Vznik polovodivosti

Partnerství je obchod, většinou. Lidé se vzájemně podvádějí, dělají si naschvály a přesto zůstávají, protože je to pro ně výhodné. Cit s tím nijak nesouvisí. Hodně vztahů je obchodních. Muž si kupuje ženu, aby měl hospodyni nebo krasavici, podle jeho přání. Když vznikne vztah, kde mají oba stejně nic, tak je velká naděje, že žádný neočekává nějaké obchodnické výhody a že vztah je postavený na přátelství, nikoliv na výhodnosti.

Když je vztah postavený na výhodnosti, tak stačí, aby jeden z partnerů našel někoho ještě výhodnějšího (nová láska) a je pryč. Obchod přece nejsou jen peníze. Já nejsem obchodník a tak dávám komu chci a kdy chci a nezajímá mě co za to (něco bude). Ale spousta partnerství (podle mě) doplácí na to, že se jednomu zdá, že furt dává a nic za to nedostává, že prostě v sobě toho obchodnického ducha nemá a jde za lepším.

Ale v případě dvou lidí, kteří zůstávají spolu i když jeden je nemocný, to není nikdy (podle mě) o soucitu a jednostranném dávání. Zejména v těchto případech je to vzájemné obdarování, ale to jsou výjimečné případy. Dnes se spousta lidí rozchází, a téměř všichni z obchodnických důvodů. Zdá se jim, že víc dávají než berou. A kolikrát mají tento pocit na obou stranách. Kdyby ten obchod byl pro ně výhodný, zůstali by. Je mi to líto, ale podle mě to tak fakt je.

Když partnerství přináší oběma výhody, tak ti dva spolu zůstanou. Když se jeden cítí "okraden", tak často odchází za lepším. Ten cit v tom hraje nakonec podruznou roli, druhořadou. Jsou lidé bez citu, co zůstávají spolu ve vztahu a v partnerství. Už byla o nich řeč. Co se podvádějí a o nějakém citu nemůže být řeč. Ti zůstávají, protože je to pro ně dobrý obchod. Cit v dlouholetém vztahu aby člověk hledal lupou.

Dobrý obchodní vztah znamená, že dávání a braní je v rovnováze. Jeden nežije na úkor druhého. Pro obě strany je výhodnější žít v partnerství než bez něj. Když koukám kolem sebe, tak se udrží právě ty vztahy, kde dám - beru je přibližně fifty fifty a to je obchod.

Čtěte také: Princip měření emisí

Nepoznal jsem vztah, který by se vyvíjel tak jako ten, který popisuješ. Četl jsem, že podobná geneze byla možná v jiných dobách nebo jiných zemích, kdy manželství dětí bylo obchodní transakcí rodičů, kdy holka poznala svého manžela až v den svatby. Tuto možnost v této době a v této zemi připouštím jen jako velmi málo pravděpodobnou. Proto ji ve svých úvahách nereflektuji. Jestli tedy mluvím o vztahu dvou lidí, předpokládám, že jsou svobodní a svéprávní, dostatečně sebevědomí, aby řešili případný rozpor i bez vnějších tlaků.

Velmi poučné počtení v této sekci, ale máte všichni pravdu. Sice jsme lovci ale nikdy nevíme zda lovíme nebo jsme loveni, každá žena je bojovnice uvnitř sama sebe, dokáže vytvořit podivuhodnou past kterou málo mužů prohlédne. Uplakané oči, smutný výraz v obličeji a je váš, přezíravý pohled "/co čumíš blbečku/" a přitom opravdu čeká na jedno jediné slovo. Najít to slovo je ale umění, potom už je jedno jak vypadáš a jak máš velké konto, je polapená a stracená. Víte mnoho žen se na nás dívá jako na exoty, co ten tu chce, ale čekají jenom na slovo které vše startuje, děvčata milá nemám pravdu????????????

Nevadí několikrát být sbalena ale jak být sbalena či zbalen, nemám hrud vypracovanou a přesto si popovídám i s modelkou, ale to je jenom vytahování. Nehledáme rodiče ale teď už hledáme zabezpečení sama sebe, sex tak o ten jde jenom v první řadě, potom už nastoupí konto a majetek, toto platí po celá staletí vždyť milovat se dá také za ty miliony naučit a tu chvíli to vydržíte a odfuníte potom máte zase klid. Mi muži to nepoznáme a vám to neublíží, máte milence kteří jsou daleko lepší. Všem se omlouvám a každého prosím aby mě odpustil ale život je nyní takový a ženy jsou bohužel také takové ale nééééééééé každá, je pár takových které to nedělají a nenávidí. Mám miliony která z žen mě chce?????????????????? Jsem chudý která z žen si mne vezme?????????? Děkuji vám za vše.

Ať si zkusí jak se vytváří živoucí vztah s "cizí" osobou. Ať si zkusí tento vztah udržet na kvalitní úrovni (pro obě strany přínosné) a pak bude vědět, jak se má k sobě láska a dlouhodobé partnerství, co vše to obnáší a jak se to pociťuje a hlavně co zbylo z původních představ, zda se tyto představy realizovaly, zda přetrvávají dál.

