Příroda nás pořád jenom překvapuje: Zajímavosti ze světa přírody

Svět nás pořád překvapuje, děje a příběhy se překvapivě proplétají. Příroda nás opět překvapuje svou silou a nesmírnou krásou!

Lávové světlíky: Brána do pekla

Objevte fascinující svět lávových světlíků a tajemných lávových trubic. Prozkoumejte záhadnou bránu do pekla a její neobyčejný vznik.

Fotografie, kterou pořídil na Havaji nad lávovým světlíkem West Kamokuna renomovaný geolog a vulkanolog Laszlo Kestay, připomíná scény z hollywoodských filmů, kde hrdinové vstupují do strašidelné brány do pekla. Na snímku vidíme zlověstně se točící lávu, která vyzařuje silné teplo a jasně září v temnotě. Kromě toho, že nám evokuje dramatické scény z filmového plátna, nám však tato fotografie připomíná neuvěřitelnou sílu přírody a její schopnost vytvářet tak neobyčejné scenérie.

Co je to lávový světlík?

Objekt, který vypadá jako brána do pekla, je vědci označován jako "světlík" (skylight). Jde o otvor v horní části lávové trubice. Tvoří se na povrchu krusty, pod kterou proudí rozžhavená láva. Díky obrovskému žáru a náhlým teplotním změnám připomíná povrch světlíku lidská těla zkroucená v křeči, která se snaží peklo zachvátit.

Vznik otvorů do podsvětí

Pokud se podíváme podrobněji na tento proces, zjistíme, že když se láva začne ochlazovat a tuhnout, vrchní vrstva se stává křehkou a části se mohou odlomit - vytvářejí se tak otvory do lávové trubice, které umožňují pohled dovnitř na proudící lávu. Pokud se poté láva zastaví a oblast kolem se zchladí a ztuhne, vytvoří se hluboké jámy, které připomínají otvory do podsvětí.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Lávové trubice

Lávové trubice jsou pak podzemní kanály, kterými proudí tekutá láva během sopečné erupce. Jakmile láva přestane proudit, tyto trubice ztuhnou a vytvářejí podobu dlouhých a klikatých jeskyní. Ty mohou být různě veliké od velkých tunelů, ve kterých by se mohl pohybovat nákladní automobil, po malé průchody, kterými by prošel jen golfový míček.

Celkově lze říci, že lávový portál do pekla je fascinující přírodní jev, který nás překvapí svou neuvěřitelnou silou a krásou.

Kosmické anomálie: Zbloudilá planeta

V planetárním systému hvězdy Upsilon Andromeda najdeme planetu, která obíhá po dráze značně skloněné vůči ostatním. Její pohyb naprosto odporuje zákonům přírody. Astronomové předpokládají, že na takovouto podivnou dráhu musela být planeta vystrčena násilně.

Planeta mimo disk

Podivná planeta, která doslova vybočuje z řady, je známa už zhruba deset let. Její výjimečnost však byla odhalena až teď kombinací pozorování z Hubbleova vesmírného dalekohledu a několika pozemních dalekohledů. Vůči ostatním planetám v systému je její dráha skloněna o 30 stupňů. Tím v nás vyvolává otázku, jak se vůbec zformovala. Z evolučních teorií víme, že při vzniku hvězdné soustavy dochází ke zploštění zárodeční mlhoviny do tvaru disku. To je nevyhnutelný výsledek působení gravitační síly vznikající hvězdy a odstředivé síly rotující mlhoviny. V takovémto okolohvězdném disku se pak postupem času formují planety a jiná tělesa.

