Středověké klimatické optimum: Charakteristika a vlivy

Současná změna klimatu se nazývá globální oteplování, protože se zvyšuje průměrná teplota na povrchu Země. Stručně je uvedena historie průběhu klimatických změn (od pravěku) po současnost, zejména však v posledních dvou tisících let. Jsou uvedeny i známé a předpokládané příčiny uvedeného jevu, včetně konfrontace náhledů jednotlivých vědních oborů. Je třeba ale vycházet z obecně známé skutečnosti, že výklad určitého jevu byl, je a bude vždy dán momentálním stavem znalostí týkajících se analyzovaného problému.

Cílem tohoto příspěvku jsou jen dvě věci. Ukázat, jak složitý mechanismus současného oteplování je, a aby čtenář pochopil, že ve sdělovacích médiích, ale i v odborné literatuře je „živen“ okleštěnými nekomplexními představami danými ekonomickými zájmy a za druhé, aby viděl obrovskou složitost problému včetně toho, že nás nepotkává něco úplně nového, ale něco, co zde již v jiné podobě bylo. A mnohokráte.

Klimatické změny v holocénu

Žijeme v době, kterou nazýváme Holocén. Nastupuje po poslední době ledové a trvá asi 125 tisíc let. Představuje zatím poslední interglaciál, který by během několika tisíc let měl přejít do další doby ledové. V nejstarších dobách holocénu, preboreálu a boreálu, pro lidskou historii v mezolitu, kdy se Evropou potulují nevelké tlupy lovců a sběračů, vyznačuje se rozšířením lesa a teplotou asi o 5°C vyšší než dnes. Léta byla sušší a teplá, takže tu žila dokonce i želva.

Střední holocén, dělený na atlantik a epiatlantik je obdobím klimatického a lesního optima s teplotami o 1-2° vyššími a s mnohem hojnějšími srážkami než dnes. Lidstvo se dostává do etapy neolitu a počínajícího zemědělství. Zatímco dříve archeologové věřili na jednu velkou kolébku zemědělství - na Přední východ s nejstarším městem světa Jerichem, poslední výzkumy ukazují, že zemědělství pravděpodobně vznikalo téměř nezávisle v různých částech světa jako reakce na změněné klimatické podmínky a růst populace.

Klima v holocénu dosáhlo poměrně rychle - během necelých 3 tisíc let svého optima, ale pak opět začíná kolísat a celkově se zhoršovat. Došlo, pravděpodobně 3x - 4x, ke vzniku suchých období trvajících 100 - 200 let, po kterých se na čas vracela období vyšších srážek. Druhá třetina holocénu je tedy poznamenána mnohem větším kolísáním klimatu. Vcelku platí závislost, zjištěná i v ostatních interglaciálech - první polovina interglaciálu má stabilnější a celkově příhodnější klima než druhá polovina interglaciálů.

Čtěte také: Čistota Krkonoš: Dříve a dnes

Subboreál a subatlantik

Subboreál, subatlantik a subrecent - tři období nejmladšího holocénu. Subboreál - zhruba 1250 - 700 let před Kristem - klíčové období evropských dějin, které můžeme historicky charakterizovat buď rozhraním pozdní doby bronzové a staré doby železné nebo neklidnou dobou mezi dórskou invazí a založením Říma. V subboreálu byly položeny základy evropské civilizace. A zároveň můžeme hovořit i o první „ekologické krizi“ , která nastala zhruba 1000 let před naším letopočtem, v dobách, kterou je u nás označujeme jako dobu „lužické kultury“. Doba je charakteristická odlesněním, suchem, přívalovými dešti na podzim a erozí půdy.

Změny v lidské společnosti jsou obrovské. Ve středozemní oblasti zaniknou - s výjimkou Egypta - všechny tehdejší říše pod náporem poněkud záhadných mořských národů. Středozemní klima je díky tomu, že většina dešťů se koncentruje na závěr zimního období mnohem zranitelnější než středoevropské klima. V Čechách dochází ke značnému odlesnění a zvýšené erozi. Erodovaný materiál je ukládán v nivách velkých řek a tím vznikají, na místě členitých niv s mnoha „pahorky“ erozních reliktů a bočními koryty, ploché útvary připomínající dnešní stav a ležící asi o 2 m níž pod současným povrchem.

