Ekosystém zahrada park: Vlastnosti a plánování

Zahrada je vlastně uměle vytvořený ekosystém, který od svého založení začne s naším přičiněním žít svým vlastním životem. Chceme-li, aby nás těšila a postupně se vyvíjela, bez pečlivého plánování se neobejdeme. Na začátku by měl být návrh a my bychom si měli vyzkoušet více možností.

Zapojíme do přípravy zahrady svou představivost a pokud se poradíme s odborníky, bude výsledkem místo, kam se budeme vždy těšit a kde se nám bude líbit. Navrhování zahrady je především od toho, aby si její vlastník vyzkoušel větší množství možných řešení ještě ve fázi generálního plánu. Sám může nějakou dobu uvažovat jen na papíře a jednotlivé funkční prvky své zahrady si tak promyslí.

1. Návrh a plánování zahrady

V každém případě je nutné se především rozhodnout, které z funkčních prvků zahrady jsou pro nás důležité a které bychom mohli i oželet či nahradit improvizací. Můžeme je přesouvat z místa na místo, porovnávat s nejčastěji užívanými komunikacemi a místy odpočinku, sledovat oslunění své zahrady během dne a podobně. Stanovíme si tak optimální layout naší budoucí zahrady a poté přijde řada na odborníky.

1.1. Geometrický nebo neformální design?

Oslovený projektant s klientem zkonzultuje jeho představy a nabídne mu řadu různých vzorů a stylů. Cílem by mělo být, aby zákazník s projektantem svou zahradu spoluvytvářel a měl z účasti na její tvorbě pocit uspokojení. Měl by se tedy člověku, který zahradu navrhuje - zahradnímu architektovi - stát v tvůrčím procesu partnerem.

Opravdu dobří zahradní architekti se snaží docílit toho, aby se jimi navrhované zahrady staly originálem, otiskem klientovy osobnosti v čase a prostoru. Ideální je, dohodne-li se projektant se svým zákazníkem na vzoru adekvátním prostředí, kde se konkrétní pozemek nachází. Zahrada by měla vhodně navazovat na své okolí a doplňovat je.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Například k velmi modernímu domu uprostřed satelitního sídliště se hodí zahrada, která věrně napodobuje volnou přírodu, úplně stejně, jako bychom si na maturitní ples navlékli tepláky. Stejně tak není vhodné koncipovat zahradu navazující na volnou přírodu jako pěstěného pudlíka s věčně učesanou a přistřiženou srstí.

1.2. Vzor zahrady

Vzorem zahrady a tedy vzorem v zahradním designu je to, co vidíme na zemi. Přirovnat tento výraz můžeme třeba ke vzoru na koberci. Je zajímavé, že i když vzor koberce zajímá snad úplně každého, na vzory používané v zahradě je většinou pohlíženo skrz prsty a dokonce i mnozí zahradní architekti se jimi příliš nezabývají a nevykazují tedy patřičné znalosti v jejich používání.

Jedna zahrada se pak dalším podobá jako vejce vejci, uprostřed je trávník, kolem dokola řada různých keřů, často thují a mezi tím ještě něco málo navíc, ohraničené jakousi amorfní nedefinovatelnou křivkou. Ve skutečnosti je ale v teorii zahradního designu právě vzor jedním z aspektů, který dělá zahradu poutavou a i přes zatažení trvalek na zimu a opadání listí z listnatých stromů ji udržuje stále pohlednou a upravenou, díky elegantně orámovaným a moudře zvoleným liniím a tvarům.

Podíváte-li se na jakýkoli zámecký park, spatříte už na první pohled dominantní vzor, který je rozvíjen dál a doplňován. Bude-li se náš návrh zahrady odvíjet od vzoru, teprve hovoříme o skutečném zahradním designu. Bez uplatnění této teorie v zahradním projektu se bohužel nejedná o zahradní design, ale o určitou množinu rostlin a případně funkčních prvků, libovolně rozházených po ploše.

