť dnešní legislativa jim tento „titul“ upírá).

Hnutí pozemkových spolků

Ochrana přírodního a kulturního dědictví prostřednictvím právního vztahu neziskového subjektu k cenné nemovitosti není u nás nic nového. Již za 1. republiky byl tento princip praktikován Svazem ochranným a okrašlovacím i některými dalšími sdruženími (např. Klub československých turistů vlastnil a udržoval řadu hradů).

Minimálně od konce 80. let k tomuto způsobu ochrany hodnotných lokalit intuitivně přistupovala značná část základních organizací Českého svazu ochránců přírody a v 90. letech i řada dalších v té době vznikajících, zejména regionálních občanských sdružení.

Výzkum provedený v roce 1997 prokázal, že dlouhodobou péčí o přírodně cenné lokality se zabývá minimálně 112 základních organizací ČSOP, starající se o 289 lokalit, z čehož 2% byly ve vlastnictví ČSOP a 9% v dlouhodobém nájmu.

Hnutí pozemkových spolků se začalo formovat v polovině 90. let minulého století. Počátkem roku 1997 ustavilo Ministerstvo životního prostředí na popud několika organizací neziskového sektoru (mimo jiné i ČSOP) Poradní sbor pro pozemkové spolky.

Dnes je hnutí pozemkových spolků plně v režii neziskového sektoru. Podstatnými body ve vývoji pozemkospolkového hnutí jsou rok 2000, kdy Sněm ČSOP schválil, že ČSOP vykonává funkci Národního pozemkového spolku, čímž na sebe přijal zodpovědnost za další rozvoj hnutí pozemkových spolků u nás, a pak léta 2002-2003, kdy se díky grantu Evropské unie v rámci programu PHARE ACCES 99 hnutí pozemkových spolků konsolidovalo a získalo podobu, která přetrvává v podstatě dodnes.

Současnost

ČSOP pořádá dvě úspěšné veřejné sbírky - Místo pro přírodu, jejímž cílem jsou výkupy ohrožených přírodně zajímavých lokalit, a Zvíře v nouzi, získávající finanční prostředky na činnost záchranných stanic. Od roku 2001 vydává časopis Krása našeho domova, který nejen členům, ale i řadě dalších zájemců přináší množství informací o nestátní ochraně přírody u nás a zejména inspiraci pro vlastní činnost.

Pořádá řadu odborných i společenských akcí, z nichž za zvláštní zmínku stojí zejména pravidelná jarní setkání „pozemkových spolků“ a podzimní setkání „členů a přátel“, která - vždy na nějakém jiném zajímavém místě naší republiky - jsou kombinací přátelského „potkávání se“ s odbornými semináři, školeními, diskusemi, exkurzemi seznamujícími účastníky přímo na místě s činností místních organizací.

tags: #příběh #o #ochraně #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Odvzdušňovací trubka odpadního systému - instalace
• Jak se zbavit zápachu z odpadu
• Využití destového odpadu v tepelné izolaci
• Postupy kontroly kanalizace
• Problém likvidace obalů od chemikálií