Kůrovec a ochrana přírody: Hledání rovnováhy

V prudkém sporu o budoucnost Šumavy se ocitlo vedení Jihočeského kraje a šumavského Národního parku. Kraj žaluje Správu Národního parku Šumava a ministerstvo životního prostředí, protože ho prý vyloučily z diskuse o rozdělení cenného přírodního území do jednotlivých zón. Trnem v oku krajských radních je hlavně rozšíření oblasti, do které nesmí zasáhnout člověk.

V reklamní kampani, která stála 2 miliony korun, vedení kraje varuje, že se z první nejvíc chráněné zóny stává měsíční krajina bez života. To ovšem označuje za nesmysl nejen vedení šumavského národního parku, ale i řada odborníků a vědců.

Kůrovec na Šumavě: Zasáhnout, nebo nechat přírodu, ať si poradí sama?

Je třeba zasáhnout proti kůrovci aktivně i v nejcennějších lokalitách šumavského parku nebo si příroda nejlíp poradí sama? Na tuto otázku hledali odpovědi Pavel Kindelmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a specialista ochrany lesa z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Martin Klewar.

Rozšíření kůrovce a bezzásahové zóny

Martin Klewar uvedl, že kůrovec je na Šumavě doma, stejně jako smrk. Rozšíření kůrovce může souviset s novými zónami s vyloučenými zásahy, kde roste les, který je kulturně proměněn, není to přírodní ekosystém. A zde působící kůrovec tomu adekvátně reaguje, čili už to není zcela domácí přírodní proces, ale proces podmíněný kulturními okolnostmi. Podle Klewara je to pro kůrovce lepší půda než jinde.

Pavel Kindelmann oponoval, že přírodní navrhovaná zóna na Šumavě má už dávno přirozené druhové složení, jaké by měl mít v oblasti nad těch 1100 metrů, což je téměř výhradně smrk, a její teda možno vyhlásit okamžitě, což se v podstatě děje, to je to, co už tady je, ta bezzásahová zóna. Lesy v nízkých polohách, soustředěný péče, jsou často člověkem vysazené smrčiny na místě těch původních bučin, či jedlobučin, a aby dosáhly přirozeného druhového složení, tedy těch jedlobučin, musíme si počkat pár set let, anebo jestli se nám nechce čekat tak dlouho, můžeme jim pomoct kácení těch smrků a místo nich vysazováním stanovištně vhodných dřevin. Zde to není nic proti ničemu, protože jde o lesy umělé, totiž bez valné ochranářské hodnoty, to měl asi na mysli pan Klewar, zde teda nic cenného nezničíme.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Kindelmann se domnívá, že v zóně soustředěné péče jsou lesy tak blízko cílovému stavu, že by mohly zůstat bez zásahu okamžitě. Jejich ponechání v zóně přírodě blízké je motivováno spíš politicky, aby došlo ke konsensu s místními obcemi.

Zájmy obcí a firem

Klewar zdůraznil, že domorodí obyvatelé kdekoliv na světě mají svá legitimní práva i na územích národních parků. Nemáme tady Křováky, máme tady obyvatele části dosídlené po válce, ale zčásti také původní a oni mají opravdu svá práva na svůj rozvoj, a nikomu se nelíbí, když mu, když mu řekne, že jeho domov má vypadat tak, a tak, jak si představuje stát.

Na otázku, zda nechtějí obyvatelé obcí a firmy těžící dřevo větší bezzásahové zóny kvůli omezení těžby, Klewar odpověděl, že v republice máme v současnosti ještě 450 milionů kubických metrů smrkového dřeva, z toho je pouze 11 milionů na ploše Národního parku, takže z toho jednoznačně vyplývá, že ty zájmy by ty firmy asi realizovaly spíš někde jinde, kde nemají takové, takové potíže s ochranou přírody a podobně, neřkuli terénní podmínky, terénní typizace, špatná dostupnost v horských svazích a podobně, čili toto, toto je spíš klišé, které se ale líbí a často opakuje, ale myslím, že tomu tak není.

Kindelmann doplnil, že Šumava měla tu smůlu nebo štěstí, jak to vezmete, že se tam za komunistů nesmělo, a to právě potřebovaly ty místní ekosystémy, klid, aby jim do toho člověk nemluvil. Místním pozemky, které patřily většinou těm původně vystěhovaným Němců, zůstaly stát, jenže právě proto se sem po revoluci vrhly bandy různých spekulantů s pozemky a developerů, kteří zde cítili příležitost k obrovskému zbohatnutí. Jakékoliv zásahy do bezzásahovosti jsou spekulantům trnem v oku.