1.3. Tvorba vzoru zahrady

Vzor zahrady můžeme vytvořit vhodným uspořádáním a tvarem cest, zpevněných i vodních ploch, trávníku, záhonů a drobných staveb. Vzor může být uvolněný, tvořený táhlou křivkou, která by měla být částí kružnic s definovaným středem a poloměrem, nebo geometrický. Základ geometrického vzoru tvoří čtverec, obdélník, šesti či osmiúhelník, kruh, elipsa, přímka, či kružnice jako taková.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Na druhou stranu může být vzor statický, kdy udržuje pozornost uvnitř pozemku, nebo dynamický. Ten zase nechává díky diagonálním či elegantním volně táhlým liniím oko návštěvníka ubíhat určitým směrem (třeba k zahradní dominantě, zajímavé vyhlídce za hranicí pozemku a jinam). Ideální vzor pro konkrétní pozemek je dán prostředím, ve kterém se zahrada rozkládá.

Právě v tom však spočívá umění zahradního designéra, umět vyjít z možností konkrétního pozemku a sladit vzor zahrady i s okolím. Pro skutečně kvalitního zahradního architekta je výběr konkrétních rostlin oproti vzoru až druhořadý.

1.4. Vizualizace a náklady

Použije-li návrhář počítačovou grafiku a příslušný software, může projekt zahrady simulovat. Na konkrétních simulacích tak s klientem konzultuje jeho spokojenost s konkrétním návrhem a může mu i ukázat, jak bude zahrada vypadat po pěti, deseti či třiceti letech. Jak budou růst a vyvíjet se jednotlivé dřeviny a zda budou splňovat svoji krycí schopnost, požadavek na vytvoření skulpturální hmoty nebo soukromí.

Též se ukáže, zda dřeviny na zahradě po letech nezaberou příliš místa, nebudou příliš stínit a podobně. Stejně tak se ukáže, zda nebudou dřeviny zasahovat až na pozemek souseda, z čehož by se mohly vyostřit sousedské spory. Opravdu slušný projektant vám nakonec přiloží k půdorysu a osazovacímu plánu také výkaz výměr. Čili kolik čtverečních metrů podle projektu zabere trávník, dlažba, štěrková či zaborkovaná plocha a jiné.

Tento výměr je určený realizačním firmám, které zahradu nakonec vytvoří. Vlastník pozemku se o realizaci zahrady samozřejmě může pokusit i sám, svépomocí, musí však dodržet návrh a bez určitých znalostí se stejně neobejde. Z konkrétních plánů a výkazu výměr je nakonec možné poměrně přesně zjistit, kolik bude realizace zahrady stát. Vlastník zahrady si tak rozvrhne finanční prostředky do více let a jednotlivé etapy výstavby své zahrady si tedy naplánuje v čase.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

1.5. Specifika malých zahrad

Ideální rozvržení velké plochy zahrady je pro kteréhokoli laika velmi obtížné. Bez odborných znalostí vlastností konkrétních rostlin a možnosti zahradu předem vymodelovat je v podstatě ztracen. Čím větší tedy zahrada je, tím víc jejímu majiteli ubývá sebevědomí a raději se obrátí na odborníky. Pokud ale vlastníme zahradu velmi malou, myslí si značné procento z nás, že její realizaci zvládneme bez obtíží sami. Na malém prostoru se přece nedá nic pokazit. Opak je však pravdou. I malé zahradní prostory mají svá neopomenutelná specifika, která bychom měli respektovat. Jedině tak může estetické ztvárnění malé zahrady dopadnout dobře.

Především musíme maximálně funkčně využít velmi omezený prostor. Měli bychom navodit pocit soukromí a harmonie všech použitých prvků (biotických i abiotických, tedy živých i neživých). Jakýkoli barevný nesoulad, neadekvátní rozměr či nepatřičný habitus nebo materiál vzhledem k jejich vzájemné blízkosti a snadné přehlédnutelnosti působí rušivě.

