Radioaktivita a příroda: Černobyl a kontaminace zvěře v Česku

Havárie v Černobylské jaderné elektrárně v roce 1986 zanechala trvalé následky na životním prostředí. Po dvacet let neměl člověk do oblasti přístup kvůli vysoké radioaktivitě. Nicméně příroda se z katastrofy vzpamatovala. V oblasti se dnes daří mnoha druhům zvířat, včetně rysa, orla a divokého koně.

Jak se prostředí uzavřené oblasti za léta proměnilo, ví moc dobře i česká průvodkyně v Černobylu Kateřina Vršanovská. „V zóně je hlavně vidět síla přírody a vůle přežít. Je mylné si myslet, že je to kus mrtvé země," řekla Deníku Vršanovská. V samém středu rezervace se nachází přes třicet metrů vysoká pozorovací věž, jež nabízí výhled na blízké i vzdálené okolí. Většinu vesnic uzavřené zóny totiž během uplynulých 33 let zcela pohltila příroda, a to navzdory radiaci.

Navzdory radiaci se z této oblasti stalo fascinující místo, kde se daří jak velkým savcům, tak i dravcům, jako je například puštík obecný nebo orel mořský. Během jednoho dne zde návštěvník může spatřit losy, lišky, vydry, bobry, divočáky, jeřáby, výry nebo ohrožený druh orla volavého. Zdá se to být neuvěřitelné, ale mnoho druhů ptáků hnízdí přímo uvnitř děravého sarkofágu. „Stále nemáme dostatek důkazů pro to, abychom si mohli být jisti. Z rezervace by se samozřejmě mohla stát „ekologická past“ - zvířatům se zde daří, ale další generace budou mít zdravotní problémy.

Nicméně i v oblastech vzdálenějších od Černobylu se objevují problémy s radioaktivní kontaminací, zejména u divokých prasat.

Radioaktivní kontaminace zvěřiny v Česku a Bavorsku

Koncem minulého roku se opět rozšířily zprávy, že Bavorsko se potýká s radioaktivně kontaminovanou zvěřinou, konkrétně masem divokých prasat. V prosinci vydala také Správa Národního parku Šumava informaci, že kontaminované kusy byly zaznamenány v západním cípu Šumavy. Tuto otázku zkoumá Čestmír Klos. Před dvěma roky, 22. ledna 2011, zachytila plzeňská krajská veterinární správa v šumavské výkupně zvěřiny uloveného pětiletého kňoura, jehož maso sedmkrát překračovalo přípustnou normu pro radioaktivitu cesia v čerstvých potravinách.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Po posouzení mapy, zachycující cestu černobylského radioaktivního mraku Evropou, nebylo pochyb o původu radiace. Ke vší smůle se ten radioaktivní mrak vypršel nad západní částí Šumavy. K vyšší hladině radioaktivní zátěže mohl přispět i pozůstatek radioaktivity z dřívějších jaderných zkoušek v ovzduší.

Maso z testovaného divočáka muselo být zlikvidováno a stejný osud potkal zvěřinu z dalších dvaceti ulovených kusů černé zvěře. Po roce o tom referovala doktorka Tamara Latini z veterinární správy a zveřejnil to časopis Svět myslivosti. Kontaminovaný divočák byl zastřelen na lokalitě Paště u Hartmanic, a tak veterinární správa nařídila kontrolovat všechna divoká prasata ulovená v honitbách Prášily a Srní. Jak ČESKÉ POZICI sdělil Adam Jirsa ze Správy národního parku Šumava, monitoring v ostatních částech parku neodhalil žádné překročení povolených limitů. Zato ve jmenovaných dvou honitbách muselo být v roce 2012 odesláno do kafilerie 33 ze 44 ulovených divočáků.

Norma záření radioaktivních izotopů cesia 600 becquerelů na kilogram svaloviny byla u některých kusů dramaticky překročena a dosáhla až 47 000 becquerelů na kilogram. Proč se radioaktivní kontaminace po tolika letech od radioaktivního spadu objevila s obnovenou silou, nikdo neví.

