Jižní Morava je region s výjimečnou přírodní rozmanitostí, která se odráží v bohatství její fauny. Od Chráněné krajinné oblasti Pálava po lužní lesy a mokřady, tato oblast nabízí domov mnoha druhům živočichů, z nichž mnohé jsou ohrožené a vyžadují ochranu.
Rozlohou patří Chráněná krajinná oblast Pálava k našim nejmenším, ale významem k těm největším. Tato CHKO, biosférická rezervace a rezervace Unesco, patří k našim nejvýznámnějším chráněným územím. Je významné nejen z přírodovědného hlediska, ale i kulturního. Přírodní hranici tvoří řeka Dyje, která protéká na okraji tohoto krásného místa na jižní Moravě.
Asi nejznámější částí tohoto území jsou Pavlovské vrchy, které představují nejzápadnější výspu Karpat. I když jejich nadmořská výška není nijak závratná (400 - 600 m.n.m.) tvoří významnou dominantu jinak ploché jižní Moravy. Před 16 miliony let tyto vrcholky oblévalo moře, které napomohlo vzniku geologicky zajímavých míst.
Podnebí na Pálavě můžeme považovat za teplé a suché. Největší srážkové úhrny území zaznamenává v červnu a nejmenší v lednu. Nejen z ochranářského hlediska je významný výskyt endemických, reliktních a exklávních druhů.
Rozmanitost fauny, stejně jako rozmanitost květeny, je rozhodující měrou způsobeno přírodními podmínkami, a to jak přítomností vápnitého substrátu, tak na české poměry výjimečně teplým a suchým podnebím. Významnou úlohu hraje přitom poloha Pavlovských vrchů na hranici dvou zoogeografických provincií - panonských stepí a středoevropského listnatého lesa.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Mezi nejvýznamnější druhy fauny vyskytující se na Pálavě patří slanomilné druhy, žijící na slaniscích, která zde zůstala ještě z dob moře. Stejně jako u některých rostlin, tak i u zvířat lze říci, že Pálava je nejsevernější lokalitou jejich výskytu. Díky jedinečnosti tohoto území zde jsou i druhy, které jinde v České republice nenajdete.
Skalní lomy a jeskyně jsou typické domovy především pro vrápence a netopýry - kriticky ohrožený vrápenec malý, dále netopýr velký, netopýr brvitý, a netopýr řasnatý. Pálavské lokality s výskytem netopýrů a vrápenců patří k nejvýznamnějším v České republice.
Nejtypičtějším biotopem Pavlovských vrchů jsou skalní stepi a krasové lesostepi se svou typickou faunou i flórou. Z kriticky ohrožených druhů se zde vyskytuje například jasoň dymnivkový, kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý nebo někteří střevlíci. V teplomilných doubravách lze zahlédnout lejska bělokrkého, žluvu hajní, pěnkavu obecnou nebo strakapouda prostředního.
Tradičně vysoká je druhová rozmanitost v lužních společenstvech, od bezobratlých, kteří se vyskytují v četných tůních až po obratlovce. Na březích Dyje lze najít ohryzy bobra evropského. V řece pak lze nalézt některé kriticky ohrožené mlže a ryby. Ve zdejších lužních lesích hnízdí luňák hnědý, pokouší se o to i orel mořský, který zde pod Pálavou přezimuje.
Na Pálavských rybnících pravidelně hnízdí například zvláště ohrožený chřástal vodní, konipas luční, rákosník velký, sýkořice vousatá, cvrčilka slavíková, kopřivka obecná, moták pochop, moudivláček lužní a některé potápky. V zemědělské krajině lze zahlédnout křepelku, koroptev nebo také skřivana polního, který zde hnízdí. Neodmyslitelnou součástí Pálavské zemědělské krajiny je i ohrožený křeček polní.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Biosférické rezervace (BR) jsou zřizovány UNESCO jako ukázky vyváženého vztahu lidských aktivit v krajině a přírodního prostředí. BR Dolní Morava byla vyhlášena v roce 2003 a představuje území, které svou různorodostí a bohatstvím rostlin a živočichů jinde v naší vlasti nenajdeme.
Natura 2000 je soustavou lokalit na území členských států Evropské unie, na kterých jsou chráněna zachovalá stanoviště a nejvzácnější a nejohroženější živočišné a rostlinné druhy. Jejím cílem je kromě zachování druhů, biologické rozmanitosti a zlepšení stavu přírodních stanovišť také vytvoření souladu mezi zájmy ochrany přírody a šetrným hospodařením v příslušných lokalitách.
Třebíčsko patří díky své poloze a přírodním podmínkám k přírodně nesmírně zajímavým oblastem Českomoravské vrchoviny. Lesní fauna vázaná na různé typy lesů, zejména ty s přirozenou druhovou skladbou, je velmi bohatá. Z ptáků patří k významným druhům např. strakapoud prostřední a lejsek bělokrký. K poměrně hojným druhům patří datel černý, vzácněji se setkáme se žlunou šedou. Ze sov patří k nejběžnějším zástupcům puštík obecný, zajímavostí je zjištěný výskyt horského druhu kulíška nejmenšího zaznamenaný v okolí Řípova.
