Časopis Českého svazu muzeí v přírodě: Informace

Český svaz muzeí v přírodě je zapsaný spolek, který vznikl 1. 1. 2014 a sídlí na adrese Palackého 147, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm.

Účelem spolku je podpora muzeí v přírodě v České republice jako moderních prezentačních institucí včetně jejich prezentace a národní a mezinárodní úrovni.

Prezident spolku je oprávněn zastupovat spolek navenek, je oprávněn jménem spolku jednat.

Museum Vivum

Odborný časopis vycházející v tištěné a elektronické podobě, periodicky jedenkrát ročně. Výběr příspěvků podléhá schválení redakční radou.

Texty procházejí jazykovou korekturou. Studie se podrobují anonymnímu recenznímu řízení a resumé je redakcí časopisu přeloženo do angličtiny. Texty jsou publikovány v češtině a slovenštině.

Čtěte také: Více o venkovské zeleni

Museum vivum navazuje na předchozí neperiodické sborníky z konferencí Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm - čtyři ročníky sborníku Agricultura carpatica (z let 1973, 1981, 1985, 1987) a tři ročníky sborníku Museum vivum (z let 1985, 1987, 1988).

První ročník obnoveného sborníku byl vydán Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm s označením I v roce 2005.

Museum vivum zveřejňuje původní teoretické, materiálové a metodické práce, studie a zprávy ze společenskovědných oborů (etnologie, historie, archeologie, muzeologie, archivnictví, psychologie, dějiny umění aj.), technických oborů (památková péče, architektura, materiálové inženýrství aj.), přírodovědných oborů (agrární kultura, biologie, krajinářství aj.), muzejní práce (výzkum, dokumentace, sbírkotvorná činnost, péče o sbírky - konzervování a restaurování, muzejní pedagogika, provozní záležitosti, průvodcovská činnost, prezentace, interpretace, propagace, marketing aj.) primárně ze sféry muzeí v přírodě a institucí obdobného charakteru.

Historie Muzeí v Českých Zemích

Muzea zabýval už v roce 1814 František Klebelsberk a 15. František A. Kolovrat výzvu k jeho zřízení.

Janem Šeršnikem v roce 1802 zřídil muzeum v budově, kterou sám zakoupil.

Čtěte také: Pohledy na ochranu přírody

V Opavě, v budově místního gymnasia, v roce 1814 amatérského botanika Františka Mükusche z Buchbergu muzea v roce 1816.

Císař František I., aby muzeum neslo jeho jméno - Francisceum muzeum se sídlem v Brně.

Formulovala nacionální cíle všech českých zemích. František Palacký správcem" sbírek Národního muzea. zakladatel Národního muzea Kašpar Šternberk. nejstarší vědecké periodikum v českých zemích).

Let výrazně ovlivňoval vývoj Národního muzea. muzeí a muzejních spolků. Hoře (1877). muzea.

Měly zpravidla charakter "vlastivědný", tj. s převážně německým obyvatelstvem, např. např. zejména Národopisná výstava českoslovanská v roce 1895. pro tyto výstavy byla instalována v regionech řada tzv. Olomouci a Opavě. uměleckoprůmyslová muzea v Liberci a v Brně v roce 1873. (1900). založeno muzeum v přírodě. např. K roku 1906 se váže vznik Židovského muzea v Praze.

Čtěte také: Články z Ekologie a Právo

Vývoj Muzeí v Československu

Rozvoj muzeí pokračoval i po vzniku Československé republiky. se stalo 46 muzeí z celkového počtu 94. typy muzeí, nikoliv pouze muzea "vlastivědná". československá muzea. galerie v Ostravě.

Období II. uložené na zámku v Mikulově. muzeum. obyvatelstva do koncentračních táborů. für jüdische Auswanderung. které uchovávaly zhruba 4 mil. sbírkových předmětů. stupňů. Zákonem č. státní muzeum výtvarného umění. spolků, v roce 1960 zanikl i Svaz československých muzeí. ale především v činnosti prezentační. V 50. režimu - Muzeum Klementa Gottwalda a Muzeum V.I. Lenina v Praze. a sportu.

V roce 1959 přijalo Národní shromáždění zákon č. zčásti naplněním snah datujících se už od 30. let 20. století. byl přijat i na Slovensku) - platil až do roku 2000. naplňování došlo v 60. a 70. práce - a to vedlo i dynamickému nárůstu sbírkových předmětů. polovině 60. specializovaných muzeí výtvarného umění - galerií.

Přibyly galerie v Hodoníně (1960), Chebu (1961) a do konce 60. v roce 1968, se i muzejnictví propadlo v 70. a 80. "normalizačního bezčasí". především ve dvou oblastech. vybavení a v poskytování služeb návštěvníkům. prostorách, byly těžko využitelné, špatně zpracované. ohroženy nepříznivými vlivy prostředí.