Problém radioaktivní kontaminace černé zvěře je přesto vážný a zaslouží pozornost. Už proto, že bavorští sousedé v jeho řešení postoupili podstatně dál a stálo by za to je následovat. Radioaktivní zátěží přírody se Němci zabývají už od osudného roku 1986, kdy Černobyl vybouchl. U nás byly kritické lokality za dráty železné opony a nikdo jim nevěnoval pozornost.

Měření radioaktivity v Česku a Bavorsku

V Bavorském národním parku se měří každý střelený kus. Tamější správa parku má vlastní spolehlivé jednoduché zařízení, schopné přesně určit menší radioaktivní dávky. Přístroj umožňuje naměřit maximálně deset tisíc becquerelů na kilogram hmotnosti zkoumané potraviny, ale to je plně postačující. Německá hranice pro čerstvé maso je stejně jako u nás a v celé Evropě stanovena na 600 becquerelů na kilogram. Co je nad to, předurčuje cestu uloveného kusu do kafilerie, ať jsou to čtyři tisíce, nebo čtyřicet tisíc becquerelů. Jak ČESKÉ POZICI sdělil vedoucí oddělení péče o les Národního parku Bavorský les Franz Bierl, v oblasti hory Falkenstein takový konec čeká až 95 procent ulovených divočáků. Je to tedy podobné, ne-li ještě vážnější, jako v honitbách Srní a Prášily. Ani radioaktivní zatížení, ani divočáci hranice nerespektují.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Německá veřejnost je na hygienu potravin mnohem citlivější než česká, a tak i úřady jsou přísnější. Proto se i v podhůří Bavorského lesa, ve státních i v soukromých lesích, musí u rizikové černé zvěře měřit každý ulovený kus. Bavorští uživatelé honiteb i státní lesy zpravidla mají vlastní jednoduchý, ale spolehlivý měřicí přístroj. Myslivec, který by nedal svůj úlovek prověřit na obsah radioaktivity, by mohl přijít o lovecké oprávnění i o zbrojní pas. Není zájem podvádět, protože za každé vyřazené prase vyplatí stát uživateli honitby kompenzaci 200 eur.

V Česku to je úplně jinak. Zatímco v širokém okolí Bavorského lesa využívají myslivci, státní lesníci i správci parku 82 menších vlastních měřicích přístrojů, v Česku je k dispozici pouze dokonale přesné zařízení státní veterinární správy, na němž stojí jedno vyšetření 1400 korun. Místo německé státní podpory 200 eur za každý znehodnocený kus si tedy musí český nájemce honitby nebo správa národního parku naopak připlatit. Kromě ceny za vyšetření ještě vydá 500 korun za likvidaci zvířete v kafilerii.

Není divu, že se na Šumavě zkoumají jen úlovky v úředně stanovené zóně a do namátkových měření mimo ni je pramálo chuti. Správu Národního parku Šumava tato opatření dle náměstka ředitele Jana Kozla loni stála sto tisíc korun. Každopádně bavorský přístup úplného vyloučení rizika je odpovědnější a elegantnější. A po odepsání investice na pořízení vlastního měřidla navíc nesrovnatelně levnější. Na brněnské veterinární univerzitě však už zkoušejí screeningový přístroj, který by byl cenově dostupný i majitelům českých honiteb.

Jak si pomoci se zářící potravinou

U neměřených divočáků není ani dnes zcela vyloučeno, že se částečně kontaminované maso dostane do kuchyně. Co když se nějaké stádo černé zvěře vymkne lidské představě o bezpečném nerizikovém teritoriu a zatoulá se tam? Tým profesora Petra Dvořáka z Fakulty veterinární hygieny a ekologie brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity dospěl ke zjištění, že kuchařské postupy vaření a lákování dokážou výrazným způsobem snížit hladinu kontaminace radionuklidů, zejména radioaktivního izotopu cesia s hmotovým číslem 137. O výsledcích zkoumání referoval Dvořák v odborném časopise Veterinářství (číslo 8/2011).

