Příroda potvrzuje Bibli: důkazy a souvislosti

Křesťanství nikdy nebylo nepřátelské přírodě. Křesťanská i judaistická tradice a filosofie je neslučitelná s nepřátelským vztahem k přírodě. Často se dočítáme, že křesťanská duchovní tradice je jednou z příčin, proč lidé neberou na přírodu ohled, když budují svou kulturu. Ti, kdo si toto myslí se většinou odvolávají na pasáž z úvodních stránek Starého zákona.

Když Bůh stvořil lidi, řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmanit znamená uplatnit nad něčím nebo někým svou vůli. Na člověku potom záleží, jestli je ta vůle k dobru nebo neprospěchu ovládaného. Neboť jedním ze základních pojmů křesťanské filosofie je „svobodná vůle“. Argumentace na základě textů ovšem vyžaduje důkladnou znalost jejich původu, úmyslů, autorů atd. a dosažení této znalosti přichází po několikaletém studiu.

Je rozdíl mezi výkladem textu a babráním se v textu. Jedna činnost následuje po studiu, druhá je mnohem jednodušší, oblíbenější a studium k ní není potřeba. Rozumnější pro neobeznámeného s texty, je spolehnout se na dvoutisíciletou tradici, ve které proběhly zápasy o formulování nejdůležitějších myšlenek. Tímto způsobem budu také postupovat.

Protože miluji přírodu nejvíc tehdy, když ji vnímám pod křesťanským nebem. Naopak - bez křesťanství by byla příroda chudá. Neměla by korunu. Nebyla by oděna slávou, nebyla by oděna krásou a radostí. Nezněla by z ní symfonie chvály. V křesťanství je samozřejmě člověk na prvním místě.

Protože „dějiny jsou dějinami spásy“. Ale když přišel člověk, on jediný z celé přírody byl schopen Boha si uvědomit. A Bůh ho stvořil k obrazu svému. Tak je základním úkolem člověka Boha poznávat, jemu sloužit a jeho milovat. Protože je toho schopen uvědomělým postojem. Člověk se ale Bohu vzdálil, a celé dějiny jsou snahou o jeho navrácení k Bohu.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Příroda se Bohu nevzdálila. Ta je stále s ním a vždy bude odrážet jeho slávu. Je jeho obrazem, člověk ne. Bohu záleží na záchraně člověka, příroda je již zachráněna - stále se podobá svému Stvořiteli. I když i příroda je asi také zasažena tzv. „dědičným hříchem“, například odumíráním, nemocemi, ale v jiném smyslu než člověk, který je zasažen mnohem více. Až s člověkem přišlo zlo, předtím byla jen přirozenost. A tak může příroda stále připomínat prvotní krásu, čistotu a sílu, někdy k velké radosti, jindy k bolesti, která ale člověka obnovuje.

Člověk je podle křesťanského učení největším Božím dílem. A jako největší má i právo panovat nad tím, co je pro Boha méně významné. Ale panovat a podmaňovat v jakém smyslu? Ve smyslu v jakém panuje a podmaňuje Bůh. Nepanuje z moci a násilí, ale z lásky. Přeje si dobro pro veškeré své stvoření. To je další základní myšlenka křesťanství.

Jestliže má člověk panovat ve smyslu opatrování a starání se, nejde o žádné vykořisťování. Příroda má být také člověku k užitku, živit ho. Ale nikdy ne za cenu jejího ničení. A v tom je podstata vztahu křesťanství k přírodě. Příroda je Božím dílem. Křesťan nemůže a nesmí ničit Boží dílo. Musí se o něj starat a využívat ho ke svému dobru a samozřejmě i dobru přírody samé.

Určitě se má o Boží díla starat víc, než například o díla svá. Víc než o své domy a továrny, auta a dálnice. Nejvíce se musí starat o člověka, lidi kolem sebe, ale hned potom následuje příroda. Proč hledat základ pro ochranu přírody v pohanství či hlubinné psychologii? Protože křesťanství se nevyjádřilo. Stará se o člověka. Je mnoho nauk, které mohou poskytnout vodítka pro filosofické pojetí důležitosti přírody. Například strategie hlubinné /či hluboké/ ekologie není v žádném rozporu s křesťanstvím, naopak: krásným způsobem je obohacuje.