Velká výjimka

Mateřská hvězda zkoumaného systému je vlastně takové hmotnější a svítivější Slunce. O to víc se nám nabízí využít podobnosti a předpokládat, že planetární evoluce u ní probíhala velmi podobně jako v okolí Slunce. Zbloudilá planeta je tedy pravděpodobně velkou výjimkou. Přesto však odhalení její výjimečnosti otřáslo vědeckou komunitou.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Násilný odsun

Vědci však samozřejmě nehledají vysvětlení různého sklonu planetárních drah u Upsilon Andromedy v pozměnění evoluční teorie. Existence okolohvězdného disku, jenž je porodnicí planet je totiž nepopíratelná. Spíše předpokládají, že planeta s nezvyklou dráhou opravdu vznikla podle normálního scénáře. Tedy že se zformovala v disku stejně jako ostatní planety. Ze své pozice pak musela být později nedobrovolně vytlačena na odkloněnou dráhu.

Velké stěhování planet

Kolem hvězdy Upsilon Andromeda obíhají celkem tři známé planety. V současnosti už mají vědci dokonce náznaky existence čtvrtého člena této planetární rodinky, ale zatím není jeho přítomnost potvrzena. Využijeme-li opět podobnosti Slunce a Upsilon Andromedy, můžeme odstrčení planety vysvětlit migrací planet. V naší sluneční soustavě k planetárnímu stěhování v důsledku vzájemnému gravitačnímu rušení planet zřejmě také došlo. Nové modely ukazují dokonce na to, že si Neptun s Uranem vyměnili svá místa. Migrace také způsobila zvýšení sklonu jejich dráhy. Jde to sice jenom o pár stupňů, nicméně můžeme předpokládat, že silnější gravitační bitky by mohly odhodit planetu i mnohem dál od její původní dráhy.

Zákeřná průvodkyně

Další na seznamu podezřelých je hvězda Upsilon Andromeda B. Jde o málo svítivou červenou trpasličí společnici, která s mateřskou hvězdou zkoumaného systému obíhá kolem společného těžiště. Nicméně parametry její dráhy ve vesmíru jsou doposud neznámé. Nemůžeme tedy vůbec předpovědět, zda by mohla mít dostatečný gravitační vliv, aby rozhodila planetární systém své větší průvodkyně.

Příští výzkum

Dalším pomyslným stupínkem pro astronomy je potvrdit přítomnost další planety v systému a co nejpřesněji změřit parametry jejich dráhy. Také výzkum červené společnice Upsilon Andromedy je důležitým bodem programu. Zde je také potřebné zjistit, jak vypadá dráha, po které se hvězdy kolem sebe pohybují.

Blaise Pascal a úvahy o přírodě

Blaise Pascal, francouzský přírodovědec a matematik, se ve svém díle hluboce zamýšlel nad přírodou, vesmírem a postavením člověka v něm. Jeho úvahy, i když často útržkovité, odhalují fascinující pohled na svět a lidskou existenci.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Věda se snaží být objektivní a vyloučit subjekt, postupovat takovým způsobem, že nezáleží na tom, co dělá subjekt a jaký je subjekt a chce dosáhnout poznání, které je donucující pro každého člověka, aby je uznal. Každý musí uznat určité objektivní poznatky závěry té vědy. Tedy věda v podstatě vyloučuje subjekt. A tady ukazuje Pascal, že je třeba vážně se zamyslet na tím, co to je příroda, dřív než ji začneme zkoumat.

Pascalův pohled na přírodu

Ať tedy člověk pozoruje celou přírodu v její svrchované a plné vznešenosti, ať odvrátí zrak od věcí nízkých, které jej obklopují. Ať pohledne na toto zážné světlo. Tedy ten svět, příroda kolem něho, to je pro něj zážné světlo, které ta věda nevidí. Je třeba se nad tím zamyslet jako nad celkem. Vážně je to vzít dřív, než se začneme podrobně zkoumat. A pak se nám z tohoto hlediska ukáže to zážné světlo, které jako věčná lampa osvěcuje ve smíru. A země se mu zjeví jako bod proti ohromné dráze, kterou tato hvězda, slunce, probíhá. A bude žasnout ti, že tato ohromná dráha sama není než velmi drobný bod proti dráze, hvězd, kterou krouží po obloze.

