Příčiny Změny Klimatu v EU a Její Dopady

Změnou klimatu bývá označován soubor vzájemně provázaných jevů s dopadem na světové klima. Nejčastěji je pod pojmem zmiňován nárůst průměrných teplot vzduchu ve spojitosti s lidskou činností - tzv. globální oteplování.

Hlavní Důvody Změny Klimatu

Využívání fosilních paliv jako je uhlí, ropa, ale i zemní plyn v posledních desetiletích vedlo k výraznému nárůstu koncentrace emisí CO2 v atmosféře, což je dle mezinárodní vědecké komunity jeden z hlavních důvodů nárůstu globálních teplot, kterou na počátku 21. století pociťujeme.

Lidmi způsobená změna klimatu ovlivňuje mnoho meteorologických a klimatických jevů ve všech regionech napříč planetou. To vede k rozsáhlým nepříznivým dopadům a s nimi souvisejícím ztrátám a škodám pro přírodu i člověka.

Z těchto důvodů byla v roce 2015 přijata jako mezinárodní smlouva tzv. Pařížská dohoda, která se týká zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a financování jednotlivých opatření. Hlavní opatření se týkají snižování emisí CO2. Mezi signatáři jsou největší světoví producenti skleníkových plynů - mj. Čína, Indie, USA a smlouvu ratifikovaly také všechny členské země EU. Ke smlouvě se nakonec nepřipojily např. Írán nebo Rusko, které ji podepsalo bez následné ratifikace.

Cílem Pařížské dohody je:

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

• udržení nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti předindustriální úrovni a usilování o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni, což by výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
• zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin; a
• zajištění souladu finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Aby se teploty vlivem lidské společnosti a činnosti dále nezvyšovaly, je nutné výrazně snížit množství vypouštěných skleníkových plynů včetně CO2. Přes veškeré snahy snižovat emise skleníkových plynů mají tyto emise stále vzrůstající trend.

Dle hodnotící zprávy IPCC z března 2023 se mezinárodnímu společenství zatím nedaří emise snižovat dostatečně rychle. Přesto je dle vědců stále možnost, že se globální nárůst teplot podaří zpomalit a nedojde tak ke globálním změnám, které by nastaly, pokud se nepodaří oteplení udržet pod hranicí 1,5 °C. Je však potřeba radikálně omezit vypouštění skleníkových plynů, včetně právě CO2.

Podle šesté hodnotící zprávy IPCC dosáhly v roce 2019 celosvětové emise skleníkových plynů 59 mld. tun. Byť záleží na nastavení hranic jednotlivých sektorů, tak podle metodiky IPCC je přibližně za třetinu světových emisí zodpovědný sektor energetiky. Přibližně čtvrtina emisí pak pochází z průmyslu. Ze zemí jednoznačně dominuje Čína. V přepočtu emisí na jednoho obyvatele se nicméně do popředí dostává Austrálie, Saudská Arábie, Kanada a Spojené státy americké. Kumulativní historické emise mají potom nejvyšší regiony našeho civilizačního okruhu - tedy Evropy a Severní Ameriky.

Cíle EU pro Snižování Emisí

Snižování emisí je v EU jednou z politik, která výrazně formovala a formuje zejména evropskou energetiku, ale s naléhavostí tématu se čím dál častěji propisuje i do ostatních sektorů a politik. EU i její členské státy ratifikovaly Pařížskou klimatickou dohodu z roku 2015 a přihlásily se k jejím cílům.

Dopad lidské činnosti na klimatické podmínky na naší planetě, se neustále stupňuje, ať již se jedná o spotřebu fosilních paliv, těžbu dřeva v deštných pralesích nebo intenzivnější chov hospodářských zvířat. Některé plyny v zemské atmosféře se chovají trochu jako skleněné tabulky skleníku - zadržují sluneční teplo a nedovolují mu uniknout ven, v tomto případě zpět do vesmíru. Mnohé z těchto plynů se v přírodě běžně vyskytují, nicméně v důsledku lidské činnosti se koncentrace některých z nich v atmosféře zvýšila. Jedná se zejména o oxid uhličitý (CO2), methan, oxid dusný a fluorované plyny.

