Příroda Nás Nešetřila: Hudba a Překlady s Ekologickým Podtextem

Pokud by (nejen eko-) aktivisté hledali svou hymnu, It isn’t Nice by patřila k opravdu horkým kandidátům. Takzvaný „punkový lidový vypravěč příběhů, které všichni znáte z vašich vlastních významných životů“ Bayer nemá rád myslivce. Pro 46letého arménsko-amerického vegetariána není aktivismus sprosté slovo. Jeho hudební tvorbou se prolínají lidská práva, sociální spravedlnost i stav životního prostředí.

V Austrálii si zřejmě po přemnožení z Evropy zavlečených králíků divokých dovedou živě představit, co to znamená respekt k „Matce Zemi“. Americká písničkářka a aktivistka za práva zvířat zpívá z pohledu psa, který navzdory domestikaci nepozbyl instinktu a pro nějž ráj voní jako letiště.

„Bejby, skočíme do kontejneru / a kdoví, co tam najdeme,“ zpívalo toto hipsterské sexteto z Los Angeles v nakažlivě melodické písni. Škoda, že se krátce na to rozpadlo. Anglické rockové trio proslulé futuristickým chameleonstvím na zatím posledním albu umělecky ztvárnilo druhý termodynamický zákon. „V mém skvělém kompostu zkompostuju úplně všechno,“ zpívá britský hudební satirik v této animované legrandě.

Komunitní sbor z východoanglického městečka Cullercoats to bere pěkně od podlahy a vyjmenovává, co všechno máme udělat, abychom umenšili naši uhlíkovou stopu. Kapela, která si dala jméno v době, kdy ještě neměla publikum, a hrála „alespoň pro potěšení stromů“, dnes po svých koncertech stromy vysazuje.

Sladký úsměv a chytlavé popové melodie vynesly Australany Darrena Hayese a Daniela Jonese na zdi euro-amerických dívčích pokojíčků. V jedné z nejpůsobivějších předělávek křehké snivé písně Neila Younga si americká rocková šamanka vzala na pomoc dětský sbor, zpívající „Podívej se na Matku Přírodu na útěku ve 21. století“.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Poněkud ostřejší ódu na na městskou cyklistiku dali světu hip-hopeři z hipsterské a hippie metropole - ze San Francisca. Jsou zlobiví, jsou „namistrovaní“ a jsou i zelení. Francouzský hip hopový hudebník a producent vystupující pod jménem Wax Tailor nemíní jen zbůhdarma veršovat. Vyjadřuje se k tomu, co tíží jej i společnost. Ošlehaná americká folkařka má na kontě stovky písní.

„Spala jsem, ale teď se potřebuju probrat,“ pateticky burcuje americká rockerka v písni provázející dokumentární film Ala Gorea Nepříjemná pravda. Odměněna byla Oscarem za nejlepší filmovou píseň. Píseň ze čtvrtého alba britského muzikanta zachycuje smutek amerického Indiána nad tím, kterak bílá, konzumní společnost pohlcuje jeho tradiční kulturu.

Zdravá naštvanost + jako vždy neodolatelná slovenština + drsný rap za doprovodu naléhavého refrénu: „Je ti jedno, že dýchaš smog a ne vzduch / je ti jedno, že si hluchý a tvoj sluch zničí ruch / je ti jedno, že sa rodia iba alergické deti / je ti jedno toto všetko, momentálne dobre je ti.“ Pozor: pouštět pouze po 22. hodině. Experimentální a lyrický elektroguláš pražské dvojice Ondřej Anděra - Lubomír Typlt se nevyznačuje zrovna přímočarými ani jednoznačnými texty. Brněnští biopunkoví recitátoři přišli na konci loňského roku s povedenou deskou Řetězem ke stromu.

30. ROČNÍK CENY JOSEFA JUNGMANNA

Brilantní převod mnohotvárného origináluCena Josefa Jungmanna vyzdvihla letos už potřicáté překlady děl krásné literatury ‒ poezie, umělecké prózy a úvahové či esejistické texty s výraznou estetickou hodnotou. Hlavní ocenění za literární překlad vydaný v roce 2020 získal Vít Kazmar s prózou Op Oloop argentinského spisovatele Juana Filloye.

