Je příroda větším producentem CO2 než člověk? Fakta o globálním oteplování

04.03.2026

V následujícím článku se pokusím shrnout veřejně dostupná fakta o vlivu tzv. skleníkových plynů a zejména CO2 na jev, který nazýváme globálním oteplováním. Pokusím se vyvarovat politickým závěrům a domněnkám, kdo je v dané situaci beneficientem, nechť si laskavý čtenář domyslí sám.

Skleníkový efekt a role CO2

Skleníkový efekt je klíčovým jevem, díky němuž existuje život na Zemi. Tento efekt, za který vděčíme zejména vodní páře a dalším skleníkovým plynům, jako je CO2, umožňuje absorpci energie ze slunečního záření.

Skleníkové plyny, jakými jsou CO2, metan (CH4), oxid dusný (N2O) a další, absorpčním způsobem zachycují teplo v atmosféře a přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Tento efekt je nezbytný pro udržení života na Zemi, protože umožňuje existenci vhodných teplot.

Stěžejní je fakt, že za skleníkový efekt je zodpovědná ze 60 až 70 % vodní pára, které je v atmosféře v průměru okolo 2 %. To je asi 50x více než CO2. Přitom obsah vodní páry v atmosféře ovlivňuje lidská činnost výrazně. Tím také pravděpodobně přímo ovlivňuje skleníkový efekt způsobený vodní párou, který díky významu a množství vodní páry v atmosféře nejspíš zcela převažuje nad ostatními vlivy skleníkových plynů.

Oxid uhličitý (CO2) je plyn bez barvy a bez zápachu, který se přirozeně vyskytuje v atmosféře Země. Je produktem metabolických procesů, jako je dýchání živých organismů, a také vzniká při spalování fosilních paliv, jako jsou uhlí, ropa a zemní plyn.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Oxid uhličitý je přirozenou součástí naší atmosféry. Zvířata, lidé a částečně rostliny vydechují CO2, přičemž rostliny jej absorbují a využívají ve fotosyntetických procesech k produkci kyslíku. V ideálním systému by se samozřejmě emise oxidu uhličitého měly rovnat jeho spotřebě.

Současná teorie skleníkového efektu spojuje zvyšující se koncentraci skleníkových plynů, zejména CO2, s rostoucí teplotou atmosféry. Při zkoumání jakékoli tepelně energetické soustavy je důležité zohlednit teplo dodávané a odebírané z této soustavy. Teorie skleníkového efektu nebere v potaz energii uvolňovanou v elektrárnách, motorech a jiných zdrojích, a soustředí se pouze na škodlivé emise.

Koloběh CO2 a vliv lidské činnosti

Pokud jde o roční koloběh CO2, většina emisí pochází z přírodních zdrojů, zatímco lidská činnost se na celkovém ročním koloběhu podílí zhruba 15 %. Všechny státy EU z toho tvoří jen asi 7 %. Lidská činnost Evropanů žijících ve státech EU se tedy podílí na celkovém ročním koloběhu CO2, který se dostane do atmosféry, přibližně jen 1,05 %.

Podle údajů evropské asociace ACEA, která cituje IPCC (Mezinárodní panel pro změnu klimatu), celosvětově pouze 3,5 % emisí nyní CO2 vzniká přímou činností člověka, zbytek vytváří sama příroda.

Je tedy velmi nepravděpodobné, že bychom i při dosažení všech stanovených „uhlíkově neutrálních“ cílů dokázali výrazně ovlivnit koloběh CO2. Skleníkový efekt a role CO2 je složitý systém, a soustředění se pouze na oxid uhličitý může být velkým zjednodušením.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Je proto doporučeníhodné být obezřetný vůči teoriím a dogmatům o vlivu CO2 na klimatické změny, které se neustále vyvíjejí.

Koncentrace CO2 v atmosféře

Dnešní úroveň CO2 v atmosféře činí zhruba 0,04 %, což odpovídá 380 až 400 PPM (partií na milion). Klimatičtí odborníci zavedli jednotky PPM, které laické veřejnosti poněkud deformují pohled na skutečný podíl CO2 v atmosféře. Jedná se o počet molekul daného plynu v 1 milionu molekul vzduchu.

Informace, že obsah CO2 stoupl za 100 let z 300 PPM, na 380 až 400 PPM působí velmi dramaticky až hrozivě. To by odpovídalo zvýšení podílu CO2 v atmosféře za přibližně 100 let až o 30 %. V absolutních číslech se však jedná o stopové množství, jehož zvýšení činí pouze asi 0,01 % za 100 let.

Klimatičtí aktivisté uvádějí, že obsah CO2 stoupl za 100 let o 30 %. Přitom se jedná o zvýšení podílu CO2 v atmosféře z 0,03 na 0,038 až 0,04 %. To odpovídá zvýšení podílu CO2 v atmosféře o jednu setinu procenta.

Autoři studie, která vyšla v odborném žurnálu Nature Communications, porovnávali úroveň oxidu uhličitého během celého období, kdy na Zemi existuje člověk jako živočišný druh. Během posledních 2,5 milionu let se úroveň tohoto plynu nikdy ani vzdáleně nedostala k současným hodnotám.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

„Současný vysoký objem oxidu uhličitého v ovzduší tedy není experimentem jen pro klima a přírodu, ale je to také experiment pro nás - lidi,“ varují autoři studie.Podle výsledků této práce byla průměrná úroveň oxidu uhličitého během posledních zhruba 2,5 milionu let na úrovni 250 částic plynu na milion částic. Roku 1965 ale stoupla v souvislosti s průmyslovou činnosti moderního lidstva na 320 částic a v současné době překročila 410 částic na milion.

„Podle tohoto výzkumu od prvního zástupce Homo erectus před 2,1 až 1,8 milionu lety až do roku 1965 koncentrace nikdy nepřekročily 320 částic na milion,“ uvádí autoři studie. Koncentrace oxidu uhličitého se uvádějí v „jednotkách na milion“ - také pod zkratkou PPM (parts per million). Hodnota CO2 kolem 400 PPM tedy znamená, že 400 částic z milionu částic v atmosféře je právě oxid uhličitý.

Dopady a řešení

Je zjevné, a řada výrobců, vědců i vlád už s tímto názorem souzní, že zákazy spalovacích motorů jsou v současném světě nesmyslné, těžko realizovatelné, a hlavně téměř nic nepřinášející. Navíc je třeba vzít v potaz, že změny klimatu probíhaly v historii i bez vlivu člověka a nevíme jistě, jaké jsou všechny skutečné příčiny současných změn, ani jak jsou tyto změny závažné pro existenci lidstva a dalších živočišných druhů.

Na druhou stranu je zjevné, že Green Deal je utopistická představa, že svět spasíme tím, že přestaneme jezdit vozidly spalující fosilní paliva a nebudeme používat plastová brčka. Jistě je správné, abychom jako vyspělá společnost dbali o minimalizaci dopadů naší činnosti na životního prostředí a snažili se v maximální, avšak racionální míře, o udržitelnou a částečně i cirkulární ekonomiku. Ta dokonce může být i jednou z budoucích konkurenčních výhod. I s ohledem na to, jak omezenou část populace EU představuje (450 mil. z celkových 8000 mil.), je zcela mimo realitu, abychom sami „spasili svět“.

Určitě ne pak tím, že těžiště průmyslu přesuneme na jiné kontinenty a budeme se tvářit, že jsme uhlíkově neutrální.