Osobně mi přijde pokrytecké zanášet v rámci vztahu a uspokojovat se přes bokovky, ale pokrytectví světem vládne. Přijde mi to jako vynášení energie ze vztahu směrem ven, okrádání a vykrádání vztahu. Místo posilování vzájemné intimity se pár naopak vzdaluje, energie se rozptyluje. Nelíbí se mi to, přesto si myslím, že každý si svůj vztah uspořádává jak umí nejlíp, je to každého věc a individuální rozhodnutí jak si to zařídí.

Čtěte také: Pochopení Emise Elektronů

Od určitého momentu je to spíše důvěra, přátelství, uvolnění, harmonie. Jasně že v tom je i sex, ale ten je v podobném gardu. Ta láska trčí tak nějak volně do prostoru, není to láska k vlastnímu muži. Stává se z ní postupně láska k životu jako takovému, že lidé by si měli být vědomi odpovědnosti kterou na sebe berou vztahem s dětmi. Je to smluvní vztah, závazek. U rodičů a dětí je to jiné. Tam vztah vzniká automaticky, stvořením nového života. Já jsem porodila svoje děti a proto jsem byla odpovědná za jejich život (určitou dobu). Kdybych se chtěla na ně věšet i v době jejich dospělosti, tak je něco u mě asi nastaveno špatně.

Zejména v partnerském vztahu je to hlavně na začátku těžké, když je žena zavalena zodpovědností a obrovským stresem. Často je sama ještě nedospělá a musí si poradit s dětmi, zaměstnáním, nedostatkem peněz a s partnerským vztahem navíc. Ale všecko má svůj vývoj. Tím, že jsem setrvala, že jsem v hrůze neutekla, že jsem se nezbláznila, že jsem si byla vědoma míry vlastní odpovědnosti vůči dětem, se věci opět vyjasnili. A teď máme s mužem skvělý vztah. Ale bojovala jsem zuby nehty jako lvice.

Taky se mi nelíbí přirovnávat lásku k obchodním vztahům. K čemu by se pak dala přirovnat citová vazba? Jestli jsi Radko vnímala vztah k rodičům jako obchod, pak bylo něco špatně. Dám příklad, není vymyšlený - On a ona, závíslí na alkoholu. Mají tři syny, které vychovávala ulice, chodili špinaví s kusem chleba který si doma ukrojili a lítali venku i v době, kdy ostatní děti měly půlnoc.(Tohle jediný jsem jim tenkrát záviděla, to že nemuseli být doma v sedm.) Dneska jsou dospělí, nevyučení a odstěhovaní v okolí 20 km od rodičů. On a ona jsou stále stejní, jen z nedostatku peněz bývají opilí kolem datumu výdeje sociálních dávek. Synové ale za nimi pravidelně jezdí, nezapomínají že to jsou jejich rodiče, ať jsou jací jsou. Nevykašlali se na ně. Tady by asi ten smluvní vztah neměl prostor, tam musí být něco jiného. Jestli vztah k dětem je obchodní, pak nejsou jiné než obchodní vztahy. Pak láska je kšeft. Ale jak Tě znám, to nemáš v úmyslu propagovat.

Já jsem byla vždycky přesvědčena, že vztah dvou lidí s dětmi je obchodní vztah, smluvní vztah. Jeden druhému něco zajišťuje a dává. Když tento obchodní (partnerský) vztah přeroste v hluboké přátelství, tak BINGO! Stal se zázrak. Je to vzácný úkaz. Blbý je, když vztah je falešný. Ani partnerský a ani přátelský. Ten příběh je jedne z mnoha různých příběhů vztahů. Žádný vztah není ideální. Často jsou vztahy různě pokřivené, aby si člověk udržel to co má rád. Muž třeba rodinu s dětmi. Ženu potřebuje, aby se mu o tu rodinu postarala. Ano, je možné si uspořádat vztahy a soužití tak, aby to moc nebolelo a furt to fungovalo. Každý je individuum a žije nakonec sám za sebe. Sám se narodí a sám i umírá.

Tohle Ti, Saty, kdykoliv podepíšu. Ratko, omlouvám se za nepřesnost. Jedna věc je morálka a druhá věc je naprogramování člověka. Morálkou a zákony se snažíme přírodu trochu přidusit. Ženský to maj snazší, psychologové a sexuologové shodně tvrdí, že žena na sexu není tak závislá jako muž. Nevím nakolik se mýlí, ale necháme to tak. Muži jsou kromě asexuálů na sexu závislí a to hodně. Na nevěru, přesto že je manželství harmonické a oba se milujou, pomyslí každej...uskuteční "skoro" každej a tím myslím jak muže, tak ženy. Nevěra, čistě jen pro sex, je myslím běžná věc. Dokonce bych řekla že je prospěšná pro manželství, v kterém se muž po časem začne cítit jen jako zdroj finančních prostředků a jednotka pro drobnou domácí údržbu a žena jako kuchařka, uklízečka, matka a pečovatelka bez ohodnocení a u obou začne převládaš šeď a únava ze stereotypu.