České muzejnictví dnes představuje kolem 65 mil. tvořících 300 sbírek (kolem 2,5 tisíce tzv. podsbírek, tj. které mají více než 500 poboček a detašovaných pracovišť. jak jsou u nás nazývána muzea specializovaná na výtvarné umění. zřizovaná jinými právnickými i fyzickými osobami. stálých expozic. neperiodické publikace. milionu návštěvníků! pracovišti. prostředí, z nějž sbírkové předměty získávají. přírodě a společnosti nejen občanům, ale také veřejné správě.

Muzeum Východních Čech v Hradci Králové

Počátky muzea v Hradci Králové spadají do roku 1880, kdy bylo založeno městské muzeum. Poprvé byly sbírky otevřeny veřejnosti v únoru 1885 v kapli sv. Václava v domě čp. 33 na Žižkově náměstí. Roku 1939 vzniklo v Hradci Králové také přírodovědecké muzeum.

Obě muzea byla sloučena r. 1946. Muzeum pak během 2. poloviny 20. Dnes je Muzeum východních Čech v Hradci Králové příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem a má celokrajskou působnost. V řadě činností však hranice kraje i nadále překračuje.

Patří do desítky největších muzeí v České republice. V archeologických, přírodovědeckých a historických sbírkových fondech muzeum spravuje na 3 miliony sbírkových předmětů, včetně těch, které jsou zařazeny do doprovodné dokumentace.

Muzeum je již desítky let zapsanou vědecko-výzkumnou organizací a ve své činnosti spolupracuje s m... muzejnictví.

Budova Muzea

Přímý podnět ke vzniku instituce muzea v Hradci Králové dal představitelům města výstavní výbor úspěšné výstavy starožitností a památností konané v létě roku 1879. Návrh byl 21. 5. 1880 městským zastupitelstvem schválen a stanovy muzea byly přijaty 6. 8. 1880. Součástí muzea se staly také cenné městské památky uchovávané dosud na radnici - tzv.

Roku 1884 se pak sbírky přestěhovaly do bývalé kaple sv. Václava v domě č. 33 na Velkém náměstí, kde je návštěvníci mohli poprvé zhlédnout v neděli 1. 2. 1885. Největší zásluhu na jejich uspořádání měl náměstek starosty, tiskař a nakladatel Ladislav Jan Pospíšil.

Muzeum také zahájilo svou odbornou a ediční činnost, soustřeďovalo dostupné informace o městě a věnovalo se zejména archeologickému výzkumu regionu. Sbírky průmyslového muzea byly přeneseny do školy pro umělecké zámečnictví spolu s muzejní čítárnou.

V roce 1899 byla v domě č. 33 otevřena nová expozice věnovaná památkám na prusko-rakouskou válku 1866. Pro stále se rozšiřující sbírky byla na žádost muzejního kuratoria v letech 1909-1912 zbudována v centru města nová muzejní budova dle návrhu architekta Jana Kotěry.

Historická budova byla postavena v letech 1909-1912 podle plánů význačného českého architekta Jana Kotěry (1871-1923). Projekt vznikal v letech 1905 až 1908 na objednávku muzejního kuratoria (správní výbor muzea) a jeho konečná verze představovala architekturu nejen slavnostně reprezentativní, ale také účelnou, vytvářející i nezbytné podmínky pro provozní potřeby muzea.

Architekt Kotěra zde uplatnil asymetrickou dispozici. V suterénu byly navrženy dílny, místnosti pro technologické sbírky, šatny a umývárny, skladiště, kotelna, byt domovníka, lapidárium a dílenský dvůr. V přízemí byla situována velká čítárna s 62 místy u stolů, knihovna, ředitelna, vestibul, šatna a velký amfiteatrálně upravený přednáškový sál s 200 sedadly, galerií a místností pro přednášejícího.

Expoziční sály prvního patra určené pro sbírky uměleckoprůmyslového muzea a druhého patra pro sbírky historického muzea byly zpřístupňovány postupně, jak byl dokončován výstavní mobiliář. V obou patrech byly navrženy ještě místnosti pro kustody a skladiště.

Výstavba jedné z nejkrásnějších královéhradeckých budov probíhala velmi rychle. Na počátku května 1909 byly zahájeny výkopy, 22. srpna 1910 již bylo hotovo třetí patro, práce na kopuli se podařilo ukončit 13. září 1910. Na jaře 1911 byly dokončeny ornamentální a figurální práce z pálené glazované hlíny, včetně dvou alegorických figur sedících žen. Obě byly realizovány podle návrhu Stanislava Suchardy a představují město Hradec Králové v dobách své největší slávy.