A obohacení křesťanství v tomto směru je potřeba právě z důvodu jeho zaměření na vztah Boha k člověku. Pohanství v jistém smyslu ztotožňuje boha s přírodou. Nedodáme přírodě větší důstojnost, když ji ztotožníme s Božím dílem? Lze jistě milovat přírodu pouze pro její krásu, ale na jakém základě zdůvodníme potřebnost krásy? Přírodu lze také milovat protože mluví ještě o jiné kráse.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

A ta jiná krása o které příroda mluví je důvodem proč ji zachovat. Příroda ale není jen prostředkem k Bohu, neopomíjíme ji, protože je tu Bůh, který je větší a krásnější, všímáme si jí kvůli ní samé, protože je Božím dílem. Pro někoho odkazuje na Boha, pro někoho je krásná sama o sobě. I pro křesťany je krásná sama o sobě, protože svět pro ně není chiméra, ale skutečnost. A krása světa má být zachována - i v místech, kde ji člověk nemůže vnímat.

Argumenty pro existenci Boha

Existují lidé, kteří jsou skálopevně přesvědčeni, že neexistuje žádný důkaz, který by podporoval víru v existenci Boha. Toto přesvědčení však stojí spíše na neznalosti, zaslepenosti nebo otevřeném nepřátelství vůči náboženství než na pečlivé racionální úvaze. Důkazy zde jsou - ovšem pouze pro ty, kteří je chtějí vidět a nezavírají před nimi oči. Nepřímých - více či méně silných - indicií pro boží existenci můžeme kolem sebe najít nespočet. Ne však tolik, aby měly charakter nezvratného důkazu.

Proč? Možná proto,aby Bůh neomezil naši svobodnou vůli a tím nás "nedonutil" v Něj věřit. Jinakými slovy - dává nám dostatek důkazů k tomu, abychom Jej nalezli, ale ne tolik, aby nebylo možné pochybovat. Slovy matematického génia Blaise Pascala: "A tak se zjevil otevřeně těm, kteří ho celým srdcem hledají, a zůstal skrytý pro ty, kdo mu celým srdcem unikají, přitlumil svou prozřetelnost tím způsobem, že dal viditelná znamení těm, kdo ho hledají, a ne těm, kdo ho nehledají.".

Jako křesťané věříme, že celý vesmír, včetně naší planety, je Jeho dílem. Jsme proto omezeni v procesu vědeckého poznávání, neboť lze zkoumat pouze Jeho dílo, nikoliv Jeho samotného. Boží existenci proto nelze vědeckými metodami stoprocentně dokázat, stejně jako ji nelze ani vyvrátit. Vždy zde zůstane prostor pro naše vlastní rozhodnutí a víru. S tímto vědomím také přistupujte k níže uvedeným důkazům. Pokud by je ovšem chtěl někdo přesto odmítnout (pouze na základě neexistence absolutního důkazu), musí si uvědomit, že tím v principu zpochybňuje celou historii lidstva nebo třeba náš soudní systém.

Dokazování minulých a neopakovatelných dějů totiž funguje na základě důkazů soudní povahy (např. vyšetřování vraždy). Prokázat však jednoznačně, že např. Hannibal přešel se slony Pyreneje, nelze! Dokázat vlastně nelze ani to, že nějaký Hannibal vůbec existoval - přesto se to považuje za historický fakt.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Existuje mnoho argumentů, proč je logičtější přijmout víru ve Stvořitele, než věřit ve slepé mechanismy přírody a náhody. Pokusím se shrnout alespoň nejdůležitější z nich. Tyto důkazy nejsou z mnoha důvodů nezpochybnitelné (zpochybnit lze úplně vše), mají však svoji vysokou vypovídací hodnotu, která nemůže nechat poctivě uvažujícího člověka chladným. Prosím vás tedy - odstraňte na chvíli předsudky a zvažte těchto několik málo bodů. Kterým směrem ukazují? Shoda okolností, nebo promyšlený záměr?

