Hnědé řasy: Charakteristika, ekologie a využití

Mořské řasy, žijící v oceánech, zahrnují zelené řasy (jedno i mnohobuněčné stélkaté zelené rostliny), chaluhy neboli hnědé řasy (díky schopnosti fotosyntézy dokáží vytvořit značné množství biomasy) a ruduchy, což jsou řasy červené. Zelené a hnědé řasy se využívají jako potravina, z červených se vyrábí gelující agar, užívaný zejména v cukrářství.

Oproti řasám sladkovodním obsahují řasy mořské vyšší koncentrace látek prospěšných lidskému organismu. Řasy se sklízejí jak přímo z jejich přirozeného prostředí v moři, tak i existují mořské bio farmy. Při svém vývoji na mořském dně se řasy „vytahují“ za světlem - a pak probíhá fotosyntéza. Tam, kde je světla nejvíce, vznikají řasy zelené, v oblastech, kde je menší množství světla, rostou řasy červené, a v hlubinách s minimálními světelnými možnostmi rostou řasy hnědé.

Zelené řasy mají vysoký obsah bílkovin (kolem 45 %), jsou bohaté na jód, zinek, měď, kobalt, vápník, sodík, chrom, sodík a mnoho dalších minerálních látek a stopových prvků. Také obsahují hodně vlákniny. Řasy jsou specifické vzájemným poměrem minerálů - je optimální pro náš organismus - a my tyto látky dokážeme vstřebat beze zbytku; což u mnoha jiných potravin nelze. Taktéž jsou bohaté na vitamíny (zejména A, B2, B12, C).

Napomáhají růstu svaloviny, zlepšují imunitní systém, stimulují metabolismus, mají pozitivní vliv na kůži, podporují funkci štítné žlázy, mají příznivé účinky na nervový systém, jsou to účinné antioxidanty. Působí protizánětlivě, mají antivirové i antibakteriální účinky. Řasy jsou zásadotvorné a pomáhají zmírňovat metabolické překyselení organismu, k němuž u lidí kvůli nesprávnému stravování a vlivu prostředí dochází. Správnými hodnotami pH je přitom možné předcházet mnoha civilizačním chorobám.

Mořské řasy pomáhají snižovat vysoký krevní tlak a hladinu cholesterolu, odbourávají tuky, zbavují tělo těžkých kovů a nežádoucích chemických látek. Možná byste mohli namítnout, proč používat ke stravování potravinu, která není vypěstovaná v našich podmínkách a podnebném pásmu. Je všeobecně známo, že bychom měli konzumovat především to, co dokážeme vypěstovat sami. Dříve se u nás řasy nejedly, a předkové si vystačili s vlastní úrodou. Tehdy však nebylo tak znečištěné životní prostředí, kontaminovaná voda i vzduch, jako tomu je dnes. Proto potřebujeme účinnější produkt, který pomůže z našeho těla škodliviny odbourávat.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Druhou námitkou by mohlo být, že i moře je dnes velmi znečištěné. Skvělou zprávu máme také pro milovníky a milovnice fitness a držitele diet - řasy neobsahují žádný tuk. A tak mají zelené mořské řasy své nezastupitelné místo jak ve zdravém stravování, tak i v alternativní výživě jako je třeba veganství nebo makrobiotika, neboť jsou považovány za výživově nejhodnotnější potravinu.

Slouží zejména k výrobě alginátu sodného a alginátu vápenatého. Alginát vytváří rosol a v potravinářství se využívá jako emulgátor, stabilizátor, zahušťovadlo a želírující látka ve zmrzlinách, marmeládách, v cukrovinkách a krémech, jogurtech, anebo do nízkotučných majonéz a dresinků, či želé - například známí medvídci.