U malých zahradních prostor je velmi důležitá detailní a precizní znalost vlastností dřevin, především jejich budoucí rozměry, doba kvetení, schopnost plnit úlohu solitery ve více ročních obdobích, optimální kombinace s jinými druhy, vlastnosti kořenového systému v blízkosti staveb či zpevněných ploch. Vertikální rozměr zde často nemohou z důvodu nedostatku prostoru vytvářet stromy a keře a my pak musíme sáhnout třeba po trelážích s popínavkami.

Splnit však musíme i všeobecné vlastnosti harmonického designu, návaznost zahradního celku na prostředí a konkrétní stavbu, řadový domek, chatu a podobně. Cílem vlastně je proměnit třeba i plochu velkou pouhých 9 x 25 metrů a přiléhající k řadovému domku v příjemné místo pro nerušené chvíle našeho odpočinku. Stejně jako u velké zahrady pak může klient návrh malé zahradní plochy s architektem spoluvytvářet a ztvárňovat tak představu o svém zahradním ideálu s někým, kdo má skvělou tvůrčí invenci, hluboký cit pro design a nepřebernou zásobu neotřelých nápadů. Ve finále pak celý projekt takto malé plochy nemusí stát víc než pouhých pár tisíc korun. A pokud bychom měli tápat a učit se chybami, určitě utratíme víc.

2. Realizace zahrady

Z předchozích odstavců je patrné, že bychom k realizaci zahrady měli přikročit až teprve na základě návrhu a projektové dokumentace. Nejprve z pozemku odstraníme plevel a vůbec nevhodné rostliny. To však za předpokladu, že už nechceme zasahovat do terénu pozemku. Jinak samozřejmě začínáme terénními pracemi kolem novostavby a následně na upravený povrch uložíme dříve strženou a někde v rohu pozemku složenou ornici.

Pokud zahradu začínáme budovat na silně zarostlém terénu, budeme v první fázi muset použít křovinořez. Poté zlikvidujeme nadzemní a podzemní části nežádoucích rostlin chemickým postřikem. Pro tento účel se používají herbicidy, které půdu nezamoří toxickými látkami a nedostanou se tak až do spodních vod. Kvalitní herbicid má zničit buněčnou soustavu rostlin do tří týdnů. Nebyly-li hrubší terénní práce na začátku procesu realizace zahrady, budou nás čekat nyní. Vždy jsou přitom přímo závislé na velikosti a členitosti pozemku. Vhodné je též doplnit zeminu (ornici), případně použít kvalitní subtrát. V této fázi též musíme zabudovat závlahový systém zahrady, pokud ho samozřejmě plánujeme, stejně tak i případné elektrické osvětlení.

Následně instalujeme zahradní doplňky, například lávky, pískoviště, pergolu, dlažbu či jiné povrchy cest a cestiček, zídku, jezírko a podobně. Až ve chvíli, kdy máme upravený terén zahrady, položený závlahový systém a instalované různé funkční či jen estetické zahradní doplňky, můžeme začít s výsadbou rostlin. Zásadně přitom postupujeme podle osazovacího plánu a výsadbu provádíme postupně, po celé období vegetačního roku (od dubna do října) za předpokladu, že konkrétní rostlinné druhy pořídíme kontejnerované (v květináčích a tedy již připravené k výsadbě).

Vzrostlejší dřeviny vysazujeme nejlépe na podzim (od října do listopadu) nebo na jaře. Podzimní výsadba je ale mnohem vhodnější. Riziko uhynutí vzrostlejších stromů je po výsadbě mimo uvedená období značné. Dokončíme-li výsadbu stromů a keřů, měli bychom oddělit záhony od trávníku a dalších ploch. Proto používáme betonové, plastové nebo dřevěné palisády či lemovky, vhodné jsou však i přírodní kameny, ovšem především pro zahradu okrasnou (květinové záhony, skalky, …).