Čtěte také: Ulita a Matematika

Uvedu jeden příklad, vzorné a ukázkové manželství mých blízkých příbuzných. Oba skvělí lidé, zajímavá zaměstnání a dvě děti. On mívá občas úlet a na komentář jeho aktivit " jen si zahrávej", mi odpověděl: ty chceš abych vlastním dětem ku...l mámu? To bych jim neudělal, ale cizejm to klidně udělám". Vzal to s humorem a já taky. S jeho manželkou si občas povídáme a tak jsme taky zavedly hovor na nevěru. Jen se usmívala a odpověděla že žádná trať nevede rovně, někdy je potřeba zahnout. Jen dodávám, on svoji ženu a děti má velmi rád a ona taky. Napadlo me ze i kurevnik muze miti slepici hrudnik.

Nikde jsem ve svém textu nenašel, že muž musí být kurevník. Jen jsem vystupoval v roli muže, protože jim sem. A z tohoto pohledu mluvím o partnerce a ne o partnerovi jaksi automaticky. A ještě drobnost. Vím, že i ženy bývají volnomyšlenkářky, připadá mi však z pozice muže nezdvořilé hovořit o nich jako o majoritní promiskuitní skupině.

U nás jsem byla vždycky do větru já, ale teď už zdaleka tolik nejsem. Nemám potřeby, odlepila jsem se od země k vyšším sférám :o)) Můj muž se odjakživa honil jen za mnou. Komu mám dokazovat, že jsem mužem? O tom co se dělo smím vědět jen já a sladká, co hřešila se mnou. Někde jsem se zmiňoval o tom, že pokud by se má dnešní partnerka dověděla o nevěře, pak jsem debil. Promiskuita je stejně přirozená jako homosexualita. Z výzkumu manželských poraden vyšla statistika, podle které po pěti letech manželství byl alespoň jeden z partnerů alespoň jednou nevěrný. Statisticky je tedy nevěra jev vlastně skoro normální. Společenská netolerance k tomuto jevu je spíše pokrytectvím. Touha bývá většinou silnější než morálka, která stojí proti ni.

A není to škatulka? Že muž musí furt dokazovat že je mužem tím, že obíhá cizí ženské? A bije se v prsa co by mohl, kdyby mohl... hlavně aby to viděli i ti druzí? Protože je v zajetí svého algoritmu, svého mustu. Všem ženám velí příroda, vybrat si nejlepšího otce pro své děti. Ani dnes ženy se nechovají jinak. A většinou se nebojí konkurence. Lepší kurevník, než rozplizlý cosi se slepičím hrudníčkem. A moje soukromá rada. Chlap, kterému se nechce za ženou, která není jeho, je mi podezřelý. Víš, člověk je od přírody polygamní. Nevěřím mužům, kteří mě sbalili. Když si mám vybrat, tak si vybírám sama. A to muže, který spíše nejeví zájem o ženy než jeví. Podvědomě tím odhaduju, zda není záletník. A hlavně, že se nenechá kdejakou babou pobláznit :o)) Má to samozřejmě nevýhodu, že třeba není dokonalý a zkušený milenec.

Že to ráda slyšíš? Nojo, ale co když myslíš blbě? Sdílíme stejný názor. Není tak docela vyhraněné, že muž loví a žena je lovena. Možná to tak bylo v době kamenný. Ono je to případ od případu jiný. Arzenálu mají muži stejně jako ženy, jen jsou rozdíly v tom, jak je kdo umí používat. (žena make-up a rafinované oblečení, muži vypracované tělo, vědomosti, nebo postavení) Žena se může stejně dobře stát lovcem, a muž být loven. Takovej úspěšnej podnikatel, nebo dědic většího majetku by mohl povídat. Jsi si ještě stále jistý, že muži si vybírají ženy? Že muž je predátor? Jaké má zbraně? Má pohled bokem? Má poodhalené ňadro, stehno nebo pupík? Maluje si řasy pusu a nehty?

Četl jsem si o vědě, která se jmenuje viktimologie. Je to nauka o tom, kdo nejčastěji se stává obětí. Popisuje jak ty potenciální oběti vypadají a jak se chovají. A Takhle se chová 60 procent žen. Ale všichni muži, když proti nim stojí žena. Z toho plyne zcela primitivní poučka. Nesbalíš holku, když ona nechce. Ale sbalíš ji i když nechceš. Nechce se mi souhlasit s tím, že říkám totéž co ta žena. Ona zcela zřejmě kecá. Mnohem častěji se mi ...

tags: #princip #vzniku #polovodivosti

Oblíbené příspěvky:

• Tvořivé objevování přírody
• Iniciativy na ochranu přírody v ČR
• Klimatická změna a společnost
• Ubytování pro školy v přírodě
• Návod na instalaci myčky