Příroda musí být úžasná: Zajímavosti a ochrana přírody v České republice

Ochrana biodiverzity se stala zaklínadlem a také velkým tématem dneška. Má-li být alespoň trochu úspěšná, musíme svou pozornost soustředit na ty části přírody, které jsou ohrožené a hrozí, že je ztratíme. V tomto ohledu je biodiverzita především hmyz.

Nejenže tvoří převážnou většinu známých organizmů, ale vývoj posledních dekád bohužel také ukázal, že právě hmyz je překvapivě zranitelný. Zatímco během posledních 40 let se k nám vrátili rys, vlk, medvěd, los, bobr, jeřáb, orel skalní a královský, za stejných 40 let jsme pozbyli několik set, možná i více než tisíc druhů hmyzu. Jen denních motýlů vymřelo devět druhů, tedy 6 % fauny. A dalších 21 se z kategorie běžných druhů přesunulo mezi vzácnosti*. Dlouhodobě a setrvale klesá i početnost ještě běžných druhů.

Drastický úbytek hmyzu začíná ohrožovat některé ekosystémové služby, např. opylování, a je jen otázkou času, kdy postihne další složky přírody na hmyzu přímo nebo nepřímo závislé. A některé už nejspíše postihl.

Ochrana hmyzu a role sběratelů

Šelmy a další velká zvířata jsme vystříleli. Jsou to dlouhověcí tvorové, jejichž zdravou populaci by na území naší republiky tvořily řádově tisíce, maximálně statisíce jedinců. Takže to bylo snadné. K jejich návratu pak ale stačilo přemluvit myslivce, aby po nich příliš nestříleli.

Zdravé populace hmyzu naopak lovem vyhubit prakticky nemůžeme. I ohrožených tesaříků alpských můžou žít na jediném kopci desítky tisíc jedinců. Hmyzem se živí prakticky všechno, co jej dokáže přemoci, hmyz je krátkověký, samice kladou minimálně desítky, častěji stovky a někdy i tisíce vajíček. Hmyz je zkrátka svou populační biologií „zařízen“ na nahrazování ztrát způsobených predací.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Současný úbytek hmyzu způsobila především dramatická proměna krajiny, ve které hmyz nemá kde žít. Má-li být tato snaha úspěšná, musíme vědět, které druhy péči naléhavě potřebují a jak má tato péče vypadat. A právě zde tkví příčina faktu, že zatímco třeba medvěda lov ohrozit může, a tedy má smysl jej regulovat, kontrolovat a pytlačení tvrdě penalizovat, tesaříka alpského a další z desetitisíců našich hmyzích druhů ohrozí spíše to, že je nikdo lovit nebude.

Bez lovců-sběratelů nebudeme mít informace o tom, kde třeba zmíněný tesařík všude žil a kde ještě přežívá. Tedy nebudeme tušit, zda a jak moc je ohrožen a není-li už nejvyšší čas pro jeho ochranu něco podniknout. Může zmizet, aniž by si toho někdo všiml. A i když si úbytku někdo náhodou všimne, nejspíše nebude vědět, jak mu zabránit. K efektivní ochraně jsou totiž nezbytné detailní informace o způsobu života daného druhu.

A nejlepší informace o hmyzu mají obvykle amatérští sběratelé, i když ne všichni a ne o každém druhu. Profesionálů je málo a většinou nemají čas zabývat se tak vědecky nedoceněnou činností, jako je faunistika a důkladné pozorování zvyků několika z těch desítek tisíc našich hmyzích druhů.

Pokud chcete chránit náhodného brouka XY, po důkladné literární rešerši zjistíte, že o způsobu jeho života v odborné literatuře najdete informace obecné až nic neříkající (vzácně v teplejších polohách), v lepším případně detailně popisující situaci někde v pohoří Kopet Dag. A tak se zeptáte člověka, který - vedle toho, že se živí například jako železničář, lékař nebo majitel veřejného domu - se s niterným zaujetím věnuje budování sbírky hmyzu a nezřídka i s tím spojené vědecké činnosti. A proto už pár dekád každou volnou chvíli honí brouky po lesích a stráních naší vlasti.