1) Vznik života

„Každá živá buňka, dokonce i ta nejjednodušší bakterie je plná molekulárních přístrojů, které by byly snem každého nanotechnologa..., je v zásadě nemožné představit si, jak se buněčné stroje... mohly samy od sebe sestavit z neživé hmoty. Charakter prvních organismů a konkrétní okolnosti vzniku života mohou zůstat vědě navždycky skryté." - profesor genetiky na Harwardu a držitel Nobelovy ceny Dr. Jack Szostak.

Život jako takový je pro všechny vědce skutečnou záhadou. Jeho samotný vznik nevyjímaje. I ta nejmenší buňka je tak extrémně složitá, že se jí nevyrovná svou komplexností ani největší velkoměsto. O zázračné složitosti, funkci či komunikačnímu jazyku DNA ani nemluvě. Jinými slovy, existuje nespočet extrémně a nepředstavitelně složitých systémů, při jejichž studiu se vědcům tají dech.

Fyzik a informační teoretik Hubert Yockey k DNA dodává: "Existuje totožnost mezi skladbou DNA (a proteinem) a psanou lingvistickou zprávou. Pokud pokusy potvrdily, že jedině inteligence vytváří písemné zprávy a není známý žádný jiný případ o opaku, podle abduktivní metody z toho vyplývá, že DNA a proteiny vytvořila inteligentní příčina."

Má otázka tedy zní - pokud blíže prozkoumáme tuto úžasnou symfonii miniaturních robotů a počítačů, jaký je logický závěr, který nám při použití selského rozumu přichází na mysl? "To nemohlo vzniknout samo." Někdy se vědci snaží přijít s alternativním vysvětlením, např. že život přišel z vesmíru (tzv. panspermie nebo zásahem mimozemských civilizací). To však problém vůbec neřeší a odsouvá na jiné místo ve vesmíru. Proč je ale myšlenka nadpřirozené inteligence, která je v tomto případě nejlepším kandidátem na vysvětlení, tak provokativní?

Víra v inteligentního Stvořitele je směšná, ale víra v to, že se hromada kamení (či směs neživých chemických prvků) sama změnila na úžasně složité lidi a přírodu je logičtější? Jsou mnozí, kteří na základě svých odborných vědeckých poznatků tvrdí, že se ona hromada kamení na lidi nepromění - ani za miliardy, ani biliony let. Bez inteligence to prostě nelze. Neexistují přírodní zákony, které by dokázaly formovat hmotu takovým způsobem, aby ožila a začala sama myslet! Naopak inteligence si stavebních prvků oné "hromady kamení" může použít jako hlavních komponentů pro své dílo. Umí spojit neživé chemické prvky, aby tento celek fungoval, a umí do nich vložit informační kódy zajišťující další reprodukci.

Toto je při současném poznání zcela logický a intelektuálně poctivý závěr - život povstal zásahem vyšší moci. Tuto polemiku zakončeme slovy mikrobiologa Dr. Miltona Wainwrighta: "O vzniku života už bylo napsáno tolik, že se může zdát nadbytečné něco přidávat. Navzdory naprostému nedostatku přesvědčivých důkazů se má obecně za to, že život na Zemi povstal z jednoduchých chemikálií. Dostáváme se blíže k chápání vzniku života? Realita je taková, že navzdory egu mnohých, zůstává existence života záhadou.

Teorie = neprokázaná mytologie

Na tomto místě bych rád zmínil neschopnost prokázat, že by bylo možné, aby vznikl život (informace, genetické programy apod.) evolučními mechanizmy (mutace-selekce-pohlavní výběr). Nehovoříme zde o teoriích, fungujících počítačových modelech či navrhovaných teoretických řešeních různých evolučních děr! Hovoříme zde o nespekulativních a vysoce průkazných důkazech, které evoluční teorie zoufale postrádá, ačkoliv prezentuje pravý opak! Není tedy ani zdaleka empiricky prokázáno, že se jednobuněčná bakterie proměnila na mnohobuněčného bakteriologa, houba na houbaře, ryba na rybáře apod.

Mnozí mi možná namítnou, že neplatnost teorie A neznamená automaticky platnost teorie B. V tom mají pravdu. Mnozí vědci se však shodují na tom, že jediná možnost vedle samovolného vzniku života je stvoření života.