Řasa Wakame roste kolem japonského ostrova Hokkaidó. Lze ji konzumovat i zasyrova, chuť připomíná ústřice. Mezi mořskými řasami má řasa Nori jednoznačně nejvíce bílkovin a používá se zejména na výrobu sushi. Prodává se jako sušené velice tenké listy, anebo ve formě vloček, kterými si můžete jako kořením posypat jakékoliv jídlo. Má znamenitou chuť, podobnou korýšům. Mořský mech se používá k zahuštění různých pokrmů - například polévek, omáček, krémů nebo pudinků. Vařený jej lze přidat do salátů nebo míchaných vajec.

Optimálním řešením pro každého z vás je pořízení více druhů a jejich průběžné střídání - je možné zakoupit i mix řas. Konzumovat mořské řasy můžete (a dokonce byste měli) každý den. Mořské řasy se však nevyužívají pouze v gastronomii, ale také v kosmetice. Mají příznivý vliv na pleť, pokožku i vlasy.

ALGOLOGIE HNĚDÉ ŘASY - OCHROPHYTA

Celková charakteristika

Stélky chaluh jsou buď mikroskopická vlákna, nebo až několik desítek metrů velké pletivné stélky. Skoro všechny jsou mořské, jen velice zřídka jsou sladkovodní. Existuje asi 250 rodů a 1700 druhů. Název pochází z řeckého phaios = hnědý.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Stavba stélky

Chloroplasty obsahují chlorofyly a i c1 a c2 , β- karoten a fukoxanthin. Stavba chloroplastu je zcela typicky “chromofytní”. Mají vždy pyrenoid.

Zásobními látkami jsou laminaran (β-1,3-glukan, který je chemicky podobný chrysolaminaranu ostatních hnědých řas), mannitol (alkohol s cukrem a 6 uhlíky, kterého buňka obsahuje až 20-30% suché hmotnosti) a olej. Zásobní látky se ukládají v plazmě a vakuolách.

Chaluhy produkují i řadu dalších metabolitů. Například fukosan, baktericidní fenol, který odpuzuje i býložravce (chemicky se jedná o různé polymery se základní stavební jednotkou L-fukosa). Fukosan také barví stélky dohněda, shromažďuje se v drobných vakuolách (fysodách). Produkují také množství slizu, který se shromažďuje hlavně v kanálcích prorůstající stélkou. Jeho hlavní složkou je polysacharid fukoidan, který obsahuje až 38% síry. Tato síra je pak uvolňovaná i do prostředí a je to další významná složka do koloběhu síry.

Růst komplikované stélky (stichoblastu) zajišťuje buď specialisovaná buňka- iniciála, nebo přímo dělivé pletivo - stichomeristém. Ten je vyvinut na rozhraní fyloidu a kauloidu. Směrem nahoru prodlužuje fyloid a směrem dolu zajišťuje růst a tloustnutí kauloidu a rhizoidu.

Stélka má taky diferenciovaná pletiva - krycí (epidermis), asimilační a mechanické pletivo - třeba plovací měchýře. U Macrocystis pyrifera bylo pozorováno něco jako sítkovice, čili vodivé pletivo.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Buněčná stěna je ze tří složek - celulózy (ta představuje ale jen 1-10% suché hmotnosti celé stélky), sulfátových polysacharidů (např. fukan), ale hlavně z alginových kyselin (35 % suché hmotnosti stélky).

Alginové kyseliny jsou polymery mannuronové a guluronové kyseliny a jejich sodných, draselných, hořečnatých a vápenatých solí. Obvykle je poměr mannuronová ku guluronové kyselině 1:1, ale mění se to v závislosti na sezóně, stáří, druhu, typu tkání a geografické lokalitě - KRAEMER & CHAPMAN 1991 - a není jasné proč, mechanické důvody to nemá.