Už pouhým jednodenním nasolením na sucho a následným slitím šťávy byla snížena radioaktivita cesia 137 o 15 procent. Přidáním solného láku další den poklesla radiace o 47 procent proti původní hodnotě a třetí den až o 77 procent. Podmínkou byla každodenní výměna roztoku. Bez ní by se podle Dvořákových závěrů ustavila rovnováha a proces by se zastavil. Další lákování by už nevedlo k novému poklesu aktivity radiocesia.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Nabízí se i rychlejší způsob snižování radioaktivity v mase divočáků, a to patnáctiminutové převaření masa v tlakovém hrnci. Padesátiprocentní pokles radioaktivity by tím byl zajištěn, avšak vývar by se musel vylít. Tyto postupy lze preventivně uplatňovat u neměřených divočáků z "bezpečných" oblastí nebo ke snížení naměřené kontaminace u kusů, jež nepřekročily limit 600 becquerelů.

Co se děje s cesiem v těle

Radionuklidy cesia naštěstí nepatří k látkám, které jako například rtuť, si tělo skladuje navždy. Náš organismus se jich zbavuje poměrně rychle, už během dvoudenního biologického procesu poklesne kontaminace cesiem o 10 procent, zbytek odchází z těla s biologickým poločasem 110 dní. Cesium se v těle chová podobně jako draslík. Můžeme je vdechnout, vypít nebo sníst. Po požití se dostává do krevního oběhu a koncentruje se ve svalech, z nichž se stejně jako draslík časem uvolňuje. Zdravotním rizikem je možný podíl na vyvolání rakoviny. Toto riziko je úměrné velikosti kontaminace a v přehledech se naštěstí uvádí velmi malým procentem s mnoha nulami před jedničkou. Nelze však pominout, že působí společně s dalšími nebezpečnými kontaminanty, jako jsou dioxiny a další rizikové látky.

Cesia 134, které má poločas rozpadu 2,1 roku, už od spadu v roce 1986 dost ubylo. V místě spadu černobylského mraku je ovšem stále aktuální kontaminace cesiem 137 s třicetiletým poločasem rozpadu. Ve vyhlášce stanovující možné radioaktivní kontaminace potravin se účinky obou radioizotopů sčítají.

Proč zrovna divočáci?

Protože za účelem získání potravy ryjí v zemi. V místech černobylského spadu je kontaminovaná půda a radioaktivní částečky stále propadávají do větších hloubek. V současnosti má už tato vrstva mocnost dvacet centimetrů, jak potvrzuje Státní úřad jaderné bezpečnosti (SÚJB). Radioaktivita tedy okupuje právě tu půdní hloubku, v níž divoká prasata nejčastěji hledají potravu, a tak kontaminaci neuniknou.

Zvláštní atraktivnosti se u divočáků těší lanýž jelenka obecná, který se vyskytuje právě v pásmu spadu. Přitom prasata jsou na lanýže specialisty. Lze s nadsázkou říct, že jsou jednou z hlavních příčin radioaktivní kontaminace divočáků v honitbách Prášily a Srní. I za hranicí u Falkensteinu roste lanýž jelenka. Jen jedna věc může divoká prasata od rytí lanýžů částečně odradit, a to jsou bukvice. Lesníci Bavorského národního parku vypozorovali, že když mají buky semenný rok, průměrné radioaktivní zatížení divočáků klesá.

Tabulka: Srovnání přístupu k měření radioaktivity zvěřiny v Česku a Bavorsku

tags: #příroda #jelen #černobyl

Oblíbené příspěvky:

• Karlova reakce na kauzu
• Recyklační procesy v ČR
• Prodej ekologických pracích prostředků
• Více o Ekologické Zahradě
• Likvidace vozidel Ostrava, Hukvaldy