2) Vědomí, uvědomování si sebe sama

„Proč by měla mít hromádka atomů schopnost myslet? Proč bych měl být já, dokonce i teď, když píšu, schopen přemýšlet o tom, co dělám, a proč byste měli vy, v tomto okamžiku, kdy čtete, být schopni zvažovat má slova. Nikdo, určitě ne darwinista jako takový, není schopen na to odpovědět. Jde o to, že vědecká odpověď neexistuje." - darwinistický filozof Michael Ruse.

Dostáváme se k další, pro vědu naprosto záhadné a nezodpovězené otázce - jak je možné, že pouhá hmota ožije a vznikne vědomí? Přece jen - vznik buněk, bakterií, orgánů, samotné DNA nebo mozku, který je nejsložitějším systémem v našem vesmíru, tvoří pouhou hmotu. Podotýkám, že mnoho vědců nevěří, že je vůbec možné, aby slepé přírodní procesy mohly způsobit již jenom vznik této "hmoty".

Máme zde ovšem něco více - "hromadu chemikálií" (tedy naše tělo), která je schopna přemýšlet, vnímat sebe sama, krásu, cítit lásku, radost a zlost. Tedy lidskou mysl (či duši, chcete-li), která funguje "nad" touto hmotou. Striktně materiálně přemýšlející lidé tvrdí, že všechno toto je pouhý výsledek chemických reakcí našeho mozku. Problém je však v tom, že jsou informace (tedy naše myšlenky) na hmotě nezávislé a jiné povahy. Vše tedy spíše nasvědčuje tomu, že je mozek jakýmsi přijímačem ("hardwarem"), skrze který se naše nefyzické vědomí ("software") projevuje.

Ani zde skeptici nebudou chtít vidět boží tvůrčí ruku a naopak často využijí tento argument k protiútoku - třeba v tom smyslu, že se věřící chytají pouze spekulativních míst a nic lepšího nemají. Chtěl bych však podotknout, že tato spekulativní místa jsou naprosto zásadní v jakýchkoliv filozofických úvahách o původu světa.

3) Dokonalost živých organismů a přírody

„Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě." (Římanům 1,18-21)

Podle Bible nebude mít žádná lidská bytost, která byla příčetná a byla schopna vnímat objektivní realitu, výmluvu, že se o Jeho existenci nemohla dozvědět. V teologické terminologii tomu říkáme "všeobecné zjevení". V něm Bůh ukazuje účelnost, smysl a dokonalost stvořených věcí, jejichž cílem je na Boha poukázat a k Němu člověka nasměrovat. Hovoříme zde o přírodě, počínaje tajuplnými mikrobiologickými procesy živých buněk přes důmyslné obranné systémy mnohých živočichů, inteligenci rostlin, fascinující fungování ekosystémů, nepochopitelné instinkty (např. při migraci) živočichů až po důmyslnost vesmíru.

Když studujete dokonalou harmonii, složitost a nepopsatelnou eleganci různých prvků přírody, musíte prostě žasnout. Nejen, že jsou tyto systémy samy o sobě extrémně důmyslné, ony jsou mnohdy sladěny i zcela nezávisle na sobě a jedny bez druhých nemohou existovat! Zkrátka - celá příroda ve vší své dokonalosti, složitosti a rozmanitosti odráží moudrost a dokonalost našeho Stvořitele.

Geofyzik a filozof vědy Dr. Stephen C. Meyer, který je součástí vědeckého hnutí inteligentního designu (ID), říká: "Teorie inteligentního designu je založena na vědeckých důkazech - na objevu miniaturních buněčných strojů, na objevu složitých obvodů v buňkách, na objevu kódu, informace uložené v DNA a v RNA a také na systému odevzdávání informací v buňce. Myšlenka ,designu' je založená na těchto objevech a také na vědomostech, co je k vytvoření takových systémů potřebné - na naší zkušenosti, že jen inteligence může vytvořit takové složité jednotky. Předpokládat vliv nějaké inteligence je úplně přirozené. Takže, na rozdíl od tvrzení v médiích, nejde o teorii založenou na náboženství, ale na vědě... Protože v buňce nacházíme informaci, poukazuje to na skutečnost, že tu hraje roli nějaká inteligence."