Rozmnožování

Typická pro životní cyklus všech chaluh je rodozměna. U primitivnějších skupin - např. řád Ectocarpales - je rodozměna izomorfická, tj. gametofyt a sporofyt nejsou morfologicky odlišné. U dalších řádů je gametofyt omezen (heteromorfická rodozměna) - např. u ř. Laminariales je gametofyt jen jednoduché vlákno, zato sporofyt je metrová rostlina. U třetí skupiny chaluh (např. ř. Fucales) není gametofyt jako takový vůbec vyvinut (haploidní mají jen gamety).

• nepohlavní: vytváří se zoospory. Některé druhy se rozmnožují i fragmentací stélky - Sargassum
• pohlavní: izogamie, anizogamie, oogamie. Chaluhy vylučují feromony, aby přilákaly pohyblivé spermatozoidy k vaječným buňkám.

Pohyblivé stádia vypadají jako chrysomonády, jen bičíky mají laterálně posunuté.

Ekologie

Nejvíce typů roste přisedle v mělkém litorálu a příbojové zóně moří - v podstatě od hladiny až zhruba do 50 metrů hloubky (HEREU et al. 2008), velké množství biomasy tvoří hlavně ve studených vodách. Existují ale i výjimky - viz dále jednotlivé druhy. Některé jsou jen jednoletky, některé žijí až 15 let.

Existuje ale i malé množství sladkovodních zástupců.

Lithoderma fluviatile (syn. Heribaudiella fluviatilis ) - jako jediná byla nalezena i u nás. Vlákna rostoucí kolmo na podklad tvoří na kamenech v potocích a řekách husté hnědé nárosty, hlavně na horách, ale kdysi byla nalezena třeba ve Vltavě a Sázavě zhruba v okolí Štechovic (ale navzdory značnému úsili jsme ji tam už recentně neobjevili). Tvoří unilokulární sporangia. WEHR & STEIN (1985) tvrdí, že to není tak úplně vzácný druh, jen je často přehlížený. V poslední době byla např. nalezena v řace McKenzie (Oregon) - to byl 4. nález v USA (WEHR & PERRONE 2003)

Jiní zástupci r. Lithoderma jsou mořské druhy, a tvoří uni- i plurilokulární sporangia.

Pleurocladia lacustris - většinou jednostranně větvená vlákna s unilokulárními sporangii, které tvoří hnědé povlaky až 1,5 cm tlusté na submerzní vegetaci v jezerech v severním Německu. tento druh je považován za sekundárně sladkovodní, tato jezera byla původně mořskými zálivy a sladkovodními se stala až po ústupu moře.

Bodanella - roste na povrchu kamení ve velkých vnitrozemských jezerech.

Sladkovodní jsou i r. Pseudobodanella a r. Porterinema (BOLD & WINNE 1985) a některé druhy r. Sphacelaria (SCHLOESSER & BLUM 1980).

Fylogeneze

Nejstarší nálezy chaluhám podobných organismů pochází z pozdního Ordoviku (450 milionů let) z Kanady - Winnipegia (FRY 1983) a Thallocystis ze středního siluru ( 425 milionů - TAGGART & PARKER 1976). Ovšem u těchto nálezů je pouze pravděpodobné že se jedná o chaluhy (a ne o ruduchy nebo zelené řasy). Moderním chaluhám zcela nepochybně příbuzné jsou až dosti pozdní nálezy z miocénu (5-25 milionů) - Zonarites a Limnophycus z Dictyotales, Julescrania z Laminariales (PARKER & DAWSON 1965), Cystoseirites, Cystoseira, Paleocystophora a Paleohalidris z Fucales (CLAYTON 1990).

Výsledky analýzy SSU rDNA ukazují, že chaluhy jsou monofyletická skupina, sesterská k Tribophyceae (=Xanthophyceae). Jejich klasické systematické členění je založené převážně na způsobu rodozměny, pohlavního rozmnožování, způsoby růstu a typu stélky. Ačkoliv je takto komplexně založeno, ne zcela odpovídá výsledkům, získaných pomocí sekvencí SSU rDNA. Minimálně řád Laminariales je parafyletický. Zajímavá je rovněž pozice ř. Fucales, který byl považován za nejodvozenější skupinu, ale štěpí se na bázi celé skupiny. Výraznějšímu zhodnocení fylogeneze celé skupiny brání nápadně nízký počet dosud existujících sekvencí.

