Příroda Mongolska: Tajemství a Krása Gobi

Gobi je poušť, která zasahuje do severní Číny a rozprostírá se v jižním Mongolsku. Tato poušť má mnohá nej. Je nejchladnější, nejstarší a největší pouští na naší planetě.

Teploty se tu mohou pohybovat od -40°C do 40 stupňů nad nulou, záleží na ročním období.

I ke Gobi se pojí dávné legendy. Jedna z nejznámějších je legenda o tajemném zvířeti, nechvalně známé pod názvem místního nářečí Olgoj Chorchoj, což prý má představovat dlouhý a slepý červ, žijící v písečných oblastech. Dokonce se traduje, že by snad měl mít na svědomí několik lidských životů.

Gobi totiž není pouští, jak si ji obvykle představujeme. Oblast jihozápadního a jižního Mongolska a severozápadní Číny je velmi členitá, protkaná sítí vysokých pohoří. Ta dělí krajinu do mozaiky náhorních plošin, štěrkových, suťových polí a zaříznutých říčních údolí.

Gobi se z geo­grafického hlediska proto dělí na množství menších celků - např. Šarginskou, Gašunskou, Altajskou, Zaaltajskou či Galbinskou Gobi. Významným geografickým celkem je Džungarská pánev. Rozdílné přírodní podmínky jednotlivých částí Gobi se odrážejí i na rostlinstvu. Gobi to není jen poušť s typickými písečnými dunami, ale i polopoušť porostlá řídkými porosty nevysokých keřů; stromy rostou jen v okolních horách.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

V blízkosti stálých pramenů a podél břehů sezonních nebo i stálých vodních toků se mohou rozkládat i travnaté stepi. Co však mají všechny části Gobi společné, je nedostatek vody a typické kontinentální podnebí. Panuje tu horké léto s teplotami až 40 °C, prašnými bouřemi a vysušujícími větry.

Na rozdíl od Kalahari, Sahary či australských pouští tu vládne tuhá a dlouhá zima. Sněhová pokrývka bývá maximálně do 50 cm, ale rtuť teploměru klesá v lednu a únoru pod -40 °C, v terénních depresích až k -50 °C. V některých letech mohou ještě v polovině dubna přijít mrazy kolem -25 °C.

Národní Park Velká Gobi

Jedinečná pestrost přírody Gobi vedla k vyhlášení několika velkoplošných chráněných území. V roce 1975 vznikl v Mongolsku na ploše 53 000 km2 národní park Velká Gobi. V roce 1991 byl vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO především díky své unikátní fauně.

Národní park sestává ze dvou oddělených území Gobi A a Gobi B, která se liší krajinou, klimatem, vegetací i faunou. Národní park Gobi A zabírá plochu přibližně 44 000 km2, velkou část jeho území tvoří písčitá poušť s typickými dunami a sporým rostlinstvem. Žijí zde zbytky populace divokých velbloudů dvouhrbých (Camelus bactrianus), největší vzácností je 30-40 posledních přežívajících jedinců medvěda gobijského (Ursus arctos gobiensis). Nacházejí se zde světově proslulá naleziště zkamenělin druhohorních veleještěrů. Území je relativně málo dotčené a požívá velmi přísné ochrany. Ke vstupu do národního parku je zapotřebí souhlasu ministerstva životního prostředí.

Druhá část parku - Gobi B, má rozlohu zhruba 9 000 km2; území je považováno za součást Džungarské Gobi. Na rozdíl od části A se vyznačuje bohatším rostlinným pokryvem, botanici zde zjistili na 204 rostlinných druhů, žije zde 49 druhů savců, 15 druhů plazů a přes 150 druhů ptáků; část druhů je endemických.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Nadmořská výška se pohybuje od 1 000 po 2 900 m, 70 % tvoří suché stepi a polopouště, část půd je zasolená. Krajině dominují sporadické travní porosty, fenoménem jsou tzv. saxaulové stepi s dominantními porosty saxaulu (Haloxylon sp.) Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje kolem pouhých 100 mm, pokud prší, pak hlavně v červnu a červenci.

Území je domovem poslední početné populace (čítající 3 tisíce jedinců) divokého osla asijského - džigetaje (Equus hemionus hemionus), zatím běžným druhem je zde gazela perská neboli džejran (Gazella subgutturosa). V horách Altaje lemujících východní hranici parku stále žijí irbisové (Uncia uncia), poměrně početné jsou populace kozorožců sibiřských (Capra ibex sibirica), lze zde zastihnout i majestátní divokou ovci argali (Ovis ammon).

