Příroda Náhorního Karabachu a jeho spletitá historie

Na nevelké, zato politicky mimořádně výbušné území si dělají nárok dva sousedé: Arménie a Ázerbájdžán. V současnosti se sice Karabach legislativně řadí pod druhý jmenovaný stát, nicméně z historických důvodů naprostou většinu tamní populace - až 95 % - představují Arméni. V Ázerbájdžánu tak mají mnoho pohnutek nechovat obyvatele „svého“ Náhorního Karabachu právě v lásce.

Navzdory geografické blízkosti totiž Arméni a Ázerbájdžánci reprezentují velmi odlišné národy. Zatímco druzí uvedení se hlásí převážně k islámu, Arménie vyznává křesťanství, přičemž ho dokonce coby první na světě přijala kolem roku 300 za státní náboženství.

Historické souvislosti a konflikty

Obě země se nemohou shodnout již víc než sto let - konkrétně od roku 1918, kdy se rozpadla Osmanská říše a její území si začali nárokovat Rusové. Ti také vytyčili nové hranice a přiřadili převážně arménský Karabach právě Ázerbájdžánu, což Arméni nesli velice nelibě. Nehodlali se však vzdát bez boje a vzájemné spory v minulosti nesčetněkrát vyústily v krvavá střetnutí, naposledy během války v letech 1988-1994.

V konfliktu hrál Ázerbájdžán roli jednoznačného favorita. Disponuje významnými ložisky ropy a patří k nejbohatším v regionu. Mohl také těžit ze své vojenské výbavy, zahrnující mimo jiné deset tisíc vagonů s municí, pět armádních letišť a dvojnásobný počet vojáků oproti nenáviděnému sousedovi. Přesto Arméni, patrně díky své houževnatosti, nakonec zcela nečekaně zvítězili a své území ubránili.

Dnes mají Karabach de facto pod kontrolou, ovšem o triumfu lze hovořit jen stěží: Boje připravily o život 43 tisíc lidí a víc než milion obyvatel ztratil domov. Příměří se navíc dodržuje pouze na papíře. Jen v roce 2015 jej porušilo 60 tisíc výstřelů a o rok později desítky lidí zemřely v nejhorší střetech uplynulých dvou dekád, ačkoliv oficiálně mělo jít o mírové období.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Také proto v regionu nijak nekvete turistika. Ostatně vydat se do Náhorního Karabachu s sebou nese určité riziko: Pro každého, kdo tak učiní bez souhlasu ázerbájdžánské vlády, následně platí zákaz vstupu do země samotné. Úředníci jsou přitom nesmírně důkladní a seznamy nežádoucích osob pravidelně aktualizují.

Mentalita obyvatel a současná situace

Obyvatelé Náhorního Karabachu žijí v zemi, která podle mezinárodního práva neexistuje. Přesto - nebo možná právě proto - v jejich mentalitě hluboce zakořenilo vlastenectví. V rozsáhlém průzkumu americké National Science Foundation z let 2010-2012 se 94 % z nich označilo za hrdé, či dokonce velmi hrdé na svůj národ, čímž suverénně vévodí všem státům postsovětského bloku i Balkánu. Navíc stále vyjadřují značný odpor vůči Ázerbájdžáncům. V naprosté většině (85 %) také odmítli návrat k dřívějšímu uspořádání hranic, odpovídajícímu éře SSSR.

Aby již tak komplikovaná situace ještě získala na složitosti, tvoří Náhorní Karabach i součást dalšího nadřazeného celku - zhruba třikrát větší republiky Arcach, dříve Náhorně-karabašské republiky, kterou ovšem neuznává žádná suverénní země planety.

Stručná historie osídlení

Archeologické nálezy prokázaly osídlení dnešního Národního Karabachu již kolem roku 4000 př. n. l. Pravděpodobně šlo o potomky kmenů migrujících z indoevropského regionu na západ. Zhruba ve 3. století před přelomem letopočtu se v oblasti usadili první předkové dnešních Arménů a vzniklo Arménské království, jehož součástí se Karabach stal v roce 180 př. n. l.

