Příroda a tvoření Jaroslava Vacka v roce 1968: Recenze

06.03.2026

K "Roku tolerance 1995" vychází nadmíru potřebná kniha. Sborník, původně motivovaný 200. výročím tolerančního patentu Josefa II. (1781) a mající své zázemí v disentu, je rozdělen do čtyř funkčních a tématických bloků, se závěrem od M. Machovce.

Příspěvky, až na první dva pojaté evropsky (J. B. Čapek, M. Machovec), kotví víceméně v tématice vycházející z českého materiálu. J. Šimsa, M. Otáhal a P. Pithart si v různých přesazích všímají především 19. století u nás v klimatu nacionalismu. Závěrečný tématický blok je pojat víceméně filosoficky. V těchto 6 příspěvcích se autoři jako B. Komárková, R. Malý, O. Mádr, R. P. Příhoda zabývají problematikou tolerance v rovině historické, náboženské nebo filosofické.

V úvodní, citlivém a pronikavém portrétu Josefa II. od M. Machovce, je popsáno Josefovo „obrazoborectví“ a jsou zmíněny výnosy „zdola“. M. Pojar hutně uvedl reformaci pro 16. a 17. století. Mezníkovým materiálem „z Moravy“ je třeba rozhodně propojit nacionalismus jako spor o předpoklady tolerance. P. Pithart v propojení na vývoj Havlíčka k toleranci doplnil J. Šimsa, který uvedl, že tolerance je „národní úkol“. R. P. Příhoda se zaměřil na „Tolerance v kontextu etiky“ (O. Mádr), navazuje stať o papeži Jana Pavla II. a načrtne její tradici hned od 4. století. R. Malý píše o „toleranci, lhostejnosti a lásce“.

M. Machovec ve svém příspěvku "K filozofickým základům tolerance" uvádí, že „tolerance není racionálno“ a zdůrazňuje „prvenství etiky nad technikou“. Všimneme si aspoň některých netradičních závěrů: Strach před zánikem může vést ke „zvrácenému entuziasmu“. Je důležité bojovat proti „domnělým jistotám“ a usilovat o „bojovné úsilí“. Sborník jako celek působí jako dílo „z jednoho kusu“ a je nanejvýš aktuální.

Vydání v samizdatu od nynějšího v nakl. Geert Keil, Kritik des Naturalismus. W. - N. odvážnějším". kritikou "naturalismu". bloky výkladu. autointerpretací člověka.V prvním bloku jsou tři kapitoly. V l. kap. naturalistické strategie (vč. ve 2. kap. jsou vztaženy k fenoménu řeči, ve 3. kap. vývojově-teoretického, psychologického a kybernetického. tzv. přírody). idiomatu. metafor; antropomorfních a fyziomorfních. a pokouší se také o teorii metafor (IV-2.2). duch = komputer". Vlastní finále knihy je ve dvou kapitolách. o jaký "naturalismus" konceptuálně dnes ještě jde? Humeových sporná.Keilova kniha je důkladně zpracovaná a má svou vnitřní "logiku". Je podložena bohatou literaturou (20 stran bibliografie). prostředků dokázal obejít. Keil opírá nebo jež kritizuje (podle abecedy): Aristotelés, H. Blumenberg, D. Davidson, D.C.Dennett, J. A. Fodor, J. I. Kant, F. Nietzsche, W. v.O. Quine, G. Ryle, J. R. P. F. Strawson, L. Wittgenstein. překážkou pro ostatní zájemce. některá hesla, na něž se text často odvolává, jako např. jež by mohly být předmětem obecnějšího zájmu, jako např. konvencionalismu znaků atd. a technomorfnímu) připojuje ještě samostatně vizuální. do češtiny přeložená Searlova kniha o "znovuobjevení mysli". Studien zur Philosophie" jako její 34. einer Rechtsphilosophie; Wissenschaftliche Buchgesellschaft. čtenáře. (s podtitulem "Základní otázky filosofie práva"). zřejmě také zvnějšněnými konotacemi nanejvýš ösobní". ji věnuje památce svého, někde u Stalingradu pohřešovaného otce. jež se jeví nezvratnými. vztah možný a vůbec žádoucí. nikoli právo nebo politika. Kanta a Hegela. blaho" (str. 1), protože - jak se zdá - je soukromým blahem". Všimneme si stručně obsahu knihy. Má sedm kapitol. vymezeny základní pojmy. 