Ochrana hmyzu má zkrátka docela jiná pravidla, než ochrana obratlovců nebo třeba rostlin. Ochrana jedinců je většinou kontraproduktivní. Zákazem sběru hmyzu nepomůžeme, ale přicházíme o informace pro jeho ochranu - a tedy pro ochranu biodiverzity - naprosto klíčové.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Přístup represivních složek a výjimky v chráněných územích

Represivní složky, lhostejno zda policie nebo Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), nezřídka v médiích vykazují činnost v ochraně přírody postihováním sběratelů. Přitom ale zcela opomíjejí faktory, které ten který chráněný druh skutečně ohrožují. Jeho přečin - spíše trestuhodně hloupý, než nebezpečný - byl z hlediska přežití tesaříka alpského u nás zanedbatelný. Rozhodně ve srovnání například s faktem, že státní podnik Lesy ČR po desítky let těžbami starých bučin likviduje biotop tohoto druhu ve Vlárském průsmyku, na Moravě donedávna jediné známé lokalitě tohoto už půl století zákonem explicitně chráněného brouka.

Vlárský průsmyk navíc leží v první zóně CHKO Bílé Karpaty a v posledních dvaceti letech je také evropsky významnou lokalitou k ochraně tesaříka alpského vyhlášenou. Činnost státních lesů má na tesaříka alpského samozřejmě mnohem drastičtější dopad, než činnost všech sběratelů dohromady. Jenže entomologové si pečlivě popsané důkazy o své trestné činnosti ukládají do krabic (kde pak slouží také jako zdroj informací pro ochranáře), kdežto lesníci je naštěpkují, rozřežou na pile nebo rozjezdí lakatošem. Snad proto pracovníky ČIŽP mnohem častěji než na lokalitách ohrožených brouků potkáte na entomologických burzách.

Je třeba říci, že přístup represivních složek k entomologům je u nás poměrně rozumný. V řadě států světa dnes hrozí sběratelům brouků či motýlů mnohem citelnější tresty. Ale jednak „přituhuje“ a policie už občas vyrazí zkontrolovat sbírku i k někomu domů, jednak platí, že zatímco lidi se síťkami v rukou postihujeme, nebo jim bráníme v neškodné činnosti, další a další hmyzí populace a druhy mizí z příčin zcela odlišných. Přicházejí o stanoviště dílem aktivní lidskou činností (například zmíněné necitlivé lesní hospodaření), dílem i lidskou nečinností (zarůstání a změna podmínek, a to i na chráněných lokalitách).

I ve zvláště chráněných územích totiž požadavky chráněných druhů často ostentativně ignorujeme (blíže viz FOP 2/2016). Zvlášť ostře tato omezení činnosti kontrastují s tím, co lze jen těžko nazvat jinak, než „nesnesitelná lehkost výjimek“. A zdaleka nejde jen o výjimky vydávané u různých „strategických“ záměrů a megalomanských staveb.

Z peněz na ochranu přírody (například OP ŽP) jsou nezřídka placeny různé úpravy a obnovy parků a alejí, často osídlených chráněnými brouky. Pokud už je před akcí proveden entomologický průzkum, mnohdy neslouží jako podklad pro citlivější provedení akce, ale pro vydání výjimek legalizujících - nikoli ovšem legitimizujících - likvidaci celých populací chráněných druhů.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Výjimka ze zákazů ve zvláště chráněném území umožňuje tyto činnosti legálně vykonávat:

1. provádět chemický posyp cest, s výjimkou údržby silnic I.
2. Výkon práva myslivosti a rybářství může příslušný orgán omezit, pokud tento výkon je v rozporu s podmínkami ochrany území přírodní rezervace (ust. § 34 odst.

