Příroda okolo Černobylu: Zajímavosti a adaptace

Již více než tři desítky let je Černobyl synonymem pro nebezpečí jaderné energetiky. Události z 26. dubna 1986 jsou navzdory počátečním snahám tehdejšího Sovětského svazu poměrně přesně zdokumentovány - nevydařený bezpečnostní test vedl k výbuchu části čtvrtého reaktoru, masivnímu úniku radiace a požáru, který hořel dalších 10 dnů. Přestože měla tato nejhorší jaderná havárie v lidských dějinách zničující dopad na okolní prostředí, příroda se novým podmínkám dokázala překvapivě dobře přizpůsobit.

Mrak z Černobylu a jeho následky

Mrak radioaktivních částic zasáhl část dnešní Ukrajiny, Běloruska a velkou část Evropy. Odhaduje se, že množství uniklého radioaktivního materiálu bylo 400× větší, než kolik ho vyprodukovala atomová bomba, která dopadla na Hirošimu. Těsně po havárii zemřelo 31 osob (zaměstnanců elektrárny nebo hasičů), přes 140 lidí bylo zraněno a více než 100 000 evakuováno. Celkové počty obětí jsou ale mnohem vyšší - vědci odhadují, že na následky ozáření po výbuchu reaktoru zemřelo až čtyři tisíce lidí.

Poškozený reaktor zpočátku překryl obrovský železobetonový sarkofág, který měl bránit úniku radioaktivního materiálu. Samotná elektrárna poté v omezeném režimu fungovala ještě dalších 14 let. Na konci roku 2000 byl ale poslední z jaderných reaktorů odstaven na nátlak západoevropských zemí, a to především z psychologických důvodů. Mnoho lidí tak přišlo o práci. Někteří zaměstnanci elektrárny však zůstávají a pracují na likvidaci, zajištění a pozorování elektrárny. V roce 2016 pak přibyl i nový ochranný obal - jeho výstavba trvala čtyři roky a stavba vyšla na jeden a půl miliardy eur. Před únikem radiace má nový obal chránit příštích 100 let.

Návrat přírody

Nejmarkantnější proměnou ale prošla zdejší příroda. Zvířata uvnitř vyloučené zóny sice stále vykazují určité účinky záření, složitým podmínkám se dokázala přizpůsobit. Například žáby žijící uvnitř vyloučené zóny jsou tmavší než stejné druhy mimo zónu, což jim zřejmě poskytuje částečnou ochranu před zářením. Žáby ale nejsou jedinými obyvateli černobylské krajiny - vědci zde zaznamenali výskyt medvědů hnědých, rysů, zubrů evropských, kanců a koní převalského. V některých případech jde navíc o rozvíjející se populace.

Podle studií biologů se nyní v oblasti nachází až sedmkrát více vlků než v běžných chráněných parcích, kam se můžou vydat turisté. Vlci jsou totiž velmi plaší a nemají rádi stálé vyrušování. Klid uzavřené zóny jim ale evidentně svědčí. Části vyloučené zóny se tak staly nečekaným útočištěm biologické rozmanitosti. Místa v okolí bývalé jaderné elektrárny se tak ve velice krátké době stala útočištěm pro rostliny, ptáky i savce. Mezi nimi i pro velice vzácné a plaché druhy. Kromě divokých zvířat zde žije spousta potomků domácích mazlíčků původních obyvatel, kteří se rychle adaptovali na divočinu a vypadá to, že jim lidé ani příliš nescházejí. Z velkých zvířat se do oblasti Černobylu vrátili medvědi hnědí, bizoni, vlci a rysi, tedy zvířata, která se už v počtu jednoho pozorovaného kusu v našich podmínkách dostávají pomalu do hlavních zpráv.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Přitom tzv. rudý les v těsné blízkosti elektrárny, ve kterém dnes bují příroda, se těsně po havárii ze dne 26. dubna 1986 stal ze dne na den prakticky pouští - zahynuly zde dokonce i stromy, převážně borovice. Vzhledem k poločasu rozpadu radioaktivních prvků se předpokládalo, že poušť zde bude převažovat ještě minimálně tisíce let. Jenže příroda se vzepřela veškerým teoriím i lidské logice.

Mezinárodní tým biologů nedávno poreferoval o prvních výsledcích dlouhodobého průzkumu velkých savců v černobylské zóně. Výzkumníci si nejprve natáhli kožichy, vyrazili do terénu a začali počítat hustotu sněžných stop v různých oblastech zóny. Nepodepisuje se ale "vražedné" záření na jejich populační hustotě? Právě naopak! Třeba vlků se ale ve stínu Černobylu prohání téměř sedmkrát víc. Počty zvířat ve sledovaném období nijak soustavně neklesaly. Evoluce umí být velmi rychlá, když je to nutné.