Optimální velikost bezzásahové zóny

Kindelmann odhaduje, že zóna soustředěné péče a kulturní zóna, tvoří asi polovinu národního parku. Tam se kácí a chováme se tam úplně stejně v hospodářském lese. Druhá polovina se skládá ze zóny přírodní, což je asi 27 % plochy. Z toho na 25 % z těchto procentech jsou to území, respektive z celku, máme zcela bez rizika, že by se tam kůrovec objevil, protože to už v minulosti tyhle oblasti napadl kůrovec a tam dochází právě k masivní samo obnově. Na zbylých 2 % z celku je určité riziko, ale napadení jednoho stromu nezpůsobí žádnou gradaci.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Klewar s tím souhlasí s výhradami. Je známo, popsáno, vyzkoumáno i námi a řadou renomovaných světových vědců za posledních už 100 let, že kůrovec je tedy brouk, který lítá, lítá a lítá aktivním letem nebo pasivním letem. Ten aktivní let, ten provádí na 3 až 5 kilometru zcela běžně.

Pokud je tam atraktivní porost, který byl kulturně opečováván, vychováván, má jinou než přirozenou strukturu, to je krásně vidět na tom příkladu Trojmezenského pralesa, který nakonec podlehl kůrovci po mnoha a mnoha letech, kdy docházelo k množení kůrovce v okolních kulturních zónách a potom teda nakonec i ten fragment toho pronesla taky zahynul, pokud mluvíme o vzrostlém patru stromů a zůstalo asi 6 až 8 dospělých stromů po hektaru, takže to byly původní fragmenty. A teď ty nové zóny, to jsou ty kulturně už simulované, ovlivněné, ovlivněné lokality místa, kde ten les není tak stabilní jako v tom pralese, takže tam se toto všechno bude odehrávat rychleji.

Možnosti zásahu proti kůrovci

Klewar doporučuje snižovat populační hustotu a dynamiku mortality parazita na hladinu, která odpovídá jeho přirozenému stavu. To znamená občas kácet, anebo dělat jiná opatření jako třeba odchyty kůrovce na těch mobilních lapacích zařízeních, popřípadě použití přírodních látek, ze kterých se dneska teda i syntetizují prostě různé insekticidy, ale ony mají i své původní prostě vzorce, což jsou přírodní látky.

Kindelmann zdůraznil, že v navrhované zóně přírodní, která se víceméně shoduje s tím, co byla takzvaná Bursíkova červená mřížka, kde už stejně nekácí, nic se tam nedělá, tak v té zóně je valná většina 25 z těch 27 % jsou malý stromečky a tam prostě kůrovec nejde, tak proč bychom proti němu zasahovali, tam máme na 50 let pokoj, to si pan Klewar asi s něčím plete, ale prostě tam jako kůrovec skutečně nepůjde.

Jak poznat strom napadený kůrovcem? Varovné signály a řešení

Identifikace napadeného stromu není věda, ale spíš umění, které se dá naučit. Stačí se zaměřit na několik konkrétních varovných signálů, které vám napoví, že váš oblíbený strom má problém.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Varovné signály

• Změna vzhledu kůry: Praskliny nebo odlupování kůry, malé dutiny, světle hnědá nebo šedá barva.
• Ztráta větví a změna barvy jehličí: Žloutnutí a opadávání jehličí.
• Období aktivity kůrovce: Teplé měsíce.
• Odumírání větví: Ztráta barvy a uvadání větví.
• Přítomnost kůrovce: Kousání a vyžrané části, ztráta kapek mízy na kmeni nebo okousané okraje větví.
• Tunely v kůře: Kůrovec si vyrábí domov v dutinách kůry a tvoří tunely.
• Žluto-zelené jehličí.
• Podivné díry na kmeni stromu.
• Světelná hmota (pryskyřice) při mírném stlačení kůry.

Důsledky napadení kůrovcem

• Snížená odolnost stromu vůči povětrnostním podmínkám.
• Ovlivnění širšího ekosystému (např. změny v potravních řetězcích).
• Katastrofální dopady na lesní ekosystémy.
• Ekonomické dopady (ztráty pro lesníky, náklady na boj s kůrovcem a obnovu lesů).
• Klimatické důsledky (snížená schopnost stromů pohlcovat CO₂).
• Oslabené stromy otevírají dveře dalším patogenům a škůdcům.
• Ztráta biodiverzity: Hromadné úhyny stromů vedou k oslabení ekosystému, což může způsobit ztrátu stanoviště pro mnohé živočichy, kteří stromům závisí.

Co dělat, když zjistíte napadení?

1. Pečlivé zhodnocení situace.
2. Kontaktovat odborníka na ochranu stromů.
3. Pečlivé zhodnocení situace.
4. Identifikace druhu kůrovce.
5. Odstraňování infikovaných částí (ořezání a odstranění silně napadených větví).
6. Použití prostředků na ochranu rostlin (chemické nebo biologické prostředky).
7. Monitorovat zdraví jiných stromů v okolí.

