Příroda a umění v zóně Černobylu

Letos v dubnu uplynulo čtvrt století od katastrofy v černobylské jaderné elektrárně, události, která se nesmazatelně zapsala do historie. V sobotu 26. dubna 1986 došlo na čtvrtém reaktorovém bloku Černobylské jaderné elektrárny k nechvalně proslulé havárii, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky.

Život v zóně po katastrofě

Poleská státní radiační-ekologická rezervace - oblast, která byla nejvíce zasažena radioaktivním spadem z jaderné elektrárny Černobyl - je pravděpodobně tím posledním místem na planetě Zemi, kde byste čekali život. Již před několika lety proměnila Ukrajina svou část zóny na turistickou atrakci, takže nepřekvapí, že jen v loňském roce navštívilo zdejší „město duchů“ Pripjať na 50 tisíc odvážlivců.

Jak se prostředí uzavřené oblasti za léta proměnilo, ví moc dobře i česká průvodkyně v Černobylu Kateřina Vršanovská. „V zóně je hlavně vidět síla přírody a vůle přežít. Je mylné si myslet, že je to kus mrtvé země," řekla Deníku Vršanovská. A proč v tamních lesích žijí ve velkém společenství zvířat, která jsou jinde v červené knize ohrožených druhů? Vysvětlení je podle průvodkyně jednoduché.

Zdaleka nejhojnějším zvířetem obývající oblast rezervace je dnes jelen wapiti, turisté však mohou narazit i na masožravce. "Když se budete držet lesních cest, máte padesátiprocentní šanci, že narazíte na vlka.

V samém středu rezervace se nachází přes třicet metrů vysoká pozorovací věž, jež nabízí výhled na blízké i vzdálené okolí. A to je vskutku mrazivé - většinu vesnic uzavřené zóny totiž během uplynulých 33 let zcela pohltila příroda. Navzdory radiaci.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

„Během návštěvy, jejíž délka je omezena na sedm hodin, je člověk vystaven menšímu záření než během transatlantického letu,“ ubezpečil reportéry Jurko.

Na otázku, zda a jak je radiace ovlivňuje, dosud neexistuje jednoznačná odpověď. „Stále nemáme dostatek důkazů pro to, abychom si mohli být jisti. Z rezervace by se samozřejmě mohla stát „ekologická past“ - zvířatům se zde daří, ale další generace budou mít zdravotní problémy.

Umělecká reflexe Černobylu

Do okolí Černobylu podnikl Kratochvíl fotografických výprav několik. Kratochvílův pohled na lidmi opuštěné město je podmanivý. Prázdný lunapark s chátrajícími atrakcemi. Škola marně čekající na školáky. Postel, ve které se pětadvacet let usazuje jen prach. Kde asi dnes spí ten člověk, co narychlo opustil svou postel?

Snímky ale nezachycují jen zmar a mrtvost vylidněného města. Ve vesnicích v okolí Černobylu dál žijí lidé. Staří, s lahví alkoholu, se kterou se dá snést snad všechna hořkost světa. Při pohledu na velkoformátové fotky si návštěvníci uvědomí, jak tenká je hranice mezi krásným, vzkvétajícím městem a „zapomenutou oblastí“.

Kvůli jaderné havárii tuto tenkou hranici Černobyl překročil… Pokud se stane jakákoliv přírodní katastrofa, lidé se obvykle do postižené oblasti vrátí a s nimi se vrátí i život.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Kratochvíl nejezdí do Černobylu sám. V letech 2009 a 2010 uspořádal v místě několik workshopů, díky kterým vznikly stovky studentských fotografií, které Kratochvílovu výstavu doprovází formou videoprojekce. Autoři snímků pocházející z celého světa. Zachytili jak utrápené pohledy lidí z okolních vesnic, smutné obrazy prázdných místností, ale také lidi veselé a plné naděje, dokazující, že i v okolí Černobylu není věčně jen smutek a beznaděj.

Součástí výstavy je i prezentace japonské kultury Bušidó for Japan. Jak uvádí fotografka Ivana Matějková, Japonci nestojí po nedávných tsunami o soucit. Nicméně velkou morální podporou pro ně je přepis sútry srdce za oběti zemětřesení a tsunami, kterou v Mánesu může každý návštěvník přepsat a zanechat.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #příroda #kreslené #černobyl

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace z klidné přírody
• Příklady ekologické daně
• Cena odvozu nebezpečného odpadu
• Možnosti odpadového hospodářství v Pyšelích
• Co je Růžový Doklad Emise?