Levhart mandžuský, známý také jako levhart amurský nebo levhart skvrnitý mandžuský (Panthera pardus orientalis nebo Panthera pardus amurensis), je kriticky ohrožený poddruh levharta skvrnitého. Jedná se o jednu z nejvzácnějších kočkovitých šelem na světě.
Od ostatních osmi poddruhů levharta skvrnitého se liší především světlejší barvou a delší srstí přibližně 25 mm dlouhou v létě a až 70 mm v zimě. Má šedé oči a dlouhý hustý ocas o délce 60-97 cm. Celková velikost jde spíše proti Bergmannovu pravidlu a je tak v porovnání s ostatními levharty průměrná či mírně podprůměrná. Délka včetně ocasu dosahuje 190-226 cm a výška kohoutku 50-75 cm.
Je to nejseverněji žijící poddruh levharta. Žije v oblasti, kde zimy dosahují silně záporných teplot. Jeho přirozeným biotopem jsou člověkem nedotčené listnaté a smíšené husté lesy, kde je dostatek kopytníků a jelenů.
Původně byl široce rozšířen v nejjižnějších částech ruského Dálného východu (zhruba po 45° s.š.), v severovýchodní Číně a na Korejském poloostrově. Na většině tohoto území byl již vyhuben. Levhart mandžuský je převážně noční živočich, velmi opatrný a těžko pozorovatelný.
Park „Země leoparda“ je domovem většiny divoké populace levharta mandžuského a také velké skupiny tygra ussurijského. V roce 2021 bylo v tomto národním parku zaznamenáno asi 100 levhartů a 31 tygrů.
Čtěte také: Pardubický kraj: Tipy na víkendový výlet
Březost samic trvá 90-105 dní. Mají většinou 1-4 mláďata, přičemž obvyklý počet jsou 2. Mladí jedinci zůstávají s matkami zhruba do 2 let věku. Samice poprvé zabřeznou ve 3-4 letech. Velkým problémem miniaturní populace tohoto levharta je vzájemné křížení, které vede k degeneraci a k úmrtí mláďat. Přežití levhartů mandžuských v současnosti doslova visí na vlásku.
Může za to úbytek přirozené kořisti v důsledku kácení lesů, nelegální lov, lesní požáry, lidské „rozvojové“ stavební projekty a příbuzenské křížení.
Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit. Cílem je zajistit existenci dvou životaschopných populací levhartů.
Jelikož volně žijící populace je zoufale malá a je zde velké nebezpečí příbuzenského křížení, musí se část populace doplnit ze zoologických zahrad a speciálních reintrodukčních center.
Zvýšením nadějí pro tyto šelmy je zřízení rozsáhlého parku jménem „Země leoparda“, jehož vytvoření schválila ruská vláda v dubnu 2012. V roce 2022 měl rozlohu 4 710 km². Ruské úřady zavedly i další ochranářské opatření. Levhartům je dovoleno zabíjet domácí zvířata s tím, že zemědělcům za to bude poskytnuta kompenzace státem podporovanou pojišťovnou, ovšem jen za předpokladu že predátora nezabijí.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
V květnu 2023 byl v pohoří Sichote-Aliň úspěšně zahájen projekt reintrodukce leoparda. Snahou o záchranu levharta mandžuského se zabývá i WWF.
Tento poddruh levharta byl v srpnu 2019 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. Zoo Praha, která patří mezi světově významné chovatele tohoto levharta, je tento poddruh chován s přestávkami od počátku 60. let 20. století. Soustavnější chov se datuje od roku 1992.
Vzhledem k nízkému počtu zvířat se jen obtížně daří sestavovat nepříbuzné chovné páry. Ústecká zoologická zahrada se k chovu tohoto vzácného druhu dostala v roce 2002, kdy sem byl přemístěn pár levhartů mandžuských z pražské zoologické zahrady postižené ničivými povodněmi.
Ústecká ZOO se tak zařadila mezi necelou desítku zahrad na světě, kde se odchovy levharta mandžuského daří.
Přímořské území je domovem sedmi druhů artiodaktylů: wapiti, goral amurský, divoký jelen sika, srnec, jelen pižmový, los a divočák. Nejvzácnější z nich...
Čtěte také: Životní prostředí Libereckého kraje
Fauna. Přímořský kraj je domovem 82 druhů savců, včetně: tygra, leoparda, jelena sika, gorala, wapiti, jelena pižma, srnce, mývala, sobola, kočky ussurijské, lišky, vydry, lasice, rosomáka, veverky, veverky, veverky, zajíce a mnoha dalších.
Nafotit levhartici s uloveným paviánem byla tedy opravdová výzva, ale v duchu jsem samici ukrytou za hradbou listí musel přemlouvat, aby svou kořist konečně přesunula na nižší větve. Za nějakou dobu začala skutečně sestupovat, a to právě na větev, která byla přímo přede mnou. Měl jsem tak krátkou příležitost udělat několik snímků levharta s paviánem v tlamě. Po několika krocích si však samice vše rozmyslela a zkusila se i s kořistí dostat opět výš. Při přeskakování z větve na větev jí pak pavián bohužel vypadl z tlamy a jeho tělo dopadlo do hlubokého, vyschlého koryta řeky.
tags: #levharti #v #přírodě #Primorský #kraj