Prevence

• Výběr silných a odolných druhů stromů.
• Správné hnojení, zalévání a výběr vhodného místa pro výsadbu.
• Pravidelná kontrola a odstraňování napadených větví.
• Biologické metody (parazitické hlístice a predátoři).
• Chemické přípravky (s ohledem na ekologickou rovnováhu).
• Pravidelná péče o stromy (kontrola listů).
• Pěstování rozmanitosti (více druhů stromů v lese).
• Správná péče o stromy může výrazně snížit riziko jejich napadení.
• Údržba zdraví stromů: Pravidelná kontrola a ošetření stromů, jako je prořezávání, hnojení a zalévání v období sucha, výrazně přispívají ke zdraví stromu.
• Správné umístění a výběr druhů: Při výsadbě nových stromů vybírejte takové druhy, které jsou přirozeně odolnější proti kůrovcům a adaptabilnější na místní podmínky.
• Monitorování a včasná reakce: Pravidelná kontrola stavu stromů a jejich okolí může pomoci odhalit rané příznaky napadení.

Legislativa

V České republice existují zákony a normy týkající se hlášení napadení dřevin škodlivými činiteli, jako jsou kůrovci. Informování o napadení pomáhá v monitorování a ochraně přírody a podporuje další majitele pozemků v přijímání preventivních opatření. V některých regionech je hlášení napadení kůrovcem zákonnou povinností.

Kůrovcová kalamita v roce 2023 ve střední Evropě

Velkoplošné přemnožení podkorního hmyzu na smrku v roce 2023 v regionu střední Evropy (Rakousko, Česko, Německo, Polsko, Slovensko) „nevyrovnaně stagnovalo“ a celkově bylo evidováno přibližně stejné množství napadené hmoty jako v roce 2022, kolem 30 mil. V jednotlivých státech se situace liší. Pokles napadení byl hlášen pouze z Česka a Polska. Naopak na Slovensku, v Rakousku a v Německu bylo v roce 2023 celkově zaznamenáno zvýšení objemu kůrovcového dříví - nejvíce v Německu (z cca 16 mil. m3 na více než 18 mil. m3), na Slovensku a v Rakousku bylo evidováno mírné meziroční zvýšení (v SK z 1,8 mil. m3 na cca 2 mil. m3, v AT z 3,7 mil. m3 na 3,9 mil.

Oba kůrovcovou kalamitou nejvíce zasažené státy, tedy Česko a Německo, i v roce 2023 nadále „vévodily“ celkové situaci. Z přibližně 30 mil. m3 kůrovcového dříví evidovaného v roce 2023 v celém regionu střední Evropy jich na tyto dva státy připadalo cca 23 mil.

V Německu bylo v roce 2023 evidováno kolem 18 mil. m3 kůrovcové hmoty (v roce 2022 cca 16 mil. m3). Situaci charakterizovaly velké regionální rozdíly, přičemž nejvíce hmoty bylo tentokrát napadeno kromě Bavorska v Durynsku (cca 6 mil. m3, z rozlohy cca 0,2 mil. ha smrčin), Bádensku-Würtenbersku (cca 2 mil. m3, z rozlohy 0,45 mil. ha) a v Severním Porýní-Vestfálsku (necelé 2 mil. m3, z rozlohy 0,25 mil.

V obou spolkových zemích sousedících s Českem, tedy v Bavorsku a Sasku, je hlášena zcela rozdílná situace: v Bavorsku byl zaznamenán nárůst napadení, a to o více než jednu třetinu na hodnotu cca 6,3 mil. m3 (v roce 2022 cca 4 mil. m3, z rozlohy cca jeden mil. ha smrčin); v Sasku byl naopak zaznamenán zřetelný pokles (o více než polovinu) a evidováno bylo cca 0,3 mil. m3 (v roce 2022 cca 0,7 mil. m3, z rozlohy necelých 0,2 mil.

V Rakousku došlo podle hlášení v roce 2023 k mírnému zhoršení kůrovcové situace, celostátně bylo evidováno kolem 3,9 mil. m3 napadené hmoty (v roce 2022 cca 3,7 mil. m3).

Kůrovcová kalamita na Slovensku v posledních letech více méně stagnuje, resp. mírně narůstá - v roce 2023 bylo dle dostupných informací napadeno cca 2 mil. m3 smrkové hmoty (v roce 2022 cca 1,8 mil.

V Polsku je rozsah kůrovcového napadení a celkový vývoj situace v úhrnu trvale značně příznivý. V roce 2023 bylo v Polsku evidováno celkové napadení ve výši kolem 0,5 mil. m3 (v roce 2022 cca 0,75 mil. m3).

tags: #priroda #poradi #kurovec #prevence

Oblíbené příspěvky:

• ČKA a ekologie
• Poplatky za psy
• Srovnání jednorázových ekologických plen
• Bezpečná navigace v přírodě v noci
• Toyota Yaris: Nová generace a ekologie