Domýšlivost se často považuje za zápornou vlastnost, projevující se přílišným sebevědomím, a je vnímána negativně, protože ji lidé často spojují s arogancí nebo povýšeností. Domýšlivost jako taková je spojení s člověkem domýšlivým, ale nemusí tomu tak být vždy, například pokud člověk věří ve svůj potenciál.
Můžeme sebevědomí považovat za kladnou vlastnost, když si člověk věří ve vlastní hodnotu. Domýšlivost na druhou stranu může znamenat nadhodnocené představy o sobě samém. Věřit si a být domýšlivý je rozdíl.
„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.
„CESTA POKORY Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy. Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát. To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty. Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach. Někdy bez varování. Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu. A zase znovu. Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí! Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté. Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části. Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě. Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali. Budou dny, kdy se budeme třást strachy. Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne. Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty, a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku. Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát. Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili. Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali. A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme. Ano. Uzdravujeme. Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života. Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati. Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné. Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali. Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí. Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů. Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti. Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní. Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni. Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních. Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění. Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat. Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami. No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál. Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál. Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil. Protože cesta nikdy neopustila… tebe. Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne.
Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice - ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Následující citáty od Rochefoucaulda nabízejí hluboký pohled na lidskou povahu a vztahy:
| Citát | Význam |
|---|---|
| Do každého období života vstupujeme jako začátečníci a navzdory našemu počtu let chybí zkušenosti. | Životní zkušenosti se nedají plně přenést mezi různými etapami života. |
| Většina našich chyb se spíše dá omluvit, než prostředky, kterými se je snažíme utajit. | Upřímnost je lepší než snaha o zakrytí chyb. |
| Chyby lze vždy prominout, pokud máš sílu se k nim přiznat. | Přiznání k chybám je klíčem k odpuštění. |
Další citáty:
Další zajímavé postřehy:
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
tags: #priroda #nas #moudre #vybavila #domyslivosti #aby