Efektivní ochrana a proměna krajiny

Účinná ochrana ohrožených druhů hmyzu samozřejmě znamená zachování jejich stanovišť v příznivém stavu. V případě saproxylických druhů hmyzu by mimo jiné pomohlo, pokud by za jejich biotop nebyl pokládán jednotlivý strom, ale např. celá alej nebo kus lesa, ačkoli tam zvláště chráněný druh v daném okamžiku obývá pouze některé stromy. Příklad vykácené Valtické aleje na jižní Moravě ukazuje, jak je dnešní přístup nedostačující.

Alej s výskytem unikátních druhů byla téměř kompletně vykácena s výjimkou přestárlých stromů, které byly označeny jako nejcennější, protože (logicky) hostily největší množství ohrožených druhů. Tyto stromy ale jako biotopy velice rychle zaniknou a žádné další v nově vysázené aleji je po celá desetiletí nemohou nahradit. Biologicky cenné staré stromy dnes mizí po celé republice. A zatímco se ve správních řízeních dohadujeme o každou větší větev, uniká nám hlavní problém.

Ohrožené druhy hmyzu mají také málo času, když se na jejich stanovištích zhorší podmínky. Příkladem mohou být stepní druhy na lokalitách, kde se přestalo pást, jako je na krátkostébelné stepní trávníky vázaný chrobák jednorohý (Bolbelasmus unicornis). Z našeho území definitivně vymizel asi dva roky poté, co na jeho poslední lokalitě králičí mor zdecimoval poslední spásače. Na rozdíl od ptáků nemůže hmyz z nevyhovujícího stanoviště dočasně odletět jinam, oproti rostlinám zase neumí počkat v semenné bance či podzemních orgánech na zlepšení stavu, navíc potřebuje rozsáhlé plochy vhodných biotopů.

Rychlá generační obměna pak vede u citlivých druhů v krátkém čase k lokálnímu vymření populace. V tomto ohledu by pomohlo např. zvětšení počtu vzácných stanovišť v krajině, která poslouží jako tzv. nášlapné kameny. Dobrým příkladem může být šíření některých druhů vázaných na bezlesí (např. majky - Meloe sp. či hnědásek kostkovaný - Melitaea cinxia) prostřednictvím sítě malých kamenolomů či pískoven. Pokud je záhy po ukončení těžby neosázíme borovou monokulturou, rychle je objeví i další ohrožené druhy, především žahadloví blanokřídlí a jiné taxony vázané na raná sukcesní stadia.

Velkým tématem by se pro ochranu hmyzu (a přírody vůbec) měly stát i druhy mimo červené seznamy a „normální“ krajina. Z dostupných dat víme, že i tzv. běžných druhů v krajině ubývá a řada z nich může červené seznamy vbrzku rozšířit. Nejenom už zmíněné „postindustriály“, ale i okraje silnic, městský intravilán, rybník nebo zemědělská krajina skýtají pro ochranu přírody velký potenciál, který zůstává nevyužit a mnohdy dokonce i zcela promrhán.

Aktuální legislativa a možnosti zlepšení

Aktuální seznam zvláště chráněných druhů hmyzu, vzniklý v roce 1992, je v České republice zastaralý a nevyhovující. Stále v něm figuruje mimo jiné i zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), který byl v době sepisování seznamu považován za stepní relikt, mezitím se však stačil stát běžným druhem prakticky na celém území ČR. Výjimky z jeho ochranných podmínek se proto dnes řeší jako na běžícím pásu, zatímco většina vymírajících druhů z červeného seznamu žádné zákonné ochrany nepožívá.

Určitě by se proto vyplatilo lépe provázat červený seznam se seznamem zvláště chráněných druhů. Nejde přitom o to, aby se obsah červených seznamů překlopil do vyhlášky, ale spíše o reprezentativní výběr deštníkových druhů, jejichž ochrana přikryje celá ohrožená společenstva. Ani sbírání chráněného hmyzu z takového vylepšeného seznamu přitom nemusí být zákonem striktně zapovězeno.