Už v raném středověku se Arménie přikláněla ke křesťanství, proto tam během následujících staletí migrovali obyvatelé ze sousedních území, kde mezitím převládl islám - především z Osmanské říše, jejíž vliv v jihovýchodní Evropě postupně sílil. S rostoucím počtem křesťanů zároveň Arménii opouštělo původní obyvatelstvo jiného vyznání. Složení populace se tak postupně měnilo právě ve prospěch Arménů, zatímco například Ázerové se stěhovali pryč. V roce 1897 Arméni v Náhorním Karabachu poprvé utvořili většinu a jejich podíl dál rostl až k dnešním 95 %. Když ovšem region s rozpadem Osmanské říše přešel pod správu Ázerbájdžánu, převážně arménské obyvatelstvo pochopitelně protestovalo.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Po celé minulé století docházelo mezi oběma zeměmi k opakovaným vojenským konfliktům v důsledku války z let 1918-1920, jež bezprostředně navázala na rozpad impéria Osmanů. Arménie a Ázerbájdžán se tehdy střetly poprvé, ovšem zdaleka ne naposled. Vzájemnou nevraživost však v průběhu dalších desetiletí utlumil fakt, že oba státy pohltil nově vzniklý Sovětský svaz. S obnovenou intenzitou pak boje pokračovaly na konci 80. let, kdy v čele SSSR stanul Michail Gorbačov. Navzdory arménským protestům potvrdil nový sovětský prezident současnou podobu hranic - a tím i skutečnost, že Náhorní Karabach přes jednoznačnou převahu arménské populace oficiálně náleží Ázerbájdžánu.

Náhorní Karabach jako turistická destinace

Náhorní Karabach se v posledních letech stal oblíbenou dovolenkovou destinací pro turisty z celého světa, Čechy nevyjímaje. V oblasti léta zmítané válečným běsněním se za posledních 30 let příměří zlepšil stav silnic, fungování úřadů, obnovily se restaurace, hotely a dokonce i značené turistické trasy. Karabach láká na panenskou přírodu, nádherné hory, tisíce let staré křesťanské kláštery, přírodní horké prameny. A také na setkání se zdejšími lidmi, karabašskými Armény, z nichž většina se živí farmařením a chovem dobytka.

Současná situace a exodus obyvatel

Nyní se Ázerbajdžán, podporovaný Tureckem, rozhodl, že chce Karabach zpět. Exodus etnických Arménů z Náhorního Karabachu slábne. Z horské enklávy, kterou nedávno po bleskové vojenské operaci ovládl Ázerbájdžán, uprchlo během několika dní přes sto tisíc obyvatel, tvrdí Jerevan.

Arménští obyvatelé Karabachu utíkají kvůli strachu z pronásledování a etnických čistek navzdory prohlášením z Baku, která slibují respektovat jejich práva. Arménská ministryně zdravotnictví Anahit Avanesjanová prohlásila, že někteří lidé během vyčerpávající cesty přes jedinou horskou silnici spojující Karabach s Arménií zemřeli.

Stěpanakert, největší město Náhorního Karabachu, se zcela vyprázdnil, konstatovali novináři AFP, kteří měli možnost vydat se na místo na dvouhodinovou návštěvu s ázerbájdžánským doprovodem. Za celou dobu neviděli v ulicích žádného civilistu, výjimkou byl jeden postarší Armén. Po městě se pohybují pouze ázerbájdžánské policejní hlídky a vozy ázerbájdžánského operátora Bakcell, který ve městě instaluje antény. Všechny budovy, hotely, restaurace či supermarkety byly prázdné, popsala AFP.

Ázerbájdžánské úřady upevňují kontrolu nad regionem. Zatkly několik bývalých členů separatistické vlády a vyzvaly etnické Ázerbájdžánce, kteří z oblasti uprchli během války před třemi desetiletími, aby se začali vracet zpět.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #příroda #Náhorního #Karabachu

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální politika - nástroje
• O oddělení radiační ochrany
• Čištění odpadních plynů – Vejvoda
• Procento recyklace plastů
• Hry a aktivity pro školy v přírodě