Velmi bohatě zastoupeni jsou hlodavci , kterých tu žije více než 25 druhů, z nejznámějších jsou to pískomilové, tarbíci a křečíci. Ze zajícovců jsou nejčastěji k zastižení zajíc tolaj neboli zajíc písečný (Lepus tolai) a pišťucha Pallasova (Ochotona pallasi). Všudypřítomní jsou vlci, zastoupení menším poddruhem Canis lupus chanco. Členitá krajina plná skalisek je příhodným biotopem pro manula (Otocolobus manul), stejně jako pro lišku korsaka (Vulpes corsac).

Z ptačích druhů na první pohled zaujmou hejna jeřábů panenských (Antropoides virgo), žije zde 12 druhů dravců - včetně mohutných supů hnědých (Aegypius monachus) a orlosupů bradatých (Gypaetus barbatus), k nejběžnějším patří orel stepní (Aquilla nipalensis) a orel skalní (Aquilla chrysaetos).

Kůň Převalského v Gobi

Zmíněná část Gobi se stala posledním útočištěm jediného žijícího druhu divokého koně - koně Převalského (Equus przewalskii). Poslední pozorování pochází z roku 1969. Na kritickou situaci posledních volně žijících divokých koní poukázalo v roce 1959 mezinárodní sympozium v Praze, navrhovaná opatření se však nepodařilo uskutečnit, protože v 60. letech se mongolsko-čínská hranice stala vojenskou zónou, kam bylo velmi těžké se dostat i pro mongolské odborníky.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Koně Převalského vyhynuli v důsledku souhry více faktorů. K decimaci stavů přispěly ve 40. letech nájezdy lovců koní z Kyrgystánu a Kazachstánu a také několik po sobě jdoucích tuhých zim s velkou sněhovou pokrývkou. Konečnou ranou pro přežívající populaci divokých koní byl rozvoj pastevectví v 50. a 60. letech 20. století. Pastevci obsadili všechny dostupné zdroje vody - na území parku je všeho všudy šest větších oáz. Početná domácí stáda přinesla narušení přirozené rovnováhy křehkých polopouštních ekosystémů. Neúměrné spásání vedlo k destrukci původních biotopů a snížení produkce biomasy, což se odrazilo na populacích volně žijících druhů.

Proto bylo možné v roce 1992 přistoupit ke zpětnému vysazování koní Převalského z evropských zoologických zahrad do původních biotopů. V současné době žije volně na území národního parku Gobi B na 140 koní Převalského, většina z nich se narodila již ve volnosti.

Přímo na území parku, v osadě Tachin tal vzniklo správní centrum parku, kde sídlí ředitelství. Strážci vyjíždějící pravidelně do terénu dokážou sledovat veškeré ilegální aktivity, ať již se jedná o vyhánění stád domácího dobytka do parku, nebo ojedinělé případy pytláctví. Správa má díky radiové síti (postavené za české finanční účasti) spojení s krajským městem Altaji, Ulánbátarem a v případě potřeby může mnohem snáze řešit veškeré problémy.

V horách Mongolského Altaje se nacházejí ložiska zlata, na čínské straně Džungarské pánve se otevírají uhelné doly a ropná pole. Příchod těžařů znamená pro přírodu vždy zkázu a nejde jen o místa, kde se těží. Do oblasti se nahrnou lidé s terénními vozy a zbraněmi a ve volných chvílích se baví lovem a projížďkami po okolí. Ne náhodou je ústředním sporem na mongolské politické scéně způsob využití nerostného bohatství a dopady na životní prostředí.

Národní park Gobi B hraničí s neklidnou Ujgurskou autonomní oblastí čínské provincie Sin-ťiang (Xinjiang), kde existuje islámské hnutí, usilující o odtržení a vyhlášení samostatného východního Turkestánu. Přitom asi 100 km vzdušnou čarou od mongolských hranic leží národní park Kalameili s téměř identickou faunou jako Gobi B. Je to místo, kde čínští zoologové v roce 2004 začali vypouštět do volné přírody první koně Převalského na svém území.

Vzhledem k tomu, že národní park Velká Gobi je světovou biosférickou rezervací UNESCO, bylo by záhodno, aby jej v další existenci aktivně podpořily i mezinárodní ochranářské instituce, které mají v tomto konkrétním případě co dohánět.