Celý tento viditelný svět není než pranepatrný bod v širokém lůně přírody. Ne už jenom země, ne už jenom sluneční soustava, ne už jenom ta dráha slunce s celou soustavou planet je bodem. Ale dokonce celý ten svět, kam dohlídneme, a ještě kam domyslíme, to je jenom pranepatrný bod v širokém lůně přírody. To je perspektiva, která... Žádná představa se jí nepřiblíží. Darmo se rozbíháme se svými pojmy nad představitelné prostory, proti skutečnosti věcí vymýšlíme jenom tropty. Je to nesmírná koule, její štřet je všude, obvod nikde.

Ať člověk, když se vzpamatoval, uvažuje, čím je proti tomu, co je zvesmír. Ať hledí na sebe jako na zbloudilce v tomto odlehlém koutku přírody. Ať člověk uvažuje, čím je proti tomu, co je soucíl jako vesmír. Ať hledí na sebe jako na zbloudilce v tomto odlehlém koutku přírody. A z tohoto těsného vězení v něm ždlí mým vesmír. Ať si učiní správný úsudek o zemi, o království, o městech i o sobě. Co je člověk v nekonečnou? Ale aby viděl jiný stejně úžasný zázrak, který je příroda.

Příroda podle Paskala znamená pro člověka otřez a ztrátu každé jistoty i pevnosti. Zejména však je velikým důvodem pokoření. Ale nejsme všechno. A proti všemu, proti veškerenstvu, proti nekonečnu, jsme ničím. Nikdy nepronikneme tak daleko, abychom poznali celek. A protože všechny části světa jsou tak spolu spojené, že nelze poznat jednu bez druhé, kritika vědy. Věda to jinak nemůže dělat, než poznávat jednotlivosti.

Člověk jako myslící třtina

„Člověk jest jen třtina, nejslabší v přírodě; ale jest to třtina myslící. Není třeba, aby celý vesmír se zdvihl k jeho zničení: pára, kapka vody stačí, aby ho zabila.

Fotograf Michal Bogár a jeho vášeň pro přírodu

Michal Bogár je mladý fotograf z Petřvaldu u Karviné, pro kterého se chvíle za foťákem staly životní vášní. Slovo mladý zde není jen formální označení. Michalovi je 13 roků a jeho fotky by mu mohl závidět nejeden profesionál.

Svět zvířat je fascinující a stále něčím překvapuje. Navíc v přírodě se pohybuju už odmalička. Máme v rodině takovou tradici, že cestou sbíráme semínka, pak je na zahradě vypěstujeme a za dva tři roky vracíme zpátky do přírody.

Focení je pro tebe něco jako terapie. Je tam klid. Je tam čistota. Nikdo si na nic nehraje. Nikdo nic nepředstírá. Věci jsou takové, jaké vidím. Rozumím tomu světu a mám pocit, že on rozumí mně. Navíc si tam nemusím s nikým cizím povídat. Já osobně se cítím více součástí přírody než městského života.

Bez studia focených zvířat to vlastně ani nejde. Potřebuju vědět, čím se živí, abych věděl, kde je najdu. Potřebuji znát doby páření, sezení na vajíčkách, dobu krmení mláďat. Zajímá mě i focení mikroskopickými objektivy. Je to náročné a hrozná piplačka. Na jednu dobrou fotku musíte pořídit třeba 500 snímků a ty potom vybrat a složit.

Když čekám na zvíře, projevuju mu úctu tím, že se maskuji a snažím se splynout s jeho prostředím. Když se mi to podaří, zvíře přijde a dovolí mi ho vyfotit. Vznikne mezi námi takové nějaké přátelství. Aspoň já to tak cítím.

tags: #priroda #nas #porad #jenom #prekvapuje #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Naftové a elektrické lokomotivy: Emisní srovnání v ČR
• Ohrožení vydry v ČR
• Skryté dějiny grónského ledu
• Školy v přírodě na jižní Moravě
• Základní definice ekologie