Zároveň doplňujeme mulčovací kůry či drobné kamínky, napomohou zdárnému růstu rostlin. Optimální frakce kamínků je 4 - 8 mm, 8 - 16 mm a 16 - 32 mm. Ideální vrstva mulče je pak 5 - 8 cm. Vysazeným rostlinám tak udržíme optimální mikroklima. Mulč navíc udrží vodu a zabrání i prorůstání plevele.

Vysadíme-li dlouho rostoucí rostliny, začneme se zabývat výsevem trávníku, případně pokládkou travního koberce. Tráva nám začne vzcházet cca 2 až 3 týdny po výsevu, a to vždy v závislosti na klimatických podmínkách a správném kropení. Položení travního koberce je pak sice zásadně dražší, než výsev konkrétních vybraných travních kultur, trávník však máme hned a nemusíme až několik let čekat. Zároveň se tak vyhneme celé řadě pracovních postupů, bez kterých se nám kvalitní trávník vypěstovat prostě nepodaří.

Nakonec si však trávník vyžádá svou péči i nadále. Bez pravidelného sekání trávy a vertikulace, hrabání spadaného listí a dalších prací se při udržování trávníku neobejdeme. Trávník musíme pravidelně sekat, vyhrabávat posečenou trávu, hnojit, zavlažovat, odplevelovat, válet, zarovnávat jeho okraje, upravovat a zlepšovat povrch, provádět vertikální řez, provzdušňovat a zasahovat proti jeho případným chorobám a škůdcům.

3. Péče o zahradu

Zahradní rostliny (včetně stromů ovocných i okrasných) musíme pravidelně a vydatně zalévat a vyživovat. Cirka měsíc po jejich výsadbě se pak doporučuje první hnojení. Rostliny tak získají nezbytnou sílu pro svůj růst a nasazování listů, květů, nebo plodů. Péče o každou ze zahradních rostlin je však specifická a konkrétní práce vždy provádíme v konkrétním ročním období. Jiné požadavky má zahrada okrasná, jiné ovocná a jiné zeleninová.

Jestliže při udržování a zvelebování své zahrady kdykoli narazíte na jakýkoli problém, se kterým si hned nedokážete poradit, nebojte se kontaktovat zahradnickou firmu, která vám za úplatu poskytne konzultace i poradenskou činnost, doporučí konkrétní prostředky, případně vám doporučí potřebné nástroje či stroje a zásobí vás rostlinami k výsadbě a semeny k výsevu.

4. Ekologicky přátelská zahrada

Ekologicky přátelská zahrada je zahrada, kde se šetří vodou převážně pomocí inteligentních systémů automatického zavlažování. Je navržena pomocí organických metod k pěstování rostlin a vytváří prostředí, které přitahuje užitečný hmyz a zvířata. Ať už pěstujete zeleninu a ovoce, nebo rostliny a květiny pro podporu užitečného hmyzu, vytvoření ekologické zahrady je v první řadě jedním ze způsobů, jak se zodpovědně postavit k ochraně naší planety.

Zahrady, které využívají organické metody a šetří vodní zdroje, jsou mnohem šetrnější k životnímu prostředí než tradiční zahrady. Navíc vytvoření zahrady, která přitahuje užitečný hmyz a zvířata, může pomoci udržet vaši zahradu zdravou a vyváženou. Taková zahrada bude méně pravděpodobně vyžadovat pesticidy a další chemikálie.

4.1. Jak vytvořit ekologickou zahradu?

Existují tři hlavní kroky pro vytvoření udržitelné zahrady šetrné k životnímu prostředí:

• Používejte zavlažovací metody, které šetří vodu!
• K pěstování rostlin používejte organické metody - přírodní hnojiva. Vyhýbejte se produktům na chemické bázi.
• Vytvářejte ve své zahradě stanoviště, která přitahují užitečný hmyz a zvířata.