Další úpravy pokračovaly po I. světové válce. V roce 1931 ozdobila kopuli ve druhém patře první mozaika, kterou provedl malíř Josef Novák ve spolupráci se Sklářským ústavem. Zbylé tři byly realizovány až na počátku 40. let 20. století malířem Aloisem Kloudou. Všechny byly zhotoveny podle pastelových kreseb Jana Preislera.

V lednu 1934 byl na schodišti do druhého patra instalován světelný stojan, který byl podle návrhu Jana Kotěry zhotoven v dílnách Mistrovské školy zámečnické Státní průmyslové školy v Hradci Králové. Celý projekt byl dokončen v červnu 1934 instalací velké fontány před budovou muzea, která je společným dílem státních průmyslových škol (Státní odborné školy v Supíkovicích, Státní průmyslové školy v Kladně, odborného závodu L. Červinka v Kralupech, Škodových závodů v Hradci Králové).

Mistrovská škola zámečnická má hlavní podíl na dokončovacích pracích cizelérských, kovářských a instalačních. Muzejní budova byla v roce 1995 prohlášena národní kulturní památkou a prošla v letech 1999-2002 rozsáhlou vnitřní rekonstrukcí. Další rekonstrukce v letech 2018-2019 se zaměřila především na plášť budovy. Nejvýraznějším zásahem bylo zpřístupnění terasy u kopule na střeše muzea. Nové nátěry oken, očištění cihlového zdiva a vnitřní výmalba sálů a vestibulů měly, podle slov památkářů, vrátit budově vzhled, který ji původně vtiskl architekt Jan Kotěra.

Přírodovědecké Muzeum

O založení samostatného přírodovědeckého muzea usiloval v Hradci Králové již roku 1878 profesor hradecké reálky Dr. A. Hansgirg. Organizovaná sběratelská i výstavní činnost muzejního charakteru v oborech přírodních věd se začala rozvíjet na půdě přírodovědecké sekce „Zemědělského ústavu pro kulturní a hospodářské povznesení severovýchodních Čech“, založené v roce 1933.

Sekce sdružovala široký počet regionálních vlastivědných pracovníků, aktivními členy byli i přední botanici, zoologové a geologové, kteří rozvíjeli systematickou terénní činnost a spolupracovali na vědeckém zpracování materiálu. Předsedou sekce se stal rodák z Boharyně, profesor Karlovy Univerzity, František Ulrich, jehož mineralogické sběry se později staly základem geologických muzejních sbírek.

Skupina nadšených mladých botaniků, mezi nimi např. K. Prokeš, V. Kafka, Dr. E. Hadač, B. Válek a mykolog Dr. F. Smotlacha budovala herbáře Zemědělského ústavu a organizovala botanický výzkum regionu. Do budování přírodovědeckých sbírek se zapojil zejména jednatel sekce, učitel na jednotřídce v Brtvi u Lázní Bělohradu, sběratel Vítězslav František Hlaváč (nar. 19. 8. 1899 v Lázních Bělohradě, zemř. 19. 4. 1959 v Klášteře nad Dědinou).

Byl jedním z badatelů 1. poloviny 20. století, kteří se snažili rozvíjet po vzoru Národního muzea v Praze regionální přírodovědný výzkum. Inspirován zřejmě Fričovým muzeem, které bylo v roce 1904 otevřeno v Lázních Bělohradě ,zakládal již od studentských let sbírky přírodnin, se kterými seznámil širší veřejnost nejprve na výstavách ve školní budově a Fričově muzeu v Lázních Bělohradě (1921, 1922) a později (1924) zpřístupnil sbírky trvale v soukromém Hlaváčově muzeu.

V té době měly jeho sbírky již na 10 tisíc položek přírodnin. V. Hlaváč byl společně s F. Ulrichem iniciátorem popularizačních výstav v Hradci Králové. Snahy o zřízení přírodovědeckého muzea v Hradci Králové byly završeny uvolněním budovy staré radnice na Malém náměstí, kde bylo Přírodovědecké muzeum slavnostně otevřeno 2. července 1939. Jeho kustodem a ředitelem se stal V. F. Hlaváč.

Podle tehdejších představ sloužilo hradecké přírodovědecké muzeum k vystavování a uchovávání výjimečných přírodnin, exotů a rarit. Sbírky muzea byly zpřístupněny dobově obvyklou formou „otevřených depozitářů“ a k expozici byl vydán průvodce .Výstavní sbírky byly instalovány v šesti místnostech. V depozitáři byly však uloženy již dosti početné sbírky studijní.