Středomoří, tedy hlavně kulturu starého Řecka, poškodila klimatická změna zcela nevratným způsobem. Rozvoj pastevectví znamená výrazné odlesnění, výrazné odlesnění znamená sucho a přívalové deště a to obé znamená významnou erozi půdy a nutnost pěstovat hlavně vinnou révu a olivy - tedy rostliny s dlouhými kořeny a jejich produkty vyvážet. Obilí se dováží odjinud, ale počet obyvatel stoupá a obilí je stále méně. Nutnost se uživit vede k zakládání osad kolem středozemního moře a k rozšiřování řecké kultury. Kolonie však zároveň vstřebávaly místní podněty a ovlivňovaly dění v samotném Řecku. Na troskách životního prostředí tak vznikla jedna velká, obdivuhodná civilizace, která změnila svět, ale i přes veškerý pokrok ve filosofii a vědách nikdy nezvládla hospodaření se zemědělskou půdou a krajinou.

Klima střední Evropy však umožňovalo obé. Zemědělství v oblastech s černozemní půdou a pastevectví v podstatě až do nadmořské výšky okolo 500m. A zatímco řecká civilizace se hroutila a na jejích troskách pomalu vyrůstala civilizace nová, pro střední Evropu a tedy i Čechy znamená ohromný hospodářský i populační vzestup. Síť knovízských a lužických “ vesnic“ je ve středních Čechách a na území samotné Prahy hustší než síť raně středověkých sídel.

Subatlantik - staletí okolo našeho letopočtu opět pozorujeme mírné zhoršení klimatu. Roky jsou celkově studenější a vlhčí. Les se šíří a to dokonce i na Apeninském poloostrově, kde bychom, v době vrcholícího rozmachu římského impéria spíše očekávali prohlubující se odlesňování. Vlhčí klima však umožňovalo pěstování obilí i na místech dnes málo příznivých, např. na africkém pobřeží a Římané tak byli schopni vyvážet své „ekologické“ problémy.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Prakticky celosvětové dlouhotrvající ochlazení, při kterém se zásadním způsobem rozrostly ledovce a hladina oceánů poklesla na úroveň o 2m nižší než dnešní stav, mělo na svědomí zánik mnoha kvetoucích civilizací včetně indické kultury a „stěhování národů“, které se stalo jednou z hlavních příčin zániku Římské říše. Dosavadní vývoj spíš nasvědčoval tomu, že změny prostředí, společenské krize anebo i ekologické katastrofy ve skutečnosti stimulovaly lidskou společnost a urychlovaly její vývoj. Připomeňme osídlení obou Amerik indiány, vznik zemědělství, dálkový obchod apod. Pokrok byl možný, protože bylo kam expandovat a kde zakládat kolonie. Tyto strategie jsou ovšem v dnešním přeplněném světě neuskutečnitelné. Čím víc se blížíme k poslednímu tisíciletí, tím je obtížnější odlišit přirozené a lidmi způsobené změny klimatu. Celkově však můžeme říci, že existují flexibilní civilizace, které dokáží přežít i velké klimatické změny i konzervativní společenství, které ohrozí i menší, např. srážkové fluktuace.

Středověké klimatické optimum

Historicky je doloženo teplejší období ve středověku, tzv. malé klimatické optimum“, a chladnější období, tzv. „malá doba ledová“, u nás mezi cca 1600-1850 n. l. Nyní by se světová teplota měla pomalu šplhat k hodnotám blížícím se středověkému klimatickému optimu a tak se vlastně neděje vůbec nic závažného a alarmujícího.

Záznamy o klimatickém optimu jsou roztroušeny v kronikách po celém světě. V Čechách se tou dobou i v severních částech země dařilo vinné révě, šafránu a dokonce i melounům, v Grónsku prosperovala zemědělská osada, i ve studené a nevlídné Anglii se pěstovaly broskvoně a vinná réva. Později Grónská osada zanikla, stejně tak jako se hranice pěstování vinné révy posunula podstatně jižněji. V období malé doby ledové pak zamrzala Temže i Švédský průplav Skaggerak a Kattegat a na Vltavě byl běžně led tak silný, že po něm jezdily koňské povozy.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

tags: #středověké #klimatické #optimum #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Měření emisí SZÚ
• Význam rozcestníků v přírodě
• BPEJ 73214 a životní prostředí
• Jak zaplatit za odpad ve Znojmě
• Myši ve volné přírodě