Lze si představit odlišný režim pro ochranu hmyzu a obratlovců nebo vytvoření dvou různých režimů druhové ochrany - „individuálního“ a „biotopového“. Jednodušší variantou je generální výjimka na sběr hmyzu pro členy odborných společností (v případě hmyzu Česká společnost entomologická, Společnost pro ochranu motýlů apod.), tak situaci řeší například ve Španělsku. Ideální by byla automatická výjimka na určitý počet jedinců pro sbírkové účely. Podobná automatická výjimka v zákoně ostatně funguje už dnes, jen se netýká sběratelů.

Přestože u nás existují fungující a úspěšné projekty, které rozhodně nechceme zatracovat, situace v ochraně ohrožených druhů hmyzu prostě není dobrá. Mnohé druhy jsou zákonem chráněny půl století, aniž by jim to viditelně pomohlo. Stále však máme co chránit.

České přírodní krásy: Místa, která stojí za to objevit

Česká republika má mnoho přírodních krás. S trochou nadsázky lze říci, že se u nás dá najít všechno: od horské krajiny přes lesotundru, step, mokřady a rašeliniště, slaniska s dozvuky vulkanické činnosti, vyhaslé sopečné útvary, rozmanitá skalní města, ledovcová jezera ale i několik malých „pouští“, tzv. písečných přesypů. Pojďte tato místa objevit i vy!

Přehled nejúchvatnějších přírodních lokalit v České republice:

• Chráněná krajinná oblast Jizerské hory: krajina prastarých lesů, rašelinišť i podhorských luk.
• Žďárské vrchy: jedna z posledních nedotčených oáz klidné a čisté přírody v srdci Česka.
• Chráněná krajinná oblast Lužické hory: kulturní krajina formovaná v průběhu staletí člověkem.
• Komorní hůrka: nejmladší sopka na území Českého masivu.
• Jeskyně Na Pomezí: největší jeskynní systém v České republice vzniklý rozpouštěním mramoru.
• Chráněné krajinná oblast Český kras: pestrá a mnohotvárná krajina zahrnuje téměř 700 jeskyní.
• Sněžka: nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice.
• Geopark Broumovsko: území, které představuje výjimečné geologické bohatství.
• Chráněná krajinná oblast Pálava: kraj střežící dávná tajemství lovců mamutů.
• Soutok Moravy a Dyje: trojmezí ČR, Rakouska a Slovenska uprostřed lužních lesů.
• Český ráj: pískovcová skalní města, náhorní plošiny a strmá údolí.
• Chráněná krajinná oblast České středohoří: rozprostírá se na severu Čech, po obou březích dolního toku české části Labe.
• Černohorský potok: údolí Těsný důl ukrývá mnoho vodopádů a kaskád.
• Milešovka: nejvyšší hora Českého středohoří.
• Padrťské rybníky: původně zásobárna vody pro plavení dřeva.
• Vejdova lípa: nejmohutnější lípa na území České republiky.
• Jeskyně Na Turoldu: jediná zpřístupněná jeskyně v jurském vápenci v ČR.
• Písečné přesypy u Rokytna: přírodní útvary prorostlé borovým lesem.
• Přírodní rezervace Bukačka: nejvýznamnější maloplošné chráněné území Orlických hor.
• Brdy: nejvyšší ryze české pohoří u nás.
• Havranické vřesoviště: nejrozsáhlejším vřesovištěm na území Národního parku Podyjí.
• Soustava lesních jezírek v rezervaci Ransko.
• Národní přírodní památka Železná hůrka: lom odkrývající část nejmladší známé sopky.
• Rašeliniště Jizera: jedno z nejznámějších jizerskohorských rašelinišť.
• Kotýz: zbytek vstupního portálu jeskyně nedaleko Koněpruských jeskyní.
• Les na Ještědském hřebeni: pestrý les s mladými buky, jedlemi a javory.
• Přírodní park Jezerní slať: připomíná šumavské pláně.
• Lednicko-valtický areál: zapsaný na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
• Masiv Jizery: druhá nejvyšší hora Jizerských hor s vyhlídkou.
• Největší viklan v České republice nad Žemličkovou Lhotou.
• Podzemní náhon bývalého hamru Průrva Ploučnice.
• Přírodní památka Uhlířský vrch: vyhaslá čtvrtohorní sopka.
• Lysá hora: vrchol dostupný sedačkovou lanovkou z Rokytnice nad Jizerou.
• Naučná stezka Swamp u Máchova jezera.
• Kolonie sysla obecného v západní části Českého středohoří.
• Krásná příroda Moravských Kopanic.
• Pohoří Chřiby s hrady Buchlov a Cimburk a Kazatelnou.
• Les, kde neroste nic kromě jedovatého tisu v přírodní rezervaci V Horách.
• Revíz: nejkouzelnější lokalita v Jeseníkách.
• Chráněná krajinná oblast Labské pískovce: soutěsky a kaňony obklopené skalními městy.
• Přírodní park Středomoravské Karpaty.
• Česká Sibiř: oblast na rozhraní středních a jižních Čech.
• Skalní městečko Viklany u Žihle.
• Balvanovité útvary Bába a Dědek.
• Stezka věnovaná doupným stromům.
• Chýnovská jeskyně: první turisticky zpřístupněná jeskyně v ČR.
• Jizerská oblast tmavé oblohy: rezervace tmy v Jizerských horách.
• Divoká a skalnatá rokle v Krkonoších.
• Skalní město Tiské stěny.
• Prášilské jezero: jedno z pěti šumavských jezer ledovcového původu.
• Skupina skal Bílé kameny u Jítravy.
• Pramen Labe na Labské louce v Krkonoších.
• Drbákovské tisy a Albertovy skály nad Slapskou přehradou.
• Čertova stěna: známá skalní lokalita v jižních Čechách.
• Přírodní rezervace Černohorské rašeliniště: největší rašeliniště lesního typu v Krkonoších.
• Údolí řeky Křinice v Českém Švýcarsku.
• Říčka Vydra s peřejnatým řečištěm a obřími hrnci.
• Prachovské skály: ráj pro horolezce v Českém ráji.
• Klokočské skály jižně od Malé Skály.
• Chráněná krajinná oblast Beskydy: největší CHKO v České republice.
• Hranická propast: nejhlubší propast v České republice a nejhlubší zatopená propast světa.
• Tříjezerní slať: malé vrchovištní rašeliniště na Šumavě.
• Pískovcové sloupy při ústí Kokořínského a Vojtěšského dolu.
• Geopark Barrandien: přenese vás do dob pravěkých moří.
• Písečný přesyp u Vlkova: unikátní duna s ohroženými druhy.
• Solenická podkova: meandr Vltavy ve Středním Povltaví.
• Rudické propadání: jeskynní systém v CHKO Moravský kras.
• Šumavská rašeliniště (slatě).
• Rakovecké údolí: louky, lesy a naučná stezka na Drahanské vrchovině.
• Rychlebské hory severně od Jeseníku.
• Medvědí stezka: naučná stezka spjatá s historií zastřelení posledního šumavského medvěda.
• Židova strouha: romantické kaňonovité údolí potoka.

Jak ulehčit přírodě: Tipy od studentů Přírodovědecké fakulty UK

Každý z nás se může chovat tak, aby ulehčil přírodě a pomohl ji zachovat pro budoucí generace. Jak na to? Existují jednoduché zásady, jako je například využívání hromadné dopravy, využívání ekologičtějších variant čisticích prostředků, upřednostňování recyklovaných materiálů a podobně.