2. kap. svobody - především svědomí - jako subjekt-objektovým vztahem. Ve 3. kap. se hovoří o liberálních a sociálních lidských právech. tento výklad vychází nejdřív z názorů Lockových a Marxových. do chodu dvě hnutí, jež se nazývají liberalismus a kapitalismus. více peněz." (Str. (str. 75-76). V této souvislosti je řeč o právním stavu. o právu ústavním. 4. kap. je nadepsána Ïdentita a majetek". 5. kap. se zabývá problematikou právního státu. Němci (BRD a DDR). větě prvního odstavce čl. 1 Ústavy SRN). pro co) Baruzzi považuje za nejdůležitější tu třetí. závažné, o jaké cíle a dobra jde. a naváže - kontrastem - na Lockovy priority. samoúčelem). Zkoumá také kontrolní mechanismy právního státu. navazují. běhu člověka" (str. 207) a dospívá přitom k řadě kontrastů. jíž v právu odpovídá bezpečnost. zákonnými ustanoveními, nestoupá právní bezpečnost. nepřehledná propletenost přináší stále víc nejistoty. při projevu 23. 3. 1995 při udělování titulu dr. h. c. na cestě" ("Wir sind beim Machen unterwegs", str. právní jistoty. byl "jeden svět") považuje za politickou lež. souřadnicích a hodnotových osách). reprezentanty pro ustavení takového společenství). se loučí se svým čtenářem Arno Baruzzi. Elias Canetti: Masa a moc. a politologů - mase. se v pozadí problémů, které Canetti řeší - nebo spíš na ně upozorňuje. a Epilogu. skutečně linii od popisu masy k úvaze o moci. psychiatrie. celou knihou. myšlení, respektive myšlení v pojmech systému složité podmíněnosti. úvahách se mísí popis s rozsáhlým použitím analogie. tak upozorňuje na nejrozmanitější souvislosti. jsou poměrně známé, jako např. vládcem. Jiné vypadají spíš kuriózně. Např. zjevné vlastnosti zubů přešly do podstaty moci vůbec... to s primitivními nástroji... největším skokem směrem k větší hladkosti... stala se hladkostí fungování jako takového... je hladkost a prestiž skryté moci." (S. 327, zdůraznil E. ale v každém případě provokující. recenzi zaměřenou spíše na obsah knihy. představách spojovány. od etologie, se do Canettiho myšlení mísí symboly. lidí - a atomové zbraně mu k tomu dávají příležitost. tj. světa. k dalším diskusím. a transformace vzájemných vazeb). vědeckých poznatků a jejich technických aplikací. vývoje vědy (slovenský překlad Kuhnovy Struktury vědeckých revolucí). v naivně pozitivní podobě, jakou známe z 19. na odsouzení "zneužití" vědy západními kapitalisty a imperialisty. je předmětem této recenze. Tondlova kniha má pět kapitol: I. techniky na konci dvacátého století, II. a funkcích vědy, III. a svět techniky a V. vědeckého a technického pokroku. pro 19. a první polovinu 20. století. Třetí kapitola se zabývá v podstatě problémem demarkace, tj. rozhodnutím, co věda je, a co není. poznání není jediným poznáním, ani jediným hodnotným poznáním. současný život člověka. filozofie formuluje Tondl hlavní znaky vědeckého poznání. věda je činností - hledáním. Problém techniky se objevuje ve čtvrté kapitole. potřebu hodnotové analýzy industriální společnosti. se tu objevuje i v souvislosti s projektováním technických řešení. na straně druhé. část negativních vedlejších účinků techniky. a to zejména ve struktuře společnosti. odpovědnost intelektuálů. nestačí. řešení daných problémů. vědy a techniky v některých ekologických hnutích. nezávisle na specializaci. by se měli s knihou seznámit. 1. Věcnou chybou je podle mého názoru zařazení C. (i pravopis je na s. zdůrazňující inferiornost "přírodních národů" ve vztahu k civilizovaným. 2. (s. 117). 3. Miloslav Král: Změna paradigmatu vědy. Praha 1994, nakl. stalo doslova módou. odrůd vycítil příležitost... ,velký příběh skutečnosti,... za garanci pravdy o světě. úvodu své nové knihy Změna paradigmatu vědy, která vyšla v nakl. Filosofického ústavu AV ČR v roce 1994.O paradigmatických změnách, tj. vědeckých revolucí. hodnocením těchto diskusí. změnu vědy klasické ve vědu moderní. zásadního obratu širší teoretickou veřejností. jeho úsporně napsané práce. s delší vynucenou přestávkou - věnuje několik desetiletí. skutečně rozumí. být z ideologických důvodů z našich knihoven vyřazena. např. ukázala stručná nepřejícná recenze V. dne 26. 