Lidstvo zdegenerované hříchem však záměrně potlačuje a zavrhuje toto poznání. Vyrábí si náhrady pravdy a překra...

Archeologické nálezy a Bible

V Izraeli ale mají archeologové štěstí. Biblická archeologie v Izraeli zaznamenala v poslední době několik významných nálezů, které potvrzují či upřesňují události z hebrejské Bible, Tanachu. Jedním je otisk pečeti se jménem biblického krále Chizkijáše, který vládl Judskému království v osmém století před křesťanským letopočtem. Objeven byl v místě zvaném Ofel na úpatí jižní stěny Chrámové hory v Jeruzalémě, kde se už našlo mnoho archeologických pokladů z nejstarších dob. Na pečeti je čitelný nápis „Chizkijáš, syn Achazův, král judský,“ který podle archeoložky Ejlat Mazarové potvrzuje, co víme o Chizkijášovi z Bible.

Kromě naleziště na Ofelu je druhým nejvýznamnějším zdrojem starověkých artefaktů obří hromada stavebního odpadu z Chrámové hory. Palestinci tvrdí, že na ní nikdy nestál První ani Druhý židovský chrám, a aby nikdo nenašel důkaz o jejich existenci, nepovolují izraelským archeologům přístup k tamějšímu historickému bohatství. Při nezákonném rozšiřování podzemních modlitebních prostor pod mešitou Al-Aqsá v roce 1999 vyvezl Úřad pro správu islámských záležitostí stovky tun zeminy a kamení na jeruzalémské odpadní skládky.

Když to archeologové zjistili, svezli všechno do údolí Curim na úpatí Olivové hory, kde materiál dodnes třídí s pomocí dobrovolníků. Jeden desetiletý ruský chlapec tam nedávno našel pečeť z doby dobývání Jeruzaléma králem Davidem v desátém století před kř. l. Podle archeologů má nevyčíslitelnou hodnotu, protože je vůbec první svého druhu, která byla v Jeruzalémě nalezena.

Od roku 2004, kdy byl projekt v údolí Curim zahájen, se prosívání stavebního materiálu zúčastnilo na 170 000 dobrovolníků z celého světa. Našli stovky vzácných artefaktů, včetně fragmentů keramiky z Davidovy doby nebo stejně starého hrotu bronzového šípu, ale i dalších cenných starověkých předmětů. Jelikož Chrámová hora nikdy neprošla systematickým archeologickým průzkumem, poskytují tyto nálezy nenahraditelné informace o dějinách Židů.

Roztříděna je jen polovina tohoto materiálu, který se Palestinci pokusili zničit, a na analýzu a zpracování čeká půl milionu artefaktů.

Nové objevy v roce 2025

Nálezy z roku 2025 vykreslují bohatý obraz propojeného světa, jehož stopy přetrvaly v kameni i textu po celá tisíciletí. Probíhající vykopávky v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, o němž tradice praví, že byl postaven nad místem Ježíšova ukřižování a pohřbu, nadále odkrývají nejranější podobu této lokality. Výzkum naznačuje, jak místo vypadalo před stavbou prvního kostela ve čtvrtém století.

Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě je centrem křesťanské úcty od dob římského císaře Konstantina. Staletí však na stavbě zanechala stopy - většina současné stavby pochází z křižáckých přestaveb ve 12. století - a místo nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí, jejímž cílem je zpevnění základů. Rekonstrukce tak otevřela archeologům vzácnou příležitost odhalit dávná tajemství tohoto posvátného místa.

Tým pod vedením profesorky Francescy Romany Stasolly z římské univerzity La Sapienza zkoumá vrstvy historie pod podlahou chrámu. Vědci objevili stopy lomu z doby železné, který byl později využíván k pěstování plodin. Archeobotanická analýza (vědecké studium rostlinných zbytků) prokázala přítomnost olivovníků a vinné révy. To se shoduje s popisem v Janově evangeliu, podle něhož byl Ježíš ukřižován a pohřben v zahradě. „Evangelium zmiňuje zelenou plochu mezi Kalvárií a hrobem a my jsme tyto kultivované plochy identifikovali," uvedla Stasolla pro The Times of Israel.