Ale zároveň se více než tři desetiletí po havárii stal Černobyl jednou z největších přírodních rezervací v Evropě. V současné době tady nachází útočiště řada ohrožených druhů, včetně medvědů, vlků a rysů.

Melanin jako štít proti radiaci

Radiace může poškodit genetický materiál živých organismů a vyvolat nežádoucí mutace - a v černobylské oblasti je na mnoha místech radiace stále zvýšená. Jedním z nejzajímavějších témat výzkumu v Černobylu je proto snaha zjistit, jestli se některé druhy opravdu přizpůsobují životu s radiací.

Stejně jako v případě jiných škodlivin by totiž podle předpokladů evolučních biologů radiace mohla být velmi silným selektivním faktorem, který zvýhodňuje organismy vybavené mechanismy zvyšujícími jejich přežití.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

„Naše práce v Černobylu začala v roce 2016. Toho roku jsme v blízkosti poškozeného jaderného reaktoru objevili několik rosniček druhu Hyla orientalis s neobvyklým černým zabarvením,“ popsali autoři nové studie. Obojživelník má přitom normálně světle zelené hřbetní zbarvení, i když se občas vyskytují i tmavší jedinci.

Za tmavé zbarvení mnoha organismů je zodpovědný melanin. Tento pigment může současně snižovat negativní účinky ultrafialového záření a jeho ochranná role se může vztahovat i na ionizující záření, jak bylo prokázáno zejména u hub. Melanin totiž absorbuje a rozptyluje část energie i tohoto záření.

Kromě toho může zachytávat a neutralizovat ionizované molekuly uvnitř buňky, jako jsou reaktivní formy kyslíku. Díky těmto účinkům je méně pravděpodobné, že tvorové vystavení radioaktivnímu záření budou trpět poškozením buněk. Zvyšují se tím jejich šance na přežití.

Vědci tato místa připomínající spíše louže rozmístili tak, že některá se nacházela v nejradioaktivnějších oblastech na planetě, jiná byla na okraji rizikové oblasti, ale čtyři lokality se nacházely úplně mimo černobylskou vyloučenou zónu, měly tedy zcela běžnou úroveň radiace.

„Naše práce, publikovaná v časopise Evolutionary Applications, ukazuje, že černobylské rosničky mají mnohem tmavší zbarvení než žáby zachycené v kontrolních oblastech mimo zónu. Jak jsme zjistili v roce 2016, některé jsou v podstatě smolně černé. Toto zbarvení ale nesouvisí s úrovní radiace, kterou dnes žáby zažívají a kterou můžeme u všech změřit. Tmavé zbarvení je typické pro žáby pocházející z oblastí, kde byla radiace extrémní v době havárie,“ upozorňují vědci.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Výsledky studie podle autorů dost jasně naznačují, že černobylské žáby mohly projít procesem rychlé evoluce v reakci na radiaci. Podle tohoto scénáře by žáby s tmavším zbarvením v době havárie, které normálně představují v jejich populacích menšinu, byly zvýhodněny ochranným působením melaninu.

Tmavé žáby radiaci přežily lépe a úspěšněji se rozmnožovaly. Od havárie uplynulo více než deset žabích generací. Klasický, i když velmi rychlý, proces přírodního výběru může podle vědců dobře vysvětlit, proč jsou nyní tyto tmavé žáby dominantním typem druhu v černobylské vyloučené zóně.

Studium černobylských černých žab představuje první krok k lepšímu pochopení ochranné role melaninu v prostředí zasaženém radioaktivní kontaminací.

Turisté a dobrodruzi

Z černobylské zóny se začíná stávat turistické lákadlo, jež ročně přitahuje na deset tisíc návštěvníků. Největším magnetem je samozřejmě pochmurná vizáž města Pripjať, která jako by vypadla z post-apokalyptického hororu. Kdysi padesátitisícové sídlo, vzdálené pouhé tři kilometry od zničeného reaktoru, můžete navštívit během několikahodinového výletu. Ačkoli úroveň radiace nyní výrazně klesla a návštěva města váš život neohrozí, průvodci turistům důsledně radí, aby se ničeho nedotýkali a raději si ani nikam nesedali.

Turisté a zvěř ale nejsou jedinými zdejšími obyvateli. Ve vnější zóně trvale žije okolo 600 především starších lidí, z nichž se někteří vrátili pouhý rok po havárii. Na život si nestěžují, dostávají totiž finanční dávky od vlády.