Čtěte také: Příčiny klimatických změn

Nejběžnějším skleníkovým plynem, který v důsledku lidské činnosti vzniká, je CO2. Ten je odpovědný za 63 % globálního oteplování způsobeného člověkem. Jeho koncentrace v ovzduší je v současné době o 40 % vyšší, než tomu bylo na počátku industrializace. Spalování fosilních paliv, neboť při spalování černého uhlí, ropy a zemního plynu vzniká oxid uhličitý a oxid dusný. Kácení lesů, neboť stromy pohlcují CO2 z atmosféry a pomáhají tak regulovat podnebí. Odlesňováním se tento účinek vytrácí a do atmosféry se dostává mnohem více oxidu uhličitého, čímž se skleníkový efekt umocňuje. Doprava, která je významným producentem skleníkových plynů CO2 a NO2. Intenzivnější chov hovězího dobytka, neboť krávy jakožto přežvýkavci při trávení vyprodukují velké množství methanu. Používání hnojiv s obsahem dusíku, které emitují oxid dusný. Používání fluorovaných plynů (např. Současná průměrná globální teplota je o 0,85ºC vyšší než ke konci 19. století.

Změny Klimatu v Praxi

Rok 2019 byl jak globálně, tak u nás druhým nejteplejším v historii měření. Rostoucí teploty mají dopady v prvé řadě na ekosystémy. Řada druhů je vystavena stresovým faktorům a jejich areály se posouvají do teplotně vhodnějších, tedy vyšších a severnějších poloh, kde pro ně mohou být nepříznivé ostatní podmínky. Zvláštní kapitolou jsou mořské ekosystémy. Oceány se oteplují a okyselují (absorpcí CO2 z atmosféry) a zdaleka ne všechny druhy se zvládají přizpůsobit, jak je možné sledovat na hynoucích korálových útesech. Předpokládá se ale, že při globálním oteplení o 2 °C oproti preindustriálním hodnotám může celosvětově vymizet 8 % všech druhů. Momentálně jsme globálně na oteplení o 1 °C.

Změny klimatu s sebou nenesou jen samotné zvýšení teploty, ale také změny atmosférických procesů. V některých oblastech je nižší úhrn srážek, jiné jsou častěji a silněji než dříve zasahovány náhlými přívalovými dešti a povodněmi. Objevují se častější a ničivější hurikány nebo delší a intenzivnější období sucha a extrémních veder, snižující výnosy zemědělské produkce a dostupnost vody nebo zvyšující rizika rozsáhlých požárů.

Zasaženi jsou, ať už ztrátou domova, neúrodou, nebo jiným zhoršením životních podmínek, lidé v mnoha zemích světa. Nejvíce pak znevýhodněné skupiny obyvatelstva a obyvatelé zemí globálního Jihu, kteří přitom mají jen malý podíl na globálních emisích. Mezinárodní organizace pro migraci předpokládá, že půjdou-li dál změny současným tempem, v roce 2050 se desítky až stovky milionů lidí, v závislosti na konkrétním scénáři a míře mezinárodní pomoci, stanou „klimatickými migranty“.

Budoucí scénáře závisí především na míře omezení emisí. Zmiňované projevy se s vyššími emisemi a tudíž větším oteplením budou zhoršovat, a to nelineárně, tedy už mezi globálním oteplením o 1‚5 °C a 2 °C bude zásadní rozdíl. Nejhorším dopadům by mělo předejít udržení oteplení na hranici 1‚5 °C, což vyžaduje značné omezení emisí během následující dekády. V současnosti objem vypouštěných emisí globálně stále roste.

Čtěte také: Kvartér: vliv na klima

Při oteplování nad hranicí 1‚5 °C také významně stoupá pravděpodobnost překročení bodů zvratu, což jsou prahy oteplení pro řadu klíčových oblastí na Zemi, při jejichž překonání nezvratně dojde ke změně dále urychlující oteplování či zhoršující další dopady. Příkladem je situace, kdy se vývoj Země při určitém oteplení „přehoupne“ na trajektorii k úplnému roztání Grónského ledovce, což by trvalo sto až několik set let, nicméně by již nebylo možné tento proces zastavit snížením emisí. Dál hrozí mimo jiné narušení mořského koloběhu uhlíku, zodpovědného za pohlcování velkého množství oxidu uhličitého z atmosféry, změny mořských a atmosférických proudů, zodpovědných za specifické podnebí různých oblastí či tání permafrostu zadržujícího množství CO2 a metanu.

