Příroda na jaře ve vysokém rozlišení

Jaro se probouzí a s ním i celá příroda. Jednou z možností, jak mohou zemědělci podpořit biodiverzitu v zemědělské krajině, je vytvořit na vhodných místech biopásy.

Jde zpravidla o pruh pozemku, kde se vyseje nektarodárná směs, která pak slouží jako zdroj potravy a útočiště pro hmyz a drobné obratlovce. Hlavním účelem je podpora biodiverzity.

Biopásy ve Vinoři

„Ve Vinoři je nyní 35 hektarů biopásů, kde si můžeme ‚hrát‛,“ popisuje za výzkumníky Martin Štrobl. Jednak se místní biopásy nachází v Praze, ve které nelze na biopásy čerpat dotace z Fondu rozvoje venkova, což je z pohledu výzkumníků dobře v tom ohledu, že zde nejsou závazné požadavky na termíny seče biopásů ani žádná jiná omezení, vyplývající z podmínek dotace. Což se hodí včelám.

Z pohledu výzkumníků se tu dobře sešly vnější okolnosti. Jednak tu hospodaří společnost Vin Agro, která má sama od sebe snahu o krajinu pečovat, a také je otevřená spolupráci s výzkumníky a vychází vstříc jejich nejrůznějším požadavkům a výzkumným potřebám.

„To, že biopás přiláká opylovače a další hmyz, je jasné. Co se ale málo studuje, je, co se děje pod povrchem,“ říká k tomu Martin Štrobl. Proto výzkumníci už tři roky sledují pomocí půdních sond půdní faunu.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Výzkum půdní fauny

„Je zjevné, že s věkem biopásů roste početnost i biomasa žížal, přičemž jich zde najdeme výrazně více než uvnitř pole, a tento rozdíl je možné pozorovat již první rok po vysetí biopásů,“ říká Štrobl. Četnost žížal v biopásu vysetém na podzim či na jaře, respektive s ohledem na stáří biopásu jako takového.

Jeho vysvětlení je, že životu v půdě prospívá, že se s půdou nemanipuluje, neprovádí se tu orba, neaplikují žádné pesticidy. Vědci také zkoumali, jak se liší biodiverzita v biopásu vysetém na podzim a vysetém na jaře. A podle početnosti žížal došli k závěru, že z pohledu biodiverzity může být výhodnější zakládat biopásy už na podzim.

Predace škůdců

Další výzkum, který vedla Alena Samková z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU v Praze ve spolupráci s výzkumníky z Fakulty životního prostředí, přímo měřil vliv biopásů na predaci škůdců. Výzkumníci použili vajíčka kohoutka černohlavého, což je významný škůdce obilí, a sledovali, jak budou vajíčka predována v biopásech a v přiléhlé plodině (uvnitř pole).

„Pozorovali jsme, že přímo v biopásu a v jeho blízkosti byla predace vajíček kohoutků vyšší než části pole bez biopásu,“ říká Štrobl. Biopás tak může pomoci při pěstování plodin tím, že poskytuje úkryty a zdroj potravy pro predátory, kteří následně likvidují škůdce.

Štrobl si pochvaluje, že spolupráce se zemědělci ze společnosti Vin Agro je bezproblémová. Ale dodává, že by spolu s kolegy rád zkoumal i jiné lokality.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Požáry v přírodě

Na hrozbu častějších a rozsáhlejších požárů v přírodě upozorňují odborníci dlouhodobě, nově na to upozornil Petr Čermák z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Narůstat podle něho nebude jen riziko vzniku požáru, ale také jejich velikost - zvýší se pravděpodobnost rozhoření na větší ploše.

Čermák uvedl, že majitelé lesů by se měli do budoucna v přiměřené míře zaměřit na některá preventivní opatření známé nyní ze Středomoří. Na mysli má například pásy zpomalující šíření plamenů - takzvané fuelbreaks, které se vytvářejí v místech nejvyššího rizika vzniku ohně. Lidé by se podle Čermáka měli rovněž vyvarovat nebezpečných aktivit, které následně vedou ke vzniku rozsáhlého požáru - například vypalování trávy.