Genetické důsledky Černobylu

Prof. Glazko se zabývá genetikou živočichů a zkoumá také genetické změny související s ekologickými katastrofami včetně té Černobylské. Jádro jeho článku vyznívá v tom, že populace se umí radioaktivnímu zamoření přizpůsobit, ale za cenu citelné selekce v genofondu. Tak např. se oproti očekávání sice nezvyšuje frekvence mutantů, zato ale v prvních generacích v radioaktivním prostředí silně vzrůstá embryonální úmrtnost, která selektivně vyřazuje kombinace genů nepřizpůsobené pro radioaktivní zátěž. U hlodavců se embryonální úmrtnost projevila v období předcházejícím zahnízdění embrya v děloze matky.

V případě skotu bylo dlouhodobě pozorováno 16 krav odchycených z postižené lokality (šlo o krávy narozené ještě před havárií). Těmto se narodilo 96 telat (0,93+-0,03 telete na krávu a rok), z toho 20 telat (21%) uhynulo do 3 měsíců věku. V další generaci (F1) bylo ze 36 krav 21 neplodných, 15 zbylých se narodila telata generace F2 (0,73+-0,06 telete na krávu a rok). 13 z nich uhynulo do 3 měsíců věku (26%).

Bylo pozorováno narušení Mendelových zákonů při dědění některých genových kombinací - průkazné odchylky byly zjištěny u genů pro transferin, ceruloplazmin, receptor vitaminu D a pro purinnukleosidfosforylázu. Tedy některé genetické kombinace byly pro radioaktivní zátěž nevhodné a jedinci, kteří je nesli, se jednoduše nenarodili. Také byla zjištěna selekce proti vysoce specializovanému holštýnskému plemenu, přednostně se naopak rodili heterozygotní jedinci. V případě genu pro transferin se ukázalo, že se přednostně předává ze tří variant tohoto genu varianta charakteristická pro primitivnější, ale odolnější plemena.

Závěr je každopádně ten, že populace se radioaktivnímu zamoření sice přizpůsobit dokážou, ovšem za cenu redukce genofondu. Přechodné generace přitom jsou postiženy ve zvýšené míře neplodností a vysokou embryonální úmrtností, obé jako důsledek velmi raného nepřežívání jedinců vybavených určitými genetickými kombinacemi, které jsou náchylnější k radiačnímu poškození.

Studie divoké přírody v okolí Černobylu

Jim Smith z britské University of Portsmouth vypracoval s pomocí svých běloruských kolegů studii současného stavu místní přírody. Jde o dosud největší studii divoké přírody od havárie. V období 2008 až 2010 se zjišťoval počet srnčí a jelení zvěře, losů, divokých prasat a vlků. Míra jejich výskytu se porovnávala se stavy zvěře, které se zjišťovaly v letech 2005 až 2010 ve čtyřech nekontaminovaných oblastech o podobné velikosti a habitatu v Bělorusku. Zjistilo se, že hustota zvěře v okolí Černobylu byla stejná nebo ještě větší než v jiných rezervacích. Ke stejnému závěru se dospělo při porovnávání černobylské oblasti s rezervací Brjaňský les v Ruské federaci, vzdálené asi 250 km. Podle Smitha nejsou jakékoliv negativní účinky související s radiací tak významné, jako jsou negativní účinky spojené s pobytem lidí.

"Dospěli jsme tak k zajímavému závěru, že populaci zvířat v přírodě neovlivňuje ani tak jaderná kontaminace, jako přítomnost člověka. Zvířatům se nejlépe daří v opuštěné oblasti, bez ohledu na radiaci," uvedl Beasley.

Černobylská sloní noha

S Černobylem je neodmyslitelně spjat jeden unikátní objev, který si vysloužil název „černobylská sloní noha“. Najdete ji jen na jediném místě na světě - v jaderné elektrárně Černobyl, konkrétně v jejím atomovém reaktoru. Nutno podotknout, že smrtící síla látky je nyní už mnohonásobně nižší, než ve chvíli, kdy se poprvé objevila na povrchu. A o co vlastně jde? Je to roztavené jaderné palivo smíchané s hromadou betonu, písku a dalšího materiálu použitého na vybudování krytu reaktoru.

Zajímavosti

• Radioaktivním cesiem bylo tehdy zamořeno území o rozloze 1 437 000 km ², což odpovídá zhruba 37 % území Evropy.
• Po havárii museli obyvatelé ze svých domovů odejít. V té době jich bylo asi 47 500. Přesto se někteří se svým domovem nedokázali rozloučit a zhruba po měsíci se do Pripjati vrátili.

tags: #příroda #okolo #černobylu #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Metody snižování ekologické zátěže
• Informace o svozu odpadu
• Dopady Vltavské kaskády na životní prostředí
• Současnost Hladkých Životic
• Středoškolská biologie a ekologie