A co u nás?

V České republice nejsou dopady tak drastické, ale i tady se změny klimatu projevují. Za posledních 60 let u nás vzrostla průměrná teplota o 2 °C, tedy dvakrát víc, než je světový průměr. Při vyšších teplotách se rychleji odpařuje voda a srážek je přes teplejší měsíce podprůměrně, takže krajina trpí větším suchem. Minulý rok byl šestým zvlášť suchým v řadě.

Je to také dostatek vody, který potřebuje smrk ke tvorbě pryskyřice, schopné v případě napadení stromu zalepit vetřelce, jako je lýkožrout. Při dlouhodobém vystavení suchu ale schopnost efektivně se jim bránit ztrácí. Suchem a kůrovcovou kalamitou je zasažena značná část našich jehličnatých porostů. Kůrovec do lesa patří, nebýt několika extrémně suchých let, velmi pravděpodobně by k jeho takto drastickému přemnožení nedošlo.

Nejenom lesníkům, ale i zemědělcům dělají změny klimatu v podobě sucha starosti. Působí přímé škody a spolu s brzkým jarem vytváří příznivé podmínky pro škůdce, jako jsou například hraboši.

Kde se berou skleníkové plyny?

Nejvýznamnější skleníkový plyn vznikající činností člověka, oxid uhličitý, se uvolňuje při spalování fosilních paliv jako je uhlí, ropa a zemní plyn. Světově je za největší množství emisí zodpovědná Čína (27‚5 %), následovaná Spojenými státy (14‚8 %). Čína má ale také nesrovnatelně více obyvatel než menší země, jako ta naše. Když vztáhneme množství emisí na jednoho obyvatele, předhoní Česká republika Čínu a v EU obsadí čtvrté místo, jde tedy o významného emitora.

Nejvíce emisí má v České republice na svědomí energetika (41‚5 %), kde emise pocházejí především ze spalování hnědého uhlí, které se s dalšími fosilními zdroji podílí na více než polovině tuzemského energetického mixu. V Česku se elektrické energie vyrábí značně víc než spotřebovává a zhruba jedna její pětina, což odpovídá množství, které vyrobí dohromady dvě největší hnědouhelné elektrárny (Prunéřov a Počerady), se prodává do zahraničí. Dále za energetikou, co do množství emisí, následuje průmysl (18‚8 %) a doprava (14‚8 %) - zejména osobní (8‚3 %), nákladní a autobusová (5‚5 %) a letecká (0‚7 %). Svůj podíl má také přímý provoz institucí a domácností (10‚3 %), jako ohřev vody a topení, a dále zemědělství (6‚5 %), kde jde zejména o emise metanu z chovu skotu a o využívání velkého množství hnojiv energeticky náročných na výrobu.

Značný podíl emisí tedy závisí na nastaveních systémové a ekonomické povahy, jako například jakými způsoby je vyráběna energie, kolik se jí exportuje či kterým směrem je rozvíjen dopravní sektor. Světově více než 70 % emisí skleníkových plynů pochází z činností pouze stovky velkých společností.

Jaké jsou dopady klimatických změn v Evropě?

Měnící se klima a jeho efekty už dnes můžeme pozorovat ve všech koutech Evropy. V závislosti na regionu jsou jeho projevy různé. Může například vést ke ztrátě biologické rozmanitosti, lesním požárům, snížení výnosů plodin a vyšším teplotám. Vlny veder mohou mít za přímý důsledek vyšší úmrtnost lidí.

Největší evropští znečišťovatelé: země a sektory

Evropská unie je třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě. Horší znečištění způsobují už jenom Čína a Spojené státy americké, za námi je Indie, Rusko a Japonsko (podle dat z roku 2015).