Kromě Hlaváčových sbírek fosilií a měkkýšů to byly např. kolekce od významných hradeckých osobností a jednotlivé dary milovníků přírody. Cenná byla například sbírka exotických motýlů a vycpanin od vrchního soudního rady I. Srdínka, sbírka motýlů bývalého okresního hejtmana J. Wolfa, čítající 86 zásuvek nebo petrografická sbírka veterinárního rady J.

Od roku 1946 vedl Městské přírodovědecké muzeum významný evropský entomolog Vladimír Balthasar. Založil dokumentární sbírky hmyzu, studijní sbírku ptactva a vajec. V roce 1946 se sloučilo Městské přírodovědecké muzeum s Městským uměleckoprůmyslovým muzeem. Na půdě nově vzniklého Krajského muzea našel odborné zázemí více než dvousetčlenný Přírodovědecký klub severovýchodních Čech, který navázal na osvětovou a odbornou práci přírodovědecké sekce zrušeného Zemědělského ústavu.

V entomologické tradici pokračoval od roku 1957 Adolf Čejchan, který se zasloužil též o modernizaci pracoviště, zahájení ediční činnosti a systematické doplňování přírodovědecké knihovny. Od konce 60. a zejména v 70. letech 20. století jsou sbírky přírodnin doplňovány v jednotlivých oborech (geologie, botanika, entomologie, zoologie) především vlastní výzkumnou činností profesionálních muzejních pracovníků, ale i plánovitými nákupy.

Hlavním programem přírodovědeckého oddělení muzea se stává dokumentace a výzkum přírodních poměrů regionu. V zoologických oborech byla ichtylogem Karlem Lohniským založena a po dobu jeho téměř padesátiletého působení v muzeu dále rozvíjena studijní sbírka ryb, která se dnes řadí k nejvýznamnějším v ČR.

K dlouhodobým rozsáhlým projektům patří i botanická a entomologická inventarizace chráněných území východních Čech a výzkum permokarbonských fosilních ryb v Podkrkonoší a Boskovické brázdě. Nové poznatky o přírodě regionu jsou od roku 1959 zveřejňovány v časopise Práce muzea v Hradci Králové (Acta Musei Reginaehradecensis s. A).

V roce 1971 byla v historické budově muzea otevřena přírodovědecká expozice „Příroda severovýchodních Čech“, která tehdy patřila k prvním moderním expozicím přírody v Československu (zrušena byla v roce 1986). Výstavní činnost oddělení byla v 70. letech zaměřena na návštěvnicky úspěšnou cestopisnou tématiku (např. výstavy Expedice Himálája, Léky z šera pralesů apod.).

Později byly výstavy orientovány na sbírky jednotlivých oborů (např. Krása tropů (obr), Zkameněliny východních Čech, Pestrá příroda, Svět minerálů, Život v pravěkých mořích, jezerech a močálech) nebo popularizaci ochrany přírody (Plachta, Příroda ve městě, Život ve starých stromech).

Archeologické Oddělení

I když je Hradec Králové prací K. J. Bienera z Bienenberku spojen přímo se základy české archeologie jako vědního oboru, spadají samotné počátky muzejní sbírky pouze do poloviny 19. století, kdy byly vybrané archeologické předměty uloženy na staré radnici. Z tohoto období se nám rovněž zachovaly zprávy o archeologických nálezech a situacích, jak je ve svých denících zachytil Moric Lüssner.

Vlastní budování archeologické sbírky je spojeno se jménem L. Domečky a jeho dalších spolupracovníků, kteří od konce 19. století až do 30. let 20. století zachraňovali archeologické nálezy v okolních cihelnách (např. Svobodné Dvory, Plotiště n. L., Předměřice n. L. atd.) a prováděli výzkumy na žárových pohřebištích lužické a slezskoplatěnické kultury (Dobřenice, Osice, Pouchov, Skalice, Třebešov atd.).

Sbírka byla podstatně rozšiřována i záchranou archeologických artefaktů z prostoru starého města (nálezy z jímek) na místě novostaveb a při předchozím bourání hradeb. Odchodem zakladatelské generace na konci 30. let a ve 40. letech 20. stol. se přírůstky do sbírek stávají spíše ojedinělé a nastává čas pro jejich zpracování - v této době dochází k vyhotovení evidenčních knih II. stupně, ve kterých bylo zapsáno téměř 15 tisíc předmětů. Jednalo se o jednu z největších a nejkvalitnějších archeologických sbírek venkovského muzea v Čechách.

tags: #časopis #českého #svazu #muzeí #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Strojní inženýrství a energetika
• Citlivost jedle na emise
• Ekologie luk Rychnovska: Hloubková studie
• Be Lenka barefoot obuv do přírody
• Vlastnosti ekologických karosářských tmelů