4.2. Úsporné hospodaření s vodou

Inteligentní systémy automatické závlahy dnes nabízí široké možnosti, jak v zahradě šetřit vodou. O závlahu větších a trávníkových ploch se spolehlivě postarají postřikovače a rozprašovače. Kapková závlaha je pak ideálním řešením zavlažování rostlin, keřů, stromů, vhodná pro zahradní záhony, skalky, zeleninové zahrady, vyvýšené záhony i kontejnerové rostliny.

Díky distribuci vody přímo ke kořenu rostliny snižuje mikrozavlažování nadměrné postřiky a odpařování vody. Celému systému automatické závlahy velí inteligentní ovládání, které je schopné upravovat plán zavlažování na základě místních povětrnostních podmínek díky chytrým senzorům půdní vlhkosti, deště a mrazu.

Doporučujeme nezavlažovat zahradu během horkého dne, kdy se většina vody odpaří.

4.3. Vhodné lokální rostliny

Rostliny, které pocházejí z vašeho regionu, se lépe přizpůsobí vašim místním podmínkám a vyžadují tak méně zavlažování.

4.4. Prostředí pro užitečný hmyz a zvířata

Zdravá zahrada je vyvážený ekosystém a jedním ze způsobů, jak této rovnováhy dosáhnout, je přilákání užitečného hmyzu a zvířat. Vytváření záhonů s divokými květy, zahrnutí vodního prvku a jiné pomáhá podporovat rozmanitost volně žijících živočichů.

4.5. Mulčování rostlin

Mulč pomáhá předcházet odpařování vody a udržuje vlhkost v půdě tam, kde je nejvíce potřeba. Pomáhá také izolovat kořeny rostlin před extrémními teplotami, chrání je před tepelným stresem v létě a poškození mrazem v zimě.

4.6. Organické metody pěstování

Nahraďte chemické produkty přírodními hnojivy a pesticidy. Organické materiály, jako je kompost, posekaná tráva nebo rašelina, jsou mnohem bezpečnější alternativou, zdravější pro životní prostředí. Plevele se zbavujte manuálně, spíše než chemicky. Používejte zahradní fólii nebo noviny, abyste zabránili jeho růstu.

4.7. Kompostování

Kompostování je skvělý způsob, jak snížit množství odpadu, který produkujete, a je to skvělý způsob, jak hnojit vaše rostliny. Mezi domácí organické zbytky, které tvoří skvělý kompost, patří zbytky zeleniny, ovoce, salátů, kávová sedlina, papírové ručníky, apod. Venkovní organické zbytky, jako listí, větvičky, posekaná tráva, zbytky ze dvora, drůbeží trus, atd.

4.8. Vzdělávání

Čím více lidí ví o ekologickém zahradničení, tím lépe. Podělte se o své znalosti s přáteli a rodinou a povzbuďte je, aby založili své vlastní ekologicky přátelské zahrady. Sdílejte své zkušenosti, učte se od dobrých zahradníků.

4.9. Zábava a kreativita

Zahradničení je skvělý způsob relaxace a zábavy. Je to ideální příležitost, jak nechat zazářit svou kreativitu.

5. Další tipy pro ekologickou zahradu

• Vždy nejdříve vymyslete takzvanou kostru zahrady, což jsou stromy a keře, poskytující maximum užitku pro člověka i zahradu.
• Poté naplánujte umístění nižších všestranně přínosných druhů keřů a trvalek, a teprve potom je vhodná doba celou kompozici a zbylá místa esteticky dotvořit okrasnými keři a trvalkami.
• Poskytování potravy pro člověka - Čím více potravy vám poskytne váš vlastní kus půdy, tím lépe. Při výsadbě mají vždy přednost rostliny jedlé před čistě okrasnými.
• Vytváření a využívání specifických mikroklimatických podmínek - Jedná se o taková opatření které na vaší zahradě zajistí vytvoření těch správných podmínek k růstu rostlin. Jedním příkladem mohou být například větrolamy.
• Potrava, úkryt a domov pro zvířata a hmyz - Příroda sama dovede účinně regulovat přemnožení živočišných druhů, kterým mi říkáme škůdci. Aby toho příroda mohla dosáhnout, musí mít možnost ubytovat a nakrmit v naší zahradě i další zvířátka, která škůdce požírají.
• Vlastnosti kořenů pod povrchem půdy - Často se posuzují vlastnosti rostlin podle jejich nadzemních částí, ale to co je pod zemí není o nic méně důležité. Kořeny mohou vést mělce pod povrchem, nebo směřovat do značných hloubek.