Přehled zástupců

Dosud existující systematika dělí chaluhy na 12 řádů, ale z výsledků molekulárních analýz víme, že těchto řádů bude ještě o něco víc. Nový systém dosud nebyl vytvořen.

Skupina typů s isomorfickou rodozměnou

Sporofyt i gametofyt jsou morfologicky stejnocenné, nevelkých rozměrů.

• Ectocarpus siliculosus - kosmopolitní druh, která často proniká i do brakičtějších vod v ústí řek. Jsou to jemná větvená vlákna. U tohoto druhu byl u chaluh poprvé objeven feromon (viz rozmnožování). Pohlavní proces je izogamický - gamety se vyvíjejí v unilokulárních sporangích. Nepohlavní rozmnožování probíhá pomocí zoospor, které se vyvíjejí z plurilokulárních sporangií.
• Dictyota dichotoma - dichotomicky větvená drobnější chaluha (10-20 cm). Pohlavní proces je rovněž isogamický. Gamety se uvolňují v pravidelných dvoutýdenních intervalech, asi hodinu po svítání - kopíruje tím maximum přílivu.
• Padina pavonia - plochá listovitá stélka, jako jedna z mála chaluh hodně inkrustuje vápencem. Jako tropický prvek proniká i do Středozemního moře.

Skupina s heteromorfickou rodozměnou

Sporofyt je velký složený z fyloidu, kauloidu a rhizoidu a gametofyt je jen mikroskopické krátkověké vlákno. Pohlavní proces je oogamický.

• Laminaria - (anglicky kelp) je běžný temperátní až boreální rod chaluh. Druh L. japonica se v západním Tichomoří pěstuje jako potravina. Druh L. solidungula - tvoří dominantu na pobřeží vysoké Arktidy a Aljašky. Vytváří tam značnou biomasu, ačkoliv je tam osm měsíců polární noc. Na pobřeží Severního moře je nejběžnější druh L. digitata s dřípeným fyloidem.
• Nereocystis - velká chaluha, jejíž kauloid dosahuje až 30 metrů. Rhizoidy je rostlina přichycená v hloubce a fyloidy splývají u hladiny, protože jsou nadnášeny mohutným pneumatocystem. Vyskytuje se hlavně u severoamerického pobřeží Tichého oceánu.
• Macrocystis - tvoří podmořské “lesy”, může mít až 60 metrů. Průmyslově je využívaná na produkci alginátů. Nejvíc rozšířena v severovýchodním Tichém oceánu, ale v podstatě ji lze najít kosmopolitně. Rod obsahuje asi 4 druhy, které ale často hybridizují.

Skupina bez střídání generací

Celá rostlina je sporofyt, gametofyt je redukován pouze na gamety. Tyto gamety vznikají po meioze v konceptakulích, které jsou na zvrásněných a zbytnělých koncích větví sporofytu , tzv. receptákulích. Pohlavní rozmnožování je oogamie.