1. a odbornou kompetenci pro úvahy na toto filosoficky obtížné téma.Králova práce má tři kapitoly: 1. 2. Moderní věda jako změna paradigmatu klasické vědy: 3. a pravda. plně se ztotožňuji také s duchem obou prvních kapitol. téma víceméně probojováno). diskusi. zároveň pamětí minulého vývoje, minulého času" (s. vědomou paměť člověka. naší psychiky vzniklo... jako fylogenetické aposteriori" (s. 47).Ovšem toto široké pojetí paměti, tj. či pojmová, může vést k jistému zamlžení problému. sám o sobě málo ontologicky produktivní. patří. nepřekročitelná hranice". formulací autor spojuje, mám k ní tři připomínky. kulturní pojmový obraz. systému Země. dnešní protipřírodní kultury. pro vstup naší vědomé paměti do paměti kosmu" (s. kapitolu Věda a pravda. postoji části dnešní veřejnosti vůči vědě. a dokonce ji snad i nepochopí. kritického čtenáře dostatečně transparentní. Autor např. takové, prostě moderní vědě. vlastně převzaté argumenty z moderní vědy" (s. 64). místě uvádí: "Vzdáme-li se objektivnosti pravdy... her (našich aktivit), mezi nimiž nakonec zvítězí ta nejsilnější... (s. Nikolaj Berďajev: Filosofie lidského osudu. "Základním tématem světových dějin je... téma lidského osudu... - s názvem Filosofie lidského osudu. vydání..." v Brně. fakulty Ivo Pospíšil. Berďajevovy knihy Smysl dějin. k člověku a lidské kultuře je sice přesvědčivý, avšak velmi osobitý. způsobem. na hloubku a přesvědčivost jeho díla. kultury západní. a existenciálních otázkách života. první kapitole recenzované knihy. že starověk vůbec neodhalil skutečný princip lidské svobody. z moci démonů. přírodního života. neznala. až sem bychom mohli s Berďajevovem víceméně souhlasit. bytost. úspěch, je křesťanský dualismus ducha a přírody. Pozoruhodné jsou však také Berďajevovy úvahy o humanismu a renesanci. vzájemného působení ducha a přírody. na svobodu, aby tvořivě jednaly. centru, ale ještě ani novému centru mechanickému, brzy končí. přírodního. sebe pociťovat. lidskou osobnost a individualitu, ale také osobnost Boží. Jsou to myšlenky hluboké a provokující. Josef Šmajs: Ohrožená kultura. ekologické politice. (Přednášky z ekologické filozofie). Nakl. "Zvláštní vydání..." Brno 1995, 106 stran, 12. Autor - doc. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc. na 170 odborných statí. skripta Úvod do ontologie - spolu s J. ekologický bod obratu (1994), Kultura proti přírodě. erudici. Vojenské akademii, orientoval se plně na filozofii. na katedře filozofie Filozofické fakulty MU v Brně. reflexí v roce 1994 na stanici Vltava. zpětnovazebního ohlasu autor přednášky vylepšil. učitele a žáky středních škol. (Chybí jako co. Učební text? text? Doporučenou pomocnou knihu? předmětu?). říci, že jde o název-téma, pokud je mi známo, originální. Ohrožená příroda (J. Dorst, 1974, nebo trojice E. Hadač - B. Moldan - J. Stoklasa, 1983). sedmi přednášek do tezí v Obsahu (s. diskutabilní. než ohrožená. Ohroženou je biosféra ze strany technosféry. či v šroubovnici: od přednášky 1. přednášku 2. Jedinečnost pozemské přírody, a přednášky 3. až po přednášku 7. Ekologická etika a politika. obsahu sedmi přednášek jsou pod názvem každé z nich (na s. podkapitol v přednáškách-kapitolách. nekryjí. Tyto mezititulky jsou jen v přednáškách 4. však v přednáškách 1. Sedmi přednáškám je předsazena předmluva O. A. Fundy z 29. 1. 1995 Tolle lege! (Vezmi a čti!), kde se oceňuje, že J. paradigma shodné se skutečností. J. Šmajse z 24. 