Při nakupování se můžete rozhodnout, zda dáte přednost zboží importovanému z druhého konce světa, českému výrobku, nebo dokonce místnímu produktu. Podporovat místní produkty má řadu výhod - například farmářské potraviny jsou obecně neporovnatelně vyšší kvality než na živném médiu vypěstované potraviny bez chuti a vitaminů.

Většinu produkovaného odpadu není těžké roztřídit do barevných kontejnerů, pytlů či boxů, které jsou dnes na každém kroku. Pomáháme tak šetřit zdroje a energie, nemusí se vyrobit další a další produkty, které se pak bez využití skládkují (v lepším případě) a při rozkladu zatěžují životní prostředí.

Naše země jako celek nemá kritický nedostatek podpovrchových zásob vody, to ovšem není důvod s vodou plýtvat. Voda se dá šetřit mnoha způsoby, například lze využívat dešťovou vodu pro zalévání či splachování.

Elektřinu lze šetřit jednoduchými kroky: třeba zhasínat, když odcházíme z místnosti, nemít zbytečně puštěné spotřebiče, nenechávat spotřebiče v režimu stand-by. Je dobré se nad energetickými nároky přístrojů zamýšlet již při jejich koupi.

Doporučíme však ještě jednu obecně platnou zásadu: dobrovolnou skromnost. Žijeme v relativně bohaté zemi a máme určité volné finanční prostředky, jimiž disponujeme a jež můžeme přerozdělovat podle svého uvážení.

Zklidnění a pohoda v přírodě

Pohoda neznamená jen válet se za pecí. Je to každá chvilka, kterou vyrovnáváme náš příliš uspěchaný život, běh mezi prací, úklidem a běžícím pásem ve fitku. Možností jsou tisíce a je důležité najít ty, které vám osobně vyhovují. Pak už stačí si je pravidelně dopřávat. Pro mě je odpočinkem každý pobyt venku, čas s rodinou a procházka s naší fenkou Lilly.

Příroda nám zajišťuje nejčistší vzduch, vitamín D ze slunce a pro zdraví potřebné pestré mikrobní prostředí. Pobyt v přírodě rovnou také může zajistit i doporučovanou pohodu a pohyb. Pro pobyt v přírodě nepotřebujete vůbec nic vlastnit ani dělat. V přírodě stačí jen být.

Podle některých studií dokonce jen půlhodina běhu denně může u někoho působit stejně jako užívání antidepresiv. Podle japonské terapie nazývané „lesní koupel“ snižuje pobyt v lese i bez jakýchkoli fyzických výkonů hladinu stresových hormonů a krevní tlak, uklidňuje, prospívá srdci, cévám i psychice.

Mnohé studie dávají pobyt v přírodě do souvislosti s četnými pozitivními vlivy na zdraví. Jednotlivé odborné práce dokládají snížení krevního tlaku, potlačení úzkostí a agresivity, navození pocitu štěstí, omezení bolestivosti, podporu obranyschopnosti nebo zlepšení nálady.

Důležité kontaktní údaje

Chráněné krajinné oblasti - zde oznamujete Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti.

Národní přírodní památky, národní přírodní rezervace a jejich ochranná pásma - zde oznamujete Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti.

Přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma (mimo území chráněné krajinné oblasti - CHKO) - zde oznamujete krajskému úřadu.

Přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma (na území chráněné krajinné oblasti - CHKO) - zde oznamujete Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti.

Vaše oznámení musí obsahovat:

• vaše úplná identifikace - jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování, resp.
• plná moc, pokud se necháváte zastupovat (např. musí v ní být dostatečně specifikován záměr, ke kterému o stanovisko žádáte (v případě stavebních záměrů tedy např.

tags: #priroda #musi #byt #uzasna #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Sběr odpadu Litoměřice
• Adapterra Awards a ochrana klimatu
• Kvalita ovzduší v ČR
• Vodopády v interiéru
• Kriminální seriál Stav ohrožení