• Fucus - mnoho druhů, hlavně na skalnatém pobřeží severní polokoule
• Cystoseira - hojná ve Středozemním i Černém moři.
• Sargassum - jako všechny chaluhy rostou četné druhy tohoto rodu žijí benticky po celé zeměkouli, ale dva druhy žijí jako volně se vznášející druhy v Sargassovém moři Latinský název pochází z portugalského sargaco - což je druh hroznového vína, které vitamínově vyhladovělým námořníkům připomněly plovací měchýře r. Sargassum. Sargasové moře ale objevil už Kolumbus. Jedná se o rozsáhlou plochu na severu středního Atlantiku, jihozápadně od Bermud, zhruba mezi 20 a 35 stupněm severní šířky. V tomto prostoru plave na hladině velké množství biomasy druhů S. natans (toho je většina) a S. fluitans . Tyto druhy se rozmnožují jen vegetativně, nemají vyvinuty žádné rhizoidy, přirůstají v horní části stélky a ve spodní odumírají. Patrně se jedná o potomstvo odtržených normálních bentických druhů, který se přizpůsobil pelagickému způsobu života. Na toto společenstvo je vázána celá řada dalších organismů, které na plovoucích chaluhách žijí. Pochopitelně, vzhledem k lokalitě, kde se vyskytují, byl (GERMAIN 1935) publikován názor, že se jedná o potomky bentických Sargass z Atlantidy, které se utrhly od potápějícího se kontinentu. Někdy je věda tak romantická…

Hnědé řasy v akváriu

Hnědá řasa je velmi běžnou v prvních dvou až čtyřech týdnech po založení akvária. Je to však řasa, která je velice snadno odstranitelná. Hnědá řasa se většinou vyskytuje v nově založených nádržích, které ještě nejsou dostatečně zaběhlé a vyskytuje se v nich tudíž čpavek. Může se však vyskytnout i v zaběhlých nádržích z důvodu nadbytku světla a špatné a nepravidelné údržby akvária.

Příčiny vzniku:

• Nejčastěji se vyskytuje v čerstvě založených nádržích, kde se vyskytuje amoniak, jelikož se ještě bakterie ve filtru a v substrátu dostatečně nerozmnožili a nezvládají množství amoniaku rozkládat.
• Jako častý důvod přemnožení se uvádí zvýšené koncentrace křemičitanů z vodovodní vody.

Způsoby odstranění a prevence:

• Postačí čímkoliv setřít. Většinou vymizí po zaběhnutí akvária a hlavně filtru.
• S hnědou řasou Vám také pomohou rybky Otocinclus.
• Ruční odstraňování - Hnědou řasu lze z pevných podkladů (listy rostlin, dekorace) jednoduše setřít hadříkem nebo houbičkou a ze dna odstranit odkalovačem. Většinou však vymizí sama po zaběhnutí akvária. Tomu můžeme pomoct přidáním přípravku obsahující násady bakterií.
• Rybky a šneci - Otocinclus affinis je velice krásná rybka, která Vám navíc s touto řasou velice snadno pomůže. Další možnou variantou jsou šneci.
• Prevence - V mnoha případech se vzniku hnědé řasy při založení akvária nevyhnete. Po nějaké době a při pravidelné údržbě by měla řasa sama zmizet. Při založení akvária by také nemělo být akvárium přesvícené. Nové akvárium osázejte co největším množstvím živých rostlin.

Zatímco měníte vodu, můžete setřít veškerou řasu z listů rostlin a skla. Hnědé řase se dobře daří při vysokém stupni osvětlení. Proto snižte množství osvětlení. Nepřesahujte dobu osvětlení 10 hodin denně. Jako podporu při odstranění řasy je možno použít nějaký z komerčních produktů. Dobré recenze má přípravek EasyLife AlgExit. Velkým pomocníkem v boji s touto řasou jsou velké pravidelné výměny vody. Čím častější, tim lepší. Ty se postarají o eliminaci čpavku a organického odpadu. Šneci a Otocinclus affinis jsou velmi dobrými žrouty této řasy.

V mnoha případech se při založení akvária této řase nevyhnete. Po nějaké době a pravidelné údržbě by však měla sama odeznět. Nicméně je důležité udržovat v nádrži čistotu pravidelnými výměnami vody a čistěním filtrů. Vyplatí se také vysázet dostatek rostlin, které budou ve velkém eliminovat čpavek.

tags: #priroda #hnede #rasy #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Více o skládce Siegl Malesice
• Příroda Majelly
• Harmonogram Svozu Odpadu
• Aktuální klima v Tatrách
• Silnice a příroda v ČR