2. mj. kritiky - je dnešní protipřírodní kultura. celém textu uvádí. ústřední - o pojem kultura, v protikladu k jeho běžnému chápání. Formulace technická civilizace (s. (s. 32), kulturou; technosférou (s. 35) a mnohé další (např. na s. ujasnění pojmu kultura, ve srovnání s přidruženými pojmy, nepřispívají. (např. vystřídat je paradigmatem lidské vřazenosti do přírody. - ekofilozofie. Tu by měla podporovat ekoetika a ekopedagogika. Za zmíněné myšlenkové bohatství (zvláště v přednášce 5. biosféry a technosféry, ale nejen zde) lze autora jen pochválit. arma silent Musae) válkami a přípravou válek. kniha vynikající a dokládá, že docent J. - biocentrickou. Zbývají ještě "jen" dvě otázky: 1. do celého lidstva? 2. staly materiální silou? Giuseppe Cacciatore, La lancia di Odino. della scienza storica tra Ottocento e Novecento. str. 10 let. Cassirer), se specifikací osobnosti K. cultura e "crisi" dello storicismo in K. v druhé polovině 19. století). kde G. u Diltheye. spjato s čistším konceptem vlastního prožitku. že "porozumění" se pojí s kategorií života, výrazu a vůle. pohledu názorně odlišují. úžeji spojuje "porozumění" s prožitkem. života. stranou poznání. vydělené, samostatné kategorii. jako vědu vysvětlující. blíže Diltheyovi E. Další stať je věnována osobnosti a myšlenkovému modelu K. Lamprechta. dějiny. pozitivsitického, ba i materialistického náběhu. velmi přibližuje koncepci Hintzeho. Lamprecht přejal koncepci kulturních dějin. a kvalit (např. ekonomie) od vlastních dějin kultury. dějiny se navíc projevují jako kvality náboženství, umění a vědy. podotkl výše, italské historiografii. ho problematika vlivu pozitivismu na italskou historiografii. Tento vliv sleduje analýzou díla P. Villariho a N. Marselliho. Oba tito historici vycházeli z De Sanctisovského modelu. novými proudy myšlení. (např. vliv Guizotův, který ovšem od r. zejména anglického empirismu, reprezentovaného osobností J. St. Milla. nebo Comte. hlavně moralismem. Blízko měl ke spojení filologickému. komun nebo otázky kolem osobnosti Savonaroly. stavěl proti hegeliánské koncepci zákonitostí. názor na Vica. historiografii po r. 1943. laděná historiografie, tedy historiografie eticko politická. počínají v historiografii vynořovat nové proudy. zde sehrál vliv marxismu a francouzská historiografie. překonán. Svědčí o tom případ De Ruggiera nebo Chaboda. např. a akcent na otázky sociální. etickými. nových - otázky obchodu a transformace pozemkového vlastnictví. hnutí stal členem komunistické strany. zejména v jeho práci, která se snaží skloubit prvky Marxe a Lenina. moment interdisciplinarity, zejména pod vlivem školy Annales. a Tenentiho. zásadních prací v této oblasti (E. Gibbon, až J. marxismu s přihlédnutím k aktuálnosti postavení Mexika. - Herodota, Thukydida a Polybia. pozadí myšlenky rozvoje historiografie v rámci klasické demokracie. společnosti podobnou úlohu jako filozofie či řecká dramaturgie. vytvořit lidský element tohoto procesu. Jinými slovy - historiografie se zapojuje do bádání o polis. i např. Druhým tématem práce je analýza historiků zabývajících se antikou. vliv idee národního státu (Droysen, Th. Osvícenská koncepce má své základy v tezi boje proti křesťanství. V křesťanství se spatřuje hlavní příčina zkázy římského imperia. po roce 323). Jiný náhled pak určuje helenismus k roku 282. druh historika. v sobě výrazné ozvuky sjednocovacího procesu Německa. provincií. Mommsena lze tedy charakterizovat jako národního historika. Pöhlmann se oproti Mommsenovi zabýval výhradně otázkami sociálními. věd a vstupuje do diskuse s marxisty. jeh... Thomas E.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #priroda #a #tvoreni #jaroslav #vacek #1968