Mezi pět největších producentů skleníkových plynů v roce 2019 patřilo Německo, Francie, Itálie, Polsko a Španělsko. Česká republika byla na sedmém místě.

Nejvíce emisí (77,01 %) pocházelo v roce 2019 z výroby elektřiny, zatímco například ze zemědělství to bylo 10,55 %, průmysl vyprodukoval 9,10 % z celkově naměřených emisí a odpadový sektor 3,32 %.

Vývoj ve snižování emisí v EU od roku 1990

Evropská unie si v roce 2008 dala za cíl snížení emisí o 20 % v porovnání s rokem 1990. Prozatím v tom máme dobré výsledky, protože v roce 2019 unijní země vypouštěly o 24 % méně skleníkových plynů oproti hodnotám z roku 1990. V roce 2020 se emise dostaly o 31 % níže, než tomu bylo před 30 lety, za což je částečně zodpovědná pandemie koronaviru.

V roce 2021 si EU stanovila nový cíl - snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Podle nejnovějších projekcí členských států je ale čisté snížení emisí do roku 2030 odhadováno pouze na zhruba 41 %.

Doprava je jediným odvětvím, ve kterém jsou emise stále vyšší než v roce 1990. Doprava je odpovědná za téměř 30 % celkových emisí CO2 v EU, z nichž 72 % pochází ze silniční dopravy.

Osobní automobily a dodávky produkují asi 15 % emisí CO2 v EU. Na jedno auto připadá v Evropě průměrně 1,7 osoby. Čistší alternativou jsou v současnosti jiné druhy dopravy, například autobusy. Moderní automobily by však mohly patřit k nejčistším způsobům dopravy, a to v případě, že budou sdíleny.

Mezinárodní letecká a lodní doprava představují méně než 3,5 % celkových emisí skleníkových plynů v EU, ale jsou nejrychleji rostoucím zdrojem emisí. Předpokládá se, že emise z letadel budou v roce 2050 až 10krát vyšší ve srovnání s rokem 1990, zatímco emise z lodí by se mohly zvýšit až o 50 %.

EU je klíčovým hráčem v rozhovorech OSN o změně klimatu a podepsala Pařížskou dohodu. Lesy pokrývají přibližně 40 procent území Evropské unie (EU). V letech 1990 až 2022 absorbovaly přibližně deset procent emisí EU z lidské činnosti. Tento proces odstraňování uhlíku z atmosféry se běžně označuje jako propad uhlíku.

Znepokojivé je, že důkazy dnes ukazují, že propad uhlíku slábne, neboť evropské lesy pohlcují z atmosféry méně oxidu uhličitého. Podle inventury skleníkových plynů Evropské unie zveřejněné Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) v roce 2024 se průměrné propad uhlíku v lesích mezi lety 2020 až 2022 snížil přibližně o 27 procent ve srovnání s průměrným propadem v letech 2010 až 2014.

Evropská unie by měla pokračovat v úsilí o snižování emisí skleníkových plynů, ale její klimatická politika vyžaduje zásadní změny, aby byla sociálně spravedlivější, efektivnější a přispěla k ekonomické konkurenceschopnosti.

Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) je strategický plán Evropské unie, jehož cílem je do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, tedy stavu, kdy EU nebude do atmosféry vypouštět více skleníkových plynů, než kolik jich dokáže absorbovat.

Do úvah o financování a investicích vstupují hned dvě neznámé: náklady na zastavení změny klimatu, tedy kolik bude stát celosvětová transformace k nízkoemisní společnosti, a dále ekonomické dopady změny klimatu, tedy kolik nás bude stát, pokud změnu klimatu nezastavíme dostatečně rychle. Obě neznámé je dnes těžké odhadovat, obojí náklady však budou pravděpodobně značné. Proto je klíčové, abychom zvolili jak efektivní mitigační opatření snižující náklady transformace, tak efektivní adaptační opatření, která omezí klimatické škody.

tags: #příčiny #změny #klimatu #v #EU

Oblíbené příspěvky:

• Maringotka bez čísla popisného
• Likvidace nebezpečných odpadů Praha
• Prodej popelnic v Rapotíně
• Seznam potřeb pro pobyt v přírodě
• Informace o Dolním Bousově