Ochrana přírody v České republice

V Česku přírodní prostředí dle zákonů podléhá obecné ochraně, navíc jsou vymezena území a druhy organismů, které vyžadují zvláštní ochranu. I přes svou poměrně malou rozlohu se Česká republika vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. To je dáno zejména její polohou na hranici několika biogeografických oblastí, ale také historickým a kulturním vývojem.

Obecná ochrana přírody a krajiny

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů.

Obecnou ochranu přírody a krajiny komplementárně doplňuje zvláštní územní ochrana přírody a krajiny a zvláštní druhová ochrana, resp. vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana. K nástrojům obecné ochrany přírody a krajiny s významným územním průmětem patří zejména ochrana a vytváření územních systémů ekologické stability, ochrana významných krajinných prvků včetně jejich registrace, ochrana krajinného rázu včetně zřizování přírodních parků s klíčovou vazbou na ochranu a rozvoj hodnot v území prostřednictvím nástrojů územního plánování.

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení. Aleje, remízky či osamělé stromy krajinu oživují, jsou domovem pro řadu druhů hmyzu, ptáků, některých netopýrů a hub, které mnohdy patří mezi zákonem chráněné.

Obecná ochrany přírody a krajiny ovšem pokrývá také ochranu vybraných neživých fenoménů. Zákonem je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat ani jinak měnit dochovaný stav jeskyní a přírodní jevů, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod). Česká republika je z pohledu geologa velmi rozmanitá, s množstvím odlišných geologických jednotek, stratigrafickými sekvencemi, s horninami mnoha typů. Podobně jsou před zničením, poškozením nebo odcizenímzákonem chráněny paleontologické nálezy (významné hmotné doklady nebo pozůstatky života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti).

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Zvláštní ochrana přírody

V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území. Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území. Mezi velkoplošná zvláště chráněná území patří národní parky (Krkonošský NP, NP České Švýcarsko, NP Podyjí, NP Šumava) a chráněné krajinné oblasti (např. Mezi maloplošná zvláště chráněná území patří národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP). Maloplošná ZCHÚ v kategorii NPR a NPP mají na tabulích u vstupů vyobrazený velký státní znak, PR a PP malý státní znak.

Zvláště chráněná území mohou být v rámci krajiny vyznačena pomocí dvojice červených pruhů (např. na stromech). Dále jsou vyhlašovány památné stromy, což slouží k ochraně jednotlivých stromů, alejí či stromořadí. Povolení či zákazy určitých činností v daných územích jsou obecně popsány zákonem 114/1992 Sb., dále mohou být specificky definovány ve vyhlašovací dokumentaci.

Mezinárodní ochrana přírody

V rámci mezinárodní ochrany mohou být území součástí soustavy Natura 2000 (v rámci EU). Ta zahrnuje evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti. Na celosvětové úrovni mohou území spadat mezi biosférické rezervace UNESCO (Man and the Biosphere). V Česku je takových území 6, patří sem třeba Biosférická rezervace Křivoklátsko (kryje se s CHKO). Příroda nezná lidmi vytvořené hranice. Nelze ji proto chránit bez spolupráce a výměny informací se zahraničními institucemi a organizacemi. Česká republika je signatářem Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, která je známá pod zkratkou CITES.

Ochrana druhů organismů

Ochrana organismů spočívá zejména v ochraně jejich životního prostředí. Zvláště chráněné druhy organismů se v Česku dle zákona rozdělují na ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené. Ochrana jedinců má výraznější význam u (velkých) savců, naopak minimální význam má třeba u bezobratlých živočichů. Na mezinárodní (pod dikcí IUCN, každé dva roky) i místní úrovni mohou být zpracovávány a vydávány červené seznamy (název vychází z barvy knihy, do níž se zapisovaly informace o pohřešovaných lodích).

Proč chránit přírodu?

Zásadní otázka zní: proč chránit přírodu? A skrývá v sobě další otázku: v jaké podobě a jakým způsobem ji chránit, co si vůbec pod pojmem ochrana přírody představovat? Ochranu přírody můžeme definovat jako uvědomělou činnost sledující zachování přírodních hodnot v domněle optimální podobě, zejména pak hodnot nějakým způsobem mimořádných a/nebo existenčně ohrožených lidskou činností. Ve své fundamentální podobě brání svět přírody před expanzí světa lidí, ve vyspělejší podobě je však i ochranou krajinného obrazu vytvořeného specifickým lidským působením, které se již víceméně stává minulostí. Komplexně pojímaná ochrana přírody nemůže ze svého zájmu vytěsnit člověka a jeho dobově specifické působení na přírodu a krajinu.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Tradiční konzervativní přístup chce přednostně hájit nespoutanou přírodu, v níž lidský prvek nemá místo. Postmoderní volání po „divočině“ je do jisté míry intelektuální libůstkou strádající nedostatkem přírodovědné poučenosti. Středoevropská příroda je historickým jevištěm tisíciletých lidských aktivit, během nichž dlouho nedocházelo k takovému potlačení přírodních prvků (druhů, společenstev), že by v širokém prostoru převládly vyloženě prvky synantropní. Tato situace nastává až ve druhé polovině 20. století, kdy sice v krajině přibývá neudržovaných sukcesních útvarů, jejich biodiverzita je ale následkem předchozích drastických zásahů do krajiny nápadně oslabená (zcelování pozemků, odvodňování, chemizace zemědělské výroby, eutrofizace a všestranná degradace postupně se rozšiřujících lad).