Rekordní březen

Jeho slova potvrzují statistiky českých hasičů. Tolik požárů jako po letošní zimě česká příroda ještě nezažila. „Letošní jaro se v počtu požárů v přírodním prostředí naprosto vymyká. V březnu jsme jich v celé České republice uhasili více než 2,2 tisíce. To je číslo, které naše statistiky nepamatují,“ uvedla mluvčí Hasičského záchranného sboru Pavla Jakoubková.

Od roku 2016 se přitom počet požárů v březnu pohyboval v průměru okolo tří set, pouze v roce 2017 se číslo zdvojnásobilo - hasiči zvládli asi 750 požárů. Letos je to tedy přibližně sedmkrát více. V počtu požárů v přírodě nemůže letošnímu březnu konkurovat ani duben 2020, kdy hasiči zasahovali téměř 1600krát, ani duben 2019 s také bezmála 1600 událostmi. Nikdy v historii nebylo tolik požárů ani v horkých letních měsících, kdy plameny vzplanou především při žních. Rekordní byl zatím srpen 2018, kdy hasiči zlikvidovali více než 1,4 tisíc požárů.

Jakoubková upozornila, že na jaře vznikají požáry především při pálení v lesích, na zahradách a loukách. Letos navíc panovalo značné sucho. „Mezi příčiny typických jarních požárů patří neopatrnost a nedbalost lidí, kteří neuhlídali pálení. Oheň se v otevřeném prostoru může velice snadno vymknout kontrole, stačí jen trocha nepozornosti,“ řekla Jakoubková.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Rizikové období

Odborníci se jarními požáry zabývají dlouhodobě. Už dva roky funguje například web FireRisk, na němž lze na osm dní dopředu sledovat míru rizika jejich vzniku, a to v rozlišení až na jednotlivé katastry. Jak připomněl Petr Čermák z Mendelovy univerzity v Brně, letošní jarní měsíce byly zatím velice suché, což požárům nahrává.

„Březen a duben jsou měsíce, kdy vegetačních požárů vzniká relativně hodně. Je to způsobeno kombinací panujícího počasí, vysoké zásoby snadno zápalného materiálu, jakým je suchá tráva, a četností nebezpečných aktivit, jako je vypalování travních porostů, rozdělávání ohně nebo kouření v lese,” upozornil Čermák. Významnou komplikací jsou podle něho rovněž poměrně větrné dny, právě vítr plameny rozfoukává.

Čermák předpovídá, že přinejmenším někteří vlastníci lesů se budou v nejbližších letech muset situací podrobně zabývat. Kritickými lokalitami jsou místa, která rychle vysychají, a navíc tam chodí hodně lidí, případně je v blízkosti tábořiště či chatová oblast. „Tam bude potřebné či nutné realizovat některá opatření, která u nás dosud používána nejsou a známe je ze zemí, kde jsou vegetační požáry velkým problémem. V našich podmínkách ale půjde spíše o pásy s úpravou charakteru a hustoty vegetace než o pásy s úplně obnaženou půdou," uvedl Čermák.

Podle něj v tuzemsku dlouho nebyly větší požáry obvyklé. Pokud už vznikly, podařilo se je brzy uhasit. Přesto bylo několik větších či velkých lesních požárů, tím největším za poslední desetiletí byl požár takzvané Moravské Sahary v květnu 2012, kdy za několik dní shořelo téměř 165 hektarů lesa.

Příčiny požárů

Náročnější a intenzivnější ochranná opatření se v české krajině podle Čermáka už v minulosti prováděla, a to v okolí železnic, když byl ještě dominantní parní pohon. „Od jeho ukončení se upustilo od intenzivních preventivních opatření. Ale situace se mění. Klima posledních třech desetiletí je pro vznik požáru znatelně příznivější než desetiletí předchozí a tento trend bude dále pokračovat," upozornil Čermák.

Současně poukázal na jeden důležitý fakt, že jen do dvou procent lesních požárů v Česku vzniká od blesku, což je v podstatě jediná přirozená příčina lesního požáru v tuzemských podmínkách. „Z toho plyne, že když budeme opatrní, můžeme počet požárů významně omezit. Je nutné se vyvarovat nebezpečných aktivit, v první řadě zakázaných, v druhé i všech dalších nerozumných či zbytných,“ řekl Petr Čermák.