Národní Park Gobi Gurvan Saikhan

Národní park Gobi Gurvan Saikhan byl založen v roce 1993 a pomalu se rozšiřoval až do roku 2000. Se svou rozlohou 27 000 km2 je největším národním parkem v Mongolsku, táhnoucím se 380 km od východu na západ a 80 km od severu k jihu. Park leží na severním okraji pouště Gobi a skýtá mnoho krás z rostlinné i živočišné říše.

Kromě vzácných rostlin byl v parku viděn i leopard sněžný, který je od roku 2008 veden jako ohrožený druh. Nalezneme tu však i další ohrožená zvířata jako Argali (ovce středoasijská) nebo kozorožce sibiřského. Samozřejmě, že bez velbloudů by to nebylo ono.

V úvodu jsme zmínili i duny, tedy Khongoryn Els přezdívané jako zpívající písky, protože si tu s pískem laškovně pohrává vítr a používá jej jako hudební nástroj. Zpívající zvuk je přičítán i malým písečným lavinám a harmonickým pohybům částic písku. Tato oblast je mimořádně rozlehlá a některé duny jsou vysoké až 300 metrů. Severní hranici dun lemuje říčka a zelené pastviny.

Dále je tu působivá úzká a hluboká soutěska zvaná Yolyn Am (v překladu to znamená Údolí orlů). Zde i v nejteplejším létě nalezneme ledová pole. Při troše štěstí tu lze zahlédnout také supy a orly.

Nakonec je tu i lahůdka pro milovníky archeologie. Nedaleko Yolyn Am se nachází místo zvané Bayanzag nebo též Flaming Cliffs neboli Planoucí útesy. Tak to tam pojmenoval americký paleontolog Roy Chapman Andrews. Jde o oblast, v níž se nacházejí zkameněliny prehistorických zvířat, kosti, fosilie a vejce dinosaurů. Prostě takový “mongolský jurský park”.

Do parku se lze dostat letecky i autem, ale je třeba počítat s extrémními změnami teplot.

Zajímavá fakta o Mongolsku

• Mongolsko je 19. největší zemí na světě a patří mezi státy s nejmenší hustotou zalidnění.
• Mongolsku se přezdívá „země modrého nebe“, protože zde svítí slunce až 250 dní v roce.
• V Mongolsku se zmrzlina běžně prodává jako pouliční svačina v zimě.
• Mongolští kočovníci patří mezi jedny z posledních nomádských národů na světě.
• V Mongolsku se nachází poušť Gobi, která zabírá zhruba 30 procent celkové rozlohy země.

Cestování do Mongolska

Do Mongolska v době největšího svátku v zemi - festivalu Naadam. Návštěva pozůstatků Charchorumu, hlavního města Čingischánovy říše. Tajemné kláštery i paleontologické muzeum dinosaurů. Národní park Chustaj (Březové hory), kde byl v roce 1994 vypuštěn kůň Převalský. Tajemná poušť Gobi.

Civilizace turisty téměř nedotčené oblasti - liduprázdné pláně, hřbitovy dinosaurů a neskutečné písečné duny. Sídla nomádů a noci pod hvězdami zalitou oblohu. Přírodní a historická rozmanitost mongolských stepí a pouští. Kulturní bohatství a pestrost, intenzita barev a tvarů jedné z nejkrásnějších částí Země.

Okruh absolvujeme pronajatým vozidlem se zkušeným mongolským řidičem. Protože asfaltových cest je tu poskrovnu, delší úseky překonáme letecky.

Výprava za ptactvem bude mít v Mongolsku charakter expedice, protože ubytovací možnosti jsou řídké s výjimkou několika levných hotelů a turistických kempů s jurtami (gery). Nabídka potravin je mimo hlavní město omezená. Místní kuchyně je postavena na skopovém mase, nudlích a polévkách.

V zemi existuje vnitrostátní letecká doprava, která trpí nedostatkem paliva a je tu několik veřejných autobusových linek. Silnice jsou buď v hrozném stavu, nebo vůbec neexistují ve stepích a pouštních oblastech.

Doporučené lokality pro pozorování ptactva

• Listnaté a jehličnaté lesy v okolí Terelj, které pokrývají pohoří Hentiy (1.600 m n.m.), severovýchodně od Ulánbátaru, jsou domovem zajímavé směsice sibiřských druhů a druhů východního Palearktu.
• Skvělou oblastí je údolí Yol a jeho okolí.
• Město Ulgyi (Olgiy) v západním Mongolsku je nejlepší základnou k prozkoumání delty řeky Kobdo, Har Us Nuur (Černé jezero), řeky Zabkhan, pohoří Turgen Ul a nížin kolem jezera Urgen Nur.