Šíření křesťanství od Abú Dhabí po předměstí Říma

Letošní nálezy z různých regionů odkrývají překvapivou rozmanitost a životaschopnost raně křesťanských komunit.

• Archeologové na ostrově Sir Bani Yas v Abú Dhabí objevili 1 400 let starý sádrový kříž poblíž mnišského komplexu ze sedmého a osmého století, což potvrzuje přítomnost křesťanství v regionu ještě před příchodem islámu.
• V tureckém Olympu archeologové odkryli nádhernou mozaikovou podlahu u vstupu do kostela z pátého století s nápisem: „Vstoupit smí jen ti, kdo jdou po správné cestě."
• Archeologové pracující v izraelské poušti Negev oznámili nález ebenových figurek afrického stylu v křesťanských hrobech z byzantského období (4.-7. století n. l.); jejich majitelé mohli pocházet z Etiopie.
• Ve Frankfurtu nad Mohanem krátce před koncem roku 2024 oznámili objev nejstaršího důkazu šíření křesťanství severně od Alp - malý stříbrný amulet z hrobu objevený již v roce 2018, jehož rozluštění a datování do let 230-270 n. l. oznámili až nyní. Na křehkém materiálu bylo vyryto 18 řádků textu včetně slov: „Svatý, svatý, svatý! Ve jménu Ježíše Krista, Syna Božího!"
• Vědci také zpřístupnili aktualizovaný dataset římských cest s názvem Itiner-e, který umožňuje vizualizovat trasy, po nichž mohl putovat apoštol Pavel při své misi napříč rozlehlou Římskou říší.

Archeologické nálezy roku 2025 společně vykreslují obraz světa, v němž se víra, obchod a technologie propojovaly napříč kontinenty už před tisíciletími.

Další archeologické objevy

• AI a nové datování Svitků od Mrtvého moře: Svitky od Mrtvého moře fascinují svět od roku 1947. Letos tým výzkumníků představil průlomový nástroj: Enoch, model predikce stáří založený na umělé inteligenci.
• Obchod se slonovinou a starověké obchodní sítě: Slonovina se v Bibli objevuje znovu a znovu jako symbol velkého bohatství a přepychu. Letos multidisciplinární tým výzkumníků publikoval rozsáhlou studii, která prozkoumala stovky předmětů ze slonoviny z jižní Levanty a dospěla k závěru, že po celé tisíciletí, mezi lety 1600 př. n. l. a 600 př. n. l., pocházel tento luxusní materiál ze subsaharské Afriky.
• Nové objevy ve starověké pevnosti Megido: Letos archeologové pracující na lokalitě objevili mohutnou vrstvu egyptské keramiky ze sedmého století př. n. l. Keramika naznačuje, že egyptská armáda se skutečně mohla nacházet na správném místě ve správný čas.
• Datování místa jednoho z Ježíšových zázraků: Rybník Siloe ve městě Davidově se objevuje v novozákonním Janově evangeliu. Podle tohoto textu jde o místo jednoho z Ježíšových zázraků.
• Monumentální objev asyrského krále v dnešním Iráku: Archeologové pracující v iráckém Mosulu oznámili objev pravděpodobně největšího známého novoasyrského lamassu. Jde o obrovskou kamennou sochu vysokou přibližně šest metrů, která zobrazuje hybridního tvora s tělem býka, křídly orla a lidskou hlavou. Objev monumentálního lamassu svědčí o ohromném bohatství a moci, které měl Asarhaddon k dispozici - důležitý prvek jeho příběhu v Bibli.
• Drobný, ale výmluvný nápis z Chrámové hory: Při prosévání materiálu na jeruzalémské Chrámové hoře výzkumníci objevili 2 700 let starý zlomek klínového písma - a asyrský královský dvůr v něm důrazně požaduje, aby judský král neprodleně zaplatil opožděný tribut.

tags: #priroda #potvrzuje #bibli #důkazy

Oblíbené příspěvky:

• Škola v Přírodě: Dobrodružství a Poznávání
• 60litrové kovové koše na odpad
• Strategie MŽP pro klima
• Princip lambda sondy
• Online data o ovzduší Vltavská