6. Kampaň Let It Grow!

Cílem kampaně je upozornit na skutečnost, že i evropské ekosystémy (nejen ty mimoevropské jako deštné pralesy) čelí ohrožení, dále podpořit ochranu místní biodiverzity, zvýšit zájem široké veřejnosti o okolní prostředí a zapojit ji do místních měření biologické rozmanitosti po celém kontinentu, poskytnout inspiraci k jednoduchým, ale účinným krokům, jak se na zachování a zvyšování místní biodiverzity podílet.

Každý z nás může a měl by přispět k ochraně okolního prostředí a k zachování biologické rozmanitosti. Výmluva, že jako jedinec nic nezmůžu, je špatná. Činy každého se počítají a mohou mít velký efekt. A mohou to být zcela jednoduché, ale velmi účinné způsoby. Jedním z nich je i upravování zahradních koutků, teras, ale i malých balkónů na přírodě blízké prostředí.

6.1. Zahrada blízká přírodě

Zahrada blízká přírodě neplní funkci pouze estetickou, ale i praktickou. Vedle míst k relaxaci a odpočinek pro lidi vytvoříme i prostor pro řadu živočichů i rostlin, kteří z naší krajiny mizí. Všichni tito živočichové ale mají své místo v ekosystému, ale v důsledku intenzivní činnosti člověka spojené se zásadními přeměnami krajiny postupně mizí.

Ubývá motýlů, včel, dutinových zvířat. Některé druhy jsou dokonce na pokraji vyhubení. O včelách je známo, že jsou nejvýznamnějšími opylovači mimo jiné i hospodářských plodin. Bez jejich píle by za pár let lidstvo nemělo co jíst. A i další obyvatelé živé zahrady nám mohou být v mnoha směrech prospěšní. Taková zahrada vykazuje výrazně vyšší biologickou rozmanitost.

6.2. Podmínky pro existenci živočichů v zahradě

Základní podmínky pro existenci živočichů v zahradě jsou voda, dostatek potravy, úkryt a místo k rozmnožování. Koncipujte celou, nebo jen část zahrady jako přírodní, na velikosti opravdu tak nezáleží.