„Překladatel se musel vypořádat s mnoha stylovými rovinami, od extrémně vytříbené konverzace, pro niž není v češtině kulturní obdoba, přes náznaky stylu symbolistního, výrazovou zaumnost, styl odborný a filozofický i esoterní, až po ustavičné průsaky mluvy sociálně nejnižší, ba argotu. Musel také vést v patrnosti, že autor často chladnokrevně užívá vysoké stylové prostředky k ironizující hře. Vít Kazmar se tímto dílem nesporně řadí k našim nejlepším překladatelům,“ nešetřila porota ve svém vyjádření superlativy.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Ocenění a Prémie

Místo v pomyslné překladatelské Síni slávy si vysloužil překladatel z francouzštiny, estetik, filozof, literární teoretik, laureát Státní ceny za překlad a nositel řady dalších významných francouzských i českých ocenění Jiří Pechar. Kromě jeho zásadního podílu na novém překladu Proustova Hledání ztraceného času vyzdvihla porota i jeho další překlady od spisovatelů jako Huysmans a Zola, po autory nového románu a básníky jako Mallarmé nebo Jaccottet či myslitele mezi něž patří Lévi-Strauss, Lyotard, Derrida nebo Freud.

Pro mladší překladatele určená Prémie Tomáše Hrácha doputovala k italianistce Sarah Baroni za překlad románu Prolhaný život dospělých od Eleny Ferrante. Porota svůj verdikt odůvodnila: „Překladatelka se výborně vyrovnala s autorčiným hutným stylem, v němž je příběh, plasticky nasycený skutečností, veden jako konkrétní analýza dívčího dospívání, v níž se spojuje jistá strohost a odstup, jemný psychologismus i citlivá empatie.“

Mimořádnou tvůrčí odměnu získali Nikola Mizerová a Pavel Novotný za převod básnické knihy Hanse Magnuse Enzensbergera Mauzoleum obsahující sedmatřicet balad o rozporuplnosti pokroku. Jejich text využívá prostředků vědeckého jazyka a myšlení, aniž se zříká umělecké volnosti a leccos ponechává nedořečeného. Porota ocenila, že: „Překlad je stejně inteligentní, vtipný a zvládá veškerá zákoutí básníkovy nesnadné poetiky, zachovávaje přitom střízlivost zkratky, její tempo a intonaci.“

Porota udělila také pět tvůrčích ocenění. Jedno z nich obdržela Adéla Gálová za překlad svérázných Dopisů z Bihoru maďarského kaplana působícího mezi slovenskou menšinou v Sedmihradsku Sándora Mándokyho.

Další připadlo Janě Pokojové a Janu Janulovi, kteří si po počinech Hiršala a Grögerové nebo Emanuela Frynty úspěšně troufli na básnický výbor z Christiana Morgensterna a jeho „překladatelsky téměř nemožné poezie“ 77 šibenic.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

S vavříny se dostalo i na epický příběh Osmý život (pro Brilku) od Niny Haratischwili v překladu Michaely Škultéty. I Man Bookerovou cenou ověnčenému románu Anny Burns Mlíkař se dostalo adekvátního překladu, za nějž si tvůrčí prémii odnesla Ester Žantovská. A cenu si odnesl i Denis Molčanov s překladem rozsáhlého čínského románu Ťia Pching-wa nazvaného Padlá metropol.

Přehled Oceněných

Cena Josefa Jungmanna za rok 2020: Vít Kazmar (překlad ze španělštiny, Juan Filloy: Op Oloop, nakl. Rubato)

Mimořádná tvůrčí odměna: Nikola Mizerová, Pavel Novotný (překlad z němčiny, Hans Magnus Enzensberger: Mauzoleum, nakl. Dybbuk)

Tvůrčí prémie: Ester Žantovská (překlad z angličtiny, Anna Burnsová: Mlíkař, nakl. Argo)

Tvůrčí prémie: Jana Pokojová, Jan Janula (překlad z němčiny, Christian Morgenstern: 77 šibenic, nakl. Vyšehrad)

Tvůrčí prémie: Michaela Škultéty (překlad z němčiny, Nino Harataschwiliová: Osmý život (pro Brilku), nakl. Host)

Tvůrčí prémie: Denis Molčanov (překlad z čínštiny, Ťia Pching-wa: Padlá metropol, nakl. Dybbuk)

Tvůrčí prémie: Adéla Gálová (překlad z maďarštiny. Sándor Mandóky: Dopisy z Bihoru, nakl. Radek Ocelák)

Prémie Tomáše Hrácha: Sarah Baroni (překlad z italštiny, Elena Ferrante: Prolhaný život dospělých, nakl.

tags: #priroda #nás #nešetřila #anglicky #translation

Oblíbené příspěvky:

• Vliv sádrovláknitých desek na životní prostředí
• Budoucnost Paliv v ČR
• Pralesovité rezervace a klima
• Rozmanitost přírody – učebnice
• Neapol a odpadková mafie