Biotopy s relativně zachovalou druhovou skladbou se stávají odlehlejšími a namnoze upadají. V existenčním ohrožení se ocitá vše, co je spojeno s tradičními formami využití krajiny. Situace se jeví jako neřešitelná, neboť technická údržba těchto cenných ploch nepřináší ekonomický efekt, který by ji dlouhodobě ospravedlnil. Odvisí od dotací či nezištné výpomoci nadšenců - obojí má pochopitelně své objemové a možná i časové limity. Jestliže biotopy, o jejichž ochranu se dnes snažíme, vznikly jen jako vedlejší produkt dobového způsobu využívání krajiny, ptejme se, nakolik je správné usilovat o udržení těchto reliktů minulosti.

Na jedné straně chráníme přírodu v její esenciální podobě (přírodní lesy, přirozená bezlesí minimálně zasažená lidskou činností), na straně druhé zjevné produkty hospodářského vlivu člověka (louky, umělé vodní plochy, ale i nížinné lesy, jejichž oceňovanou podobu vymodeloval dlouhodobý lidský vliv). V památkové péči přednostně chráníme objekty většího stáří a jen pomalu doceňujeme hodnotu památek z novější doby, kterých je sice zatím relativně dost, ale nezadržitelně ubývají. Podobný přístup pozorujeme i v ochraně přírody: poslední zbytky člověkem minimálně ovlivněných biotopů jsou již většinou nějakým způsobem chráněny, zatímco pomalu mizející pozůstatky průmyslové krajiny 19. a 20. století jsou opomíjeny.

Proč ale chránit přírodu jako takovou? Můžeme dospět k názoru, že příroda je důležitá pro to, aby svět fungoval tak, jak jsme zvyklí, aby naše civilizace mohla nějak snesitelně existovat. Můžeme v ochraně přírody nacházet etický rozměr, úctu k jiným formám života, k dílu božského stvořitele, vůči němuž jsme jako správci této planety odpovědní. Patrně nejsilnější motivací k ochraně přírody bude hrubý pragmatismus (ohrožení blahobytu), až pak následují motivy etické (hřích, zrada bratří, ochuzení příštích lidských pokolení). Překvapivě důležitou roli v současné společnosti může ale sehrát i poslední skupina motivů, tj. potřeby kulturně-estetické, v rozporu s výše řečeným možná dokonce i vědecko-výzkumné (jimi se nakonec tradičně zdůvodňovala existence mnoha chráněných území).

Informační systémy a organizace

• CENIA: Příspěvková organizace Ministerstva životního prostředí, zaměřuje se na výzkum v oblasti ekologie a péče o životní prostředí.
• ČIŽP: Odborný orgán státní správy, který dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí.
• CRVE: Aplikace pro ukládání rozhodnutí správních úřadů a orgánů územní samosprávy do informačního systému veřejné správy.
• CRŽP: Významný informační systém veřejné správy, který poskytuje služby a data ostatním agendovým informačním systémům v resortu Ministerstva životního prostředí.
• DIBAVOD: Digitální báze vodohospodářských dat, referenční geografická databáze pro tvorbu tematických kartografických výstupů s vodohospodářskou tématikou.
• EnviHELP: Sdružuje a poskytuje základní přehled informací z jednotlivých témat a oblastí životního prostředí.
• Informační systém EIA: Slouží k vedení evidence posuzovaných záměrů a ke zveřejňování dokumentů souvisejících s procesem posuzování vlivů na životní prostředí.
• Informační systém SEA: Slouží k vedení evidence posuzovaných koncepcí a ke zveřejňování dokumentů pořízených v průběhu procesu posuzování koncepcí.
• IRZ: Databáze údajů o únicích vybraných znečišťujících látek a přenosech znečišťujících látek v odpadech a odpadních vodách.
• POVIS: Slouží jako podpora pro komunikační, koordinační a rozhodovací činnosti při řešení povodňové situace.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #priroda #ochrana #prirody #prirodoceda #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Dětské hádanky s přírodním motivem
• Studie o znečištění ovzduší
• Vlastnosti a plánování zahrad a parků
• Hodnocení Litteringu v Terénu
• Průtok odpadní trubkou 50 mm