• Stromy a keře: Nejlepší a nejpřirozenější úkryt pro ptáky i řadu drobných savců představují stromy a keře. Nejlépe se pro tyto účely hodí např. lísky, bezy, jeřáby, šípkové růže, jalovce, svídy, habry, hlohy, břečťany, skalníky, tavolníky, dřišťály, dříny apod.
• Živé ploty: Některé druhy keřů se dokonce dají upravit do podoby živého plotu a zastoupit tak nevzhledné betonové zdi. Opravdu živý plot může vytvořit ptačí zob obecný, jehož černé bobule mají v oblibě ptáci, kalina obecná s ozdobným květenstvím a výraznými červenými plody, svída krvavá, dále pak keře pichlavé, s hustým větvovím - voňavá růže šípková, trnka obecná a hloh obecný - druhy jejichž plody jsou jedlé a mají všestranné využití.
• Bylinný porost: Bylinný porost v přírodní zahradě má být druhově bohatý, aby poskytoval hmyzu dostatek potravy. Je dobré aspoň část zahrady nesekat nakrátko, a pokud budeme stávající trávník kosit stále méně a necháme květiny jednoduše prorůst, pak se trávník během 3 až 5 let přemění na květinovou louku.
• Krmítka pro motýly: Nejen motýlům, ale i jinému hmyzu přijdete vhod i krmítkem pro motýly. Jako krmítko poslouží molitanový váleček namočený do sladkého roztoku a také mističky naplněné šťávou z ovoce.
• Skalky a hromady kamení: Na skalnatých zídkách, skalkách či hromadách kamení nachází útočiště mnoho druhů bezobratlých živočichů ale také plazů či obojživelníků. Ponechte na Vaší zahradě koutek s kameny, případně ještě zkombinujte se štěrkopískovou vrstvou pro ještěrky.
• Broukoviště: Pro vývoj mnoho druhů brouků je ideální pomocí zbudovat tzv. broukoviště. Jedná se o skupinu různě velkých kmenů či špalků volně na zemi položených či částečně zapuštěných v zemi.
• Hromada větví a polen: Ideální úkryt pro malé obratlovce i bezobratlé představuje hromada větví a polen umístěná např. v odlehlejším koutě zahrady. Taktéž ponecháním starého pařezu poskytnete mnoha druhům hmyzu mj. i místo k přezimování.
• Přírodní jezírko: Přírodní jezírko poslouží na zahradě jako zdroj vody pro ptáky, hmyz a mnoho dalších živočichů, nebo jako domov pro obojživelníky, ryby, vážky či jiné bezobratlé.
• Kompost: Vytvořte si na zahradě kompost - místo, kam budete ukládat organický odpad ze zahrady či domácnosti, čímž si vytvoříte množství výživného humusu pro všechny Vaše rostliny v zahradě či doma.
• Ježkovník: Chceme-li přilákat na zahradu ježka, je vhodné mu někde v rohu zahrady připravit klidné místo k odpočinku - skupinu hustých keřů, kupku dříví a listí, volně přístupnou kompostovou hromádku, apod. Všichni ježci si před zimou hledají úkryt. Tento účel může splňovat také chata nebo přístřešek, pod který si ježek zaleze. Pokud na zahradě nemáte podobné stavení, vyrobte ježkovník.
• Ptačí budky a krmítka: Ptáci nesmějí v živé zahradě rozhodně chybět! Velkou měrou se podílejí na udržování přírodní rovnováhy na zahradě. Daří se jim nejlépe na chemicky neošetřovaných zahradách a tam, kde mají dostatek košatých stromů a hustých keřů (i v podobě živých plotů), které jim slouží k úkrytu i jako místo pro výstavbu hnízda.
• Napajedla: Ptáci zvláště v horkém létě ocení také napajedla k pití i ke koupeli. Mohou to být mělké nádoby, prohlubně v kameni, malé fontánky, případně také kůly s plošinkou, na které lze umístit mělkou nádobu.
• Hmyzí hotel: Samotářským včelám stačí rovné, alespoň 10 cm hluboké, vodorovné dutiny o průměru 5-10 mm navrtané do dřeva či do hlíny. Hmyzí hotel můžete velice jednoduše zhotovit i na vlastní zahrádce.
• Čmelín: Čmeláci jsou mnohem zdatnější opylovači než včely, protože si poradí i s dlouhými úzkými květy, do kterých včely svým sosákem nedosáhnou, navíc na rozdíl od včel jim nevadí ani déšť, ani chladné jarní počasí, což může být pro úrodu mnohdy rozhodující. Čmelín můžete vyrobit sami, případně také koupit hotový.
• Netopýři: Netopýři žijící v ČR jsou hmyzožraví a každý jedinec je schopen za noc ulovit množství hmyzu odpovídající až 1/3 jeho hmotnosti. Jejich trus lze navíc použít jako hnojivo.

tags: #ekosystém #zahrada #park #vlastnosti

Oblíbené příspěvky:

• Definice požárně nebezpečného prostoru v ČR
• Moderní menstruační pomůcka
• Techniky malování v přírodě
• Abak: hrozba pro prostor?
• Medvědi grizzly v Kanadě