Světlé borové lesy jsou biotopem našeho největšího zástupce krascovitých brouků, krasce měďáka, hojný je také kozlíček dazule. Z ptáků obývají křovinaté biotopy na suchých místech např. bramborníček černohlavý, strnad luční, ťuhýk obecný a vzácněji také pěnice vlašská. K nápadným druhům suchých travnatých biotopů patří kudlanka nábožná (Mantis religiosa). S tou se můžeme často setkat i na skalnatých biotopech přímo v Třebíči.
Velmi bohatá je fauna obojživelníků, kteří osidlují především osluněné nádrže s menší intenzitou chovu ryb nebo tůně a mokřady. Místy je stále hojná kuňka obecná, vzácněji se setkáme s blatnicí skvrnitou nebo čolkem velkým. Rybníky v okolí Třebíče jsou významné pro mnoho druhů vodních ptáků. Stále častěji se v okolí rybníků můžeme potkat s naším největším dravcem orlem mořským, který na Třebíčsku již také hnízdí.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Z přírodního hlediska jsou nejcennější neregulované úseky řeky Jihlavy s přirozeným korytem s výskytem štěrkových a písčitých náplavů, břehových nátrží a vývraty stromů. Ze savců vázaných na toky je hojně rozšířena vydra říční a bohužel také nepůvodní druh norek americký. V posledních letech můžeme pozorovat poměrně rychlý návrat bobra říčního, hojně se zde vyskytuje ledňáček říční a v peřejnatých úsecích a na přítocích také skorec vodní.
Také zemědělská krajina nabízí mnoha živočichům vhodné prostředí, zejména tam, kde je pestřejší mozaika polí, luk a remízků. Z ptáků patří k typickým druhům polní krajiny skřivan polní. Hojná je také křepelka obecná a místy také koroptev polní. K typickým dravcům otevřené krajiny Třebíčska patří moták lužní, který hnízdí na polích a loukách přímo na zemi v porostech vysoké vegetace. V podmáčených místech v polích hojně hnízdí čejka chocholatá, vzácněji také kulík říční.
Jak název napovídá, Milovická stráň se nachází poblíž obce Milovice, území PR obklopuje vrcholek jménem Špičák (297 m n.m.) a je tvořeno převážně teplomilnými doubravami a dubohabřinami. Podloží netvoří vápenec, ale měkké flyšové sedimenty. Ochranářsky významné jsou rovněž stepní plochy v severozápadní části PR.
V lesích PR Milovická stráň, podobně jako i v ostatních lesích na Pálavě, jsou pozůstatky opuštěného pařezinového hospodaření patrné dodnes právě na tvaru stromů (hákovitá báze kmene dokládá, že byl kdysi pouhým výmladkem, vyrážejícím z mateřského pařezu) a způsobu jejich růstu v tzv. polykormonech (z dnes už stěží patrného pařezu vyráží více kmenů - původních pařezových výmladků).
Nejčastějšími biotopy v rezervaci jsou dubohabřiny, suťové lesy, křoviny a suché širokolisté trávníky. V dřevinné složce lesní vegetace převládá habr obecný (Carpinus betulus) nad dubem zimním (Quercus petraea). Bylinný podrost je oproti blízké národní přírodní rezervaci Hádecká planinka druhově chudší. Nápadný je výskyt ohrožené lilie zlatohlavé (Lilium martagon) v bílé a růžové varietě. Z dalších chráněných a ohrožených druhů zde najdeme např. plamének přímý (Clematis recta), okrotici červenou (Cephalanthera rubra), o. bílou (C. damassonium), hořec křížatý (Gentiana cruciata), vzácný je hořeček brvitý (Gentianella ciliata), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma) aj.
Na tomto území jsou nejčastějšími obojživelníky ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Běžný je holub hřivnáč (Columba palumbus). Ze šplhavců je nejhojnější strakapoud velký (Dendrocopus major) a zajímavý je výskyt teplomilnějšího strakapouda prostředního (Dendrocopus medius). Z pěvců stojí za zmínku ťuhýk obecný (Lanius collurio), velmi hojný je sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), dále byl zjištěn výskyt 4 druhů pěnic (r. Sylvia) a oba druhy budníčků (r. Phylloscopus), poměrně hojné jsou i dva druhy lejsků (Muscicapa striata - lejsek šedý, ohrožený druh a Ficedula albicollis - lejsek bělokrký). Zajímavé je zjištění hnízdění rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus) a výskyt mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus).
Podstatou ochrany území je zachování samovolných procesů v lesních ekosystémech zařazených do bezzásahového režimu. Ve zbývajících lesních porostech pak směřování úpravou porostů k samovolnému vývoji.
Expozice představuje zástupce obratlovců žijících na území Moravy. Jednotlivé druhy jsou prezentovány v biologických skupinách ve svém přirozeném prostředí - biotopu (diorama tetřevů, sov, dropů, jelenů, srnčí zvěře, lišek, divokých prasat).
Kromě informativních textů jsou připojeny mapky rozšíření s fotografiemi zvířat a prostředí, v němž žijí. Oživením expozice jsou tři velká sladkovodní akvária s druhy ryb, které obývají naše toky a vodní nádrže.
Tvůrci pamatovali na možnost a požadavky výuky zařazením speciálních oddílů (tahy ptáků, zastoupení dominantních druhů, změny a odchylky vybarvení, přehledná kolekce bahňáků, kachen a dravců s vyznačením rozlišovacích znaků). Zdůrazněno je rovněž nejaktuálnější téma dneška - ochrana přírody s ukázkami změn prostředí a tím i ohrožení mnoha druhů.
tags: #priroda #fauna #jižní #morava