Itinerář cesty po Mongolsku

1.-2.den: Praha - Ulánbátar - Selenge. Let do hlavního města Mongolska Ulánbátaru, odtud dále do Moronu. Drsná cesta do panenských krajů s fantastickými lidmi do kempu Selenge uprostřed malebné přírody evokující pocity volnosti a samoty v zemi dávných mongolských chánů. Zajímavé zastávky na fotografování na významných místech v údolí řeky.

3.-4.den: Selenge. Nezapomenutelný zážitek, sjezd největší mongolské řeky na raftovém člunu. Selenga napájí Bajkalské jezero jako jeho největší přítok. Příjemná procházka po okolních horách. Fotografování vzácných květin a přírody. Další den výlet na koních údolím řeky Selengy po loukách posetými exotickými květinami za doprovodu mongolských průvodců. Piknik v přírodě, ukázky jezdeckého umění. Trasa na koních bude přizpůsobena chuti a fyzickým možnostem účastníků.

5.-6.den: Selenge - Rašant. Po snídani odjezd do vesnice Rašant. Přivítá nás místní guvernér stejně vřele jako minule? Ochutnávka vybrané kuchyně, společný oběd. Seznámení s tradičním způsobem života místních pasteveckých rodin. Poznávání jejich tradiční pohostinnosti. Večeře a nocleh v jurtách, tradičním obydlí Mongolů. Výjezd na poutní místo s lámaistickým pomníkem - centrum přírodní energie. Lamaistický buddhismus má v Mongolsku pevné místo již několik století. Mongolsko udržovalo styky s Tibetem, jenž byl vždy vnímán jako duchovně nadřazenější. Večerní závody v lukostřelbě (charvalt), vycházející z tradičních potřeb lovce a pastevce. Oblíbená soutěžní disciplína již po staletí. Soupeřit mohou muži i ženy. Příprava mongolské speciality chorchog (pečená koza v konvi), večerní posezení u ohně.

7.-8.den: Rašant - Chövsgöl - Moron. Festival Naadam. Ranní odjezd do Moronu, panenskou přírodou k největšímu mongolskému jezeru, legendami opředenému Chövsgölu. Poslední opravdová divočina. Mohutné horské hřebeny zvedající se nad nejkrásnějším jezerem Mongolska. Návštěva u posledních „divokých“ kmenů pastevců Tsaatanů (v mongolštině „těch, kteří mají soba“). Vyzkoušíme si jízdu na Tsaa buga? Nocleh u jezera, společná večeře. Největší mongolský svátek - Naadam v Moronu. Pestrá přehlídka všech národních zvyků a oblečení z celého Mongolska, bohatý kulturní program, zajímavé sportovní vystoupení - mongolský zápas, lukostřelba, závody na koních. Rušný trh, návštěva místního kláštera a lamaistické bohoslužby.

9.-10.den: Moron - Ulánbátar - Erdenedzú. Přelet do Ulánbátaru. Pokračování oslav Naadam - největší dostihy celého Mongolska. Autentický zážitek přímo z pod kopyt koní. Vodka a kumys potečou proudem. Nocleh v hotelu. Odjezd do Charchorinu, bývalého hlavního města Čingischánovy říše ze 13.-14. století. Kulturní krajina údolí Orchon zahrnuje oblast o rozloze 1220 km2 na březích stejnojmenné řeky s archeologickými pozůstatky z 6. století. Prohlídka prvního a největšího mongolského buddhistického chrámového komplexu, kláštera Erdenedzú, obehnaného mohutnými zdmi. 108 stúp se sochami želv - ochránkyň, zlatá stúpa, kultovní falická skála. Paleontologické muzeum dinosaurů.

11.-12.den: N.P. Chustaj - Ulánbátar. Návštěva národního parku Chustaj (Březové hory), přírodní rezervace koní Převalského a další divoké zvěře. V r. 1994 sem byl z několika stád chovaných v zajetí v Evropě (velkou zásluhu na projektu má i ZOO Praha) vypuštěn kůň Převalský. Večerní odjezd do Ulánbátaru, v případě včasného příjezdu prohlídka hlavního města.

