Obnovitelné zdroje energie se přirozeně obnovují a jsou prakticky nevyčerpatelné. Na rozdíl od fosilních paliv, jako je uhlí, ropa nebo zemní plyn, které jednoho dne dojdou, jsou obnovitelné zdroje k dispozici pořád. Mezi ty základní patří slunce, vítr, voda, biomasa nebo třeba teplo ze země. Jejich využití nám pak umožňuje vyrábět elektřinu, aniž by to mělo výrazný dopad na naši planetu.
Alternativní zdroje energie se často označují také jako ekologické zdroje energie, protože jejich provoz produkuje minimální množství emisí skleníkových plynů. Využití těchto zdrojů tak jednoznačně přispívá k ochraně klimatu. Navíc s nimi snižujeme svou závislost na dovozu fosilních paliv a podporujeme vlastní energetickou soběstačnost.
Slapové neboli přílivové elektrárny využívají slapové energie způsobující příliv a odliv. Jinak řečeno je využíváno kinetické energie vody při jejím pohybu při přílivu a odlivu. Gravitační síla, kterou Měsíc působí na Zemi, vytváří slapové změny hladiny oceánů, která stoupá a klesá podle pohybu Měsíce kolem Země.
Na výšku přílivu a odlivu a tedy i energetický potenciál lokality má zásadní vliv tvar pobřeží. Největší rozdíl hladin při přílivu je u Nového Skotska v USA, kde dosahuje 20 m.
Tento druh elektráren není v současné době využíván ve větším měřítku, důvodem je především technologická náročnost, jelikož je ve většině projektů nutné využít inovativních technologií a jsou vyžadovány specifické požadavky na lokality. Navíc doba přílivu a odlivu často nesouhlasí s dobou kdy je elektrická energie potřeba a vhodné lokality jsou v mnoha případech ve velkých vzdálenostech od místa spotřeby. Přesto je tato technologie vnímána jako nadějný energetický zdroj budoucnosti.
Čtěte také: Zelená energie ve Španělsku
Tyto elektrárny využívají pro výrobu elektřiny příliv a odliv. Nachází se tedy tam, kde tento jev probíhá, tedy u moře nebo ústí velkých řek. Vodní proudy pohání velké turbíny, v generátoru pak vzniká elektřina. Turbíny bývají poháněny v obou směrech, vyrábí tedy jak při přílivu, tak při odlivu.
V podstatě existují dvě hlavní metody výstavby slapových elektráren, a to přehrazováním (1) nebo přímým využitím průtočných podvodních turbín (2). U přehradního typu se voda při přílivu zachycuje v tzv. přílivové laguně. Hráz je tvořena otvory pro přívod vody do laguny, v nichž jsou turbíny s generátory.
Rozdíl hladin mezi přílivovou lagunou a volným mořem vytvoří potenciální energii. Při vyrovnávání hladiny působí hydrostatický tlak na lopatky turbín a tím je konána práce. Při odlivu se tento proces opakuje.
Při přílivu se voda nahromadí v nádrži přílivové elektrárny, která je oddělena od moře hrází. Hráz má obvykle několik kanálů, jimiž voda proudí do nádrže, kde se hromadí a zvyšuje hladinu vody. Je-li hladina v nádrži dostatečně vysoká, může se voda uvolnit zpět do moře prostřednictvím turbín.
Prochází-li voda turbínami, energie se přenáší na rotující hřídel, jež je spojena s generátorem, který posléze mechanickou energii přeměňuje na energii elektrickou.
Čtěte také: Více o sluneční energii
Během odlivu se voda z nádrže uvolňuje zpět do moře, což způsobuje proudění vody skrze turbíny v opačném směru, které pohání generátory a produkují další elektřinu. Celý proces se opakuje v závislosti na přílivových cyklech.
Výhody:
Nevýhody:
Čtěte také: Více o obnovitelných zdrojích
tags: #příliv #a #odliv #obnovitelný #zdroj #energie