Mezi dominující nedbalostní příčiny patří rozdělávání ohně na nevhodných místech, kouření, vypalování trávy, vyhození horkého popela z topeniště na nevhodné místo, pálení odpadu, případně neúmyslné zapálení od nějakého žhavého předmětu. „Nedbalostí a neopatrností je v dlouhodobém měřítku způsobeno přibližně šedesát procent lesních požárů,“ řekl Čermák.

Kvalita zemědělské půdy

Kvalita zemědělské půdy v Česku i na mnoha místech ve světě dlouhodobě klesá. Dlouhodobé sledování kvality půd ukazuje, že v mnoha částech světa vlivem dosavadního hospodaření půda postupně degraduje - snižuje se zejména množství obsažené organické hmoty - a klesá tak její schopnost plnit produkční i ekosystémové funkce.

Pokud se nic nezmění, může v nejbližších sto letech téměř polovina konvenčně obdělávaných půd světa tyto funkce ztratit úplně - z kdysi úrodné půdy se stane v podstatě písek.

Zdravá půda má nezastupitelný význam v přírodních ekosystémech (např. les nebo louka), ale i v člověkem výrazně přetvářených, tzv. kulturních ekosystémech (např. pole nebo ovocný sad). Půdu lze chápat jako samostatný ekosystém, který je však zároveň velmi úzce propojen se všemi ostatními suchozemskými ekosystémy.

Neživá (minerální) složka půdy vzniká rozpadem matečné horniny na různě velké částice (jílovité, hlinité, písčité). Tuto minerální složku promíchává a doplňuje voda a půdní vzduch a díky tomu vznikají podmínky pro život obrovského množství mikrobů, hub a živočichů - od jejich nejmenších zástupců (např. želvušky nebo krytenky) až po tzv. půdní megafaunu (např. žížaly nebo mnohonožky).

Z hlediska rozmanitosti zastoupených druhů neboli biodiverzity najdeme v půdě více živočišných druhů, než kolik je druhů obratlovců v celé Evropě.

Pro lepší pochopení toho, jak se půda podílí na cyklu živin a důležitých stavebních prvků (např. uhlíku, dusíku a fosforu), si lze představit rostlinu, jež čerpá z půdy potřebné látky, aby mohla pomocí fotosyntézy produkovat organickou hmotu - tedy růst a rozvíjet se. Ve chvíli, kdy taková rostlina nebo její část (třeba květ po opylení) odumře a spadne na zem, začne se na povrchu půdy hromadit nezpracovaná organická hmota.

Významná část zemědělských půd v Česku je více či méně degradovaná a totéž platí o půdách i jinde v Evropě. To znamená, že tyto půdy postupně ztrácejí svou strukturu, ubývá v nich půdní biodiverzity a organické hmoty, a v důsledku toho nejsou schopny dostatečně plnit své produkční a ekosystémové funkce (což mimo jiné vede i k výraznému poklesu cen půdy a snižování hodnoty majetku vlastníka).

Degradační procesy probíhají v přírodě přirozeně. Platí to i o půdě: ta je za běžných podmínek schopna obnovy a umí tyto procesy vyvažovat. Nevhodné zacházení s půdou však degradační procesy zesiluje a půda se pak nedokáže obnovit dostatečně rychle. Intenzivní hnojení syntetickými hnojivy, aplikace různých pesticidů, využívání těžké techniky, velkoplošné pěstování jedné plodiny (monokultury) a rozsáhlé lány patří mezi hlavní faktory, proč půda ztrácí své kvality a přestává být zdravá.

V současném intenzivním modelu zemědělství, který je rozšířený v Česku, ale i v řadě dalších zemí světa, jsou živiny do půdy dodávány převážně průmyslově vyráběnými hnojivy. Ta sice rostlinám dodají to hlavní, co ke svému růstu potřebují, ale na rozdíl například od chlévské mrvy (pocházející například od dobytka) neobsahují organickou hmotu, která je pro zdraví půdy zásadní.

tags: #příroda #na #jaře #vysoké #rozlišení

Oblíbené příspěvky:

• Harmonogram svozu odpadu v Třeboni
• Tipy na hubení octomilek
• The Unwanted Phenomenon: Škoda 105/120
• Popisování fotografií přírody
• Adresa Skládky Rakovník