13.-15.den: Poušť Gobi. Přelet do pouště Gobi. Přejezd do kempu, návštěva soutěsky Jolin-Am, kratší pěší výlet. Muzeum s exponáty všech druhů divoké zvěře, které se v Gobi kdy vyskytovaly. Nebude chybět ani bájný červ Olgoj Chorchoj. Cestou možnost výstupu na některou z hor kaňonem říčky. Ubytování v jurtovém kempu. Výlet do oblasti Chongorin Els. Rozlehlé zlaté písečné duny, známé jako zpívající písky, dosahující neuvěřitelné výšky 300 m a táhnoucí se v délce 180 km. Nezapomenutelná vyhlídka z vrcholků dun. Jasně modré nebe v ostrém kontrastu se zlatavým pískem. Pozoruhodné zastávky cestou, sběr polodrahokamů. Den zasvěcený poznávání života nomádských obyvatel v poušti Gobi. Připojíte se k výrobě sýrů či snad podojíte „svého“ velblouda? Pro zájemce jízda na velbloudech. Večeře a ubytování v jurtovém kempu. Východ slunce nad pouští Gobi, jedinečný pohled na zpívající duny. Bajan Zag - naleziště prehistorických kostí dinosaurů.

16.-18.den: Ulánbátar - Praha. Odlet do Ulánbátaru. Prohlídka města: vyhlídka Zaisan, klášter Gandan s největším stojícím Buddhou v celé Asii. Pestrá škála muzeí - přírodní, Čingischána, historických kostýmů, čínské... Centrální náměstí s parlamentem. Poslední nákupy. Večer módní přehlídka historického oblečení s kulturním vystoupením a hudbou, večeře. Nocleh v hotelu. Socha Čingischána - největší jezdecká socha na světě. V hlavě koně je rozhledna s nádherným výhledem do okolí. Čingischán se dívá směrem na Chenti-Dadal, kde se narodil. Kemp 13. století s ukázkami života z doby Čingischána: nádherně vyzdobené náčelnické jurty, původní řemesla, možnost fotografování s ochočenými orly a další atrakce, oběd. Návrat do Ulánbátaru, nocleh v hotelu.

Zoo Praha a Kůň Převalského

Koně Převalského jsou ikonickými zvířaty nejen mongolské Gobi, ale i Zoo Praha. Zoo Praha chová koně Převalského (Equus przewalskii) již více než 90 let a má významný podíl na návratu tohoto ikonického druhu do volné přírody. Od jara 2024 mohou návštěvníci pražské zoo navíc sledovat poslední divoké koně ve zbrusu novém výběhu.

Expoziční celek Gobi na celkové ploše 6 500 m2 představí vedle převaláků i další typické zástupce asijských polopouští a stepí, včetně bájného olgoje chorchoje. Hlavní výběh zaujímá plochu 2 000 m2 a snahou jeho tvůrců bylo vytvořit zde prostředí co nejpodobnější původní domovině koní Převalského, tedy biotop středoasijské suché stepi.

Návštěvníci mohou nově pozorovat koně ze tří vyhlídek a chovatelé získali moderní zázemí, které zahrnuje pět vzájemně propojitelných boxů s možností dálkového sledování pomocí kamer, čtyři venkovní dvorky nebo prostorný odstavný výběh, který v případě potřeby umožní fungování dvou skupin koní bez vzájemného kontaktu.

Pro návštěvníky zde byla zpodobněna lebka dinosaura rodu Protoceratops a část Oviraptora včetně jeho hnízda se zkamenělými vejci. Na tento působivý venkovní prostor navazuje malý pavilon zasazený do terénu a zcela osázený zelení.

Uvnitř jsou umístěna terária s menšími pouštními živočichy. Z živočichů trávících dny pod zemí jsou v pavilonku mimo hroznýšků představeni ještě švábi lékařští (Eupolyphaga sinensis), připomínající miniaturní želvičky, a štíři Martensovi (Mesobuthus martensii).

Atmosféru expozičního celku dotvářejí také další prvky odkazující na Mongolsko. Je to například klasická jurta, která se osvědčila i u původní expozice koní, nebo kámen s petroglyfy (rytiny do kamene různého stáří) vyrobený jako kopie konkrétního nálezu, který učinil ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

tags: #příroda #mongolska #gobi

Oblíbené příspěvky:

• Příklady neživé složky ekosystému
• Podmínky skládky zeminy v Dačicích
• Zpracování bioodpadu a gastroodpadu v projektu Hygienizace odpadu
• Rostliny pro slunná stanoviště
• Design rozdělovačů s přírodním nádechem